Jazyk, společnost, kultura a historie

V celém Nizozemském království, včetně jeho zámořských území, je úředním jazykem nizozemština. Jedná se o západogermánský jazyk a pokud ovládáte němčinu, budete se velmi dobře orientovat i v nizozemštině. Dalším oficiálním jazykem Nizozemska je fríština, se kterou se setkáte zejména na severu země v provincii Frísko. Angličtina je zde naprostou samozřejmostí, Nizozemsko dokonce stojí na prvním místě v žebříčku úrovně angličtiny mezi zeměmi, kde není úředním jazykem.

• Nizozemsko je velmi otevřenou a tolerantní zemí a zdejší lidé jsou svobodomyslní a nemají rádi zákazy, což však neopravňuje turisty ke svévolnému chování. Nizozemci naopak spíše ocení slušné a zdvořilé jednání. Země je považována za jednu z nejliberálnějších na světě, ale i přes velkou osobní svobodu ji tamní obyvatelé nezneužívají. 
• S benevolencí souvisí legální nákup lehkých drog jako marihuana nebo hašiš, ale neměly by se konzumovat na ulici, k tomu jsou určené coffeeshopy, ve kterých je případně zakoupíte i spotřebujete nebo odnesete domů.
• Při cestě do Nizozemska je také třeba mít na paměti, že Nizozemsko není Holandsko, jak se mu často neformálně říká. Severní a Jižní Holandsko jsou pouze dvě provincie z dvanácti. Název Holandsko se pro celou zemi ujal zřejmě proto, že se zde nachází čtyři klíčová města - Amsterdam, Rotterdam, Haag a Haarlem. Nizozemci žijící mimo holandské provincie mohou být na toto označení hákliví.
• Na severu země se vlivem dlouhé tradice přísného protestantismu nedávají na okna závěsy a žaluzie, takže je do domů a bytů vidět. V minulosti tím lidé chtěli naznačit, že nemají co skrývat, v současnosti už se jedná spíše o zvyk.
• Při jednání s lidmi neplatí v Nizozemsku jiná etiketa než v ostatních evropských zemích. Přivítat vás mohou podáním ruky nebo třemi polibky na tváře. Připravte se na to, že si Nizozemci neberou servítky a jednají s vámi přímo. Většinou platí, co na srdci to na jazyku. Na druhou stranu si drží profesionální odstup, například pozvání do rodiny bývá velkou poctou a k sobě domů zpravidla nepřijímají jen tak někoho.

Hlavním náboženstvím v Nizozemsku je křesťanství. Nejvíce věřících se hlásí ke katolické církvi (cca 20 % obyvatel), která má tradiční kořeny spíše na jihu země. Okolo 15 % lidí pak patří k některé z protestantských církví, které mají silnější tradici spíše na severu země. K islámu se hlásí 5 % obyvatel, zejména z řad  potomků tureckých, marockých a indonéských přistěhovalců. Přibližně 6 % lidí vyznává některé z dalších náboženství jako jsou židovství, hinduismus nebo buddhismus. Ostatních 54 % obyvatel se oficiálně nehlásí k žádné víře.

Který je ten správný název?

• Nizozemsko = Nizozemské království
• Nizozemí = celá oblast dnešního Beneluxu, který má až do roku 1581 společnou historii
• Holandsko = provincie Severní a Jižní Holandsko v rámci Nizozemska

Od římské provincie po obchodní centrum Evropy

Dnešní obyvatelé jsou potomci Keltů, Frísů, Batávů a Franků, kteří se v oblasti postupně usazovali. Ve starověku se území stalo součástí Římské říše (s hranicí na Rýnu) a s počátkem středověku se ocitlo pod nadvládou Francké říše.  V 10. století začala pomalu vznikat řemeslnická a obchodní města a v 11. a 12. století sem přicházeli noví obyvatelé, kteří začali vysušovat bažinatou půdu a přeměňovat ji na zemědělskou. Rozvoj zemědělství, řemesla (textilnictví) a obchodu dostal do popředí také města v provinciích Flandry a Brabantsko. Mezi nejbohatší patřila dnes belgická města Antverpy a Bruggy.

Náboženské spory a Nizozemská revoluce Viléma Oranžského

Na konci 15. století připadlo, po sto letech burgundské nadvlády, území dnešního Beneluxu rodu Habsburků a stalo se součástí Svaté říše římské. V té době tvořilo oblast 17 relativně nezávislých provincií a Brusel (v Brabantsku) se stal hlavním městem celé oblasti. Na počátku 16. století došlo k rozdělení Habsburků na rakouskou a španělskou větev a Nizozemí spadalo po španělské Habsburky. V této době Nizozemsko silně ovlivňoval celoevropský konflikt mezi katolíky a protestanty, kterých zde v té době přibývalo. Španělská katolická inkvizice se snažila působit i ve svých severských oblastech, ale narazila zde na odpor. Na konci 16. století začal boj o nezávislost na Španělsku v čele s klíčovou postavou Vilémem Oranžským. Stát se měl stát nezávislým, liberálním a tolerantním ke všem církvím. Na památku Viléma Oranžského zůstává oranžová barva dodnes národním symbolem.

Nizozemský zlatý věk

V roce 1579 vytvořilo sedm protestantských provincií Utrechtskou unii (budoucí Nizozemsko) a jižní provincie s převahou katolíků se snažily nalézt kompromis se Španělskem (budoucí Belgie a Lucembursko). O dva roky později Utrechtská unie vyhlásila kompletní nezávislost jako Spojené nizozemské provincie, která byla uznána až s Vestfálským mírem v roce 1648. S nezávislostí, rozvojem obchodu a příchodem židovského obyvatelstva tamní obchodníci bohatli a mohli si dovolit sponzorovat umění. Z přelomu 15. a 16. století je nejznámější renesanční malíř Hieronymus Bosch a v 16. století začal tvořit Pieter Bruegel starší, jehož rodiny ovlivňovala nizozemské malířství ještě o století později. Do klasického období zlatého věku spadá tvorba malířů jako byli Rembrandt van Rijn, Jan Steen, Frans Hals nebo Jan Vermeer. Útočiště zde našel také francouzský filozof René Descartes. V průběhu 16. století se do Nizozemska dostaly z Turecka první cibulky tulipánů a začaly se zde v 17. století hojně pěstovat.

Do 17. století spadá také rozkvět nizozemského koloniálního panství. Již v roce 1602 vznikla Východoindická společnost, která se zabývala osidlováním dnešní Indonésie, Malajsie i Srí Lanky a obchodováním s tamními produkty. Západoindická společnost působila na druhém konci světa v Americe. Nizozemsku dodnes patří několik ostrovů v Karibiku a také v Surinamu se mluví Nizozemsky (poté, co ho směnili s Angličany za Nový Amsterdam, dnešní New York). Pod nizozemskou vlajkou se plavili objevitelé jako Abel Tasman, Henry Hudson nebo Willem Barents.

Návrat ke království

Po období rozkvětu nastala 2. polovina 17. a 18. století ve znamení válek s Anglií i Francií, ztráta většiny kolonií i nadvlády na moři a vymezování světské i duchovní moci. V roce 1795 republika Spojené nizozemské provincie po obsazení napoleonskou Po Vídeňském kongresu roku 1815 vzniklo Spojené království Nizozemské a králem celého dnešního Beneluxu se stal Vilém I. V roce 1830 pak došlo k definitivnímu oddělení jižní části s názvem Belgie (Evropskými mocnostmi uznaná až 1839). S Lucemburskem udrželo Nizozemské království personální unii až do roku 1890. Nizozemské umění 19. století je neodmyslitelně spjato s malířem Vincentem van Goghem.

20. století v Nizozemsku

V první světové válce zůstalo Nizozemsko neutrálním státem. Ve druhé světové válce bylo již v květnu 1940 napadeno sousedním Německem a zataženo do bojů na straně Spojenců. Tehdejší nizozemská královna Vilemína organizovala boj s okupanty až do konce války z londýnského exilu. Po válce přišlo Nizozemsko o zbytek svých kolonií (s výjimkou současných zámořských území na ostrovech St Martin, St Eustach, Saba, Aruba, Bonaire a Curaçao).

V roce 1951 patřilo Nizozemsko vedle Belgie, Lucemburska, Francie, Itálie a Německa k zakládajícím státům Evropského společenství uhlí a oceli a v roce 1958 se stejnými státy spoluzaložilo Evropské hospodářské společenství  (Evropské společenství), které zaniklo v roce 2002. Tato uskupení byla předstupněm Evropské unie, která vznikla 1. listopadu 1993 v nizozemském Maastrichtu.

Královnu Vilemínu vystřídala v roce 1948 královna Juliána, která abdikovala v roce 1980, aby na trůn mohla usednout její dcera Beatrix. Od roku 2013 vládne v Nizozemsku současný král Vilém Alexandr.