Jak se na Mauriciu domluvím?
Za úřední jazyky jsou považovány angličtina a francouzština, v ústavě však ve skutečnosti žádný oficiální jazyk není ukotven.
Místní obyvatelé však v každodenním životě daleko více používají kreolštinu (Morisyen), která je mateřským jazykem pro 80 % obyvatel. V médiích dominuje spisovná francouzština, která je spolu s angličtinou také jazykem vzdělávání. Různé etnické skupiny pak mezi sebou mluví svými rodnými jazyky, takže na ostrově uslyšíte hindštinu, tamilštinu, mandarínštinu a další.
Náš tajný tip: Snaha o několik slov v kreolštině nebo francouzštině vám u místních obyvatel okamžitě otevře dveře a získáte si jejich sympatie. I pouhé pozdravení a poděkování v místním jazyce dokáže zázraky!
Základní fráze
Níže najdete několik užitečných frází v mauricijské kreolštině s přibližnou výslovností:
- Dobrý den - Bonzur (bon-ZOOR)
- Dobrý večer - Bonswar (bon-SWAR)
- Nashledanou - Orevwar (or-vwah)
- Děkuji - Mersi (mer-SI)
- Prosím - Silvouple (sil-voo-PLE)
- Ano - Wi (WEE)
- Ne - Non (NON)
- Promiňte - Eskize mwa (es-KEE-ze MWA)
- Jak se máte? - Ki manier? (ki ma-NYAY)
- Mám se dobře - Mo bien (mo BYEN)
- Nerozumím - Mo pa konpran (mo pa kon-PRAN)
- Mluvíte anglicky? - Ou koz anglé? (oo koz an-GLAY)
- Kolik to stojí? - Komye sa? (kom-YEN sa)
- Je to příliš drahé - Li tro ser (lee tro SAIR)
- Kde je...? - Kot... (KOT)
- Pláž - Laplaz (la-PLAZ)
- Restaurace - Restoran (res-to-RAN)
- Toaleta - Toilet (twa-LET)
O obyvatelích
Mauricijská společnost je fascinující mozaikou kultur, původu a tradic. Obyvatelé Mauricia jsou potomky přistěhovalců z různých koutů světa, což činí tuto zemi jednou z nejzajímavějších multikulturních společností na světě. Nejpočetnější skupinu tvoří Indo-Mauricijci (asi 68 % populace), kteří jsou potomky indických pracovníků přivezených během britské koloniální éry. Následují Kreolové (27 %), kteří mají africké kořeny, často smíšené s evropskými. Méně početné jsou mauricijské komunity evropského (hlavně francouzského) a čínského původu.
Navzdory této etnické rozmanitosti žijí mauricijské komunity ve vzájemné harmonii a respektu, což je často označováno za "mauricijský zázrak". Je to společnost, kde vedle sebe stojí hinduistické chrámy, mešity, katolické kostely i čínské pagody.
Mauricijci jsou obecně velmi přátelští, pohostinní a otevření lidé. Život na ostrově plyne pomalejším tempem než v Evropě nebo Severní Americe. Místní mají pro toto tempo výraz "island time" - ostrovní čas. Nespěchají, rádi si povídají a vždy si najdou chvilku, aby vám pomohli nebo poradili.
Pro většinu Mauricijců je rodina základním kamenem života. Rodinná soudržnost se projevuje častými setkáními, společným jídlem a vzájemnou pomocí. Není neobvyklé, že v jednom domě žijí tři generace pohromadě.
- Zajímavost: Běžný mauricijský pozdrav "Ki manier?" (Jak se máte?) není jen zdvořilostní frází – místní skutečně očekávají, že jim krátce povíte, jak se vám daří.
- Úsměv je univerzálním jazykem – nebojte se usmívat, Mauricijci vaši přívětivost oplatí.
- Při návštěvě vesnic mimo turistické oblasti se můžete setkat s upřímným zájmem o vaši zemi a kulturu.
Společenská etiketa a zvyky
Společenské zvyky a etiketa se odvíjí podle zvyklostí jednotlivých etnických skupin. Na ostrově panuje velká tolerance a respekt mezi náboženstvími i kulturami, které se zde prolínají mezi sebou. Podobný přístup se očekává také od turistů. Při návštěvě kostelů, svatyň nebo mešit je vhodné se přiměřeně obléci (zakrytá ramena a kolena) nebo se například před vstupem do chrámů a muslimských mešit vyzout a nechat boty na určeném místě. V hinduistických chrámech vás také mohou požádat o odložení veškerých kožených předmětů (opasky, boty, atd.)
Na mnoha místech je také omezeno fotografování. Fotit byste neměli ani místní obyvatele nebo náboženské obřady bez předchozího svolení.
Na Mauriciu je zakázán nudismus a mimo pláže není vhodné nosit plavky.
Pokud se vám dostane pozvání na návštěvu, očekává se, že ochutnáte ode všeho, co vám hostitel nabídne. Odmítnout není považováno za slušné. Na návštěvy se běžně nenosí dárky, ale děti v rodině můžete potěšit sladkostí nebo ovocem.
Náboženství na Mauriciu
Náboženské rozložení společnosti odpovídá etnickému původu obyvatel. Na ostrově žije 1,2 milionu lidí, z čehož jsou dvě třetiny obyvatel indického původu, 27 % jsou kreolové, 3 % mají čínské kořeny a zbytek tvoří potomci Evropanů, zejména Francouzů.
Téměř polovina obyvatel ostrova vyznává hinduismus, nejpočetnější náboženskou menšinu tvoří vyznavači katolické církve, kterých je 26 % a k některé z dalších křesťanských církví se hlásí 6 % lidí a 17 % obyvatelstva jsou muslimové. K jiným náboženstvím se pak hlásí méně než 1 % obyvatel.
Při návštěvě jakéhokoli náboženského místa je důležité respektovat místní pravidla, která mohou zahrnovat:
- Vhodné oblečení zakrývající ramena a kolena (platí pro muže i ženy)
- Zutí obuvi před vstupem do svatyní
- Zákaz fotografování v některých částech chrámů a mešit
- V hinduistických chrámech se nenoste kožené výrobky
- Udržování tichého a uctivého chování
- V některých místech je vyžadováno pokrytí hlavy (zejména mešity)
Historie Mauriciu
Ostrov Mauricius byl v historii několikrát objeven a znovu zapomenut než se dočkal svého místa v dějinných událostech. Jako první na opuštěný ostrov připluli Arabové v 10. století, ale neprojevili o něj žádný větší zájem. Během objevitelských cest v 15. a 16. století u jeho břehů přistáli Portugalci, kteří měli své priority spíše v Indii a dnešním Mosambiku. Natrvalo se zde usídlili až Nizozemci na přelomu 16. a 17. století, kteří ostrov pojmenovali po nizozemském místokráli - Mauricius. S Nizozemci na ostrově je spojováno vyhynutí tamního endemita dronta mauricijského (dodo, česky také blboun nejapný), který se později stal symbolem ostrova. Námořníci jedli jeho vajíčka ve velkém a také sem zavlekli kočky a krysy, což se stalo nelétavému dodovi osudné. Uvádí se, že poslední žijící jedinec byl spatřen v roce 1662.
Osadníci se snažili o rozvoj zemědělství na ostrově, káceli lesy, vytvářeli plantáže cukrové třtiny a začali sem přivážet zotročené obyvatele z Madagaskaru. Na začátku 18. století však ostrov z důvodu nevhodných klimatických podmínek opustili, čehož využili Francouzi, ostrov obsadili a začali budovat klíčový přístav Port Louis. Noví osadníci pokračovali dovozem otroků z Madagaskaru i z pevninské Afriky. Počet obyvatel se tím za půl století zdesetinásobil z původních 300 obyvatel na přibližně 3 000. V roce 1810 se ostrova zmocnila Velká Británie, největší koloniální rival Francouzů. V té době již na ostrově žilo okolo 60 000 otroků, kteří pracovali na plantážích. O 25 let později došlo ke zrušení otroctví a valná většina lidí se rozhodla pro návrat do Afriky. Chybějící otrockou sílu nahradili pracovníci najímaní zejména z Indie, do roku 1921 se jich na ostrov dostalo téměř půl milionu.
V roce 1847 vznikla na ostrově pozdější sběratelská rarita - poštovní známka Modrý Mauricius, jíž je dnes věnováno muzeum Blue Penny v Port Louis. V nákladu 500 kusů byla vydána první známka britské koloniální říše mimo Velkou Británii. Zvláštností bylo, že namísto obvyklého "Post Paid" bylo na známky omylem natištěno "Post Office".
Na počátku 20. století došlo k hospodářskému rozmachu ostrova, což ještě umocnila 1. světová válka, kvůli které vzrostly ceny cukru. Po válce nastal opětovný pokles cen a mnoho cukrovarů muselo být zavřeno. Za druhé světové války bojovalo mnoho Mauricijců v řadách RAF. V roce 1948 přišla politická změna s rozšířením volebního práva na všechny gramotné dospělé, všeobecné volební právo zde platí od roku 1959. Ke konci 50. let se začaly ozývat hlasy o samostatném Mauriciu. Počátek 60. let se nesl ve znamení etnických i politických nepokojů a k vyhlášení skutečné nezávislosti došlo 12. března 1968. Britská královna Alžběta II. zůstala dále formálně hlavou státu, který se stal členem Společenství národů Commonwealth). Přesně o 24 let později se Mauricius přetavil v republiku. Současným prezidentem je od roku 2019 socialista Prithvirajsing Roopun.
Mauricius je dnes známý zejména cestovním ruchem, krásnými plážemi a divokou přírodou. Rozvoj cestovního ruchu zde začal až ke konci 20. století. Obyvatelé si uvědomili důležitost přírody a biodiverzity a snaží se o návrat původních lesů vykácených kolonisty a proměněných na zemědělskou půdu. Dnešní obyvatelé jsou potomci někdejších osadníků, otroků i nájemných pracovníků. Na Mauriciu tak vznikla po několika vlnách nepokojů a kompromisů mnohokulturní společnost různých náboženských vyznání, kde všichni žijí v příkladné harmonii jeden vedle druhého a respektují se navzájem. Na světě najdete málo míst, kde se vedle sebe nacházejí křesťanské kostely, muslimské mešity, hinduistické chrámy nebo čínské pagody, tak jako je tomu právě na tomto ostrově.
Kultura na Mauriciu
S etnickou a náboženskou rozmanitostí souvisí také kultura na ostrově. Státní svátky kopírují nejdůležitější náboženské oslavy jednotlivých vyznání, a každá skupina lidí vám může představit jiné zvyklosti, hudbu i jídlo. Rozmanitá je také ostrovní architektura, ve které se mísí koloniální historické stavby, starší vesnické domečky, moderní hotelové komplexy, barevné hinduistické chrámy, tradiční křesťanské kostely a muslimské mešity.
Hudba
Na Mauriciu převažují veselé styly jako Reggae, Seggae nebo také Séga, která prošla pozoruhodnou proměnou od žalozpěvu afrických otroků po slavnostní tropický tanec. Zpěvy doprovází tradiční bubny, tamburíny ravanne, triangly a přesýpací perkuse maravane. Nechte se zlákat pozváním hudebníků k tanci.
Řemeslné výrobky
V 70. letech zahájil na Mauriciu francouzský diplomat Raphael Touze tradici vyřezávání realistických modelů lodí. Dnes je celý ostrov posetý malými dílnami, kde se tyto detailně propracované modely vyrábí z palisandru, ebenu nebo z teakového dřeva. Větší ukázkovou dílnu Historic Marine, kde se můžete zúčastnit workshopů a vše si prohlédnout, najdete v městečku Goodlands na severu ostrova. Kromě modelů lodí se na ostrově vyrábí kvalitní rum, kamenné krabičky ze sopečných minerálů, tradiční výšivky, pletené výrobky a oblečení z rostlin vacoas, rafie nebo aloe.
Jídlo
Pestrá a bohatá kuchyně rozhodně patří do mauricijské kultury, viz jídlo a pití. Cesta na ostrov se rovná zároveň kulinářskému zážitku. Abyste pronikli hlouběji do tajemství místní kuchyně, zúčastněte se kurzu vaření v některé z tradičních rodin nebo vyrazte na food tour na místa, kde jídlo či jeho základní suroviny vznikají. Naprostá většina pokrmů je na ostrově pálivá (přidáním chilli, kari nebo obojího zároveň), stačí požádat, aby vám jídlo přinesli bez chilli. V této situaci se hodí sousloví pah for = nepálivé. Pozor také na kreolský slovník spojený s jídlem. Slovo pro divoké bylinky se vyslovuje stejně jako chléb v angličtině (bread). Abyste nedostali hrst sena namísto pečiva, požádejte u pekaře o dee pen, což znamená skutečně chléb.
Zajímavé tradice
Na ostrově se určitě setkáte s pojmem Sundowner - není to jen tak obyčejný západ slunce, ale jedná se o krásný rituál, který se odehrává zejména o víkendech nebo státních svátcích na plážích. Lidé k večeru zamíří na pláž a vychutnávají si poslední paprsky slunce toho dne. K této tradici se můžete přidat i vy. Některé hotely dokonce nabízí soukromé sundowner pikniky na pláži pro dvojice.
Mauricijce spojuje také pořádání tzv. Regatty, kde uvidíte v akci rybářské dřevěné pirogy s barevnými plachtami. Závody na těchto lodích jsou vždy velkou událostí pro místní obyvatele a užívají si ho celé rodiny.
Nákupy a suvenýry
Ostrov je znám jako nákupní ráj kvůli rozmanitosti i kvalitě svých produktů. Vše, co potřebujete, seženete buď na místních trzích (zejména čerstvé ovoce a lokální výrobky) nebo v nákupních centrech, která na ostrově postupně přibývají. Turisté využívají nezřídka nákupů v duty-free obchodech, kde se dá nakoupit za rozumné ceny. V některých po vás mohou požadovat předložení pasu či letenky.
Z Mauricia si můžete přivézt celou řadu rozmanitých suvenýrů. Cennou upomínku na ostrov si přivezete domů v podobě vyřezávaného modelu lodi. Dalším autentickým dárkem z ostrova budou ručně vyráběné šperky, vyšívané oblečení, pletené košíky a klobouky nebo některý z mauricijských hudebních nástrojů (ravanne, maravane, atp.). V poštovním muzeu Blue Penny Museum zakoupíte kopii známky Modrý Mauricius nebo pěkný arch umělecky provedených známek na památku.
Své přátele jistě nezklamete, když dovezete domů na ochutnání pravý mauricijský rum. Vývoz alkoholu z ostrova je omezen na 2 litry na osobu. Koho neoslovuje alkohol, může na ostrově koupit dárkově balený třtinový cukr (seženete zde až 15 typů podle surovosti), některý z druhů místního koření (skořice, vanilka, chilli, kardamom, šafrán) nebo čaj, který se na ostrově také hojně pěstuje.
Turisticky vděčným objektem je dronte (dodo), kterého si můžete koupit téměř v jakékoliv podobě - figurku, plyšového, na oblečení, na hrnečku, magnetku, atd.
Zajímavosti
Mauritius je ostrov plný fascinujících překvapení a jedinečných zajímavostí, které jinde na světě nenajdete. Zde je několik pozoruhodných faktů a kuriozit, které vás mohou během návštěvy zaujmout:
Mauritius je rodištěm již vyhynulého ptáka dodo (dronte mauricijský), který se stal celosvětovým symbolem vyhynutí druhů. Tento nelétavý pták, příbuzný holubům, byl vyhuben méně než 100 let po objevení ostrova Evropany. Přestože fyzicky už neexistuje, jeho odkaz žije dál – dodo je národním symbolem, objevuje se na státním znaku, bankovkách i jako suvenýr ve všech představitelných formách.
Mauritius má na své vlajce čtyři horizontální pruhy – červený, modrý, žlutý a zelený. Tyto barvy reprezentují krev prolitou během boje za nezávislost, Indický oceán obklopující ostrov, světlo nezávislosti a zemědělství ostrova.
V oblasti Le Morne Brabant (UNESCO) na jihu ostrova se traduje, že uprchlí otroci (marooni) skákali ze strmých útesů do smrti, když se k nim blížili vojáci. Ironií je, že vojáci přicházeli oznámit dobrou zprávu – zrušení otroctví. Tato tragická událost činí z Le Morne silné symbolické místo svázané s bojem proti otroctví.
Mauritius je jeden z mála ostrovů na světě, kde hindisté tvoří většinu populace. Během svátku Maha Shivaratri putují hinduisté z celého ostrova k posvátnému jezeru Grand Bassin, někteří z nich pěšky i několik dní, nesoucí posvátnou vodu v bambusových konstrukcích zvaných Kanwar.
Ostrov se může pochlubit jedním z nejúspěšnějších příběhů záchrany druhu před vyhynutím. Mauritijský sokol (Falco punctatus) měl v 70. letech 20. století pouhé čtyři známé jedince ve volné přírodě. Díky intenzivnímu záchranářskému programu se jeho populace zotavila na více než 800 jedinců.
Mauritius nemá žádné původní hady ani jiná jedovatá zvířata – je to jeden z nejbezpečnějších tropických ostrovů z hlediska nebezpečné fauny.
Ostrovní stát zahrnuje nejen hlavní ostrov Mauritius, ale také ostrovy Rodrigues, Agalega a souostroví St. Brandon. Technicky vzato, Mauritius také vznáší nárok na souostroví Chagos včetně ostrova Diego Garcia (spor s Velkou Británií) a ostrovy Tromelin (spor s Francií).
Mauritius byl prvním ostrovem na světě, kde se používaly poštovní známky mimo Velkou Británii – slavné "Modrý Mauritius" a "Červený Mauritius" patří k nejcennějším známkám světa a můžete je vidět v Blue Penny Museum v Port Louis.
Přestože je Mauritius vulkanického původu, poslední erupce se odehrála před více než 100 000 lety. Dnes jsou sopečné hory a útvary jako Trou aux Cerfs (vyhaslý kráter) či Black River Gorges (sopečná krajina) populárními turistickými atrakcemi.
Legendy
Mauritius je zemí, kde se mísí legendy a příběhy z různých kultur, které odrážejí bohatou historii a multináboženský charakter ostrova. Tyto příběhy dodávají místům, která navštívíte, další rozměr a pomáhají lépe pochopit místní kulturu.
Nejznámější mauricijskou legendou je příběh o hoře Le Morne Brabant. Podle této legendy se uprchlí otroci, známí jako marooni, skrývali v nepřístupných jeskyních této hory. Když v roce 1835 přišli britští vojáci oznámit zrušení otroctví, marooni si mysleli, že je přišli zajmout, a tak v zoufalství hromadně skákali z útesu do smrti. Dnes je hora Le Morne symbolem boje za svobodu a odporu proti otroctví a patří mezi památky UNESCO.
S horou Le Morne je spojená i legenda o "slzách hory". Když prší a z horských stěn stékají pramínky vody, říká se, že to hora stále oplakává tragickou smrt maroonů. Místní průvodci vám možná ukáží místa na útesu, kde se vodní stružky nejvíce podobají lidským slzám.
V hinduistické komunitě se traduje legenda o posvátném jezeře Grand Bassin (Ganga Talao). Podle legendy se bůh Šiva a jeho manželka Parvátí vraceli z hory Kailash nesoucí posvátnou vodu řeky Gangy. Při přeletu nad Mauriciem Šiva nechtěně rozlil trochu vody, která vytvořila jezero. Z tohoto důvodu hinduisté věří, že jezero je propojeno s posvátnou řekou Gangou v Indii a každoročně k němu putují tisíce poutníků.
Existuje také legenda o "Zaslíbené zemi" (Terre Promise), která vypráví o tom, jak indičtí pracovníci přišli na Mauricius s vidinou návratu domů, ale nakonec zde našli svůj nový domov a prosperitu. Tato legenda je často interpretována jako symbol naděje a nových začátků.
Kreolská komunita má své vlastní folklórní příběhy, často spojené s nadpřirozenými bytostmi. Jednou z nich je Lulu – duch, který se podle legendy zjevuje v noci poblíž vodních toků nebo v hustých lesích. Říká se, že může způsobit nemoc nebo dokonce smrt těm, kdo ho spatří.
Další oblíbenou kreolskou legendou je příběh o Gran Dimun (Velký démon) – děsivé postavě, kterou rodiče používají k strašení neposlušných dětí. Traduje se, že tento démon vychází v noci a odnáší děti, které nejsou doma před setměním.
S koloniální historií ostrova jsou spojeny i legendy o pirátských pokladech. Podle místních pověstí ukryl proslulý pirát La Buse (Olivier Levasseur) na ostrově svůj poklad v hodnotě milionů dolarů. Když byl v roce 1730 v Saint-Denis na Réunionu popraven, údajně hodil do davu šifrovanou mapu se slovy: "Mé poklady tomu, kdo pochopí!" Přestože mnozí hledači pokladů strávili roky luštěním šifry a prohledáváním ostrova, žádný poklad nebyl dosud nalezen.
Legenda o původu ségy, tradičního mauricijského tance, vypráví, že tento tanec vznikl mezi africkými otroky, kteří vyjadřovali své emoce, smutek a touhu po svobodě rytmickými pohyby, když jim jejich páni zakázali používat bubny. Dokonce i okovy se údajně staly součástí rytmu, který doprovázel jejich tanec.