Jazyk, společnost, kultura a historie

Úředním jazykem ve Francii je francouzština a Francouzi bývají poměrně často neochotni hovořit jakkoli jinak.

Výjimku však představuje právě Paříž, která je díky své multikulturalitě nucena reagovat na potřeby všech svých návštěvníků. V památkách, restauracích a hotelích se tak běžně setkáte s personálem, který se s vámi domluví anglicky, německy nebo i španělsky. I tak je ale dobré znát pár základních frází ve francouzštině, Francouzi ocení vaši snahu a jsou ochotnější se s vámi domluvit i jiným jazykem.

Francouzi jsou velmi specifickým národem s jedinečnými zvyky a povahou. Dá se říci, že to jsou velcí puntičkáři, co se týče vkusu a vzhledu. Dají si velice záležet na svém oblečení, účesu i celkovém looku, který by měl být za každých okolností upravený a elegantní. Také jejich domovy bývají obvykle velmi vkusně zařízeny s důrazem na pohodlí.

Francouzi nejsou příliš dochvilní, akademická čtvrthodinka je pro ně zcela běžná. Také jsou převážně individualisté, kteří se snaží vyniknout nad ostatními a být nejlepší. I přesto však jejich cílevědomost není na obtíž, jelikož mají smysl pro humor a rádi si pro zábavu a relaxaci udělají po práci čas.

Mají silné národní cítění a jsou velice hrdí na svoji zem. Neradi mluví jinak než francouzsky a často očekávají, že by návštěvníci jejich země měli znát alespoň základní francouzské výrazy. Co se týče setkávání s Francouzi, obvyklé je vítat se polibky na tváře a běžné je taktéž nosit na schůzky drobné dárky či květiny, obzvlášť pokud jde o setkání u někoho doma.

Stolování je ve Francii velice důležité. Nejdůležitějším jídlem dne je večeře, při které se sejdou všichni členové rodiny. Skládá se ze 3 chodů – předkrmu, hlavního jídla a dezertu. Jí se velice dlouho a pomalu, jelikož Francouzi jsou zvyklí si jídlo vychutnávat a diskutovat při něm. Jíst rychle je považováno za neslušné. Při stolování je pro Francouze velmi důležitá estetická úprava pokrmů a čerstvost a kvalita surovin.

Město nazvané jako Paříž se v historii poprvé objevuje kolem roku 308. Název vznikl díky obyvatelům z kmene Parisiů, kteří se zde usídlili již ve 3. století před naším letopočtem. V roce 52 př.n.l. bylo území dobyto Římany, kteří se zde postarali o poměrně husté osídlení a Paříž se začala rozrůstat po levém břehu Seiny.

Paříž jako hlavní město Francké říše byla ustanovena roku 508 a díky populačnímu a ekonomickému rozmachu dále rostla. Hranice města se posouvaly díky odvodnění močálů i za pravý břeh Seiny a započala výstavba mnoha historických staveb, mezi které patří například i katedrála Notre-Dame.

Rozmach Paříže byl přerušen několika morovými ránami a vleklými boji, které vyvrcholily Velkou francouzskou revolucí a dobytím Bastilly roku 1879. O rok později využil oslabení země Napoleon Bonaparte a sám sebe jmenoval francouzským císařem. V roce 1814 však Paříž dobyla anglická, pruská, rakouská a ruská vojska a Napoleon byl vykázán na ostrov Elbu. Odtud sice dokázal uprchnout, ale svoboda netrvala příliš dlouho. Po porážce u Waterloo byl deportován na Svatou Helenu, kde později zemřel.

Druhá francouzská revoluce proběhla v roce 1848, monarchie byla svržena a několik dalších let v zemi vládl synovec Napoleona Bonaparte, Napoleon III., díky kterému se Paříž stala nejkrásnějším městem Evropy.

V roce 1870 ukončila císařskou éru prusko-rakouská válka, kterou Francie prohrála. Od té doby až do dnešních dní vyrostlo v Paříži mnoho monumentálních budov a významných čtvrtí, které ročně obdivují tisíce turistů z celého světa

Francie je kulturně velmi bohatou zemí. Světu dala mnoho malířů, spisovatelů, hudebníků a dalších významných osobností. Možná nevíte, že Francie je kolébkou moderní pantomimy, o její vzestup se zasloužil Marcel Marceau.

Pokud se ale budeme zaměřovat pouze na Paříž, najdeme tu spoustu umělců, kteří se zde narodili, či po většinu svého života působili. Z malířů můžeme jmenovat například Maneta, Cézanna, či Edgara Degase. Hlubokou stopu v oblasti hudby zanechali velikáni jako Chopin, či Claude Debussy. Ze známých spisovatelů pak nemůžeme zapomenout na Francois Villona,  Victora Huga, nebo Jeana de la Fontaina.

Tento výčet je jen pouhou špičkou ledovce ve francouzském umění, jistě vás napadne mnoho dalších velikánů, kteří mají na kontě významná kulturní a historická díla.