Jazyk, společnost, kultura a historie

V Tunisku je podobně jako v celé severní Africe oficiálním jazykem arabština. V běžné mluvě zde neuslyšíte spisovnou podobu jazyka, ale její tuniský dialekt, který ovlivnily další jazyky používané ve Středomoří.

Vzhledem ke koloniální historii země se s většinou obyvatel domluvíte francouzsky. Francouzštinu ovládají dvě třetiny obyvatel a stále se aktivně používá v oblasti obchodu nebo na univerzitách. Pro cestovatele jsou velmi sympatické dvojjazyčné nápisy, díky kterým se člověk, který neovládá arabštinu, snadněji zorientuje.

Angličtinu mají Tunisané ve škole povinnou, takže se základními frázemi byste měli pochodit všude. S jistotou se anglicky domluvíte zejména v turistických oblastech a v hotelech. V některých letoviscích se dorozumíte také německy a italsky.

Mimo zmíněné jazyky můžete v Tunisku zaslechnout také některý z berberských jazyků, který patří původním obyvatelům. Mezi pravé Berbery se v současnosti řadí pouze 1 % obyvatel.

Tunisko má téměř 12 milionů obyvatel, z čehož 97 % tvoří Arabové. Dále zde žijí Berbeři (konkrétně v Tunisku jsou to Amazighové), Židé a Evropané.

Tunisané jsou hrdí na svoji zemi a kulturu a zároveň mají rádi cizince a vyhledávají s nimi kontakt. Podobně jako jinde v arabském světě se zde setkáte s pohostinností a vlídným přijetím.

Pro rezervované Evropany může být trochu obtížné navyknout si na všudypřítomné emoce. Tunisané projevují nejen nadšení a zájem, ale také zveličují rozčarování (např. z nepovedeného obchodu) nebo dojetí.

Velmi důležitou roli hraje v životě Tunisanů rodina. Jsou velmi soudržní a pro svou rodinu by obětovali vše. Ženy mají ve společnosti dobré postavení a jsou emancipované, ale hlavní slovo v rodině mají stále muži.

Samozřejmě jako všude na světě, i zde se můžete potkat s lidmi, kteří vás dostanou do nepříjemných situací. Existují zde tzv. nevyžádaní průvodci, kteří vám nabídnou doprovod a budou se z vás mámit peníze či vnucovat své zboží nebo narazíte na skupinky dětí, které cílí na turisty a velmi vytrvale se snaží získat jakýkoliv bakšiš.

V Tunisku se lidé zdraví podáním ruky podobně jako u nás. Přátelé se vítají obejmutím a polibky na tváře.

I když je Tunisko velmi proevropskou zemí, dodržuje se zde konzervativní standard oblékání. Ženy by neměly mít průsvitné oblečení nebo krátké sukně či odhalená ramena a muži by měli nosit dlouhé kalhoty. Pro turisty mají pochopení, ale např. do mešity vás jinak než zahalené nepustí.

Samotné ženy-cestovatelky se v Tunisku nemusí obávat nějakého nebezpečí, ale musí počítat s tím, že nebudou mít stejný respekt jako kdyby cestovaly s muži.

Platí zde také omezení fotografování oficiálních budov. Abyste se nedostali do problémů, rozhodně nefotografujte budovu vlády, ministerstva vnitra a obrany nebo budovu policie. Mešity je možné fotografovat zvenku, uvnitř to povoleno není.

Co se týká alkoholu, tak v muslimské zemi oficiálně povolen není, nicméně v hotelích a turistických restauracích ho seženete bez jakýchkoliv omezení.

Pokud vám někdo prokáže pohostinství nebo službu, je vhodné mu dát nějaký dárek nebo pár dinárů na oplátku. Připravte se také na to, že se v Tunisku dává spropitné za různé služby častěji než u nás.

Při jídle byste měli používat na nabírání a podávání jídla pravou ruku, levá je považována za nečistou.

Naprostá většina obyvatel Tuniska (přibližně 98 %) vyznává sunnitskou verzi islámu, který je státním náboženstvím. Nenajdete zde žádný islámský fundamentalismus, zdejší muslimští věřící jsou většinou liberální. V zemi panuje náboženská svoboda, proto zde mohou koexistovat tři největší monoteistická náboženství. O zbylá dvě procenta věřících se tedy dělí křesťanství a judaismus.

Křesťanské a židovské komunity najdete zejména v hlavním městě a na ostrově Djerba, kde panuje vzácná shoda a mnohá přátelství napříč náboženstvími.

Vzhledem ke strategickému umístění prošlo Tunisko velmi pestrou historií, o které si zde můžete ve zkratce přečíst. Dějiny země se začaly psát  okolo roku 4 000 před naším letopočtem, kdy se na území usadily berberské kmeny. Název Berbeři jim připadl až v antice, kdy Řekové a Římané všechny obyvatele, kterým nerozuměli, označovali jako barbary / berbery. Tito obyvatelé dnes tvoří přibližně 1 % obyvatel a jejich životní styl se od toho pravěkého příliš neliší.

Ve 12. století př. n. l. začali Středomoří ovládat Féničané (Punové) a zakládaly nové osady. Tak vzniklo v 9. století tuniské Kartágo, které se později stalo trnem v oku Římské říši. Punské války, na které si možná  pamatujete z hodin dějepisu, trvaly dohromady 128 let a znamenaly zkázu pro Kartágo, které bylo roku 146 př. n. l. vypáleno a zasypáno solí. Dnešní Tunisko se tak stalo jednou z provincií Říma a nastalo několik století rozkvětu. Archeologické naleziště Kartágo, které můžete dnes navštívit, pochází z pozdějšího období, kdy jej Římané opět obnovili.

Zásadní zlom, který předurčil další směřování země, nastal v 7. století s vpádem Arabů. Tamní obyvatelé začali používat arabštinu a přestoupili na islámské náboženství. V tomto období bylo založeno město Kairouan, které se později stalo hlavním městem celé části severní Afriky. Do 16. století se na trůnu vystřídalo několik arabských dynastií. V 16. a 17. století se Tunisko dostalo pod nadvládu Osmanské říše. V 18. století se Tunisanům podařilo uhájit svou nezávislost a osmanský sultán jim vládl pouze formálně.

Koloniální politika evropských zemí v 19. století se nevyhnula ani Tunisku, které se v roce 1881 stalo francouzským protektorátem. S Francouzi přišel technický pokrok, budování železnice, modernizace přístavů, ale také utlačování původních obyvatel na úkor nových přistěhovalců.

Nezávislost získalo Tunisko 20. března 1956, nejprve jako monarchie a o rok později se stalo republikou. Prvním prezidentem se stal vzdělanec Habíb Bourgiba, který se zasadil o rozkvět země a zrovnoprávnění žen. Poslední francouzští vojáci z Tuniska odešli v roce 1963 a země se mohla svobodně rozvíjet.

V nedávné době patřilo Tunisko mezi nejbezpečnější státy regionu, i když právě zde v roce 2010 vypuklo Arabské jaro, které se rozšířilo po dalších arabských zemích a mělo za následek svržení několika diktátorů.

V rámci tuniské kultury najdete rukopis Berberů, Římanů, Francouzů, Španělů i Turků, nejvýrazněji se však vtiskla kultura arabská.

Po celé zemi najdete útulné kavárničky, kde se popíjí čaj nebo káva, kouří se vodní dýmka a panuje pohoda. Dodnes zde ještě existují tradiční kavárny, které jsou pouze pro muže, kteří zde hrají karty, poslouchají muziku a diskutují o různých tématech.

Oblečení se neliší od evropského. Některé ženy nosí na hlavě šátky, jiné (zejména mladší generace) už ne. Berbeři sice mají své tradiční kroje, ale stále častěji dávají přednost klasickým džínám a tričku.

V okolí turistických oblastí se vždy vyskytuje velké množství prodavačů nabízejících různé suvenýry, které však často nemají s pravým Tuniskem téměř nic společného. Co si můžete přivézt domů, aby na vás dýchala ta pravá atmosféra?

Kvalitní tkané koberce

Koberce nebo spíš koberečky (aby se dobře převážely) zakoupíte nejlépe přímo v tkalcovských dílnách. Přijmete pozvání na mátový čaj a zatímco upíjíte svůj šálek, rodina vám představuje své výrobky a vypráví o historii i legendách spojených s tkaním koberců. Tuniský Kairouan je nejen významným poutním místem pro muslimy, ale také místem s  nejvyhlášenějšími výrobci koberců.

Krásná barevná keramika

V obchůdcích se setkáte s několika druhy barevné keramiky. Nabízí se zde tradiční berberské vzory, keramika z města Nabeul s přídechem Andalusie nebo barevná keramika z ostrova Djerba. Milovníci Tuniské a Marocké kuchyně si mohou domů přivézt také keramický hrnec na tajine. 

Datle a datlové dobroty

Většina datlí, které se k nám dováží pochází z Íránu nebo právě z Tuniska. S rozmanitostí a chutí datlí, které seženete na místě se to však nedá srovnávat. Určitě vyzkoušejte čerstvé datle nebo datle plněné oříšky. Seženete zde také vynikající datlovou pastu, sirup nebo skvělé datlové sušenky.

Kamenné Pouštní růže

Krásné sádrovce ve tvaru růže vznikají díky specifickému mikroklimatu pouště. Nemusíte pro ně až na Saharu, seženete je téměř na všech tržištích a v místních obchůdcích.

Tradiční výrobky z arabského světa

Kromě zmiňovaných koberců a keramiky si můžete kousek arabského světa odvézt v podobě výrobků od tradičních řemeslníků - kožené taburety, tkané šály, vyšívané šaty, zdobené vodní dýmky nebo vyřezávané šachy.

Pokud nenakupujete v obchodním centru nebo si nekupujete ovoce či zeleninu, připravte se na to, že se budete muset na ceně nejprve dohodnout.  Prodavač vždy přichází s velmi nadsazenou nabídkou a od vás se očekává, že budete o ceně smlouvat. Nemějte obavy, že byste přivedli obchod na mizinu, počítá se s tím, že výsledná částka bude několikanásobně nižší a místní na ceně vydělají vždy.