Jazyk, společnost, kultura a historie

V kostce: V hotelech, na výletech a v turistických obchodech se anglicky domluvíte bez problémů, ve vesnicích a v dala-dala už méně – pár svahilských slov se hodí a místní je ocení. Zanzibar je muslimský ostrov: mimo pláže a resorty zakrývejte ramena a kolena, projevy náklonnosti si nechte na hotel a před focením lidí se zeptejte.

Jak se na Zanzibaru domluvím?

Tanzanie má dva úřední jazyky – svahilštinu (kiswahili) a angličtinu. Svahilština je jazyk každodenního života, angličtina se používá ve školách, na úřadech a v turistickém ruchu. V hotelech, u cestovních agentur, průvodců, taxikářů a ve většině obchodů v turistických oblastech se anglicky domluvíte bez potíží. Ve vnitrozemských vesnicích, na tržištích a v místní dopravě (dala-dala) už angličtina často pokulhává – pomůže pár svahilských slov, gesta a telefon s kalkulačkou na smlouvání.

Díky dlouholeté oblibě ostrova u italských turistů (hlavně kolem Kiwengwy a Nungwi) se překvapivě často domluvíte také italsky. Prodavači a tzv. beach boys na plážích znají i pár frází česky, polsky nebo rusky – berte to s úsměvem, je to především způsob, jak vás zastavit. Ve Stone Townu zaslechnete i arabštinu, protože část obyvatel má kořeny v Ománu.

Náš tip: I základní znalost několika svahilských frází vám otevře dveře. Zanzibarci oceňují, když se cizinec snaží, a často se vám odmění vřelejším přístupem nebo lepší cenou na tržišti.

Základní fráze

• Jambo (džambo) – Ahoj (zjednodušený pozdrav pro turisty; místní mezi sebou říkají spíš Hujambo nebo Mambo)
• Mambo? – Jak to jde? (neformální) – odpověď Poa (v pohodě)
• Habari? – Jak se máš? – odpověď Nzuri (dobře)
• Shikamoo (šikamó) – uctivý pozdrav starším lidem, odpověď zní Marahaba
• Asante / Asante sana – Děkuji / Děkuji mnohokrát
• Karibu – Vítej / Není zač (uslyšíte ho všude)
• Tafadhali (tafadali) – Prosím
• Ndio / Hapana – Ano / Ne
• Hapana asante – Ne, děkuji (nejužitečnější fráze proti dotěrným prodavačům)
• Shilingi ngapi? (šilingi ngapi) / Bei gani? – Kolik to stojí?
• Ghali sana (gali sana) – Je to moc drahé
• Pole pole – Pomalu (životní tempo ostrova v jednom slově)
• Pole – Je mi líto / Soucítím (např. když zakopnete)
• Hakuna matata – Žádný problém / v pohodě (ano, místní to opravdu běžně používají)
• Kwaheri (kwaheri) – Na shledanou

O obyvatelích

Na souostroví žije přes milion lidí, většina na hlavním ostrově Unguja. Zanzibarci jsou především Svahilci – potomci původních afrických obyvatel smíšení s arabskými, perskými a indickými přistěhovalci, kteří se tu usazovali po staletí. Právě tato směs dala vzniknout svahilské kultuře, jazyku i kuchyni, kterou najdete podél celého východoafrického pobřeží.

Místní jsou známí klidem, pohostinností a nevzrušeným tempem. „Hakuna matata“ a „pole pole“ nejsou jen turistická klišé, ale skutečný přístup k životu: nic není tak naléhavé, aby to nemohlo počkat, a problémy se řeší s úsměvem. Pro Evropana zvyklého na přesnost to může být zpočátku náročné – na objednané jídlo nebo taxi se prostě čeká.

Turismus je pro ostrov hlavním zdrojem obživy a většina lidí se k návštěvníkům chová podle toho – ochotně poradí, pomohou, zavedou vás na místo. Zároveň je Zanzibar chudý ostrov a kontrast mezi luxusními resorty a vesnicemi za jejich plotem je velký. Mimo turistické zóny žijí lidé v jednoduchých domech z korálového kamene a živí se rybolovem, pěstováním mořských řas, koření a drobným zemědělstvím. Rodina a komunita hrají zásadní roli; svahilské přísloví říká „Mtoto wa mwenzio ni wako pia“ – dítě tvého souseda je i tvoje dítě.

Společenská etiketa a zvyky

Oblékání: Zanzibar je silně muslimský a místní ženy chodí zahalené. Západní oblečení turistů se toleruje, přesto platí jednoduché pravidlo: na ulici, ve vesnicích, ve Stone Townu a na tržištích mějte zakrytá ramena a kolena (platí pro ženy i muže). Na plážích a v resortech plavky nikomu nevadí, ale v plavkách nechoďte do vesnice ani do obchodu. Při vstupu do mešity nebo soukromého domu se zouvají boty; ženy do mešity potřebují šátek a často je vstup jen po domluvě.

Projevy náklonnosti: Zanzibar je oblíbený pro svatební cesty, líbání a objímání na veřejnosti se ale u místních nesetká s pochopením. Držení za ruku se toleruje, zbytek si nechte do resortu.

Levá ruka: stejně jako v arabském světě a v Indii se levá ruka považuje za nečistou. Jídlo, peníze i dárky podávejte a přijímejte pravou rukou, pravou se také zdraví.

Focení: lidi, zejména ženy a děti, foťte jen se svolením. Ve vesnicích za to někdo může chtít drobný poplatek. Nefoťte vojenské a vládní objekty.

Alkohol: v resortech a turistických barech se podává běžně, ve vesnicích a ve Stone Townu ho ale nepijte na ulici. Opilý turista je tu výrazně nepatřičnější než v Evropě.

Smlouvání a dotěrnost: na trzích a u pouličních prodejců se smlouvá – přátelsky, s úsměvem. Na plážích vás budou oslovovat prodavači, nabízeči výletů a masáží („beach boys“). Pokud nemáte zájem, stačí zdvořilé hapana asante a jít dál; hádky ani ignorování nepomáhají tolik jako klidné, ale jasné ne. Někteří lidé, zejména na odlehlejších místech, berou bílé turisty jako „chodící peněženky“ a chtějí drobné za ukázání cesty nebo jen tak. Je na vás, zda dáte; nemusíte se cítit provinile, když ne. Více o cenách a spropitném v kapitole Měna a ceny.

Pozdravy: Zanzibarci si na pozdravech zakládají. Než se na něco zeptáte, pozdravte a zeptejte se, jak se dotyčný má – jít rovnou k věci působí hrubě. Starší lidi zdravte uctivým „shikamoo“.

Náboženství

Naprostá většina obyvatel Zanzibaru jsou sunnitští muslimové, malou menšinu tvoří křesťané a hinduisté (hlavně ve Stone Townu). Islám sem přinesli arabští a perští obchodníci už v 9.–10. století a od té doby formuje každodenní život: pětkrát denně se z mešit ozývá volání k modlitbě, v pátek v poledne se obchody na chvíli zavírají a pracovní týden se řídí pátečními modlitbami. Svoboda vyznání je jedním z pilířů souostroví, náboženské napětí se objevuje jen ojediněle a turistů se netýká.

Na ostrově jsou desítky mešit. Za nejstarší dochovanou se považuje mešita v Kizimkazi na jihu ostrova, jejíž počátky sahají do 12. století. Za návštěvu stojí také anglikánská katedrála Krista (Christ Church Cathedral) ve Stone Townu, postavená na místě bývalého tržiště s otroky – dnes s památníkem a expozicí o obchodu s otroky.

Ramadán na Zanzibaru

Ramadán, muslimský postní měsíc, se každý rok posouvá zhruba o 11 dní dopředu; termín na váš rok si ověřte v kapitole Svátky a události. Resortů se téměř nedotkne, mimo ně počítejte se změnami:

• Mnoho restaurací a stánků mimo turistická centra je přes den zavřených, otevírají až po západu slunce.
• Jíst, pít a kouřit na ulici během dne je považováno za nezdvořilé – svačinu si dejte v hotelu nebo stranou.
• Večery jsou naopak živé, ulice Stone Townu se mění ve velkou společnou večeři (iftar).
• Některé výlety a služby mohou běžet v omezeném režimu, lidé jsou přes den unavenější.
• Konec ramadánu (Eid al-Fitr) je několikadenní svátek s oslavami a zavřenými obchody.

Stručná historie Zanzibaru

Souostroví Zanzibar tvoří dva hlavní ostrovy – Unguja (běžně nazývaná Zanzibar) a Pemba; ostrov Mafia leží jižněji a spadá už pod pevninskou Tanzanii. Prvními obyvateli byly bantuské kmeny. Od 8. století se rozvíjel obchod mezi východoafrickým pobřežím (Arabové mu říkali Zandž) a arabským světem; v 9.–10. století se tu začali usazovat Arabové a Peršané a přinesli s sebou islám. Vznikla svahilská kultura – africká základem, arabská vírou a písmem, obchodem propojená s Indií i Dálným východem.

Na sklonku 15. století u ostrova zakotvil portugalský mořeplavec Vasco da Gama. Portugalci tu v roce 1503 založili obchodní stanici a ostrovy ovládali až do konce 17. století, kdy je vytlačili Arabové z Ománu. Ománský sultán Said bin Sultan si Zanzibar oblíbil natolik, že sem v roce 1840 přenesl své sídlo – a tehdy zažil ostrov zlatý věk. Zbohatl na hřebíčku (plantáže založené právě za Saida z něj udělaly „ostrov koření“), na slonovině a bohužel i na obchodu s otroky: Zanzibar byl největším trhem s otroky ve východní Africe, ročně přes něj prošly tisíce lidí. Trh byl oficiálně uzavřen až v roce 1873 pod britským tlakem.

V roce 1890 se Zanzibar stal britským protektorátem poté, co se Německo vzdalo nároků výměnou za ostrov Helgoland. Sultán zůstal formálně v čele, skutečnou moc měl britský rezident. Z této doby pochází i kuriozita, kterou najdete v učebnicích: v roce 1896 proběhla mezi Británií a Zanzibarem nejkratší válka dějin, trvala necelou hodinu (uvádí se 38 minut).

Dne 10. prosince 1963 získal Zanzibar nezávislost jako konstituční sultanát. Trvala jen měsíc: 12. ledna 1964 proběhla revoluce, sultán uprchl a vznikla republika; během převratu a následných čistek zahynulo mnoho obyvatel arabského a indického původu. Už 26. dubna 1964 se Zanzibar spojil s pevninskou Tanganikou a vznikla Tanzanie. Zanzibar si dodnes drží širokou autonomii: má vlastního prezidenta, vládu a sněmovnu reprezentantů, a na mnoha místech vás přivítá spíš zanzibarská než tanzanská vlajka.

Nejslavnější zanzibarský rodák se narodil 5. září 1946 ve Stone Townu do párské rodiny indického původu: Farrokh Bulsara, později známý jako Freddie Mercury. Rodina ostrov opustila po revoluci 1964. Více v článku Rodný dům Freddieho Mercuryho.

Kultura a co navštívit

Současná kultura Zanzibaru je výsledkem všech vlivů, které se na ostrově vystřídaly: bantuských kořenů, arabských a perských obchodníků, indických kupců, portugalských mořeplavců i britských úředníků. Projevuje se v architektuře, jídle (více v kapitole Jídlo a pití), v hudbě taarab – orchestrální směsi arabských, indických a afrických melodií – i v tradičních plachetnicích dhow, které stále vyplouvají na lov ryb.

Stone Town

Historické centrum hlavního města, zapsané na seznam UNESCO, je labyrintem úzkých uliček, kde se mísí arabská architektura s indickými a evropskými prvky. Nejlepší způsob, jak ho poznat, je prostě se v něm ztratit – město je malé a vždy nakonec vyjdete k moři.

• Dům zázraků (House of Wonders / Beit al-Ajaib) – bývalý sultánský ceremoniální palác, první budova ve východní Africe s elektřinou a výtahem. Po částečném zřícení v roce 2020 prochází rekonstrukcí a zevnitř nemusí být přístupný.
• Palácové muzeum (Beit el-Sahel) – někdejší sídlo sultánů s pohledem do jejich života.
• Katedrála Krista a památník otroků – místo bývalého tržiště s otroky, nejsilnější historický zážitek ve městě.
• Vyřezávané dveře – symbol Stone Townu; podle výzdoby poznáte, zda dům stavěla arabská, nebo indická rodina.
• Forodhani Gardens – večerní trh s jídlem u nábřeží, oblíbené místo místních i turistů.
• Staré pevnosti a Darajani market – pevnost z 17. století slouží jako kulturní centrum, tržnice Darajani ukazuje běžný život města.

Podrobnější tipy včetně okolí Stone Townu najdete v kapitole Co musíte vidět.

Vesnice a pobřeží

Kulturu ostrova mimo město nejlépe poznáte v rybářských vesnicích na východním pobřeží – v Jambiani, Paje nebo Matemwe. Za odlivu uvidíte ženy sklízet mořské řasy na „farmách“ v mělčině, muže vyplouvat na dhow a děti hrát fotbal na obnaženém dně. Procházka vesnicí je vítaná, jen dodržujte pravidla oblékání a focení popsaná výše.

Příroda

Vedle pláží má ostrov i vnitrozemí: v národním parku Jozani žije endemická gueréza zanzibarská, na spice tour poznáte plantáže koření, které ostrov proslavily, a výlet na Prison Island spojí historii karanténní stanice s obřími želvami.

Zajímavosti

• Vlastní fotbalová reprezentace – přestože je Zanzibar součástí Tanzanie, má vlastní národní tým, který hraje regionální turnaje CECAFA.
• Obrovský příliv a odliv – na východním pobřeží moře ustupuje i o stovky metrů; to je důvod, proč se tam v některé hodiny nedá koupat. Více v kapitole Koupání.
• Dala-dala – malé dodávky a náklaďáčky s lavicemi, často přeplněné lidmi, nákupem i slepicemi. Jízda v nich je nejlevnější kulturní zážitek na ostrově (kapitola Doprava).
• Ostrov koření – v 19. století pocházela ze Zanzibaru a Pemby většina světové produkce hřebíčku; dodnes je hřebíček spolu s turismem symbolem ostrova.
• Měnící se barva moře – od tyrkysové přes smaragdovou po tmavě modrou podle hloubky, světla a přílivu; na fotkách to opravdu není filtr.
• Dvě vlajky – na úřadech i lodích uvidíte vedle tanzanské i zanzibarskou vlajku, připomínku autonomního postavení souostroví.

Legendy a pověry

Popobawa

Nejznámější zanzibarskou legendou je příběh o Popobawovi, démonické bytosti, která údajně v noci napadá obyvatele ostrova. Jméno pochází ze svahilských slov „popo“ (netopýr) a „bawa“ (křídlo); bývá popisován jako jednooký stín s netopýřími křídly, který mění podobu. Oběť prý musí o svém zážitku vyprávět ostatním, jinak se démon vrátí. Vlny paniky kolem Popobawy se na ostrově periodicky objevují, naposledy výrazně v 90. letech, a antropologové je spojují se společenským napětím, zejména kolem voleb.

Džinové a amulety

Svahilská lidová víra spojuje islám s africkými tradicemi. Běžná je víra v džiny – neviditelné duchy, kteří mohou lidem škodit i pomáhat – a v ochrannou moc amuletů s verši z Koránu. Místní léčitelé (waganga) nabízejí rady i ochranu před uřknutím; turista se s tím setká spíš v podobě talismanů na tržištích a v příbězích průvodců než jako s něčím, co by ho omezovalo.