Jak se na Madeiře domluvím?
Na Madeiře je oficiálním jazykem portugalština, konkrétně její evropská varianta. Vzhledem k dlouhodobé orientaci ostrova na turistický ruch se ale na mnoha místech domluvíte i anglicky, zejména v hotelech, restauracích a turistických atrakcích. Madeirané pracující v cestovním ruchu mívají dobrou znalost angličtiny, někdy i němčiny.
V odlehlejších oblastech a mezi starší generací je však znalost cizích jazyků omezená. Místní obyvatelé ocení, když se pokusíte oslovit je v jejich rodném jazyce, i kdyby šlo jen o základní fráze. Toto gesto bývá odměněno vřelejším přístupem a často i lepšími službami.
Pokud plánujete výlety do venkovských oblastí nebo chcete navázat hlubší kontakt s místními, několik základních frází v portugalštině vám velmi pomůže prolomit ledy.
Základní fráze
Zde je několik užitečných frází v portugalštině s přibližnou výslovností:
- Bom dia [bom dyja] – Dobrý den (dopoledne)
- Boa tarde [boa tarde] – Dobrý den (odpoledne)
- Boa noite [boa nojte] – Dobrý večer/Dobrou noc
- Olá [ola] – Ahoj
- Obrigado/Obrigada [obrygadu/obrygada] – Děkuji (muž/žena)
- Por favor [por favor] – Prosím
- Desculpe [deškupe] – Promiňte
- Fala inglês? [fala inglež] – Mluvíte anglicky?
- Não compreendo [nau komprejendu] – Nerozumím
- Quanto custa? [kvantu kušta] – Kolik to stojí?
- Onde fica...? [onde fika] – Kde je...?
- A conta, por favor [a konta por favor] – Účet, prosím
- Saúde! [saude] – Na zdraví!
- Adeus [adeuš] – Sbohem
- Até logo [ate logu] – Na shledanou
Náš tajný tip: Madeirská portugalština má některé odlišnosti od kontinentální varianty. Místní často používají výraz "miúdo" nebo "miúda" (chlapec/dívka) místo běžnějšího "rapaz" nebo "rapariga". Také některé výrazy mohou znít jinak kvůli specifickému madeirskému akcentu, který je charakteristický rychlejší a melodičtější mluvou.
O obyvatelích Madeiry
Madeirané jsou obecně velmi přátelští, pohostinní a hrdí na svůj ostrov. Tato hrdost pramení z bohaté historie ostrova a jeho jedinečné kultury, která se vyvíjela relativně izolovaně od kontinentálního Portugalska. Ostrovany charakterizuje poklidný a rozvážný životní styl, který kontrastuje s hektickým tempem běžným v kontinentální Evropě.
Rodiny na Madeiře mají silné vazby a rodinné hodnoty jsou zde velmi důležité. Nedělní obědy s širší rodinou jsou stále společenskou normou a svátky se slaví v rodinném kruhu. Madeirské rodiny bývají tradičně velké, i když dnes už tento trend není tak výrazný jako dříve.
Zajímavým rysem madeirské společnosti je kombinace tradičních hodnot a moderního přístupu k životu. I když mnozí obyvatelé, zejména ve venkovských oblastech, dodržují tradiční zvyky a způsob života, mladší generace se stále více orientuje na moderní globální trendy. Tento kontrast vytváří fascinující kulturní míšení, které je pro ostrov typické.
Obyvatelé Madeiry jsou zvyklí na turisty a většinou k nim přistupují s velkou vstřícností. Oceňují, když turisté projeví zájem o jejich kulturu, tradice a historii, a jsou obvykle velmi ochotní podělit se o místní znalosti a tipy.
Společenská etiketa
Madeirská společenská etiketa vychází z portugalských tradic, ale má i svá specifika. Porozumění základním pravidlům společenského chování vám pomůže lépe se začlenit a získat si respekt místních.
- Pozdravy – Na Madeiře je běžné při setkání i loučení podávat ruku. Mezi přáteli a známými jsou běžné dva polibky na tvář (nejprve na levou, pak na pravou). Muži si obvykle mezi sebou ruce podávají.
- Oblékání – Madeirané se oblékají spíše konzervativně, zejména starší generace. V turistických oblastech jsou standardy uvolněnější, ale při návštěvě kostelů, úřadů nebo formálnějších restaurací se očekává slušné oblečení. Šortky a plážové oblečení jsou vhodné pouze na pláži nebo v přímořských letoviscích.
- Dochvilnost – Čas je na Madeiře vnímán poněkud volněji než v severní Evropě. Mírné zpoždění (do 15 minut) je společensky akceptovatelné u neformálních setkání, avšak u pracovních schůzek se očekává dochvilnost.
- Stolování – Při jídle držte ruce na stole, nikoli v klíně. Použití ubrousku je běžné a očekávané. Pokud jste pozváni na jídlo do madeirské domácnosti, je vhodné přinést malý dárek, například víno, sladkosti nebo květiny.
- Spropitné – Spropitné není na Madeiře tolik rozšířené jako v jiných turistických destinacích, ale je stále oceňované. V restauracích je běžné nechat 5-10 % z účtu, pokud jste byli spokojeni se službami.
Náš tajný tip: Když vstoupíte do menšího obchodu nebo kavárny, je zdvořilé pozdravit všechny přítomné obecným "Bom dia" nebo "Boa tarde". Tento malý projev zdvořilosti vám často zajistí vřelejší přijetí.
Náboženství
Madeira je tradičně katolická, a ačkoli míra praktikování víry klesá mezi mladšími generacemi, katolické tradice a svátky stále významně formují kulturní identitu ostrova. Většina obyvatel Madeiry se hlásí k římskokatolické církvi, a kostely najdete prakticky v každé vesnici.
Náboženské slavnosti hrají důležitou roli v místním kulturním kalendáři. Nejslavnější je Festival Monte, který se koná 15. srpna a je zasvěcen Panně Marii Nanebevzaté. Dále slavnosti Svatého Jana v červnu, vánoční a velikonoční oslavy s tradicemi specifickými pro ostrov.
Kostely a kaple na Madeiře jsou často bohatě zdobené a představují zajímavou kombinaci portugalského, maurského a místního uměleckého vlivu. Mezi nejpůsobivější patří katedrála Sé ve Funchalu, kostel Nossa Senhora do Monte a kostel São Pedro.
Při návštěvě kostelů je vhodné respektovat několik pravidel:
- Oblečte se slušně – zakrytá ramena a nohy po kolena
- Mluvte tiše a vypněte mobilní telefon
- Respektujte probíhající bohoslužby a nepoužívejte blesk při fotografování
I když je Madeira převážně katolická, je zde také malá komunita protestantů, pravoslavných a příslušníků jiných náboženství, zejména ve Funchalu. Náboženská tolerance je zde vysoká.
Historie Madeiry
Příběh Madeiry začíná v roce 1418, kdy portugalští mořeplavci João Gonçalves Zarco a Tristão Vaz Teixeira objevili neobydlený ostrov pokrytý hustými lesy. Název "Madeira" ostatně v portugalštině znamená "dřevo". Podle legendy byli k ostrovu zahnáni bouří během průzkumné cesty podél afrického pobřeží.
Kolonizace ostrova začala v roce 1420 na příkaz portugalského prince Jindřicha Mořeplavce. První osadníci přišli hlavně z Algarve a severního Portugalska. Aby vytvořili zemědělskou půdu, začali kácet husté lesy. Podle legendy požár, který založili, hořel sedm let – tato historka je pravděpodobně přehnaná, ale ilustruje obrovské úsilí spojené s přeměnou zalesněného terénu na obdělávatelné pozemky.
Od 15. století se Madeira stala významným producentem cukru. Byl to právě cukr, který z Madeiry udělal jednu z nejbohatších portugalských provincií. Místní cukrové plantáže byly zpočátku obdělávány i otroky z Afriky, ale tento systém byl na Madeiře opuštěn dříve než v jiných evropských koloniích.
V 17. století, když konkurence z amerických kolonií podkopala madeirskou pozici v obchodu s cukrem, ostrov se přeorientoval na produkci vína. Madeirské víno získalo světovou proslulost a stalo se oblíbeným nápojem evropské šlechty i v amerických koloniích. Zajímavostí je, že Deklarace nezávislosti USA byla připíjena právě madeirským vínem.
Strategická poloha ostrova v Atlantiku z něj učinila důležitou zastávku pro lodě na cestě do Ameriky, Afriky a Asie. V různých obdobích byl ostrov předmětem zájmu i jiných mocností než Portugalska – v 19. století jej krátce okupovali Britové, kteří zde zanechali trvalý kulturní vliv.
Madeira získala autonomní status v roce 1976 po demokratické revoluci v Portugalsku známé jako Karafiátová revoluce. Od té doby je autonomním regionem s vlastním parlamentem a vládou, i když zůstává součástí Portugalska.
Kultura a co navštívit
Madeirská kultura je jedinečnou směsicí portugalských tradic, vlivů z různých částí světa a místních zvyklostí, které se vyvinuly díky izolovanosti ostrova. Tato bohatá kulturní mozaika se projevuje v hudbě, tanci, kuchyni i architektuře.
Tradiční hudba a tanec
Madeirský folklór je živou součástí kultury ostrova. Tradiční hudba využívá nástroje jako rajão (malá pětistrunná kytara), braguinha (podobná ukulele) a viola de arame (drátěná kytara). Typickým tancem je "bailinho da Madeira", energický lidový tanec provozovaný v barevných tradičních krojích.
Kde zažít: V letní sezóně se konají folklorní festivaly v různých částech ostrova. Pravidelné vystoupení můžete vidět v restauraci Adega da Quinta ve Funchalu nebo během nedělního folklórního programu ve vesnici Santana.
Kulinářská kultura
Madeirská kuchyně staví na čerstvých, lokálních ingrediencích. K nejznámějším specialitám patří:
- Espetada – kousky hovězího masa marinované v česneku a vavřínu, grilované na vavřínovém špízu
- Espada com banana – černý mečoun s banánem, neobvyklá, ale chutná kombinace
- Bolo do caco – plochý chléb pečený tradičně na rozpálených kamenech, podávaný s česnekovým máslem
- Poncha – typický alkoholický nápoj z cukrové třtiny, medu a citrusové šťávy
Náš tajný tip: Nejautentičtější ponchu ochutnáte v baru Taberna da Poncha v Serra de Água, kde se tento nápoj připravuje tradičním způsobem pomocí dřevěného míchadla zvaného "caralhinho".
Místa, která stojí za návštěvu
Funchal – hlavní město nabízí historické centrum s katedrálou Sé, tržnici Mercado dos Lavradores a botanickou zahradu. Nezapomeňte navštívit Quinta das Cruzes, muzeum s nábytkem a uměním z 17.-19. století.
Monte – horská vesnice nad Funchalem známá kostelem Nossa Senhora do Monte (místo odpočinku posledního rakousko-uherského císaře Karla I.) a tradičními saněmi toboggan, na kterých se můžete svézt dolů po strmých ulicích.
Santana – známá tradičními domky s doškovými střechami, tzv. "casas de colmo".
Porto Moniz – proslulý přírodními lávovými bazény.
Cabo Girão – jeden z nejvyšších mořských útesů na světě s průhlednou vyhlídkovou plošinou.
Levady – unikátní zavlažovací kanály s přilehlými cestičkami, které tvoří síť turistických tras procházejících nejkrásnějšími částmi ostrova. Nejpopulárnější jsou Levada do Caldeirão Verde, Levada das 25 Fontes a Levada do Risco.
Zajímavosti
Madeira je ostrov plný překvapení a zajímavostí, které jí dodávají jedinečný charakter:
- Ostrov věčného jara – díky stabilnímu klimatu s teplotami pohybujícími se po celý rok mezi 17–25 °C si Madeira vysloužila přezdívku "ostrov věčného jara". Mírné podnebí je jedním z důvodů, proč je oblíbenou destinací i mimo hlavní turistickou sezónu.
- Rekordní silvestrovský ohňostroj – novoroční ohňostroj ve Funchalu patří mezi nejvelkolepější na světě a v roce 2006 byl zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako největší ohňostrojová show.
- Cristiano Ronaldo – nejslavnější madeirský rodák má na ostrově vlastní muzeum a jeho jméno nese i místní letiště. Jeho bronzová socha u přístavu ve Funchalu je častým terčem vtipů kvůli pochybné podobnosti s fotbalistou.
- Endemické druhy – na Madeiře se nachází unikátní ekosystém s mnoha druhy rostlin a živočichů, které nikde jinde na světě nenajdete. Patří mezi ně například madeirský drozd či madeirská fiala. Část původního vavřínového lesa (Laurisilva) je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
- Churchill na Madeiře – britský premiér Winston Churchill navštívil Madeiru v roce 1950 a maloval scenérie v malebné rybářské vesnici Câmara de Lobos. Kavárna, kde sedával, se dnes jmenuje Winston's a je turistickou atrakcí.
- Madeirské víno – unikátní výrobní proces zahrnuje zahřívání vína, které pak může vydržet desetiletí či dokonce staletí. Některé lahve madeirského vína z 18. století jsou stále pitné a dosahují astronomických cen na aukcích.
- Košíkové saně – tradiční dopravní prostředek z Monte do Funchalu, dnes turistická atrakce. Tyto proutěné saně řízené dvěma muži v tradičním bílém oblečení a slamácích sklouznou po asfaltových ulicích rychlostí až 50 km/h.
Legendy
Jako každý ostrov s bohatou historií, i Madeira má své legendy a mýty, které přispívají k jejímu mystickému kouzlu:
Legenda o zamilovaných
Jedna z nejromantičtějších madeirských legend vypráví příběh anglického mladíka Roberta Macchina a šlechtičny Anny d'Arfet. Když jim nebylo dovoleno vzít se, uprchli z Anglie na lodi. Bouře je zahnala na neobydlený ostrov – Madeiru. Anna však krátce po přistání zemřela vyčerpáním a Robert zanedlouho žalem po ní. Jejich společníci pohřbili milence pod strom a na kříž vyryli jejich jména. Když ostrov o několik let později oficiálně objevili Portugalci, našli tento hrob, který potvrdil dřívější neoficiální objevení ostrova. Podle legendy je tato tragická láska zvěčněna v názvu města Machico, pojmenovaném po Robertu Machinovi.
Legenda o princezně z Atlantidy
Podle dávné legendy je Madeira posledním viditelným vrcholkem bájné Atlantidy. Vypráví se, že když se Atlantida potápěla do oceánu, princezna jménem Madeira uprchla na nejvyšší horu, která zůstala nad vodou. Tam žila osamělá, dokud nepřipluli první portugalští objevitelé. Princezna jim předala tajemství ostrova a pak se proměnila v horu Pico Ruivo, nejvyšší bod Madeiry, aby navždy chránila svůj lid.
Legenda o sedmiletém ohni
Když první osadníci připluli na Madeiru, našli ji pokrytou hustými lesy. Aby získali zemědělskou půdu, založili požár, který se podle legendy vymkl kontrole a hořel nepřetržitě sedm let. Osadníci museli údajně v některých chvílích uprchnout na lodě, aby se zachránili před žárem. Tato legenda má historický základ v masivním odlesňování ostrova, i když délka požáru je pravděpodobně přehnaná.
Legenda o ďáblově skále
Cabo Girão, impozantní útes tyčící se 580 metrů nad mořem, je opředen legendou o ďáblovi, který zde sváděl místní dívky. Když jedna z nich odmítla jeho návrhy, ve vzteku udeřil do země a vytvořil masivní útes, aby ji zničil. Místo toho však dívka přežila pád, chráněna svou čistou duší, a ďábel se v hanbě stáhl. Od té doby místní věří, že útes poskytuje duchovní ochranu ostrovu.
Náš tajný tip: Při návštěvě Cabo Girão si všimněte malých políček na úpatí útesu. Tato izolovaná zemědělská půda, známá jako "fajãs do Cabo Girão", byla dříve přístupná pouze lodí. Dnes se k nim můžete dostat lanovkou a prohlédnout si tato unikátní terasovitá pole, která jsou svědectvím madeirské vynalézavosti a odhodlání využít každý kousek úrodné půdy.