Jazyk, společnost, kultura a historie

Jak se v Gruzii domluvím?

Úředním jazykem je gruzínština, která patří do kavkazské jazykové rodiny a používá unikátní abecedu mkhedruli. Pro turisty může být gruzínština výzvou – nejen kvůli písmu, které nepřipomíná latinku ani cyrilici, ale i kvůli výslovnosti s charakteristickými hrdelními zvuky.

V turistických oblastech jako Tbilisi, Batumi nebo Kutaisi se domluvíte anglicky, zejména u mladší generace a v podnicích zaměřených na turisty. Starší generace často mluví rusky, což je dědictví sovětské éry. V odlehlejších oblastech a vesnicích však může být komunikace náročnější a znalost několika základních frází v gruzínštině vám získá srdce místních.

I minimální snaha o komunikaci v gruzínštině bývá místními velmi oceňována. Gruzínci jsou hrdí na svůj jazyk a kulturu, a když se pokusíte promluvit jejich řečí, často se dočkáte nadšené reakce a ještě vřelejšího přijetí.

Základní fráze

• Gamarjoba (გამარჯობა) [gamarǯoba] – Dobrý den/Ahoj
• Madloba (მადლობა) [madloba] – Děkuji
• Ara (არა) [ara] – Ne
• Diakh (დიახ) [diakh] – Ano
• Tu sheidzleba (თუ შეიძლება) [tu šeiʒleba] – Prosím (když o něco žádáte)
• Nakhvamdis (ნახვამდის) [nakhvamdis] – Na shledanou
• Gaumarjos (გაუმარჯოს) [gaumarǯos] – Na zdraví (při přípitku)
• Sakartvelos gaumarjos (საქართველოს გაუმარჯოს) [sakartʰvelos gaumarǯos] – Na zdraví Gruzii (tradiční přípitek)
• Bodishi (ბოდიში) [bodiši] – Promiňte
• Sad aris...? (სად არის...?) [sad aris...?] – Kde je...?
• Ramdeni ghirs? (რამდენი ღირს?) [ramdeni ɣirs?] – Kolik to stojí?
• Ar mesmis (არ მესმის) [ar mesmis] – Nerozumím
• Sasiamovnoa (სასიამოვნოა) [sasiamovnoa] – Těší mě

O obyvatelích

Gruzínci jsou známí svou mimořádnou pohostinností, která není jen prázdnou frází. Podle starého gruzínského přísloví je "host darem od Boha", a tato filozofie se odráží v každodenním životě. Návštěvník může být překvapen vřelostí, s jakou ho místní přijmou – často vás pozvou na domácí víno či čaču (gruzínskou pálenku) nebo dokonce na celou hostinu do svého domova.

Pro Gruzínce jsou rodina a přátelé na prvním místě. Rodinné vazby jsou nesmírně silné a několik generací často žije pod jednou střechou. Úcta ke starším je samozřejmostí a rodinné oslavy jsou důležitou součástí společenského života.

Gruzínci jsou hrdí na svou identitu, historii a tradice, které si uchovávají navzdory staletím cizí nadvlády. Národní hrdost je patrná v lásce k lidovým písním, tancům a samozřejmě ke gruzínské kuchyni a vínu.

Společenská etiketa a zvyky

Společenský život v Gruzii se točí kolem fenoménu zvaného "supra" – tradiční hostiny, které se konají při různých příležitostech od svateb po pohřby. Supra má svá pevná pravidla a hierarchii, a je důležitým prvkem gruzínské kultury.

Supra a tamada

Supra je více než jen společné stolování – je to společenská událost s propracovaným protokolem. V čele stolu sedí tamada (toastmaster), který řídí celou hostinu a pronáší propracované přípitky. Hosté nesmí pít, dokud tamada nevyzvedne svou sklenici a nepronese přípitek. Přípitky následují v daném pořadí – první je vždy věnován míru, následují přípitky na počest rodiny, přátel, zesnulých, a samozřejmě hostů.

Pro cizince může být náročné držet tempo s gruzínskými přípitky, neboť sklenice se často pijí "do dna". Nebojte se nicméně jen symbolicky upíjet – Gruzínci to pochopí, zvláště pokud jste žena nebo vysvětlíte, že máte zdravotní důvody.

Obecná pravidla chování

• Pozdrav v Gruzii často zahrnuje podání ruky, mezi přáteli i polibky na tváře.
• Gruzínci stojí blíže k sobě při konverzaci, než je zvykem v západních zemích.
• Přímý oční kontakt je považován za znak upřímnosti a důvěryhodnosti.
• Je běžné, že muži pouštějí ženy do dveří, vstávají, když žena přichází ke stolu, a platí účty při společenských setkáních.
• V kostelech by ženy měly mít zakrytou hlavu a ramena, a nosit sukni nebo šaty pod kolena. Mužům se nedoporučují šortky.
• Při návštěvě domácnosti se vyzujte, pokud vás hostitel nevyzve, abyste zůstali obutí.
• Odmítnout nabídku jídla nebo pití může být považováno za nezdvořilé, ale pokud máte zdravotní nebo náboženské důvody, Gruzínci to respektují.

Náboženství

Pravoslavné křesťanství je nedílnou součástí gruzínské identity. Gruzie přijala křesťanství již ve 4. století, což z ní činí jednu z nejstarších křesťanských zemí na světě. Gruzínská pravoslavná církev je autokefalní (nezávislá) a má velký vliv na společenský i politický život země.

V zemi najdete stovky starobylých kostelů a klášterů, mnohé z nich jsou zapsány na seznamu UNESCO. Tyto stavby nejsou jen turistickými atrakcemi, ale živými centry víry, kde se denně konají bohoslužby.

Vedle pravoslaví má v Gruzii tradici také islám (především v autonomní oblasti Adžárie a mezi ázerbájdžánskou menšinou), judaismus (jednu z nejstarších židovských diaspor na světě) a arménská apoštolská církev.

Chování v kostelech

• Ženy by měly mít zakrytou hlavu a ramena, a nosit sukni nebo šaty pod kolena. V mnoha kostelech jsou k dispozici šátky a sukně k zapůjčení.
• Muži by měli mít zakrytá ramena a nohy (žádné šortky).
• Fotografování uvnitř kostelů může být omezeno nebo zakázáno, vždy se předem zeptejte.
• Respektujte probíhající bohoslužby a zachovávejte ticho.
• V některých kostelech se očekává, že budete postupovat odleva doprava.

Historie Gruzie

V šestém tisíciletí před naším letopočtem osídlil Gruzii zemědělský národ. Tato oblast byla ale dle vykopávek osídlena už před 1,8 milionem let. Mezi významné události patří rok 326, kdy bylo v Gruzii přijato křesťanství a země tak pařila mezi jedny z prvních křesťanských zemí světa. Období zlatého věku zažívala Gruzie za vlády královny Tamar, kdy byla nejsilnější zemí v regionu. Potomkům královny se ale tolik nedařilo a Gruzie zchudla a stala se méně významným královstvím.

Od roku 1810 se Gruzie dostala pod ruskou nadvládu. Rusové ze země vyhnali Peršany a Turky a v Gruzii tak po dlouhých staletích zavládl mír. V roce 1917 bylo bolševickou revolucí svrženo ruské carství a Gruzie tak na krátkou dobu vyhlásila nezávislost. Roku 1921 ukončila gruzínskou nezávislost rudá armáda a země se tak stala součástí SSSR, v čele s gruzínským rodákem Stalinem. V tomto období bylo zničeno a zavřeno mnoho gruzínských kostelů. V zemi následovalo mnoho vojenských převratů a krvavých bojů. Krátce na to se zhoršila situace v Abcházii, která vyústila v krvavý konflikt. Abcházie je dodnes nezávislou republikou, ale její samostatnost uznává pouze Rusko. V roce 2004 došlo k Růžové revoluci a k moci se dostal Michail Saakašvili, který zvítězil i v následných svobodných volbách. 

V současnosti Gruzie usiluje o integraci do evropských a euroatlantických struktur a modernizaci země, přičemž čelí výzvám včetně územních sporů s Ruskem a sociálně-ekonomických problémů.

Kultura a co navštívit

Gruzínská kultura je bohatou mozaikou ovlivněnou tisíciletou historií na křižovatce evropských a asijských civilizací. Návštěvníkům nabízí fascinující směs starobylých tradic a moderních vlivů.

Architektura a památky

Gruzie se pyšní působivou architekturou sahající od středověkých kostelů a pevností po sovětský modernismus a současnou avantgardu. Mezi nejpůsobivější památky patří:

• Mccheta – bývalé hlavní město s katedrálou Sveticchoveli a klášterem Džvari (UNESCO)
• Staré město v Tbilisi – malebná čtvrť s dřevěnými balkony, lázněmi a mešitami
• Skalní město Uplistsiche – starověké jeskynní město vytesané do skály
• Pevnost Narikala – ikonická pevnost tyčící se nad Tbilisi
• Ananuri – opevněný komplex na Gruzínské vojenské cestě
• Vardzia – působivé jeskynní město z 12. století
• Gergeti Trinity Church – ikonický kostel pod horou Kazbek

Hudba a tanec

Tradiční gruzínská hudba je známá svým jedinečným polyfonním zpěvem, který UNESCO zařadilo mezi mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva. Gruzínské tance, jako je válečnický tanec Khorumi nebo romantický Kartuli, jsou plné energie, přesnosti a dramatického výrazu.

Pokud chcete zažít autentické představení gruzínského folklóru, navštivte některý z mnoha večerů s tradiční hudbou a tancem, které se konají v Tbilisi a dalších turistických centrech.

Kulinářská kultura

Gruzínská kuchyně je považována za jednu z nejlepších v postsovětském prostoru. Mezi ikonická jídla patří:

• Chačapuri – chléb plněný sýrem v různých regionálních variantách
• Chinkhali – knedlíčky plněné masem a vývarem
• Badridžani nigvzit – grilované lilky s ořechovou pastou
• Sacivi – kuře v ořechové omáčce
• Chašlama – dušené maso s bylinkami
• Churchkhela – tradiční sladkost z ořechů a hroznové šťávy

Vinařská tradice

Gruzie se pyšní nejstarší vinařskou tradicí na světě, sahající 8000 let do minulosti. Tradiční metoda výroby vína v hliněných nádobách kvevri je zapsána na seznamu UNESCO. Při návštěvě Gruzie rozhodně ochutnejte místní odrůdy jako Saperavi, Rkatsiteli nebo Mtsvane a navštivte vinařskou oblast Kakheti.

Nákupy a suvenýry

Jedním z typických suvenýrů, které si můžete dovézt z Gruzie, je alkohol - například láhev výborného gruzínského vína, gruzínské vodky či pálenky čača. Pokud nákup suvenýrů plánujete v hlavním městě Tbilisi, vydejte se do nákupních ulic Rustaveli a Chavchavadze Avenue. Pokud zavítáte do staré části Tbilisi, můžete zde zakoupit tradiční výrobky z ovčí vlny. Zajímavé suvenýry můžete pořídit na tbiliském bleším trhu na Suchém mostě. 

Zajímavosti

• Gruzie je považována za kolébku vína – archeologické nálezy dokazují, že víno se zde vyrábělo již před 8000 lety.
• Gruzínská abeceda je jednou z pouze 14 unikátních písemných systémů na světě a je zapsána na seznamu UNESCO.
• Hora Kazbek (5047 m) byla podle řecké mytologie místem, kde byl přikován Prométheus.
• Tradiční gruzínský styl zápasu "chidaoba" je zapsán na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
• Gruzínci mají přes 500 původních odrůd hroznů a jsou jednou z mála zemí, kde divoké vinné révy stále rostou přirozeně v lesích.
• Gruzínská kuchyně vyniká množstvím vegetariánských pokrmů, což je dáno pravoslavnou tradicí s četnými postními dny.
• Gruzínci slaví Nový rok dvakrát – 1. ledna podle gregoriánského kalendáře a pak 14. ledna jako "Starý Nový rok" podle juliánského kalendáře.
• V Batumi najdete pohyblivou sochu "Ali a Nino" inspirovanou slavným románem o lásce mezi muslimským Azerem a gruzínskou křesťankou.

Legendy

Gruzínská mytologie a folklór jsou bohaté na fascinující příběhy, které odrážejí historii, hodnoty a světonázor tohoto starobylého národa.

Zlaté rouno

Jeden z nejslavnějších mýtů spojených s Gruzií je řecká legenda o zlatém rounu. Podle ní se výprava Argonautů vedená Jásonem vydala do království Kolchida (dnešní západní Gruzie) získat zlaté rouno střežené drakem. Tento mýtus má pravděpodobně reálný základ – v horských řekách Kavkazu se tradičně získávalo zlato pomocí ovčích kůží, které zachycovaly zlaté částice.

Založení Tbilisi

Podle legendy založil Tbilisi král Vachtang Gorgasali v 5. století poté, co při lovu zranil jelena, který skočil do horkého pramene a zázračně se uzdravil. Král byl natolik ohromen léčivými vlastnostmi pramenů, že se rozhodl přesunout sem své hlavní město. Název Tbilisi skutečně pochází ze starého gruzínského slova "tbili" (teplý).

Amirani

Gruzínský protějšek Prométhea, Amirani, byl podle legendy polobůh, který ukradl lidem oheň a naučil je řemeslům. Za trest byl bohy přikován ke skále Kavkazu, kde mu orel každý den vykloval játra, která přes noc opět dorostla.

Sv. Nino a christianizace Gruzie

Podle tradice přinesla křesťanství do Gruzie svatá Nino ve 4. století. Přišla do Mcchety s křížem z vinné révy svázaným jejími vlastními vlasy. Svými zázraky obrátila královnu Nanu a poté i krále Miriana III. na křesťanství, čímž se Gruzie stala druhou zemí na světě (po Arménii), která přijala křesťanství jako státní náboženství.

Kveloba a Berikoba

Starobylé pohanské slavnosti, které přežily v christianizované podobě. Kveloba je slavnost úrody spojená s podzimní rovnodenností, zatímco Berikoba je pestrobarevný karneval s maskami, který se koná na jaře a má zajistit plodnost a bohatou úrodu.