Jazyk, společnost, kultura a historie

Švýcaři nemají vlastní jazyk a ke komunikaci tak využívají hned několik evropských řečí. Setkat se zde můžete s němčinou, kterou ovládá většina Švýcarů, italštinou, francouzštinou a v omezené míře i rétorománštinou. Dominující jazyk se vždy liší dle konkrétní oblasti. U hranic s Francií se nejčastěji potkáme s francouzštinou, poblíž Itálie s italštinou a hranice s Rakouskem a Německem ovládá němčina.

Ačkoli Švýcarsko sousedí s Francií a Itálií, což jsou všeobecně velmi kontaktní a společenské národy, Švýcaři si tento přístup příliš neosvojili. Na první dojem mohou působit poněkud odměřeně, ale rozhodně jsou vždy velmi slušní, ochotní a nápomocní, pokud se ocitnete v nesnázích. O obyvatelích Švýcarska také můžeme říci, že jsou velice čestní, o čemž svědčí i velké množství samoobslužných stánků s připravenými kasičkami, na které můžete při toulkách městem narazit.

Co se hodí znát

• Švýcaři si velice potrpí na dochvilnost.
• Velmi nesnadno je obměkčíte nějakým dárkem.
• Na navázání přátelství budete potřebovat více času, protože Švýcaři bývají k cizincům hodně rezervovaní. Na druhou stranu jsou ale velmi přátelští a otevření, když už si vás pustí k tělu.
• Své přátele zdraví Švýcaři políbením na tváře.

Ve Švýcarsku převládá římsko-katolická církev, ke které se hlásí zhruba 40% obyvatelstva.

Historie švýcarského území sahá až do dávného paleolitu, což potvrzují i archeologické nálezy z tohoto období. Celá oblast byla pravděpodobně hustě osídlena, a to i díky dovednosti vybudovat obydlí na vysokých kůlech, které odolávaly vodě a s tím souvisejícím nepříznivým podmínkám. Okolo roku 1500 př. n. l. byla země osídlena kmeny Keltů a v prvním století byla celá oblast připojena k Římské říši.

Toto uskupení vydrželo až do roku 259, kdy na území vstoupili germánští Alamani a po pádu Západořímské říše i další germánské kmeny. Burgundové zabrali část země na západu, Alamani se naopak stáhli více na východ. Po roce 534 se však Burgundsko i Alamansko stalo součástí Výhodofrancké a Středofrancké říše. Celá tato oblast byla sjednocena až okolo roku 1000, kdy se stala součástí Svaté říše římské. Od té doby se na území střídaly dynastie Habsburků, které zde panovaly po čas mnoha válek a bitev, až do roku 1499, toho roku díky vítězství na Švábskou ligou získalo Švýcarsko nad Svatou říší římskou státní nezávislost. Ta byla potvrzena i roku 1648 takzvaným Vestfálským mírem.

Ani to však neukončilo boje, nájezdy ostatních národů a pokusy o reformaci, zem utrpěla velké rány například Napoleonskými válkami. Švýcarsko ale bylo rozpolceno i uvnitř státního uskupení. Mocnosti jednotlivých švýcarských kantonů mezi sebou bojovaly o moc a politický vliv. Tyto nepokoje však nikam nevedly a rokem 1848 vznikl „Willensnation“ - národ vzniklý z vůle v doslovném překladu. Konferedace se změnila na federaci, vznikla ústava a Švýcarsko se také stalo politicky neutrální vůči ostatním zemím a toto pravidlo je striktně dodržováno a respektováno až do současnosti.

Švýcarská kultura je velmi ovlivněna historií a vlivem národů, které se na jejím území vystřídaly. Díky tomu můžeme obdivovat mnoho měst, která založili již staří Římané, například Lausanne, Curych, nebo Ženevu.

V minulosti zažila země i mnoho nepokojů a bojů, které přinesly mnoho materiálních i lidských obětí. Možná i to se projevilo na povaze Švýcarů, kteří oproti jiným národům vynikají skromností, pokorou a odměřeností. Švýcarsko si již po dlouhá léta zachovává vojenskou neutralitu i přesto, že bylo několikrát těsně obklopeno nepřátelskými vojsky.