Jazyk, společnost, kultura a historie

Úředním jazykem v Itálii je italština, nejdeme zde ale i různé dialekty, jako je sicilština, neapolština, benátština a další. Na severozápadě země se v některých oblastech domluvíte francouzsky, naopak směrem na severovýchod převládá němčina. Ve většině turistických lokalit si však bohatě vystačíte s angličtinou.

Italové jsou velmi temperamentní a přátelští lidé. Hodně si zakládají na rodině a jsou skvělými hostiteli. Pro někoho může být jejích projev příliš výrazný a pokud italsky nerozumíte, může pro vás být na první pohled obtížné rozpoznat, zda spolu Italové jen přátelsky konverzují, nebo řeší dlouholetý spor.

Čím více na jih budete cestovat, tím pohodovější vám Italové budou připadat. Vše si zde plyne svým vlastním tempem a spolehněte se na to, že Italy jen tak něco nerozhodí.

Itálie je velmi tolerantní země a vystačíte si zde se základními pravidly slušného chování. Na co si ale dejte pozor, je krájení chleba. Italové si své čerstvé a křupavé pečivo rádi odlamují rukama a vychutnávají si ho po malých kouskách. Naše krájení krajíců jim tak připadá nesmyslné. Dalším prohřeškem může být konzumace pizzy vidličkou, ale turistům bude jistě prominuto.

Většina italské populace se hlásí ke katolické církvi (až 90% všech obyvatel), čemuž přispívá i sídlo papeže ve Vatikánu. Naleznete zde ale i menšinu muslimů, židů, nebo protestantů.

Historie Itálie sahá hluboko do období starověku. Od té doby si tato rozmanitá země prošla mnoha válkami, boji, morovými ránami ale i vzestupy, aby se o několik tisíciletí později stala domovem pro více než 59,5 milionu Italů.

Hlavní město Řím, bylo založeno už v roce 753 před naším letopočtem, aby jako centrum Římské říše ovládlo celou západní Evropu. Až v roce 509 př.n.l. byla v Římě svrhnuta monarchie a vznikla republika s vrcholným panovníkem Juliem Caesarem a následně jeho dalšími nástupci. Největší rozkvět zažila země za vlády Traiana, který panoval v letech 98-117. Ovšem ve třetím století římská moc upadá, impérium se dělí na Západořímskou říši, kterou brzy rozvrátili germánské kmeny a Východořímskou říši, která trvala ještě dalších tisíc let.

Po pádu Římské říše se území dnešní Itálie dostalo do rukou germánských kmenů a po několika opakovaných nájezdech ztratila říše politickou soudržnost na dlouhých 1300 let.

Významný rozkvět zažila země krátce po morové ráně až v roce 1348, právem je toto období nazýváno italskou renesancí. Začali se objevovat italští mistři, do popředí se dostává malířství a sochařství, rovněž v této době vzniká mnoho uměleckých děl a architektonických památek. Vrcholem se stává 16. století, následně je však několika zásadními zvraty země opět sražena k zemi. Nejbolestivější úder dostává v letech 1494 - 1559, kdy probíhaly války o nadvládu nad Itálii mezi Španělskem a Francií, aby nakonec španělští Habsburkové postupně ovládali větší a větší části Itálie. Země upadá a další rány dostává během Napoleonských válek, kdy na čas přebírají vládu Francouzi. Ti však byli velmi rychle svržení a v Italech se konečně probouzí národní hrdost a nacionalismus. Vytrvalostí a odvahou se Italové probojovali k soudržnosti a v roce 1861 bylo vyhlášeno Italské království s hlavním městem Florencií. Řím v té době ještě nespadal pod vládu nového státu, byl dobyt až roku 1870.

Poslední velké zvraty nastaly v období první světové války, kdy jako součástí Trojspolku, později Trojdohody bojovali vojáci na italské frontě. Zde Italové porazili rakouskou armádu, ale na úkor mnoha lidských životů. Druhá světová válka a drtivá porážka uštědřila Itálii další obrovskou ránu. Mimo jiné přišla Itálie o velké části svého území, převážně v oblasti tehdejší Jugoslávie a získala tak podobu, jak ji známe dnes. V roce 1946 si obyvatelé v referendu rozhodli o ustanovení Italské republiky a vlády se ujal Alcide De Gasperim.

Od té doby se Itálie postavila znovu na nohy, stala se členem NATO a Evropské Unie.

Itálie je doslova kulturní velmocí. Obdivovat můžeme historické a církevní stavby, kašny, paláce i slavná díla věhlasných umělců. Však Itálie byla domovem Michelangela, Leonarda da Vinciho, Botticelliho a dalších. Prim drží i v počtu památek, které jsou zapsány na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Sem patří například Pompeje, celé historické centrum Říma, botanická zahrada v Padově a mnoho dalších. 

Z nehmotných skvostů můžeme zmínit i italskou operu, která je v Evropě již fenoménem.