Jazyk, společnost, kultura a historie

Jak se ve Španělsku domluvím?

Úředním jazykem ve Španělsku je španělština, v Katalánsku či na Mallorce však lidé mluví spíše katalánštinou, která se od španělštiny trochu liší. Vyjma vyloženě turistických letovisek můžete mít problém domluvit se anglicky, vyplatí se proto naučit pár základních frází.

Znalost angličtiny ve Španělsku stále není samozřejmostí, i když se situace postupně zlepšuje, zejména u mladší generace a v turistických oblastech. V menších městech a na venkově se bez základní znalosti španělštiny může komunikace stát výzvou. Proto se vyplatí naučit se alespoň pár základních frází.

Základní fráze

• Hola [ola] – Ahoj
• Buenos días [buénos días] – Dobré ráno/Dobrý den (do poledne)
• Buenas tardes [buénas tardes] – Dobré odpoledne
• Buenas noches [buénas nočes] – Dobrou noc
• Adiós [adiós] – Nashledanou
• Hasta luego [asta luégo] – Uvidíme se později
• Por favor [por favor] – Prosím
• Gracias [grasias] – Děkuji
• De nada [de nada] – Není zač
• Sí [sí] – Ano
• No [no] – Ne
• Perdón [perdón] – Promiňte
• ¿Dónde está...? [dónde está] – Kde je...?
• ¿Cuánto cuesta? [kuánto kuesta] – Kolik to stojí?
• No entiendo [no entiendo] – Nerozumím
• Habla inglés? [abla inglés] – Mluvíte anglicky?
• La cuenta, por favor [la kuenta por favor] – Účet, prosím

Náš tajný tip: Naučte se několik frází v regionálním jazyce, pokud cestujete do Katalánska, Baskicka nebo Galicie. Místní obyvatelé to velmi ocení a budou k vám mnohem otevřenější.

O obyvatelích

Španělé jsou známí svou vřelostí, otevřeností a společenským přístupem k životu. Rodinné vazby jsou ve španělské společnosti extrémně důležité a rodina tvoří základ sociálního života. Je běžné vidět celé rodiny včetně prarodičů, jak spolu tráví čas při nedělním obědě nebo večerní procházce (paseo).

Španělé žijí poměrně "nočním" životem. Oběd se podává obvykle mezi 14. a 16. hodinou a večeře často začíná až po 21. hodině. Následně se chodí do barů a klubů, kde se zůstává dlouho do noci. S tím souvisí i tradice siesty – odpoledního odpočinku, který je ve velké části Španělska stále živý, zejména v menších městech a v létě, kdy teploty mohou být úmorné.

Španělé jsou hrdí na svou kulturu, historii a regionální identity. Mnoho obyvatel se identifikuje nejprve se svým regionem (Katalánci, Baskové, Andalusané atd.) a až poté jako Španělé. To může být citlivé téma, zvláště v regionech s vlastní kulturou a jazykem.

Temperament Španělů se liší podle regionu. Jižané (zejména Andalusané) jsou považováni za vášnivější a expresivnější, zatímco seveřané mohou působit rezervovaněji. Obecně však platí, že Španělé mluví hlasitěji, používají více gestikulace a méně dbají na osobní prostor než lidé ze střední a severní Evropy.

Společenská etiketa

Pozdravy ve Španělsku jsou vřelé a fyzické. Při setkání i loučení si lidé obvykle dávají dva polibky na tváře (nejprve na levou, poté na pravou). Toto platí především mezi ženami a mezi mužem a ženou. Muži mezi sebou si obvykle podávají ruku nebo se objímají, pokud jsou blízcí přátelé.

Dochvilnost není ve Španělsku příliš striktní. Na společenské akce se často chodí o 15-30 minut později, než je uvedeno. V obchodním prostředí je však dochvilnost očekávána, zejména při jednání s mezinárodními partnery.

• Při návštěvě domácnosti je vhodné přinést malý dárek – víno, sladkosti nebo květiny (ne červené růže, ty jsou pro romantické příležitosti, a ne chryzantémy, které se asociují s pohřby).
• Při stolování nechávejte ruce viditelně na stole, ne v klíně.
• Je považováno za nezdvořilé odejít hned po jídle – očekává se, že zůstanete na kávu a konverzaci (sobremesa).
• Spropitné není ve Španělsku tak běžné jako v jiných zemích, ale zaokrouhlení účtu nebo zanechání 5-10 % v lepších restauracích je vítáno.

Náboženství

Španělsko je tradičně katolickou zemí a přestože míra praktikování klesá, katolictví stále silně ovlivňuje společnost, kulturu a tradice. Podle statistik se k římskokatolické církvi hlásí přibližně 70 % populace, ačkoli pravidelně praktikujících je mnohem méně.

Náboženské svátky a slavnosti tvoří důležitou součást španělské kultury. Semana Santa (Svatý týden před Velikonocemi) je jednou z nejdůležitějších náboženských událostí, zvláště v Andalusii, kde se konají velkolepé procesí. Dalšími významnými svátky jsou Vánoce, Tři králové (6. ledna, kdy španělské děti tradičně dostávají dárky) a svátky patronů jednotlivých měst.

V posledních desetiletích se Španělsko stalo sekularizovanější společností. V roce 2005 se stalo jednou z prvních zemí, které legalizovaly manželství osob stejného pohlaví, a dnešní společnost je obecně velmi tolerantní a otevřená.

Kromě římskokatolického vyznání existují v zemi menšinové náboženské komunity, včetně protestantů, muslimů (zejména v jižních regionech s historickými vazbami na islámský svět) a židů.

Historie Španělska

Dějiny území, na kterém se rozkládá dnešní Španělsko, sahají do dob hluboké minulosti, nicméně země, tak jak se přiblížila dnešnímu uskupení, vznikla až o mnoho tisíciletí později.

Během několika generací se na Pyrenejském poloostrově vystřídaly kmeny Iberů, Keltů, Féničanů, Vizigótů, Maurů, nebo Řeků. Všechny tyto národy velmi ovlivnily vývoj země a její kulturu. Dlouhá století bylo toto území pod vlivem muslimů, jejichž síla byla oslabena až kolem roku 1000. Toho se chopili křesťané ze severní části poloostrova a vynaložené úsilí vygradovalo rokem 1492, kdy padla Granada, poslední maurský stát, a vznikly tak základy samostatného Španělska. 

Španělsko jako celek vzkvétalo, mořeplavec Kryštof Kolumbus objevil Nový svět a vliv země nejen v Evropě, ale i po celém světě byl na vrcholu. Tento čas však netrval věčně. Během mnoha válek za vlády Habsburků byla většina z bohatství země rozhýřena a opakované porážky měly za důsledek celkový úpadek Španělska.

Nepokoje pokračovaly i po další staletí. Země se bránila proti Napoleonským tažením a stovky tisíců životů bylo zmařeno během občanské války. Napětí vyvrcholilo nastolením diktatury pod taktovkou generála Francisca Franka, která trvala až do jeho smrti v roce 1975. Ještě v tom samém roce se Španělsko začalo ubírat cestou demokracie, ve které pokračuje až do dnešních dní.

Kultura a co navštívit

Zvyklosti a kultura se ve Španělsku velmi liší dle regionu a velký vliv na nynější charakter země má především bohatá historie této oblasti. Díky množství kmenů a národů, které se na území dnešního Španělska vystřídaly, můžeme obdivovat monumentální památky, přírodní bohatství i moderní světová díla. 

Španělština je nejhojněji používaným světovým jazykem a Španělsko rovněž vyniká i množstvím památek, které jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Světoznámé památky, které byste neměli minout:

• Sagrada Familia – Gaudího mistrovské dílo v Barceloně, stále nedokončená bazilika, která překvapuje svými organickými tvary a hrami světla.
• Alhambra – Maurský palácový komplex v Granadě, jeden z nejkrásnějších příkladů islámské architektury v Evropě.
• Prado – Jedno z nejvýznamnějších světových uměleckých muzeí v Madridu s díly Goyi, Velázqueze, El Greca a dalších mistrů.
• Plaza de España – Velkolepé náměstí v Seville s působivou architekturou kombinující prvky renesance a maurského stylu.
• Santiago de Compostela – Cíl slavné poutní cesty Camino de Santiago s úchvatnou katedrálou.

Kulturní zážitky:

• Flamenco – Tradiční andaluská hudba a tanec plný emocí a vášně. Nejautentičtější zážitek nabízejí malé tablaos v Seville, Granadě nebo Cádizu.
• Býčí zápasy – Kontroverzní, ale stále živá tradice, zejména během velkých festivalů jako San Fermín v Pamploně.
• Fiestas – Lokální slavnosti, které se konají po celém Španělsku, od La Tomatiny (rajčatová bitva) ve Valencii po Fallas ve Valencii nebo Feria de Abril v Seville.

Pro rezervaci aktivit a zážitků doporučujeme getyourguide.com, kde najdete širokou nabídku prohlídek s průvodcem, vstupů do památek bez front a různých kurzů.

Co je typické pro Španělsko

Španělsko je zemí kastanět, olivového oleje, býčích zápasů a flamenga. Především býčí západy jsou ale pro řadu Španělů velmi kontroverzním tématem. Někteří je vnímají jako součást kultury, která by měla být zachována, pro jiné jde o naprosto nepřijatelnou zábavu. Během konverzace tak buďte opatrní a totéž se týká i názorů na politiku či náboženství.

Pro Španělsko je typický i celkový životní styl. Nikam se nespěchá, není výjimkou odkládat povinnosti na "někdy" a celý den, rozdělený odpolední siestou, je o několik hodin posunutý, aby se obyvatelé i turisté mohli bavit až do pozdních nočních hodin.

Co se týče gastronomie, perlou v lokální produkci je především kvalitní červené víno a luxusní šunka - ideální kombinace pro malé občerstvení, tzv. tapas, na které ve Španělsku narazíte na každém rohu.

Zajímavosti o Španělsku

• Španělsko je po Itálii druhou zemí s nejvíce památkami UNESCO na světě – má jich 49.
• Průměrní Španělé spotřebují 11,2 kg olivového oleje ročně – nejvíce na světě.
• Španělsko je největším producentem olivového oleje na světě – vyprodukuje 44 % světové produkce.
• La Concha v San Sebastiánu je považována za jednu z nejkrásnějších městských pláží na světě.
• Španělská vesnice Júzcar byla v roce 2011 celá natřena na modro kvůli propagaci filmu Šmoulové a zůstala tak na žádost obyvatel, kteří zaznamenali nárůst turistů.
• Španělsko má nejvíce barů na obyvatele v Evropě – přibližně jeden bar na 128 lidí.
• Cervantes napsal Don Quijota ve vězení.
• Torre de Hercules v A Coruña je nejstarším stále funkčním majákem na světě – pochází z římských dob.
• Ve španělské loterii El Gordo ("Tlusťoch") se každoročně rozděluje nejvíce peněz ze všech loterií na světě.

Zajímavostí je také to, že ve Španělsku je za jednu hodinu konzumováno více než milion tácků tapas. Tapas kultura je nedílnou součástí španělského životního stylu – malé chuťovky servírované k nápojům, které původně sloužily k přikrývání sklenic proti mouchám (tapa znamená "pokrývka").

Legendy

Španělsko je zemí bohatou na mýty a legendy, které často odrážejí složitou historii země a prolínání různých kultur:

Legenda o Cidu Campeadorovi – Rodrigo Díaz de Vivar, známý jako El Cid, byl kastilský šlechtic a vojevůdce, který se stal legendárním hrdinou Reconquisty. Podle legendy byl jeho vliv tak silný, že i po své smrti vedl vojska do vítězné bitvy proti Maurům – jeho mrtvé tělo připevnili na koně, aby inspirovalo vojáky.

La Cueva de Salamanca – V Salamance existovala jeskyně, kde ďábel vyučoval černou magii. Legendární absolvent, známý jako Marqués de Villena, údajně oklamal ďábla tím, že mu nechal místo své duše jen stín, a získal tak nadpřirozené znalosti.

Svatý Jakub a reconquista – Podle legendy se svatý Jakub (Santiago) zjevil křesťanským vojskům během bitvy u Clavija v roce 844 na bílém koni s mečem, což přineslo překvapivé vítězství nad maorskými vojsky. Odtud pochází jeho přízvisko "Matamoros" (Maurobijce) a jeho vyobrazení jako bojovníka na koni.

Dáma z Arintero – Juana García se v přestrojení za muže zúčastnila reconquisty a bojovala tak statečně, že ji král povýšil. Když byla později odhalena její pravá identita, král jí dovolil nosit meč i ženské šaty – stala se symbolem ženské síly a odvahy.

Jezero Sanabria – Podle legendy bylo kdysi na místě jezera Sanabria v provincii Zamora bohaté město. Jednoho dne navštívil město Ježíš převlečený za žebráka a prosil o jídlo. Všichni ho odmítli kromě chudé pekařky. Za trest bylo město zatopeno a zůstal po něm jen hluboký kráter naplněný vodou. Při jasných dnech prý lze stále zahlédnout pod hladinou věže původního města.