Jazyk, společnost, kultura a historie

Řím je hlavním městem Itálie a jako úřední jazyk je zde italština. Po městě se však pohybuje velké množství turistů, kteří živí město bujarým cestovním ruchem a proto zde pochodíte i s angličtinou, nebo němčinou. Pokud cizím jazykům nevládnete, vystačíte si i s jednoduchým slovníkem, nebo zapojte řeč těla. Italové jsou velmi společenští a pokud uvidí, že se snažíte, rádi vám pomohou.

Obyvatelé Říma jsou stejně jako všichni Italové obecně velmi družní, přátelští a temperamentní. Nebojte se s nimi debatovat, rádi si povídají. Nelekejte se jejich výrazné gestikulace a silných emotivních projevů. Jsou zde běžné. Římané jsou známí svou hrdostí na vlastní kulturu, takže pokud se s nimi chystáte pouštět do diskuzí, je vhodné znát alespoň základy zdejší historie a kultury. Také znalost základních italských slov a výrazů není na škodu. Naučte se před návštěvou Říma alespoň pozdravy a další základní výrazy – místní obyvatelé vaši snahu mluvit jejich jazykem jistě ocení.

Obecně se o Italech dá říci, že mají velmi silné rodinné vazby a rodina i děti jsou jedněmi z nejdůležitějších hodnot jejich života. Italové, a pro obyvatele Říma to platí obzvlášť, mají kromě silných rodinných vztahů také silné vazby k umění, hudbě a obecně krásnu, což lze vidět i na jejich vztahu k módě. V Itálii je důležité být vždy řádně upraven a vkusně oblečen. Řím je konec konců známý jako jedno ze světových měst módy.

Společenská etiketa v Římě je velmi důležitá při stolování. Např. v restauracích – obzvlášť na večeři v lepších podnicích je vhodné, aby si pánové vzali dlouhé kalhoty, případně sako a dámy elegantnější oblečení. Italové jsou velcí gurmáni, takže při stolování si jídlo vychutnávají a nikam nespěchají. Oběd i večeře se skládají z několika chodů a zapíjí se obvykle vínem a vodou. Po obědě většina Italů dodržuje jakousi siestu, tedy poklidnější režim, který panuje mezi 13. – 16. hodinou. Na tuto dobu není vhodné sjednávat si jakékoliv schůzky nebo jednání či jakkoliv rušit klidový režim zdejších obyvatel. Některé obchody a restaurace mají dokonce v tuto dobu zavřeno.

Italové jsou silně věřící a k náboženství i svatým chovají velkou úctu. Do náboženských památek, jakými jsou různé baziliky a kostely, není vhodné nosit vyzývavé oblečení. Dbejte na to, ať máte při vstupu do těchto budov zakrytá kolena a ramena.

Řím patří k jedněm z nejstarších měst Evropy. Založen byl před více než 2700 lety a dal základy nejen kultuře, náboženství a písmu, ale i jazyku, právu a politickým systémům.

S trochou nadsázky se dá říci, že Řím je jedno velké muzeum. Však památky, které se do dnešních dní dochovaly, pamatují přes dvě milénia. Na počátku ale bylo jen pár osad, které se v 7. století před našim letopočtem spojily do jednoho celku a pod vládou Etrusků a názvem Roma fungovaly celá dvě století. Okolo roku 500 před n. l. byli Etruskové vyhnání a vznikla římská republika. Území se postupem času rozšiřovalo a stalo se tak oblíbeným terčem útoků a bojů o moc. Po diktátorské vládě Julia Caesara, usedl na již císařský trůn Octavianus Augustus a Řím vzkvétal raketovou rychlostí. Architektuře vévodil mramor, stavěly se lázně a město vyspělo v reprezentativní centrum celé říše.

Se vzestupem křesťanství se Řím postupně stává i domovem církve, avšak již citelně ztrácí svůj politický vliv. To se projeví na jeho schopnosti odolávat stále častějším nájezdům a po roce 455 zaznamená západořímská říše veliký pád. Řím je na dně, obyvatelé odchází za lepším. Oprav a budování se ujali papežové Lev I. a Řehoř I. Veliký. Jako vzpomínka na toto období zdobí Řím mnoho kostelů a církevních staveb. Na nový vzestup čekalo město až do 15. století. V této době se Itálií prohnala renesanční vlna a v tomto duchu byla vystavěna například bazilika Sv. Petra. Nadšení však netrvalo příliš dlouho, jelikož roku 1527 město zničili císařští vojáci.

Po uklidnění bojů již renesanci vystřídalo baroko a Řím se tak mohl vyzdobit novým uměleckým stylem. Celá řada původních staveb byla obnovena a přibylo mnoho dalších. Řím je opět na vzestupu, aby se v roce 1871 mohl stát hlavním městem sjednocené Itálie. Později, roku 1929 se Vatikán stal samostatným státem a v roce 1946 se po Druhé světové válce stala Itálie republikou.