Úředním jazykem Dominikánské republiky je španělština, ale v turistických oblastech se domluvíte i anglicky nebo francouzsky. Před cestou vám doporučujeme se naučit alespoň pár základních frází ve španělštině, kterými jistě potěšíte místní.
Setkáte se zde s typickým karibským španělským dialektem, který je rychlejší a některá slova jsou vyslovována zkráceně. V turistických oblastech jako Punta Cana, Puerto Plata nebo Santo Domingo se domluvíte i anglicky.
Náš tajný tip: Stáhněte si offline slovník nebo překladač do mobilu. V mnoha částech ostrova může být internetové připojení nespolehlivé, a předem stažená aplikace vám může zachránit situaci při komunikaci mimo turistická centra.
Základní fráze
- Hola (ola) – Ahoj
- Buenos días (buénos días) – Dobrý den
- Buenas tardes (buénas tardés) – Dobré odpoledne
- Buenas noches (buénas nočes) – Dobrý večer/Dobrou noc
- Por favor (por favór) – Prosím
- Gracias (grásias) – Děkuji
- De nada (de náda) – Není zač
- Sí (sí) – Ano
- No (no) – Ne
- Disculpe (diskulpe) – Promiňte
- ¿Dónde está...? (dónde está) – Kde je...?
- ¿Cuánto cuesta? (kuánto kuésta) – Kolik to stojí?
- No entiendo (no entiendo) – Nerozumím
- Habla inglés? (abla inglés) – Mluvíte anglicky?
- Estoy perdido/a (estoj perdído/a) – Jsem ztracený/á
- Necesito ayuda (nesesíto ajúda) – Potřebuji pomoc
- ¡Qué chulo! (ké čúlo) – To je super! (místní výraz)
- Dame un chin (dáme un čin) – Dej mi trochu (typicky dominikánský výraz)
O obyvatelích
Dominikánci jsou všeobecně velmi přátelští a otevření lidé. Nebojte se s nimi přijít do kontaktu, jsou na turisty zvyklí a pokud si osvojíte alespoň několik španělských frází, moc rádi si s vámi pohovoří. Minimem je znalost pozdravů, v menších vesnicích se lidé zdraví na potkání. Pokud budete potřebovat s něčím poradit, místní lidé vám rádi pomůžou. Dominikánci jsou temperamentní a mají rádi zábavu, tanec a oslavy.
Rodinné vazby jsou v dominikánské kultuře mimořádně silné. Není neobvyklé, že několik generací žije pod jednou střechou a rodinné oslavy a setkání jsou důležitou součástí společenského života. Dominikánci jsou velmi společenští, otevření a rádi se baví – hudba a tanec tvoří nedílnou součást jejich každodenního života.
Tempo života je zde výrazně pomalejší než v Evropě. Místní obyvatelé přistupují k času mnohem volněji, což může občas vést k nedorozuměním s turisty zvyklými na přesnost. "Dominikánský čas" znamená, že domluvenou schůzku v 15:00 může místní chápat jako "někdy odpoledne". Pro cestovatele je důležité se tomuto rytmu přizpůsobit a zbytečně se nestresovat drobnými zpožděními.
Dominikánci jsou velmi hrdí na svou vlast, a to zvláště ve srovnání se sousedním Haiti. Baseball je národním sportem a téma, o kterém si můžete popovídat prakticky s každým místním. Dalším jejich velkým koníčkem je politika, o které diskutují velmi otevřeně.
Společenská etiketa
Dominikánská etiketa má svá specifika, která byste měli znát, abyste se vyhnuli trapným situacím.
Zdravení a představování
Při setkání je běžný stisk ruky, mezi přáteli pak polibek na tvář (u žen) nebo objetí (mezi muži). Dominikánci si často žertovně přezdívají podle fyzických charakteristik, což může působit překvapivě – být nazýván "gordito" (tlouštík) nebo "flaco" (hubeňour) není vnímáno jako urážka, ale jako projev náklonnosti.
Oblékání
V Dominikánské republice je důležité vhodné oblečení. V resortech a na plážích je tolerováno plážové oblečení, ale mimo tato místa, zvláště ve městech a při návštěvě kostelů, je očekáváno konzervativnější oblečení. Ženy by měly mít zakrytá ramena a kolena, muži by neměli nosit tílka či šortky v náboženských a oficiálních místech.
- V běžných situacích je přijatelné neformální oblečení, ale vždy čisté a upravené.
- K lepším restauracím a nočním podnikům patří elegantní oblečení – pro muže dlouhé kalhoty a košile, pro ženy šaty nebo sukně.
- V kostelích se očekává skromné odění – žádné hluboké výstřihy, mini sukně nebo odhalená ramena.
U stolu
Stolování je spíše neformální, přesto existují určitá pravidla. Ruce by měly být viditelné na stole (ne v klíně), příbor se používá v evropském stylu. Tipování v restauracích je očekáváno (10-15%), pokud již není započítáno v účtu. Při pozvání domů k místním přineste drobný dárek (ovoce, sladkosti, víno) a buďte připraveni na bohaté pohoštění.
Řeč těla a komunikace
Dominikánci stojí blíže k sobě během konverzace, než je zvykem v Evropě. Osobní prostor je zde menší, a fyzický kontakt během rozhovoru je běžný. Je považováno za nezdvořilé uhýbat nebo se odtahovat. Oční kontakt je důležitý a vyjadřuje upřímnost. Dominikánci při komunikaci také hodně gestikulují.
Náš tajný tip: V Dominikánské republice je považováno za nezdvořilé odmítnout nabídku jídla nebo pití. I když nemáte hlad, je lepší přijmout alespoň malou porci nebo vysvětlit, že jste právě jedli, ale rádi ochutnáte později.
Náboženství
Dominikánská republika je převážně katolická země, kde více než 80% obyvatel vyznává římskokatolické náboženství. Kostely a katedrály jsou běžnou součástí měst a vesnic, přičemž historická Zona Colonial v Santo Domingo je domovem nejstarší katedrály v Americe – Katedrály Santa María la Menor z roku 1540.
Křesťanské svátky jsou významnou součástí kulturního kalendáře. Velikonoce (Semana Santa) se slaví velmi intenzivně, s procházkami, poutěmi a náboženskými obřady. Vánoce začínají již v říjnu dekoracemi a končí 6. ledna oslavou Tří králů. V prosinci místní pořádají večírky zvané "aguinaldos", kde zpívají vánoční koledy.
Kromě klasického katolicismu je zde rozšířené i praktikování synkretických náboženství s africkými kořeny, zejména "voodoo" (21 divisiones), které kombinuje katolické tradice s africkými rituály. Je to méně formální než haitské voodoo, ale zahrnuje podobné praktiky jako uctívání předků a komunikaci s duchy.
Pro turisty je důležité respektovat náboženské zvyky a tradice. Při návštěvě kostelů dodržujte vhodné oblečení a během bohoslužeb zachovávejte ticho. Fotografování během obřadů je často nevhodné – vždy nejprve požádejte o svolení.
Historie
Historie Dominikánské republiky je dramatickým příběhem objevování, dobývání a boje za nezávislost. Než Kryštof Kolumbus přistál na ostrově v roce 1492, obývali jej původní obyvatelé Taínové. Kolumbus pojmenoval ostrov Hispaniola a založil první evropskou osadu v Americe – La Isabela. Následně byla vybudována Santo Domingo, první evropské město v Novém světě.
Po příchodu Španělů následovalo tragické vymření původních obyvatel kvůli nemocem a násilí. Ostrov se stal centrem španělského koloniálního systému a základnou pro další dobývání Ameriky. V 17. století západní část ostrova (dnešní Haiti) ovládla Francie, zatímco východní část zůstala španělská.
Cesta k nezávislosti byla komplikovaná. V roce 1821 vyhlásila španělská část nezávislost, ale brzy byla anektována sousedním Haiti. Po 22 letech haitské nadvlády skupina revolucionářů vedená Juanem Pablem Duartem, Franciscem del Rosario Sánchezem a Ramonem Matiasem Mellou vyhlásila 27. února 1844 nezávislou Dominikánskou republiku. Tento den je dodnes oslavován jako Den nezávislosti.
Následující století bylo poznamenané politickou nestabilitou, diktaturami a intervencemi USA. Nejznámějším diktátorem byl Rafael Leónidas Trujillo, který vládl železnou rukou v letech 1930-1961. Jeho brutální režim je zodpovědný za desetitisíce obětí včetně masakru haitských imigrantů v roce 1937.
Po Trujillově zavraždění následovalo období politických turbulencí a americké intervence. V 70. a 80. letech 20. století vládl autoritářský prezident Joaquín Balaguer. Teprve od 90. let začala země směřovat k demokratičtějšímu zřízení a ekonomickému rozvoji, zejména díky turistickému ruchu, který se stal hlavním zdrojem příjmů.
Kultura a co navštívit
Dominikánská kultura je dynamickou směsicí evropských, afrických a domorodých vlivů, která se projevuje v hudbě, tanci, umění i gastronomii. Poznání této bohaté kulturní mozaiky je stejně důležitou součástí návštěvy jako relaxace na plážích.
Hudba a tanec
Dominikánská republika je kolébkou merengue a bachaty – hudebních a tanečních stylů, které jsou dnes populární po celém světě. Merengue vzniklo v 19. století a stalo se národním symbolem. Jeho energický rytmus je neodmyslitelnou součástí všech oslav. Bachata začínala jako hudba chudých vrstev, ale dnes je celosvětovým fenoménem, spojujícím romantické texty s podmanivým rytmem.
Kde zažít autentickou hudbu:
- Zona Colonial v Santo Domingo – historické bary a kluby s živou hudbou
- Puerto Plata – každou neděli večer se na hlavním náměstí koná koncert pod širým nebem
- Festival del Merengue – každoroční festival v červenci v Santo Domingo
Umění a architektura
V zemi najdete fascinující mix architektonických stylů – od koloniálních budov přes moderní resorty až po lidové domky zvané "casitas". Zona Colonial v Santo Domingo je zapsána na seznamu UNESCO a nabízí skvěle zachovalé koloniální památky, včetně první katedrály a nejstaršího kostela v Americe.
Významné kulturní památky k návštěvě:
- Alcázar de Colón – palác Diega Kolumba v Santo Domingo
- Museo de las Casas Reales – muzeum v bývalém sídle královských úředníků
- Fortaleza Ozama – nejstarší formální vojenská stavba evropského původu v Americe
- Basílica Catedral de Santa María La Menor – první katedrála v Americe
- Casa de Campo v La Romana – replika středověké mediteránské vesnice Altos de Chavón
Pro milovníky umění stojí za návštěvu Museo de Arte Moderno v Santo Domingo, které představuje díla dominikánských umělců od 20. století po současnost. V menších městech objevíte také tradiční řemesla jako je jantarové a larimar šperky, dřevořezby nebo keramika.
Gastronomie
Dominikánská kuchyně je chutná a rozmanitá, ovlivněná španělskými, africkými a taínskými tradicemi. Základem jsou rýže, fazole, maso a tropické ovoce. Typickým pokrmem je "La Bandera" (vlajka) – bílá rýže, červené fazole a maso, které symbolizují barvy dominikánské vlajky.
Další kulinářské speciality:
- Mangú – snídaňové jídlo z rozmačkaných zelených plantainů
- Sancocho – hustá polévka s masem a zeleninou
- Tostones – smažené plantainy
- Pescado con coco – ryba v kokosové omáčce
- Mamajuana – tradiční alkoholický nápoj z rumu, červeného vína a medu, macerovaný s bylinkami a kořením
V Dominikánské republice nezapomeňte také ochutnat místní kávu, která patří mezi nejlepší na světě, a čerstvé tropické ovoce jako sapote, guayaba nebo caimito.
Zajímavosti
Dominikánská republika je země plná překvapení a fascinujících faktů, které jí dodávají jedinečný charakter. Ať už jste milovníkem přírody, historie nebo kultury, určitě vás některé z těchto zajímavostí překvapí.
- Jantar a larimar – Dominikánská republika je jedním z hlavních nalezišť jantaru na světě. Místní jantar je známý tím, že často obsahuje prehistorické fosilie. Larimar, vzácný modrý pektolit, se těží pouze zde, konkrétně v provincii Barahona, a je považován za národní drahokam.
- Baseball jako náboženství – Zatímco fotbal vládne většině Latinské Ameriky, v Dominikánské republice je baseball naprostou jedničkou. Země dala světu více hráčů Major League Baseball než jakákoliv jiná země mimo USA, včetně hvězd jako Sammy Sosa, Pedro Martínez nebo David Ortiz.
- Téměř 400 km pláží – Na ostrově najdete téměř 400 kilometrů pláží, mnohé patří mezi nejkrásnější na světě. Každá oblast nabízí trochu jiný zážitek – od živých turistických letovisek po odlehlé panenské pláže.
- Nejvyšší a nejnižší bod Karibiku – V Dominikánské republice se nachází jak nejvyšší bod Karibiku – Pico Duarte (3 098 m), tak i nejnižší bod – jezero Enriquillo, které leží 42 metrů pod hladinou moře.
- Filmové lokace – Díky rozmanité krajině se země stala oblíbenou filmovou lokací. Části filmů jako Kmotr II, Apokalypsa, Rychle a zběsile, Jurský park nebo Piráti z Karibiku byly natáčeny právě zde.
- První univerzita, nemocnice a katedrála v Novém světě – Všechny tyto historické prvenství drží hlavní město Santo Domingo, založené v roce 1496.
- Karneval La Vega – Jeden z největších karnevalů v Karibiku se koná každý únor ve městě La Vega a je známý barevnými maskami a postavami zvanými "diablos cojuelos" (kulhající ďáblové).
Náš tajný tip: Navštivte Los Haitises National Park – méně známé, ale úchvatné místo s mangrovovými lesy, vápencovými útvary a jeskyněmi s taínskými kresbami. Nejlépe se sem dostanete lodí z Samaná nebo Sabana de la Mar. getyourguide.com nabízí skvělé organizované výlety.
Legendy
Dominikánská republika má bohatou tradici legend a pověstí, které odrážejí mix evropských, afrických a domorodých vlivů. Tyto příběhy jsou důležitou součástí kulturního dědictví a často vysvětlují historické události nebo přírodní jevy.
La Ciguapa
Jednou z nejznámějších dominikánských legend je příběh o La Ciguapa – záhadné ženě, která žije v horách. Má dlouhé černé vlasy, které jí zakrývají tělo, a její chodidla jsou obrácená – paty dopředu a prsty dozadu. Toto obrácení stop mate lovce, kteří ji chtějí sledovat. La Ciguapa láká muže svým krásným zpěvem, ale ten, kdo ji následuje, se již nikdy nevrátí. Tato legenda je často interpretována jako varování před nebezpečím divočiny nebo jako metafora pro nebezpečí svůdné krásy.
El Cuco
El Cuco je dominikánská verze bubáka, kterým rodiče straší neposlušné děti. Podle legendy je to temný duch, který odnáší děti, které neposlouchají své rodiče nebo zůstávají vzhůru příliš dlouho. Některé verze popisují El Cuca jako kostlivce s dýňovou hlavou, jiné jako chlupatou příšeru s červenýma očima. Podobné příběhy existují v celé Latinské Americe, každá země má svou vlastní verzi.
El Chupacabra
I když je tento mýtus rozšířen po celé Latinské Americe, v Dominikánské republice má svou jedinečnou podobu. El Chupacabra (doslova "vysavač koz") je údajně tvor velikosti menšího medvěda, který útočí na dobytek a pije jejich krev. První zprávy o těchto útocích začaly v 90. letech a dodnes někteří venkovští obyvatelé věří v jeho existenci.
Leyenda del Padre Billini
Tato historická legenda vypráví o katolickém knězi Franciscovi Xavierovi Billinim, který v 19. století založil několik charitativních institucí v Santo Domingo. Podle legendy se jeho tělo po smrti nerozložilo a dodnes zůstává neporušené. Mnoho místních věří, že se stal světcem, a jeho hrob v kapli Santa Bárbara je místem poutí a modliteb za zázraky.
Legenda o jezeře Enriquillo
Jezero Enriquillo, největší jezero v Karibiku a nejnižší bod v oblasti, je opředeno mystickou legendou. Podle příběhu bylo kdysi na jeho místě prosperující taínské město. Když španělští dobyvatelé přišli na ostrov, město bylo zatopeno, aby ochránilo své obyvatele před zotročením. V době úplňku prý můžete slyšet hlasy původních obyvatel a vidět obrysy jejich domů pod vodní hladinou. Tato legenda odráží tragický osud původního obyvatelstva po příchodu Evropanů.
Tyto legendy nejsou jen lidovou tradicí – jsou živou součástí dominikánské kultury. Starší generace je předávají mladším, a mnoho z nich se stalo námětem písní, uměleckých děl a literárních děl. Pro cestovatelé představují unikátní pohled do duše této fascinující karibské země.