Jak se na Zanzibaru domluvím?
Tanzanie má dva úřední jazyky - svahilštinu (kiswahili) a angličtinu. Na území celého státu se mluví 126 různými domorodými jazyky a svahilština slouží jako lingua franca. Anglicky se na Zanzibaru domluvíte bez problémů ve všech hotelech, cestovních kancelářích, i ve většině obchodů. Na Zanzibaru žije mnoho lidí původem z arabských zemí, takže můžete na ulicích slyšet také arabštinu, perštinu nebo případně kombinaci všech zmíněných jazyků dohromady.
Tanzanie byla britskou kolonií od konce první světové války až do roku 1961. Arabský vliv je zde patrný už od starověku, kdy se Zanzibar stal klíčovou spojkou pro obchod s arabskými zeměmi a Persií. Nějaký čas zde byl zřízen sultanát (1856 - 1964).
Společenská etiketa a zvyky
Obyvatelé Zanzibaru jsou většinou k turistům přátelští a otevření. Jejich chování je ve znamení známého úsloví hakuna matata, které znamená žádné starosti. Uslyšíte ho zde na každém kroku. Je vhodné naučit se základní svahilské fráze, které vám pomůžou při jednání s místními. A naopak se vám stane, že místní už umí několik frází česky, polsky, italsky, a dalšími jazyky. Většina obyvatel Zanzibaru považuje turismus za hlavní zdroj obživy ostrova a k turistům se podle toho chová. V případě potřeby se vám místní budou snažit poradit nebo pomoci.
Můžete se setkat však i s lidmi (obzvlášť na odlehlejších místech), kteří nemají turisty příliš v lásce a nebudou tak ochotní. Najde se i pár lidí, kteří vás uvidí jako chodící peněženky a budou po vás chtít peníze úplně za vše (například za radu, ukázání směru cesty či jen tak). V mnoha případech totiž žijí v bídě a bílí turisté jsou podle nich pohádkově bohatí. Pokud jim budete chtít věnovat nějaké peníze, učiňte tak, ale pokud ne, ignorujte je nebo použijte sousloví hapana asante - ne, děkuji.
Zanzibar je silně muslimský. Místní ženy chodí zahalené. Obyvatelé Zanzibaru tolerují západní způsob oblékání turistů, ale přesto je vhodné zachovávat určitá pravidla jako například mít na ulici zahalená ramena a kolena, abyste si vyhnuli nepříjemným pohledům. Na plážích a v turistických resortech tato pravidla dodržovat nemusíte. Vždy je dobré brát ohledy na zdejší kulturu a náboženství.
S náboženstvím a kulturou úzce souvisí také zvyk, který sem pravděpodobně přešel z arabských zemí nebo z Indie, je levá ruka považována za nečistou. Pravou rukou můžete jíst, zdravit, brát si věci, atd. Levá ruka se dříve používala pouze na hygienu.
I když je Tanzanie a zejména Zanzibar oblíbenou destinací pro svatební cestu, je lepší si projevy náklonnosti nechat spíše do resortu nebo na hotelový pokoj. U místních by se např. líbání na veřejnosti nemuselo setkat s pozitivním ohlasem.
Náboženství
Na Zanzibaru žije 99 % obyvatel muslimského vyznání a zbylé 1 % obyvatel tvoří křesťané. Čas od času se zde objeví menší náboženské nepokoje, ale jedním z pilířů souostroví je svoboda vyznání.
Muslimové začali oblast osidlovat jíž v 9. století, takže dnes můžeme v centru Zanzibaru obdivovat arabskou architekturu a krásné mešity. S náboženstvím souvisí i několik kulturních zvyků, které je dobré v průběhu dovolené dodržovat - zahalená ramena a kolena v ulicích hlavního města mimo hotelové resorty a pláže nebo omezení fyzických kontaktů na ulici.
Stručná historie Zanzibaru
Dnešní souostroví Zanzibar tvoří tři ostrovy Unguja, Pemba a Mafia a žije zde přibližně jeden milion obyvatel. Ostrovy byly nejprve obydleny etniky z Bantuské skupiny. V 8. století se začal pomalu rozvíjet obchod mezi pobřežím Východní Afriky (pro Araby Zandž a barr - Pobřeží černochů) a arabskými zeměmi. Arabové, spolu s Peršany, se zde začali v 9. století usazovat a přinesli s sebou na ostrov islám a muslimskou kulturu.
Na samém sklonku 15. století u ostrova přistála loď portugalského mořeplavce Vasco da Gamy. Portugalci mohli jen obdivovat krásná města a vyspělou kulturu. V roce 1503 zde vznikla první evropská obchodní stanice a nakonec se ostrovy staly portugalskou državou až do konce 17. století. Následující dvě století byla ve znamení formální nadvlády osmanského sultána, který si území nárokoval, ale ve skutečnosti vznikl poměrně nezávislý zanzibarský sultanát. V této době se zde rozvinul nechvalně známý obchod s otroky (běžně se prodalo až 10 000 lidí ročně). Kromě otroků sem připlouvali kupci také za kořením (hřebíček) a slonovinou.
V roce 1890 se ostrovy Unguja (Zanzibar) a Pemba staly britským protektorátem po výměně s původní koloniální mocností Německem za ostrov Helgoland. Rok po skončení druhé světové války se 5. září 1946 na Zanzibaru narodil nejslavnější tamní rodák Farrokh Bulsara, později celým světem známý jako Freddie Mercury. Ve čtvrti Shangani v Zanzibaru můžete navštívit jeho muzeum.
Až do roku 1963 oblast spravoval sultán společně s britským správcem. Dne 10. prosince vyhlásil Zanzibar na Británii nezávislost. Zhruba o měsíc později (12. ledna 1964) došlo k převratu a Zanzibar se stal republikou. Bohužel v rámci turbulentních změn přišlo o život mnoho Arabů a Indů. Dalším významným datem v dějinách Zanzibaru je 24. duben roku 1964, kdy došlo ke sloučení s kontinentálním státem Tanganika a vznikl zbrusu nový stát Tanzanie. Zanzibar si drží svoji autonomní pozici, je zde volen zanzibarský prezident a padesátičlenná sněmovna reprezentantů. V současné době stojí v čele Zanzibaru Hussein Mwinyi.
Kultura na Zanzibaru
Současná kultura na Zanzibaru vznikala smícháním všech vlivů, které se v průběhu historie stihly na ostrově promítnout. Z každého obyvatele i z každého místa vyzařuje energie původních bantuských kmenů, arabských a perských obchodníků, portugalských dobrodruhů i podnikavých britských osadníků. To vše dohromady utváří nenapodobitelnou atmosféru svahilského hakuna matata, tajemna islámu, oceánské otevřenosti i všudypřítomného kontrastu chudoby a bohatství.
Za krátkou návštěvu Zanzibaru bohužel není možné vše obsáhnout. Koncentrovanou esenci můžete nasát ve Stone Town, kde uvidíte překrásnou architekturu všech zmíněných kultur, vyřezávané dveře, mohutné hradby, krásné katedrály i mešity, barevné obrazy a lákavé trhy. Příjemný klid pak najdete v rybářských vesničkách na pobřeží nebo v tropickém národním parku Jozani Forest.
