Jazyk, společnost, kultura a historie

Jak se v Tanzanii domluvím?

Tanzanie má dva hlavní jazyky – svahilštinu (kiswahili) a angličtinu. V zemi se mluví více než stovkou domorodých jazyků a právě svahilština slouží jako společná řeč, kterou ovládají prakticky všichni. Je to zároveň jeden z mála afrických jazyků, který spojuje celý národ bez ohledu na etnický původ.

Angličtina zůstala v zemi z dob britské správy (od konce první světové války do roku 1961). Vyučuje se na školách a na středních školách se v ní skládají zkoušky, takže se jí domluvíte ve městech, v turistických oblastech, v hotelích, na safari i na Zanzibaru. Na venkově a na tržištích už převládá svahilština a znalost několika základních frází vám hodně usnadní život – místní ocení i neobratný pokus a často se vám za odměnu dostane širokého úsměvu a lepší ceny.

Základní fráze

• Jambo (džambo) – Ahoj (zjednodušený pozdrav pro turisty; místní mezi sebou říkají Hujambo a odpovídají Sijambo)
• Habari? – Jak se máš? / Co je nového?
• Nzuri (nzúri) – Dobře
• Mambo? – Jak to jde? (neformální) – odpověď Poa – V pohodě
• Asante / Asante sana – Děkuji / Děkuji mnohokrát
• Karibu – Vítej, ale také Není zač
• Tafadhali (tafadali) – Prosím
• Samahani – Promiňte (když chcete někoho oslovit nebo se omluvit)
• Pole – Je mi líto (vyjádření soucitu, např. když někdo zakopne)
• Pole pole – Pomalu, pomalu (uslyšíte hlavně na Kilimandžáru)
• Ndio / Hapana – Ano / Ne
• Bei gani? (bej gani) – Kolik to stojí?
• Nataka hii – Chtěl/a bych tohle
• Kwaheri – Na shledanou
• Hakuna matata – Žádný problém
• Mzungu – běloch, cizinec (slovo, které za vámi budou volat děti; není myšleno zle)

Na cestu se vám může hodit tento online svahilsko-anglický slovník.

O obyvatelích

Tanzanie je domovem přibližně 120 etnických skupin, z nichž naprostá většina patří k bantuským národům. Mezi největší patří Sukumové od Viktoriina jezera, Nyamweziové ze středu země, Chaggové z úbočí Kilimandžára a Hayové. Nejznámějšími se ovšem díky svému výraznému vzhledu stali pastevečtí Masajové na severu, kteří jsou nilotského původu. Na pobřeží a na Zanzibaru žije svahilská kultura, v níž se po staletí mísila africká, arabská, perská a indická krev – a dodnes zde potkáte početné komunity Indů a Arabů.

Na africké poměry pozoruhodné je, že tolik rozdílných skupin spolu žije bez vážnějších konfliktů. Velký podíl na tom má první prezident Julius Nyerere, který po nezávislosti cíleně budoval společnou národní identitu – mimo jiné tím, že prosadil svahilštinu jako jazyk celé země. Jeho koncept ujamaa („pospolitost“, rodinná soudržnost) se jako hospodářský model neosvědčil, ale pocit, že jsou Tanzanci především Tanzanci a teprve potom příslušníky svého etnika, přetrval.

Zhruba dvě třetiny obyvatel žijí na venkově a živí se zemědělstvím – pěstují kukuřici, proso, banány, kávu nebo kešu ořechy, na pobřeží a na ostrovech hraje důležitou roli rybolov. Rodina je základem společnosti, pevné jsou i vazby na širší příbuzenstvo a vesnici. Tanzanci jsou obecně zdvořilí, usměvaví a pohostinní; běžné je, že vás v obchodě nebo na ulici nejprve pozdraví a zeptají se, jak se máte, a až potom přejdou k věci.

Čas tu plyne jinak než v Evropě. Zásada pole pole (pomalu, pomalu) se netýká jen výstupu na Kilimandžáro, ale i jednání na úřadech, čekání na autobus nebo servírování jídla. Kdo se na tuto vlnu naladí, ušetří si spoustu nervů.

Společenská etiketa a zvyky

Tanzanská společnost je konzervativnější, než by návštěvník z Evropy čekal, zvlášť na muslimském pobřeží a Zanzibaru. Několik pravidel vám pomůže vyhnout se faux pas.

Pozdravy a úcta ke starším

Pozdrav je důležitý rituál, který se nezkracuje – vyplatí se počkat, až si vyměníte několik zdvořilostních vět, a teprve pak řešit obchod. Staršího člověka můžete oslovit uctivým Shikamoo (odpovídá Marahaba). Starší lidé mají ve společnosti výsadní postavení a není zvykem jim veřejně odporovat; v případě nesouhlasu je lepší mlčet než se hádat.

Pravidlo pravé ruky

Podobně jako v arabských zemích a v Indii je levá ruka považována za nečistou – tradičně sloužila jen k hygieně. Pravou rukou se jí, zdraví, podávají i přebírají věci a peníze. Jíst rukou je u některých jídel (např. ugali) běžné, dejte si ale pozor, abyste nepoužili levou.

Oblečení a chování na veřejnosti

Mimo pláže a hotelové resorty je vhodné mít zakrytá ramena a kolena; platí to pro ženy i muže a dvojnásob na Zanzibaru, ve Stone Townu nebo ve vesnicích. Projevy náklonnosti – objímání a líbání – si nechte do soukromí; i když je Zanzibar oblíbeným cílem svatebních cest, místní je na veřejnosti nevidí rádi. Během ramadánu na pobřeží nejezte, nepijte a nekuřte na ulici přes den.

Jídlo

K jídlu se nečichá – přivonět si k pokrmu znamená vyjádřit nedůvěru nebo podezření, že je zkažený. Pokud vás někdo pozve domů, pohoštění zdvořile přijměte, odmítnutí může hostitele urazit. Co se v Tanzanii jí a pije, najdete v kapitole Jídlo a pití.

Fotografování

Před vyfocením člověka se vždy zeptejte. Ve vesnicích, které turisty běžně přijímají (např. masajské bomy), s focením počítají a často k němu sami vybízejí, jinde ale může být lidem nepříjemné nebo za něj očekávají drobnou odměnu. Nefoťte vládní budovy, vojenské objekty, mosty ani letiště.

Svahilský čas

Tanzanie leží v pásmu UTC+3, při domlouvání s místními se ale můžete snadno splést. Tradiční svahilský čas se totiž řídí denním světlem a počítá se od východu slunce: den začíná v šest ráno, takže „jedna hodina“ (saa moja) znamená 7:00, „sedm hodin“ je 13:00 a „jedenáct hodin“ odpovídá 17:00. Pokud vám někdo řekne čas, který nedává smysl, ověřte si, zda myslí svahilský, nebo „evropský“.

Hakuna matata

Žádný stres, všechno se nějak vyřeší. Autobus pojede, až bude plný, průvodce přijde „za chvíli“ a účet v restauraci bude trvat déle, než jste zvyklí. Rozčilování nic neurychlí – klid, úsměv a trocha humoru naopak otevírají dveře.

Náboženství

Zhruba 63 % Tanzanců se hlásí ke křesťanství a asi 34 % k islámu; zbytek tvoří vyznavači tradičních afrických náboženství a malé komunity hinduistů, buddhistů a dalších. Rozložení ale není rovnoměrné: křesťanství převládá ve vnitrozemí, islám na pobřeží a na ostrovech. Na Zanzibaru jsou muslimové téměř všichni (udává se 99 %), což je dobře vidět na architektuře, oblékání i rytmu dne, který určují výzvy k modlitbě.

Náboženská snášenlivost je tu hluboce zakořeněná. Křesťané a muslimové žijí vedle sebe po staletí, svátky obou vyznání jsou státními svátky a není neobvyklé, že se v jedné rodině najdou příslušníci obou náboženství. Křesťanské nedělní bohoslužby jsou velkou společenskou událostí plnou zpěvu a tance, trvají i několik hodin a návštěvníci jsou obvykle vítáni. Během ramadánu na pobřeží mnoho restaurací přes den zavírá a život se zpomaluje – víc v kapitole Svátky a události.

Při návštěvě mešit platí obvyklá pravidla: zakrytá ramena a kolena, ženy navíc šátek na hlavě, boty se zouvají před vstupem a během modliteb dovnitř nechoďte. Řada mešit na Zanzibaru je nemuslimům uzavřená úplně, zeptejte se předem.

Pod křesťanskou i muslimskou vrstvou přežívají tradiční africké představy – víra v nejvyššího stvořitele, úcta k předkům a k duchům přírody. Tradiční léčitelé (waganga) mají ve venkovských komunitách stále silnou pozici a u Masajů nebo Hadzů zůstává původní víra pevnou součástí identity.

Historie Tanzanie

Historie zdejšího území sahá k samým počátkům lidstva. V Olduvajské rokli v chráněné oblasti Ngorongoro byly nalezeny ostatky raných hominidů včetně Homo habilis a Paranthropus boisei staré téměř dva miliony let a v nedalekém Laetoli zkamenělé stopy předchůdců člověka staré 3,6 milionu let. Rokli i malé muzeum při ní lze navštívit cestou mezi Ngorongorem a Serengeti.

Předkové dnešních obyvatel, bantuské národy, přicházeli do oblasti v několika vlnách zhruba před dvěma tisíci lety a přinesli zemědělství a zpracování železa. Z dávných dob pocházejí rozsáhlé skalní malby u Kondoy, zapsané na seznamu UNESCO.

Pobřeží se už ve starověku stalo křižovatkou obchodu mezi africkým vnitrozemím, Arábií, Persií a Indií. Vyváželo se zlato, slonovina, koření a bohužel i otroci. Od 9. století se na pobřeží a na Zanzibaru usazovali arabští a perští obchodníci, šířil se islám a z míšení kultur vznikla svahilská civilizace s městskými státy jako Kilwa, jejíž ruiny jsou dnes rovněž pod ochranou UNESCO.

Na konci 15. století doplul k východoafrickému pobřeží Vasco da Gama a Portugalci poté zhruba dvě stě let ovládali Zanzibar i pobřežní přístavy. Koncem 17. století je vytlačil ománský sultán; v 19. století přenesl sultán své sídlo do Zanzibaru a ostrov se stal centrem obchodu s kořením a s otroky. Zanzibarský trh s otroky byl uzavřen až v roce 1873 pod britským tlakem.

Na konci 19. století si Evropané rozdělili Afriku. Pevnina připadla Německu jako Německá východní Afrika, Zanzibar se v roce 1890 stal britským protektorátem. Po první světové válce ztratilo Německo kolonie a pevninské území – nyní jako Tanganika – přešlo pod správu Británie.

Boj za samostatnost vedl učitel Julius Nyerere, který v roce 1954 založil Tanganický africký národní svaz (TANU). Tanganika získala nezávislost v roce 1961 pokojnou cestou. Na Zanzibaru následovala nezávislost v roce 1963, ale hned v lednu 1964 byl sultanát svržen krvavou revolucí, při níž zahynulo mnoho místních Arabů a Indů. V dubnu 1964 se Tanganika a Zanzibar spojily v Tanzanii a Nyerere se stal jejím prvním prezidentem.

Nyerere, dodnes uctívaný jako „otec národa“ (Mwalimu – učitel), vládl do roku 1985. Jeho africký socialismus ujamaa přinesl gramotnost a národní jednotu, ale také hospodářský úpadek a zadlužení. V 90. letech byl zaveden systém více stran, všechny volby však od té doby vyhrává vládnoucí Chama Cha Mapinduzi (Strana revoluce). Od roku 2021 stojí v čele země první prezidentka Samia Suluhu Hassan. Zanzibar si v rámci unie zachovává vlastní vládu a parlament.

Kultura a co navštívit

Většina turistů přijíždí za zvířaty a plážemi, ale Tanzanie nabízí i bohaté kulturní zážitky – od svahilských měst s arabskou atmosférou po vesnice tradičních etnik. Přehled hlavních míst najdete v kapitole Co musíte vidět.

Stone Town na Zanzibaru

Historické centrum zanzibarského hlavního města je zapsáno na seznamu UNESCO a je jedinečnou směsí arabské, perské, indické a evropské architektury. Labyrint uliček, vyřezávané dřevěné dveře, balkony a bývalé sultánské paláce stojí za celodenní procházku. Nevynechejte bývalý trh s otroky a anglikánskou katedrálu postavenou na jeho místě, večerní trh s jídlem v parku Forodhani a rodný dům Freddieho Mercuryho. Komentované prohlídky s místním průvodcem lze rezervovat předem na getyourguide.com.

Bagamoyo

Pobřežní městečko severně od Dar es Salaamu bylo koncovou stanicí karavan z vnitrozemí, přístavem obchodu s otroky a krátce i hlavním městem Německé východní Afriky. Dnes nabízí ospalou atmosféru, ruiny německých koloniálních budov, nejstarší katolickou misii ve východní Africe a nedaleké ruiny svahilského osídlení Kaole.

Masajové a další tradiční etnika

Návštěva masajské vesnice (bomy) patří k častým zastávkám na safari na severu země. Uvidíte tradiční hliněné chýše, skákací tanec adumu a korálkové šperky; počítejte s tím, že jde o komerční nabídku a bude se od vás čekat nákup nebo poplatek. Autentičtější, ale náročnější je setkání s Hadzy u jezera Eyasi, jedním z posledních lovecko-sběračských národů Afriky, nebo s kováři z kmene Datoga.

Umění a řemesla

Nejznámějšími tanzanskými uměleckými formami jsou abstraktní ebenové řezby Makonde z jihu země a pestré, naivní malby Tingatinga, které vznikly v 60. letech v Dar es Salaamu a dnes se prodávají po celé východní Africe. Řezbáře při práci můžete vidět na trhu Mwenge v Dar es Salaamu nebo ve vesnici Mto wa Mbu u jezera Manyara. Co a kde nakupovat a jak smlouvat, se dočtete v článku Nákupy v Tanzanii.

Hudba a tanec

Na Zanzibaru vznikl taarab, orchestrální hudba spojující arabské, indické a africké prvky, kterou dodnes hrají při svatbách a slavnostech. Ve vnitrozemí je živá tradice ngoma – bubnování a tance, které má každé etnikum vlastní. Městská mládež poslouchá bongo flava, tanzanskou obdobu hip hopu a R&B zpívanou svahilsky, která zní z každého dalla-dalla. Živou hudbu nejsnáze zažijete na Zanzibaru (např. v hudební akademii ve Stone Townu, která pořádá koncerty), na festivalech nebo ve večerních představeních větších hotelů – tipy jsou v článku Noční život v Tanzanii.

Zajímavosti

• Kráter Ngorongoro je považován za největší neporušenou kalderu světa; má průměr kolem 19 km a na jeho dně žijí téměř všechny velké druhy východoafrické zvěře.
• Jezero Natron je jedno z nejzásaditějších na světě – jeho voda dokáže „mumifikovat“ uhynulá zvířata, přesto je hlavním hnízdištěm plameňáků malých.
• Sopka Ol Doinyo Lengai („Boží hora“ Masajů) je jediná činná sopka na světě chrlící natrokarbonatitovou lávu, která je chladnější než běžná láva a po ztuhnutí zbělá.
• Kmen Hadza u jezera Eyasi stále žije lovem a sběrem, jeho jazyk obsahuje mlaskavky a nemá prokázanou příbuznost s žádným jiným.
• Freddie Mercury se narodil roku 1946 jako Farrokh Bulsara ve Stone Townu na Zanzibaru.
• Drahokam tanzanit se těží na jediném místě na světě – u Merelani nedaleko Arushy.
• Barevné látky kanga nesou vytištěná svahilská přísloví; ženy jimi nenápadně vzkazují své okolí, co si myslí.
• Tanzanie patří k největším světovým producentům sisalu a její káva z úbočí Kilimandžára a z okolí Arushy se pěstuje na úrodné sopečné půdě.
• Oficiálním hlavním městem je Dodoma ve vnitrozemí, největším městem a hospodářským centrem zůstává Dar es Salaam.

Legendy

Kibo a Mawenzi

Dva hlavní vrcholy Kilimandžára vysvětluje pověst kmene Chagga. Kibo a Mawenzi byli bratři, každý měl svou horu. Mawenzimu neustále vyhasínal oheň, a tak chodil ke Kibovi pro žhavé uhlíky. Když přišel už poněkolikáté, trpělivý Kibo se rozzlobil a bratra zbil vařečkou. Proto má Mawenzi dodnes rozeklaný, potlučený vrchol, zatímco Kibo zůstal hladký a vznešený – a jako jediný je pokrytý sněhem.

Shetani

Řada tanzanských komunit věří v duchy zvané shetani (z arabského slova pro ďábla). Nejsou vždy zlí – mohou přinést nemoc a smůlu, ale i bohatství. Žijí ve stromech, jeskyních a u vody a mnoho tradičních rituálů slouží k jejich usmíření nebo vyhnání. Řezbáři kmene Makonde zobrazují shetani jako fantastické bytosti s lidskými i zvířecími rysy a jejich sochy patří k nejoriginálnějším suvenýrům ze země.

Popobawa

Nejznámější moderní pověst Zanzibaru vypráví o Popobawovi („netopýří křídlo“), jednookém démonovi, který mění podobu a v noci napadá lidi v jejich domech. Pověst se šířila zejména v obdobích politického napětí na ostrovech, naposledy masově v 90. letech, kdy lidé na Pembě ze strachu spali venku u ohňů.

Proč patří všechen dobytek Masajům

Podle masajského mýtu seslal bůh Ngai (Enkai) na počátku časů z nebe na zem veškerý dobytek a svěřil ho právě Masajům. Dobytek je proto pro ně posvátný dar a měřítko bohatství, a historicky si na jeho základě nárokovali i stáda sousedních kmenů. Dodnes se Masajové zdraví otázkou, jak se daří dobytku, a mléko s krví je součástí jejich rituální stravy.