Jazyk, společnost, kultura a historie

V Irsku se domluvíte anglicky, jelikož je angličtina oficiálním úředním jazykem. Vše včetně úředních nápisů, směrovek, názvů ulic a dopravního značení je napsáno dvojjazyčně. Druhým úředním jazykem je totiž prapodivná irština. Ačkoliv ji údajně mladí studují jako povinný předmět v některých školách, používána je pouze v několika málo oblastech Irska.

Irové jsou velmi milý, přátelský a společenský národ. Pokud vidí, že si nevíte rady, moc rádi zastaví a poradí vám s cestou nebo vás dokonce na dané místo ochotně dovedou. Mají velmi přátelské chování a jsou šťastní, když se vám Irsko líbí. Pokud vám Ir začne vyprávět vtip, připravte se na lehkou dávku sarkasmu.

Irové jsou velmi přátelský a zdvořilý národ. Jsou hrdí na svou zemi a není vhodné je přirovnávat ke Skotsku (hlavně co se whiskey týká) nebo nějakým způsobem pomlouvat irské tradice. O Irech je všeobecně známo, že jsou spíše neformální a mají velký smysl pro humor.

Náboženství je nedílnou součástí života Irů. Přibližně 90 % obyvatel je římskokatolického vyznání, 3 % obyvatel se hlásí k protestantské církvi a zbytek je bez vyznání.

První obyvatelé Irska se na ostrov dostali v 6. tisíciletí před naším letopočtem. Tito původní obyvatelé po sobě zanechali megalitické mohyly, které je možné v Irsku dodnes navštívit (např. Newgrange). Po dlouhou dobu nebylo Irsko jednotným státem, ale existovalo zde mnoho království. Po roce 432 v Irsku působil první biskup, svatý Patrik, díky kterému došlo v Irsku k rozšíření křesťanství. Na území Irska tak začalo vznikat velké množství klášterů. Koncem 8. století musela země čelit vikinským nájezdům. Vikingové zde kradli cennosti a drancovali kláštery. Založili ale i několik dodnes významných měst - Dublin, Cork, Limerick či Waterford. 

V polovině 17. století pro Irsko nastaly temné časy. Zemi začala plenit Cromwellova (anglický vojevůdce) vojska a většina půdy a majetku byla zabrána katolíkům. Částečně nezávislé na Velké Británii se stalo až v roce 1792, kdy získalo vlastní parlament. V polovině 19. století Irsko postihl velký hladomor, jelikož úroda brambor byla napadena plísní. Hladomor dosáhl takových rozměrů. že většina obyvatel propadla panice a snažila se emigrovat. Mnoho lidí cestou zemřelo a zbytek se plavil do Ameriky nebo Británie v nelidských podmínkách. Odhaduje se, že během hladomoru zemřelo přibližně půl milionu až jeden a půl milionu lidí. Kompletní nezávislost na Velké Británii Irsko získalo až v roce 1937. V roce 1973 se Irsko připojilo k Evropské unii.

Kultura k Irsku neodmyslitelně patří. Irská republika je totiž rodištěm literárních velikánů Jamese Joyce, Oscara Wilda, Samuela Becketta i Jonathana Swifta. Irové jsou úspěšní i co se hudby týká, z Irska totiž pochází hudebníci U2, Cranberries, Enya, Sinéad O Connor nebo Hozier. Irové jsou náležitě hrdí na svou kulturu i irské tradice. Do kultury lze zahrnout i irské tance, mezi které se řadí například step.