Jazyk, společnost, kultura a historie

Za úřední jazyky jsou považovány angličtina a francouzština, v ústavě však ve skutečnosti žádný oficiální jazyk není ukotven.

Místní obyvatelé však v každodenním životě daleko více používají kreolštinu (Morisyen), která je mateřským jazykem pro 80 % obyvatel. V médiích dominuje spisovná francouzština, která je spolu s angličtinou také jazykem vzdělávání. Různé etnické skupiny pak mezi sebou mluví svými rodnými jazyky, takže na ostrově uslyšíte hindštinu, tamilštinu, mandarínštinu a další.

Společenské zvyky a etiketa se odvíjí podle zvyklostí jednotlivých etnických skupin. Na ostrově panuje velká tolerance a respekt mezi náboženstvími i kulturami, které se zde prolínají mezi sebou. Podobný přístup se očekává také od turistů. Při návštěvě kostelů, svatyň nebo mešit je vhodné se přiměřeně obléci (zakrytá ramena a kolena) nebo se například před vstupem do chrámů a muslimských mešit vyzout a nechat boty na určeném místě. V hinduistických chrámech vás také mohou požádat o odložení veškerých kožených předmětů (opasky, boty, atd.)

Na mnoha místech je také omezeno fotografování. Fotit byste neměli ani místní obyvatele nebo náboženské obřady bez předchozího svolení.

Na Mauriciu je zakázán nudismus a mimo pláže není vhodné nosit plavky.

Pokud se vám dostane pozvání na návštěvu, očekává se, že ochutnáte ode všeho, co vám hostitel nabídne. Odmítnout není považováno za slušné. Na návštěvy se běžně nenosí dárky, ale děti v rodině můžete potěšit sladkostí nebo ovocem.

Náboženské rozložení společnosti odpovídá etnickému původu obyvatel. Na ostrově žije 1,2 milionu lidí, z čehož jsou dvě třetiny obyvatel indického původu, 27 % jsou kreolové, 3 % mají čínské kořeny a zbytek tvoří potomci Evropanů, zejména Francouzů.

Téměř polovina obyvatel ostrova vyznává hinduismus, nejpočetnější náboženskou menšinu tvoří vyznavači katolické církve, kterých je 26 % a k některé z dalších křesťanských církví se hlásí 6 % lidí a 17 % obyvatelstva jsou muslimové. K jiným náboženstvím se pak hlásí méně než 1 % obyvatel.

Ostrov Mauricius byl v historii několikrát objeven a znovu zapomenut než se dočkal svého místa v dějinných událostech. Jako první na opuštěný ostrov připluli Arabové v 10. století, ale neprojevili o něj žádný větší zájem. Během objevitelských cest v 15. a 16. století u jeho břehů přistáli Portugalci, kteří měli své priority spíše v Indii a dnešním Mosambiku. Natrvalo se zde usídlili až Nizozemci na přelomu 16. a 17. století, kteří ostrov pojmenovali po nizozemském místokráli - Mauricius. S Nizozemci na ostrově je spojováno vyhynutí tamního endemita dronta mauricijského (dodo, česky také blboun nejapný), který se později stal symbolem ostrova. Námořníci jedli jeho vajíčka ve velkém a také sem zavlekli kočky a krysy, což se stalo nelétavému dodovi osudné. Uvádí se, že poslední žijící jedinec byl spatřen v roce 1662.

Osadníci se snažili o rozvoj zemědělství na ostrově, káceli lesy, vytvářeli plantáže cukrové třtiny a začali sem přivážet zotročené obyvatele z Madagaskaru. Na začátku 18. století však ostrov z důvodu nevhodných klimatických podmínek opustili, čehož využili Francouzi, ostrov obsadili a začali budovat klíčový přístav Port Louis. Noví osadníci pokračovali dovozem otroků z Madagaskaru i z pevninské Afriky. Počet obyvatel se tím za půl století zdesetinásobil z původních 300 obyvatel na přibližně 3 000. V roce 1810 se ostrova zmocnila Velká Británie, největší koloniální rival Francouzů. V té době již na ostrově žilo okolo 60 000 otroků, kteří pracovali na plantážích. O 25 let později došlo ke zrušení otroctví a valná většina lidí se rozhodla pro návrat do Afriky. Chybějící otrockou sílu nahradili pracovníci najímaní zejména z Indie, do roku 1921 se jich na ostrov dostalo téměř půl milionu.

V roce 1847 vznikla na ostrově pozdější sběratelská rarita - poštovní známka Modrý Mauricius, jíž je dnes věnováno muzeum Blue Penny v Port Louis. V nákladu 500 kusů byla vydána první známka britské koloniální říše mimo Velkou Británii. Zvláštností bylo, že namísto obvyklého "Post Paid" bylo na známky omylem natištěno "Post Office".

Na počátku 20. století došlo k hospodářskému rozmachu ostrova, což ještě umocnila 1. světová válka, kvůli které vzrostly ceny cukru. Po válce nastal opětovný pokles cen a mnoho cukrovarů muselo být zavřeno. Za druhé světové války bojovalo mnoho Mauricijců v řadách RAF. V roce 1948 přišla politická změna s rozšířením volebního práva na všechny gramotné dospělé, všeobecné volební právo zde platí od roku 1959. Ke konci 50. let se začaly ozývat hlasy o samostatném Mauriciu. Počátek 60. let se nesl ve znamení etnických i politických nepokojů a k vyhlášení skutečné nezávislosti došlo 12. března 1968. Britská královna Alžběta II. zůstala dále formálně hlavou státu, který se stal členem Společenství národů Commonwealth). Přesně o 24 let později se Mauricius přetavil v republiku. Současným prezidentem je od roku 2019 socialista Prithvirajsing Roopun.

Mauricius je dnes známý zejména cestovním ruchem, krásnými plážemi a divokou přírodou. Rozvoj cestovního ruchu zde začal až ke konci 20. století. Obyvatelé si uvědomili důležitost přírody a biodiverzity a snaží se o návrat původních lesů vykácených kolonisty a proměněných na zemědělskou půdu. Dnešní obyvatelé jsou potomci někdejších osadníků, otroků i nájemných pracovníků. Na Mauriciu tak vznikla po několika vlnách nepokojů a kompromisů mnohokulturní společnost různých náboženských vyznání, kde všichni žijí v příkladné harmonii jeden vedle druhého a respektují se navzájem. Na světě najdete málo míst, kde se vedle sebe nacházejí křesťanské kostely, muslimské mešity, hinduistické chrámy nebo čínské pagody, tak jako je tomu právě na tomto ostrově.

S etnickou a náboženskou rozmanitostí souvisí také kultura na ostrově. Státní svátky kopírují nejdůležitější náboženské oslavy jednotlivých vyznání, a každá skupina lidí vám může představit jiné zvyklosti, hudbu i jídlo. Rozmanitá je také ostrovní architektura, ve které se mísí koloniální historické stavby, starší vesnické domečky, moderní hotelové komplexy, barevné hinduistické chrámy, tradiční křesťanské kostely a muslimské mešity.

Hudba

Na Mauriciu převažují veselé styly jako Reggae, Seggae nebo také Séga, která prošla pozoruhodnou proměnou od žalozpěvu afrických otroků po slavnostní tropický tanec. Zpěvy doprovází tradiční bubny, tamburíny ravanne, triangly a přesýpací perkuse maravane. Nechte se zlákat pozváním hudebníků k tanci.

Řemeslné výrobky

V 70. letech zahájil na Mauriciu francouzský diplomat Raphael Touze tradici vyřezávání realistických modelů lodí. Dnes je celý ostrov posetý malými dílnami, kde se tyto detailně propracované modely vyrábí z palisandru, ebenu nebo z teakového dřeva. Větší ukázkovou dílnu Historic Marine, kde se můžete zúčastnit workshopů a vše si prohlédnout, najdete v městečku Goodlands na severu ostrova. Kromě modelů lodí se na ostrově vyrábí kvalitní rum, kamenné krabičky ze sopečných minerálů, tradiční výšivky, pletené výrobky a oblečení z rostlin vacoas, rafie nebo aloe.

Jídlo

Pestrá a bohatá kuchyně rozhodně patří do mauricijské kultury, viz jídlo a pití. Cesta na ostrov se rovná zároveň kulinářskému zážitku. Abyste pronikli hlouběji do tajemství místní kuchyně, zúčastněte se kurzu vaření v některé z tradičních rodin nebo vyrazte na food tour na místa, kde jídlo či jeho základní suroviny vznikají. Naprostá většina pokrmů je na ostrově pálivá (přidáním chilli, kari nebo obojího zároveň), stačí požádat, aby vám jídlo přinesli bez chilli. V této situaci se hodí sousloví pah for = nepálivé. Pozor také na kreolský slovník spojený s jídlem. Slovo pro divoké bylinky se vyslovuje stejně jako chléb v angličtině (bread). Abyste nedostali hrst sena namísto pečiva, požádejte u pekaře o dee pen, což znamená skutečně chléb.

Zajímavé tradice

Na ostrově se určitě setkáte s pojmem Sundowner - není to jen tak obyčejný západ slunce, ale jedná se o krásný rituál, který se odehrává zejména o víkendech nebo státních svátcích na plážích. Lidé k večeru zamíří na pláž a vychutnávají si poslední paprsky slunce toho dne. K této tradici se můžete přidat i vy. Některé hotely dokonce nabízí soukromé sundowner pikniky na pláži pro dvojice.

Mauricijce spojuje také pořádání tzv. Regatty, kde uvidíte v akci rybářské dřevěné pirogy s barevnými plachtami. Závody na těchto lodích jsou vždy velkou událostí pro místní obyvatele a užívají si ho celé rodiny.

Ostrov je znám jako nákupní ráj kvůli rozmanitosti i kvalitě svých produktů. Vše, co potřebujete, seženete buď na místních trzích (zejména čerstvé ovoce a lokální výrobky) nebo v nákupních centrech, která na ostrově postupně přibývají. Turisté využívají nezřídka nákupů v duty-free obchodech, kde se dá nakoupit za rozumné ceny. V některých po vás mohou požadovat předložení pasu či letenky.

Z Mauricia si můžete přivézt celou řadu rozmanitých suvenýrů. Cennou upomínku na ostrov si přivezete domů v podobě vyřezávaného modelu lodi. Dalším autentickým dárkem z ostrova budou ručně vyráběné šperky, vyšívané oblečení, pletené košíky a klobouky nebo některý z mauricijských hudebních nástrojů (ravanne, maravane, atp.). V poštovním muzeu Blue Penny Museum zakoupíte kopii známky Modrý Mauricius nebo pěkný arch umělecky provedených známek na památku.

Své přátele jistě nezklamete, když dovezete domů na ochutnání pravý mauricijský rum. Vývoz alkoholu z ostrova je omezen na 2 litry na osobu. Koho neoslovuje alkohol, může na ostrově koupit dárkově balený třtinový cukr (seženete zde až 15 typů podle surovosti), některý z druhů místního koření (skořice, vanilka, chilli, kardamom, šafrán) nebo čaj, který se na ostrově také hojně pěstuje.

Turisticky vděčným objektem je dronte (dodo), kterého si můžete koupit téměř v jakékoliv podobě - figurku, plyšového, na oblečení, na hrnečku, magnetku, atd.