Jazyk, společnost, kultura a historie

Úředním jazykem je španělština, ale v turistických oblastech se domluvíte i anglicky nebo francouzsky. Před cestou vám doporučujeme se naučit alespoň pár základních frází ve španělštině, kterými jistě potěšíte místní.

Dominikánci  jsou všeobecně velmi přátelští a otevření lidé. Nebojte se s nimi přijít do kontaktu, jsou na turisty zvyklí a pokud si osvojíte alespoň několik španělských frází, moc rádi si s vámi pohovoří. Minimem je znalost pozdravů, v menších vesnicích se lidé zdraví na potkání. Pokud budete potřebovat s něčím poradit, místní lidé vám rádi pomůžou. Dominikánci jsou temperamentní a mají rádi zábavu, tanec a oslavy.

• Dominikánská republika je poměrně chudou zemí, takže nebuďte překvapení tím, že vás děti na ulici budou prosit o peníze (většinou dolar), nebo že budou místní lidé očekávat drobné spropitné za případnou pomoc. Pokud jim však nebudete chtít žádné peníze dát, dejte to slušně a jasně najevo. Lidé to pochopí a nebudou nijak zvlášť pohoršení.
• Při přivítání je v Dominikánské republice běžné podobně jako u nás potřesení rukou. Společenská etiketa a slušné vychování je pro Dominikánce obecně velmi důležité. Vždy, když s někým začínáte komunikovat, pozdravte a chovejte se ke každému s respektem.
• Hlavní hodnotou v Dominikánské republice je rodina. Velmi důležité je také náboženství. Místní lidé jsou silně pobožní. Respektujte jejich zvyky, do kostelů a jiných církevních památek buďte vhodně oblečení a mějte zakrytá kolena a ramena. Kraťasy a tílka jsou vhodná spíše na plážích a v turistických letoviscích. Mějte také na paměti, že je nevhodné opalování nahoře bez a nudismus je povolený pouze na vyhrazených plážích.
• Místní lidé si velmi potrpí na upravenost a čistotu. Oblečení je v Dominikánské republice vizitkou člověka. Pokud budete chtít zdejší obyvatele fotit, nejprve se jich zeptejte na svolení. Dominikánci se fotí všeobecně rádi, nicméně pokud budou mít pocit, že nejsou dostatečně čistí nebo upravení, může jim být focení velice nepříjemné.

V Dominikánské republice se 99% obyvatel hlásí ke křesťanství (římskokatolická církev) a 1 % vyznává takzvaný voodoo šamanismus.

Původními obyvateli ostrova byli Indiáni, které na ostrov dopluli pravděpodobně ve 2. století našeho letopočtu. V 11. století se na severu ostrova usídlil bojový národ Karibů, po nichž byla později tato oblast pojmenována. Dne 6. prosince 1492 u břehů Dominikánské republiky zastavila loď Kryštofa Kolumba, který pojmenoval ostrov Hispaniola. Santo Domingo bylo založeno v roce 1496 a na zdejší obyvatele se začaly vztahovat španělské zákony a stali se z nich otroci. Počet původních obyvatel ostrova se tak značně zredukoval. Španělé na ostrov zavlekli nemoci, kterým se nemohla imunita místních bránit. A tak se rozhodli pro dovoz otroků z Afriky. Později o ostrov projevila zájem i Francie. Nezávislost získala Dominikánská republika v roce 1844, ale Španělé byli z ostrova definitivně vyhnáni až v roce 1863. Později byla v USA podepsána smlouva o přátelství, dopravě a obchodu.

Všudypřítomné jsou rytmy hudby a tance merengue, který v Dominikánské republice tancuje snad každý. Nedílnou součástí místní kultury jsou taktéž festivaly a nejrůznější oslavy.