Jak se v Tunisku domluvím?
V Tunisku je podobně jako v celé severní Africe oficiálním jazykem arabština. V běžné mluvě zde neuslyšíte spisovnou podobu jazyka, ale její tuniský dialekt, který ovlivnily další jazyky používané ve Středomoří.
Vzhledem ke koloniální historii země se s většinou obyvatel domluvíte francouzsky. Francouzštinu ovládají dvě třetiny obyvatel a stále se aktivně používá v oblasti obchodu nebo na univerzitách. Pro cestovatele jsou velmi sympatické dvojjazyčné nápisy, díky kterým se člověk, který neovládá arabštinu, snadněji zorientuje.
Angličtinu mají Tunisané ve škole povinnou, takže se základními frázemi byste měli pochodit všude. S jistotou se anglicky domluvíte zejména v turistických oblastech a v hotelech. V některých letoviscích se dorozumíte také německy a italsky.
Mimo zmíněné jazyky můžete v Tunisku zaslechnout také některý z berberských jazyků, který patří původním obyvatelům. Mezi pravé Berbery se v současnosti řadí pouze 1 % obyvatel.
Základní fráze
Tyto základní arabské fráze vám pomohou navázat kontakt s místními:
- Ahlan (ahlan) – Ahoj
- Sabah al-khair (sabáh al-chajr) – Dobré ráno
- Massa al-khair (masá al-chajr) – Dobrý večer
- Shukran (šukran) – Děkuji
- Afwan (afwan) – Prosím/Není zač
- La shukran (la šukran) – Ne, děkuji
- Min fadlak (min fadlak) – Prosím (když o něco žádáte)
- Kam? (kam) – Kolik?
- Ghali! (gáli) – To je drahé!
- La afham (la afham) – Nerozumím
- Ayna...? (ajna) – Kde je...?
- Beslemma (beslemma) – Na shledanou
Jací Tunisané vlastně jsou?
Tunisko má téměř 12 milionů obyvatel, z čehož 97 % tvoří Arabové. Dále zde žijí Berbeři (konkrétně v Tunisku jsou to Amazighové), Židé a Evropané.
Tunisané jsou hrdí na svoji zemi a kulturu a zároveň mají rádi cizince a vyhledávají s nimi kontakt. Podobně jako jinde v arabském světě se zde setkáte s pohostinností a vlídným přijetím.
Pro rezervované Evropany může být trochu obtížné navyknout si na všudypřítomné emoce. Tunisané projevují nejen nadšení a zájem, ale také zveličují rozčarování (např. z nepovedeného obchodu) nebo dojetí.
Velmi důležitou roli hraje v životě Tunisanů rodina. Jsou velmi soudržní a pro svou rodinu by obětovali vše. Ženy mají ve společnosti dobré postavení a jsou emancipované, ale hlavní slovo v rodině mají stále muži.
Samozřejmě jako všude na světě, i zde se můžete potkat s lidmi, kteří vás dostanou do nepříjemných situací. Existují zde tzv. nevyžádaní průvodci, kteří vám nabídnou doprovod a budou se z vás mámit peníze či vnucovat své zboží nebo narazíte na skupinky dětí, které cílí na turisty a velmi vytrvale se snaží získat jakýkoliv bakšiš.
Společenská etiketa a zvyky
V Tunisku se lidé zdraví podáním ruky podobně jako u nás. Přátelé se vítají obejmutím a polibky na tváře.
I když je Tunisko velmi proevropskou zemí, dodržuje se zde konzervativní standard oblékání. Ženy by neměly mít průsvitné oblečení nebo krátké sukně či odhalená ramena a muži by měli nosit dlouhé kalhoty. Pro turisty mají pochopení, ale např. do mešity vás jinak než zahalené nepustí.
Samotné ženy-cestovatelky se v Tunisku nemusí obávat nějakého nebezpečí, ale musí počítat s tím, že nebudou mít stejný respekt jako kdyby cestovaly s muži.
Platí zde také omezení fotografování oficiálních budov. Abyste se nedostali do problémů, rozhodně nefotografujte budovu vlády, ministerstva vnitra a obrany nebo budovu policie. Mešity je možné fotografovat zvenku, uvnitř to povoleno není.
Co se týká alkoholu, tak v muslimské zemi oficiálně povolen není, nicméně v hotelích a turistických restauracích ho seženete bez jakýchkoliv omezení.
Pokud vám někdo prokáže pohostinství nebo službu, je vhodné mu dát nějaký dárek nebo pár dinárů na oplátku. Připravte se také na to, že se v Tunisku dává spropitné za různé služby častěji než u nás.
Při jídle byste měli používat na nabírání a podávání jídla pravou ruku, levá je považována za nečistou.
Náboženství v Tunisku
Naprostá většina obyvatel Tuniska (přibližně 98 %) vyznává sunnitskou verzi islámu, který je státním náboženstvím. Nenajdete zde žádný islámský fundamentalismus, zdejší muslimští věřící jsou většinou liberální. V zemi panuje náboženská svoboda, proto zde mohou koexistovat tři největší monoteistická náboženství. O zbylá dvě procenta věřících se tedy dělí křesťanství a judaismus.
Křesťanské a židovské komunity najdete zejména v hlavním městě a na ostrově Djerba, kde panuje vzácná shoda a mnohá přátelství napříč náboženstvími.
Historie Tuniska
Vzhledem ke strategickému umístění prošlo Tunisko velmi pestrou historií, o které si zde můžete ve zkratce přečíst. Dějiny země se začaly psát okolo roku 4 000 před naším letopočtem, kdy se na území usadily berberské kmeny. Název Berbeři jim připadl až v antice, kdy Řekové a Římané všechny obyvatele, kterým nerozuměli, označovali jako barbary / berbery. Tito obyvatelé dnes tvoří přibližně 1 % obyvatel a jejich životní styl se od toho pravěkého příliš neliší.
Ve 12. století př. n. l. začali Středomoří ovládat Féničané (Punové) a zakládaly nové osady. Tak vzniklo v 9. století tuniské Kartágo, které se později stalo trnem v oku Římské říši. Punské války, na které si možná pamatujete z hodin dějepisu, trvaly dohromady 128 let a znamenaly zkázu pro Kartágo, které bylo roku 146 př. n. l. vypáleno a zasypáno solí. Dnešní Tunisko se tak stalo jednou z provincií Říma a nastalo několik století rozkvětu. Archeologické naleziště Kartágo, které můžete dnes navštívit, pochází z pozdějšího období, kdy jej Římané opět obnovili.
Zásadní zlom, který předurčil další směřování země, nastal v 7. století s vpádem Arabů. Tamní obyvatelé začali používat arabštinu a přestoupili na islámské náboženství. V tomto období bylo založeno město Kairouan, které se později stalo hlavním městem celé části severní Afriky. Do 16. století se na trůnu vystřídalo několik arabských dynastií. V 16. a 17. století se Tunisko dostalo pod nadvládu Osmanské říše. V 18. století se Tunisanům podařilo uhájit svou nezávislost a osmanský sultán jim vládl pouze formálně.
Koloniální politika evropských zemí v 19. století se nevyhnula ani Tunisku, které se v roce 1881 stalo francouzským protektorátem. S Francouzi přišel technický pokrok, budování železnice, modernizace přístavů, ale také utlačování původních obyvatel na úkor nových přistěhovalců.
Nezávislost získalo Tunisko 20. března 1956, nejprve jako monarchie a o rok později se stalo republikou. Prvním prezidentem se stal vzdělanec Habíb Bourgiba, který se zasadil o rozkvět země a zrovnoprávnění žen. Poslední francouzští vojáci z Tuniska odešli v roce 1963 a země se mohla svobodně rozvíjet.
V nedávné době patřilo Tunisko mezi nejbezpečnější státy regionu, i když právě zde v roce 2010 vypuklo Arabské jaro, které se rozšířilo po dalších arabských zemích a mělo za následek svržení několika diktátorů.
Kultura v Tunisku
V rámci tuniské kultury najdete rukopis Berberů, Římanů, Francouzů, Španělů i Turků, nejvýrazněji se však vtiskla kultura arabská.
Po celé zemi najdete útulné kavárničky, kde se popíjí čaj nebo káva, kouří se vodní dýmka a panuje pohoda. Dodnes zde ještě existují tradiční kavárny, které jsou pouze pro muže, kteří zde hrají karty, poslouchají muziku a diskutují o různých tématech.
Oblečení se neliší od evropského. Některé ženy nosí na hlavě šátky, jiné (zejména mladší generace) už ne. Berbeři sice mají své tradiční kroje, ale stále častěji dávají přednost klasickým džínám a tričku.
Nákupy a suvenýry
V okolí turistických oblastí se vždy vyskytuje velké množství prodavačů nabízejících různé suvenýry, které však často nemají s pravým Tuniskem téměř nic společného. Co si můžete přivézt domů, aby na vás dýchala ta pravá atmosféra?
Kvalitní tkané koberce
Koberce nebo spíš koberečky (aby se dobře převážely) zakoupíte nejlépe přímo v tkalcovských dílnách. Přijmete pozvání na mátový čaj a zatímco upíjíte svůj šálek, rodina vám představuje své výrobky a vypráví o historii i legendách spojených s tkaním koberců. Tuniský Kairouan je nejen významným poutním místem pro muslimy, ale také místem s nejvyhlášenějšími výrobci koberců.
Krásná barevná keramika
V obchůdcích se setkáte s několika druhy barevné keramiky. Nabízí se zde tradiční berberské vzory, keramika z města Nabeul s přídechem Andalusie nebo barevná keramika z ostrova Djerba. Milovníci Tuniské a Marocké kuchyně si mohou domů přivézt také keramický hrnec na tajine.
Datle a datlové dobroty
Většina datlí, které se k nám dováží pochází z Íránu nebo právě z Tuniska. S rozmanitostí a chutí datlí, které seženete na místě se to však nedá srovnávat. Určitě vyzkoušejte čerstvé datle nebo datle plněné oříšky. Seženete zde také vynikající datlovou pastu, sirup nebo skvělé datlové sušenky.
Kamenné Pouštní růže
Krásné sádrovce ve tvaru růže vznikají díky specifickému mikroklimatu pouště. Nemusíte pro ně až na Saharu, seženete je téměř na všech tržištích a v místních obchůdcích.
Tradiční výrobky z arabského světa
Kromě zmiňovaných koberců a keramiky si můžete kousek arabského světa odvézt v podobě výrobků od tradičních řemeslníků - kožené taburety, tkané šály, vyšívané šaty, zdobené vodní dýmky nebo vyřezávané šachy.
Pokud nenakupujete v obchodním centru nebo si nekupujete ovoce či zeleninu, připravte se na to, že se budete muset na ceně nejprve dohodnout. Prodavač vždy přichází s velmi nadsazenou nabídkou a od vás se očekává, že budete o ceně smlouvat. Nemějte obavy, že byste přivedli obchod na mizinu, počítá se s tím, že výsledná částka bude několikanásobně nižší a místní na ceně vydělají vždy.
Zajímavosti
Tunisko je země plná překvapení a zajímavostí, které nejsou všeobecně známé:
- Filmové kulisy – v Tunisku se natáčely scény ze Star Wars (především planeta Tatooine), Anglického pacienta, Gladiátora či Indiana Jonese. Filmové kulisy v oblasti Matmata a Tataouine jsou přístupné návštěvníkům.
- Podzemní obydlí – v oblasti Matmata žijí Berbeři v podzemních domech vytesaných do měkkého pískovce, které poskytují přirozenou klimatizaci v horkém pouštním prostředí.
- Slané jezero Chott el Jerid – největší solné jezero v Sahře, které v létě vysychá a vytváří surrealistickou krajinu s růžovými a zelenými odstíny solných krystalů.
- Harissa – pálivá pasta z chilli papriček je považována za národní koření a symbol Tuniska, dokonce má i vlastní den: 18. listopad je Národním dnem harissy.
- Datlovníky – Tunisko je jedním z největších producentů datlí na světě, zejména vysoce ceněné odrůdy Deglet Nour ("prsty světla").
- Římské olivovníky – některé olivovníky v Tunisku pocházejí ještě z dob Říma a stále produkují olivy, což z nich činí jedny z nejstarších produkujících stromů na světě.
- Modrý kámen – v mnoha tuniských domech najdete u vstupních dveří modrou ruku nebo modrý kámen, který má odvracet "zlé oko" a přinášet štěstí.
- Džerba – ostrov Djerba je podle legendy zemí "pojídačů lotosu" z Homérovy Odyssey, kde Odysseovi společníci málem zapomněli na návrat domů.
- Thalassoterapie – Tunisko je světovou špičkou v thalassoterapii, léčebné metodě využívající mořskou vodu a mořské produkty. Po celém pobřeží najdete luxusní i dostupnější centra.
Legendy
Tuniské legendy a mýty odrážejí bohatou historii země a prolínání kultur, které zde po staletí probíhalo.
Legenda o Elysse (Didoně)
Nejznámější tuniská legenda vypráví o založení Kartága fénickou princeznou Elyssou, známou také jako Didona. Podle pověsti prchala ze svého domova v Tyru (dnešní Libanon) před svým bratrem, který zavraždil jejího manžela. Když dorazila na severoafrické pobřeží, požádala místního berberského krále o kousek země. Ten jí řekl, že může mít tolik půdy, kolik dokáže obepnout kůže z vola. Chytrá Elyssa kůži rozřezala na tenké proužky, spojila je a vytvořila obvod dostatečně velký pro založení citadely Byrsa, kolem níž později vyrostlo mocné Kartágo.
Legenda dále vypráví, že když numidský král Iarbas chtěl Elyssu za ženu a hrozil válkou, rozhodla se raději spáchat sebevraždu na pohřební hranici, než aby zradila svého zesnulého manžela nebo uvedla své město do nebezpečí.
Sedm spáčů z Efesu
Tato křesťansko-islámská legenda má v Tunisku svou vlastní verzi. Podle ní sedm mladých mužů, kteří odmítli uctívat pohanské bohy, uprchlo do jeskyně nedaleko Hammam-Lifu, kde zázračně usnuli na několik století. Když se probudili, zjistili, že svět se změnil a křesťanství se stalo převládajícím náboženstvím. V Tunisku je tato jeskyně uctívána jak křesťany, tak muslimy a je místem náboženského významu.
Legenda o palmě a olivovníku
Podle tuniské lidové legendy poslal Bůh na zem dva anděly – jednoho na sever a druhého na jih – aby zasadili dva stromy. Anděl vyslaný na sever zasadil olivovník, který se stal symbolem hojnosti a prosperity v úrodných oblastech severního Tuniska. Anděl vyslaný na jih zasadil datlovou palmu, která se dokázala přizpůsobit drsným pouštním podmínkám a poskytuje obživu lidem v jižních regionech. Tato legenda vysvětluje, proč se v Tunisku říká, že palma a olivovník jsou posvátné stromy, které spojují zemi od severu k jihu.
Příběh Sidi Bou Saida
Modrobílé městečko Sidi Bou Said je pojmenováno po súfijském svatém Abu Said al-Baji, který se ve 13. století usadil na tomto kopci s výhledem na Středozemní moře. Podle legendy byl tak moudrý a zbožný, že dokázal svými modlitbami odvrátit bouře a chránit rybáře na moři. Když zemřel, obyvatelé na jeho počest natřeli své domy na bílo a dveře a okna na modro – bílá symbolizuje čistotu a mír, modrá odvádí zlé duchy a přináší štěstí. Legenda také tvrdí, že pokud se zamilovaný pár chytí za ruce u "modré brány" ve městě, zůstane navždy spolu.
Legenda o pouštních růžích
Na okraji Sahary, zejména v oblasti Chott el Jerid, se vyskytují neobvyklé růžicovité formace složené z krystalů sádrovce, známé jako "pouštní růže". Podle berberské legendy jsou to zkamenělé slzy princezny, která byla nucena žít v poušti daleko od svého milého. Každý večer zpívala smutné písně a její slzy, padající na písek, se v palčivém slunci přeměnily v tyto krásné růžice. Proto se traduje, že nalezení pouštní růže přináší štěstí v lásce.