TOP 10 míst, která musíte vidět na Šumavě
Šumava, nejrozsáhlejší pohoří v České republice, okouzluje návštěvníky svou nedotčenou přírodou, hlubokými lesy, křišťálovými jezery a tajemnými rašeliništi. Tento národní park na česko-německo-rakouském pomezí nabízí úchvatné scenérie ve všech ročních obdobích.
Ať už jste milovníci aktivní turistiky, cyklistiky nebo jen toužíte po klidném útočišti daleko od městského ruchu, Šumava vás očaruje svou autentickou krásou. Redakce pro vás připravila výběr 10 nejpůsobivějších míst, která byste při návštěvě tohoto jedinečného koutu české přírody rozhodně neměli minout.
Černé jezero
Černé jezero představuje skutečný klenot šumavské přírody a svou rozlohou 18,4 hektarů drží titul největšího ledovcového jezera v České republice. Nachází se v nadmořské výšce 1008 metrů pod severním svahem hory Jezerní hora a je obklopeno hustými smrkovými lesy, které dodávají vodní hladině charakteristický temný odstín – odtud pochází i jeho jméno. Jezero je hluboké až 40 metrů, což z něj činí i nejhlubší šumavské jezero.
Návštěvníci mohou k jezeru vystoupat po červené turistické značce z Železné Rudy (asi 6 km) nebo od Špičáckého sedla (přibližně 3,5 km). Cesta vede krásným horským terénem a je vhodná i pro rodiny s dětmi. Okolo jezera vede naučná stezka o délce přibližně 2,5 kilometru, která nabízí fascinující výhledy na vodní hladinu z různých úhlů a informuje o místním ekosystému.
Zajímavostí Černého jezera je přečerpávací vodní elektrárna vybudovaná v letech 1929–1930, která využívá výškového rozdílu mezi Černým a o 260 metrů níže položeným Čertovým jezerem. V minulosti sloužila jako záložní zdroj energie pro plzeňskou Škodovku. Ačkoliv je elektrárna stále funkční, návštěvníkům není běžně přístupná.
Černé jezero je přístupné celoročně, v zimě však počítejte se sněhovou pokrývkou a náročnějším terénem. Letní měsíce nabízejí ideální podmínky pro turistiku, ale také větší návštěvnost. Jaro a podzim představují kompromis mezi příznivým počasím a menším počtem turistů.
Náš tajný tip: Navštivte jezero brzy ráno nebo k večeru, kdy počet turistů klesá a místo získává zvláštní, téměř magickou atmosféru. Pokud chcete zažít opravdu jedinečný pohled, přijďte v podzimních měsících, kdy se okolní lesy zbarví do ohnivých odstínů a jejich odraz na hladině jezera vytváří dechberoucí scenérii.
Boubínský prales
Boubínský prales představuje jeden z posledních fragmentů původního evropského pralesa a patří mezi nejstarší chráněné lesy na světě. Tato unikátní přírodní rezervace o rozloze 666 hektarů byla založena již v roce 1858 díky osvícenému lesníkovi Josefu Johnovi, který tak zachránil kus nedotčené přírody pro budoucí generace. Prales se rozprostírá na severovýchodním svahu hory Boubín (1362 m n. m.) a je domovem stromových velikánů starých až 400 let, přičemž některé jedle a smrky dosahují výšky přes 50 metrů.
Návštěvníci mohou do nitra pralesa nahlédnout z naučné stezky, která vede po jeho okraji a nabízí informace o místním ekosystému i historii ochrany této lokality. Samotné jádro pralesa je nepřístupné, aby byl zachován jeho přirozený vývoj bez lidských zásahů. Díky tomu zde můžeme pozorovat všechna vývojová stádia lesa – od klíčících semenáčků až po majestátní velikány i padlé kmeny, které se postupně rozkládají a vytvářejí živnou půdu pro novou generaci stromů.
Boubínské jezírko, malé lesní jezero nacházející se v pralese, sice není přírodního původu (bylo vytvořeno jako klauzura pro plavení dřeva), ale dnes představuje neobyčejně malebný prvek v lesním prostředí. Jeho okolí je domovem mnoha druhů obojživelníků a hmyzu, a také ideálním místem pro krátký odpočinek během turistického výletu.
K návštěvě Boubínského pralesa se nejlépe hodí výchozí bod v obci Kubova Huť nebo Zátoň. Z Kubovy Huti (nejvýše položené železniční stanice v ČR) vede červená turistická značka přes vrchol Boubína s novou rozhlednou, odkud můžete pokračovat do pralesa. Ze Zátoně je cesta o něco kratší, ale také strmější.
Náš tajný tip: Naplánujte si dostatek času na návštěvu. Poslouchejte zvuky lesa, všímejte si rozmanitosti hub, mechů a lišejníků na padlých kmenech. A pokud máte štěstí, můžete zahlédnout i některé ze vzácných druhů ptáků, jako je datlík tříprstý nebo jeřábek lesní. Pro opravdové nadšence doporučujeme návštěvu za ranního rozbřesku, kdy les ožívá a světlo pronikající mezi stromy vytváří téměř mystickou atmosféru.
Modrava a Šumavské pláně
Modrava, malá horská obec ležící v srdci Šumavy, slouží jako ideální výchozí bod pro objevování rozlehlých Šumavských plání – unikátního vysokohorského ekosystému, který nemá v České republice obdoby. Tato oblast, proslavená díky televiznímu seriálu Policie Modrava i staršímu filmu Král Šumavy, nabízí návštěvníkům nádherné výhledy, nedotčenou přírodu a pocit svobody uprostřed otevřených prostranství.
Šumavské pláně představují náhorní plošinu s průměrnou nadmořskou výškou kolem 1100 metrů, která je protkaná rašeliništi, podmáčenými loukami a mozaikou lesních porostů. Toto prostředí vytváří domov pro mnoho vzácných rostlinných i živočišných druhů. Na jaře pláně rozkvétají koberci šafránu bělokvětého, v létě pak můžete obdivovat kvetoucí náprstníky, prhu arniku nebo vzácnou rosnatku okrouhlolistou na rašeliništích.
Samotná Modrava leží na soutoku tří potoků – Modravského, Roklanského a Filipohuťského, které společně tvoří počátek řeky Vydry. Tato malebná obec s typickou šumavskou architekturou nabízí několik kvalitních restaurací a ubytovacích zařízení, které slouží jako perfektní základna pro výlety do okolí.
Z Modravy vede několik turistických tras různé obtížnosti. Velmi populární je cesta podél Modravského potoka k Tříjezerní slati nebo výlet na Březník – bývalou hájovnu uprostřed lesů, kde dnes funguje turistická chata s občerstvením. Milovníci výhledů by neměli vynechat výstup na Poledník s rozhlednou nebo na Roklan (německy Rach) s impozantní skalní formací na vrcholu.
V zimě se Šumavské pláně proměňují v ráj běžkařů. Kvalitně upravované stopy vedou napříč celou oblastí a nabízejí desítky kilometrů tras v panenské zimní krajině. Zvláště populární je trasa Modrava – Filipova Huť – Kvilda, která vede po bývalém Vchynicko-tetovském plavebním kanálu a je vhodná i pro méně zdatné běžkaře.
Náš tajný tip: Poněkud méně navštěvovaná, ale o to krásnější je trasa z Modravy přes Javoří Pilu k Javořím jezerům, která leží na německé straně hranice. Pěší výlet tam a zpět zabere celý den, ale odmění vás neobyčejnými scenériemi a poklidnější atmosférou než na hlavních turistických trasách. Pokud se chcete vyhnout davům v hlavní sezóně, navštivte Modravu a Šumavské pláně v období od poloviny května do června nebo v září, kdy oblast hýří barvami, ale turistů je výrazně méně.
Pramen Vltavy
Pramen nejdelší české řeky, která svou pouť končí až v Severním moři, patří k téměř povinným zastávkám při objevování Šumavy. Nachází se na jihozápadním svahu Černé hory (1315 m n. m.) v nadmořské výšce 1172 metrů, nedaleko česko-německých hranic. Ačkoliv se nejedná o velkolepou přírodní scenérii – pramen sám je poměrně nenápadný a během sušších období může být téměř vyschlý – místo má obrovský symbolický význam pro českou kulturu a identitu.
K prameni vede několik turistických tras, přičemž nejoblíbenější je cesta z Kvildy po modré turistické značce (asi 7 km), která vede přes Jezerní slať – jedno z nejkrásnějších šumavských rašelinišť. Alternativně můžete vyrazit z Bučiny či Borových Lad. Všechny cesty nabízejí příjemnou procházku horskou krajinou, která odměňuje návštěvníky výhledy na šumavské pláně a lesy.
Samotný pramen je upraven do podoby kamenného monumentu s reliéfy sedmi žen symbolizujícími sedm hlavních přítoků Vltavy. Voda odtud stéká do malého jezírka, odkud pokračuje jako nenápadný potůček, který postupně sílí na své 430 kilometrů dlouhé pouti k soutoku s Labem. Návštěvníci si často odnášejí vodu z pramene v lahvičkách jako suvenýr nebo symbolicky smáčejí ruce v počátku "národní řeky".
Okolí pramene Vltavy nabízí řadu dalších přírodních zajímavostí. Kromě již zmíněné Jezerní slatě stojí za návštěvu i blízké Chalupská slať s největším rašelinným jezírkem na Šumavě nebo Kvildské slatě s naučnou stezkou na dřevěných chodnících. Nedaleko se nachází také Bučina – nejvýše položená stálá osada v České republice, odkud je krásný výhled do německého vnitrozemí.
Pro maximální požitek z návštěvy doporučujeme vyrazit buď brzy ráno, nebo v pozdějších odpoledních hodinách, kdy je na místě méně turistů. Ideální období pro návštěvu je pozdní jaro nebo začátek podzimu, kdy bývá dostatek vody a zároveň příjemné teploty. Vezměte si s sebou prázdnou lahev – odnést si vodu z pramene Vltavy je malý, ale působivý rituál.
Náš tajný tip: Pokud toužíte po méně obvyklém zážitku, navštivte pramen v zimním období na běžkách. Trasa z Kvildy je pravidelně upravovaná a zimní scenérie dávají místu zvláštní kouzlo. Jen nezapomeňte, že v zimě je potřeba počítat s náročnějšími podmínkami a kratším denním světlem. Druhou méně známou variantou je návštěva tzv. "symbolického pramene Vltavy" – místa, které bylo za pramen považováno v 19. století. Nachází se o něco níže na svahu a je označen pamětní deskou, ale není tak hojně navštěvován jako oficiální pramen.
Jezero Laka
Jezero Laka, nejmenší, ale podle mnohých nejromantičtější z šumavských ledovcových jezer, leží v nadmořské výšce 1096 metrů pod vrcholem hory Debrník. S rozlohou pouhých 2,6 hektaru představuje méně navštěvovanou, ale o to půvabnější alternativu k populárnějším šumavským jezerům. Jeho jedinečnost spočívá v poloze uprostřed malebného údolí, obklopeného smíšenými lesy a rašelinnými břehy, které postupně zarůstají vodní hladinu a vytvářejí na ní plovoucí ostrůvky.
K jezeru se lze dostat po žluté turistické značce z Nové Hůrky (asi 3,5 km) nebo po modré z Prášil (přibližně 4,5 km). Obě trasy vedou příjemným lesním terénem a jsou vhodné i pro rodiny s dětmi. Okolo jezera vede naučná stezka, která návštěvníky seznámí s jedinečným ekosystémem tohoto místa a procesem postupného zarůstání jezera, které je přirozeným vývojem ledovcových jezer.
Jezero Laka, jehož název pravděpodobně pochází z německého "Lackensee" (mělké jezero), je domovem mnoha vzácných druhů rostlin a živočichů. Zvláště na jaře a v létě můžete na rašelinných březích pozorovat masožravé rosnatky, vzácné druhy orchidejí nebo suchopýry, jejichž bílé chmýří krásně kontrastuje s tmavou hladinou jezera.
Zajímavostí jezera je skutečnost, že v 19. století bylo jeho odtékání uměle regulováno kvůli plavení dřeva. Malá přehrada na odtoku z jezera byla v roce 1993 rekonstruována do podoby, která umožňuje regulovat vodní hladinu a udržovat tak optimální podmínky pro místní ekosystém.
Nejlepším obdobím pro návštěvu jezera Laka je pozdní jaro nebo začátek podzimu, kdy počasí obvykle přeje turistice a zároveň je zde méně návštěvníků než v hlavní letní sezóně. Pokud chcete zažít jezero v jeho nejkrásnější podobě, přijďte brzy ráno, kdy se nad vodní hladinou často tvoří mlžný opar, který celému místu dodává tajemnou atmosféru.
Náš tajný tip: Z jezera Laka je to jen asi 1,5 kilometru po žluté značce k bývalé osadě Hůrka, kde se nachází replika původního kostelíka Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Původní vesnice byla po druhé světové válce vysídlena a postupně zanikla, nový kostelík však slouží jako připomínka dávného osídlení a jeho příběh dodává návštěvě oblasti další rozměr. Z vyhlídky u kostelíka je za dobrého počasí krásný výhled na Šumavské pláně.
Chalupská slať
Chalupská slať, největší a nejlépe přístupné rašeliniště na Šumavě, představuje fascinující přírodní fenomén, který nabízí návštěvníkům pohled do unikátního ekosystému, jenž se vyvíjel tisíce let. Nachází se mezi obcemi Borová Lada a Nové Hutě v nadmořské výšce 900 metrů a jeho dominantou je nádherné rašelinné jezírko s otevřenou vodní hladinou o rozloze téměř půl hektaru – největší svého druhu v České republice.
Pro návštěvníky je Chalupská slať zpřístupněna prostřednictvím dřevěného chodníku a vyhlídkové plošiny, ze které se otevírá působivý pohled na jezírko obklopené rašeliništěm. Tato 260 metrů dlouhá naučná stezka s informačními tabulemi umožňuje bezpečnou procházku křehkým ekosystémem bez rizika jeho poškození. Během cesty se dozvíte o vzniku rašelinišť, jejich významu pro krajinu i typických druzích rostlin a živočichů, kteří zde žijí.
Rašeliniště je mimořádně cenné nejen z hlediska biodiverzity – hostí mnoho vzácných druhů jako masožravou rosnatku okrouhlolistou, klikvu bahenní nebo všivec lesní – ale představuje také důležitou zásobárnu vody v krajině a přírodní archiv, který uchovává informace o vývoji klimatu a vegetace za posledních několik tisíciletí. Rašelina, která se zde vrství již od konce poslední doby ledové, dosahuje hloubky až 7 metrů.
Chalupská slať je nejlépe dostupná z parkoviště u silnice mezi obcemi Borová Lada a Nové Hutě (směrem na Vimperk), odkud vede krátká příjemná cesta k samotné naučné stezce. Místo je vhodné i pro méně zdatné turisty nebo rodiny s dětmi – celý výlet včetně procházky po naučné stezce zabere maximálně hodinu času. Díky své dostupnosti je však v hlavní turistické sezóně poměrně frekventované.
Pro maximální zážitek z návštěvy doporučujeme ranní nebo podvečerní hodiny, kdy světelné podmínky propůjčují rašeliništi zvláštní mystickou atmosféru a zároveň je zde méně turistů. Jaro a podzim nabízejí kromě menšího množství návštěvníků také zajímavé přírodní úkazy – na jaře rozkvétají typické rašeliništní rostliny, zatímco na podzim se kleč zbarvuje do překrásných červených odstínů, které kontrastují s tmavou hladinou jezírka.
Náš tajný tip: Návštěvu Chalupské slatě můžete ideálně spojit s výletem k nedaleké Knížecí Pláni – bývalé osadě, která zanikla po druhé světové válce. Dnes toto místo nabízí nádherné výhledy na šumavskou krajinu a za jasného počasí dohlédnete až k Alpám. Trasa vede z Borových Lad po zelené turistické značce a představuje příjemnou 12 kilometrovou procházku s několika zajímavými zastávkami, včetně Chalupské slatě.
Kaňon řeky Vydry a Čeňkova Pila
Říční kaňon Vydry představuje jeden z nejpůsobivějších přírodních úkazů Šumavy. Tento zhruba 10 kilometrů dlouhý úsek divoké horské řeky mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou nabízí fascinující podívanou na sílu vodního živlu, který po tisíciletí formoval žulové balvany do fantastických tvarů. Vydra, která vzniká soutokem Modravského a Roklanského potoka u obce Modrava, si razí cestu hlubokým údolím, kde vytváří peřeje a kaskády, jež jsou mimořádně fotogenické v každém ročním období.
Podél řeky vede turisticky velmi oblíbená naučná stezka zvaná „Povydří", která je dobře schůdná a nabízí řadu vyhlídkových míst s úchvatnými pohledy na kaňon. Mezi nejznámější patří vyhlídky Klostermannova, Hálkova, Antýgl a Vodní zámek. Stezka začíná buď u Antýglu (bývalý lovecký zámeček přestavěný na turistickou chatu), nebo na druhém konci u Čeňkovy Pily, kde Vydra soutokem s Křemelnou vytváří řeku Otavu.
Čeňkova Pila, pojmenovaná po pražském podnikateli Čeňkovi Bubeníčkovi, který zde v 19. století zřídil parní pilu, představuje důležitou technickou památku regionu. Nachází se zde funkční historická vodní elektrárna z roku 1912, která je nejstarší dosud provozovanou vodní elektrárnou v Čechách. Elektrárna je příležitostně přístupná veřejnosti během komentovaných prohlídek, které přibližují principy výroby elektrické energie i historický význam industrializace pro tento region.
Oblast kolem kaňonu Vydry je atraktivní ve všech ročních obdobích. Nejpůsobivější je řeka během jarního tání nebo po vydatných deštích, kdy její hladina stoupá a voda s burácením naráží do obřích balvanů. Letní měsíce nabízejí příjemné podmínky pro turistiku a možnost osvěžení v chladnějším mikroklimatu řeky, zatímco podzim okouzluje barevnými scenériemi, kdy se okolní lesy zbarví do zlatých, oranžových a rudých odstínů, které nádherně kontrastují s tmavými skalami a zpěněnou vodou.
Ideálním způsobem, jak si kaňon Vydry užít, je projít celou trasu jedním směrem a využít sezónní turistické autobusy, které jezdí mezi Čeňkovou Pilou, Srním, Antýglem a Modravou od poloviny června do poloviny září. Vyhnete se tak nutnosti absolvovat stejnou cestu tam i zpět. Pokud hledáte méně přeplněnou variantu v hlavní sezóně, vydejte se na stezku brzy ráno nebo pozdě odpoledne, kdy většina turistů již odchází.
Náš tajný tip: Vydejte se na cestu od Antýglu proti proudu řeky po červené turistické značce směrem na Modravu. Tato méně frekventovaná část údolí nabízí podobně působivé scenérie jako hlavní turistická trasa, ale s výrazně menším počtem návštěvníků. Po zhruba 5 kilometrech dojdete k Rokytě, kde můžete odbočit po naučné stezce k Rokytecké slati – jednomu z nejzachovalejších rašelinišť Šumavy. Celý okruh měří asi 12 km a představuje celodenní výlet s řadou přírodních zajímavostí.
Hrad Kašperk
Majestátní hrad Kašperk, tyčící se na stejnojmenném vrchu v nadmořské výšce 886 metrů, představuje nejvýše položený královský hrad v Čechách. Byl založen v roce 1356 z příkazu císaře Karla IV. jako strategická pevnost střežící zemskou hranici, obchodní Zlatou stezku a bohatá zlatonosná naleziště v okolí. Dnes tato impozantní zřícenina nabízí návštěvníkům kombinaci historického poznání a nádherných výhledů na centrální Šumavu.
Hrad Kašperk se skládá ze dvou mohutných čtyřhranných věží spojených obytným palácem – dispozice, která je v české hradní architektuře poměrně neobvyklá a odráží francouzské vlivy, které Karel IV. přinesl do českých zemí. Ačkoliv hrad prošel několika etapami přestavby a po třicetileté válce postupně chátral, díky citlivé konzervaci a částečné rekonstrukci dnes nabízí působivou ukázku středověkého fortifikačního umění.
Pro návštěvníky jsou zpřístupněny obě věže, palác i hradní nádvoří, kde se během letní sezóny konají různé kulturní akce, šermířská vystoupení či noční prohlídky. K dispozici je několik prohlídkových okruhů – od základního, který přibližuje historii hradu a život ve středověku, po specializované tematické okruhy zaměřené například na stavební vývoj nebo vojenský význam pevnosti. Z hradních věží se otevírá dechberoucí panoramatický výhled na šumavské hvozdy, při dobré viditelnosti dohlédnete až k alpským štítům.
K hradu se dostanete buď z městečka Kašperské Hory po žluté turistické značce (asi 3 km), nebo z opačné strany z obce Žlíbek, odkud vede modrá turistická značka. Obě cesty nabízejí příjemnou procházku lesem a jsou vhodné i pro rodiny s dětmi. Pokud preferujete pohodlnější přístup, můžete využít parkoviště pod hradem (zpoplatněno), odkud je to k hradu jen asi 15 minut chůze.
Zajímavou alternativu představuje také výlet, který kombinuje návštěvu hradu s prohlídkou nedalekých Amáliiných dolů – pozůstatků po středověké těžbě zlata, které jsou přístupné od května do září. Toto spojení nabízí ucelenější pohled na historický význam oblasti, která byla ve středověku významným zlatonosným revírem. K dolům se dostanete z Kašperských Hor po červené turistické značce (asi 2 km) a prohlídka představuje zajímavý zážitek zejména pro děti.
Náš tajný tip: Navštivte hrad během některé ze speciálních večerních nebo nočních prohlídek, které se konají několikrát během letní sezóny. Hrad osvětlený loučemi získává zcela jiný charakter a atmosféru, průvodci v historických kostýmech přibližují život středověkých obyvatel hradu a někdy jsou součástí programu i ukázky dobového bojového umění či hudby. Tyto prohlídky bývají velmi populární, proto je vhodné rezervovat si místo s předstihem.
Třístoličník a Trojmezí
Třístoličník, mohutná hora tyčící se do výšky 1311 metrů nad mořem na česko-německo-rakouském pomezí, patří k nejzajímavějším šumavským vrcholům. Své neobvyklé jméno získal díky charakteristickému skalnímu útvaru na vrcholu, který připomíná tři kamenná křesla nebo trůny (stoličky). Podle lidové tradice zde v dávných dobách sedávali panovníci tří zemí, aby společně rokovali o záležitostech svých království.
Výstup na Třístoličník lze podniknout z několika směrů. Z české strany je nejčastější výchozí bod v obci Nové Údolí nebo Stožec, odkud vede několik značených tras různé náročnosti. Pohodlnější, ale delší variantu představuje cesta z Nového Údolí po červené turistické značce přes Třístoličník až na Trojmeznou (1361 m). Náročnější, ale také atraktivnější je trasa ze Stožce, která vede divočejší a méně navštěvovanou částí Šumavy. Z německé strany je možné využít lanovku z obce Dreisessel, která vás vyveze téměř pod vrchol, což ocení zejména rodiny s dětmi nebo méně zdatní turisté.
Vrchol Třístoličníku nabízí jedinečné panoramatické výhledy do všech tří zemí – můžete obdivovat zvlněné kopce Šumavy a Bavorského lesa i vzdálené siluety Alp. Na německé straně hory se nachází horská chata Dreisesselhaus, kde si můžete odpočinout a občerstvit se. V okolí vrcholu stojí za pozornost také bizarní skalní útvary vytvořené mrazovým zvětráváním žuly – impozantní kamenná moře, viklanové balvany a skalní mísy.
Nedaleko Třístoličníku (asi 5 km po hřebeni) leží další unikátní místo – Trojmezí, bod, kde se setkávají hranice České republiky, Německa a Rakouska. Toto místo je označeno jednoduchým památníkem a třemi hraničními kameny. V minulosti bylo Trojmezí vzhledem k blízkosti železné opony prakticky nepřístupné, dnes symbolizuje evropskou integraci a přeshraniční spolupráci. Cesta z Třístoličníku k Trojmezí vede po červené turistické značce a nabízí krásné výhledy na všechny strany.
Oblast kolem Třístoličníku je atraktivní v každém ročním období – na jaře zde rozkvétají horské louky plné vzácných rostlin, léto nabízí ideální podmínky pro turistiku, podzim okouzluje barevnou paletou listnatých lesů a zima láká na zasněžené scenérie, kdy skály pokryté ledovými krystaly vytvářejí pohádkovou krajinu. Milovníci zimních sportů ocení běžkařské trasy, které vedou v okolí hory.
Náš tajný tip: Pokud chcete zažít opravdu nezapomenutelný zážitek, naplánujte si výstup na Třístoličník tak, abyste na vrcholu byli za úsvitu nebo při západu slunce. Ranní mlhy stoupající z údolí nebo zlatavé paprsky zapadajícího slunce dopadající na skalní útvary vytvářejí téměř magickou atmosféru a nabízejí vynikající fotografické příležitosti. V tomto případě je však třeba dobře naplánovat cestu zpět a mít s sebou čelovku.
Plešné jezero
Plešné jezero, jedno z pěti šumavských ledovcových jezer, leží v dramatické ledovcové karové prohlubni na severovýchodním svahu hory Plechý – nejvyšší hory české části Šumavy (1378 m). Toto jezero, nacházející se v nadmořské výšce 1090 metrů a mající rozlohu 7,48 hektaru, patří k nejpůsobivějším přírodním scenériím regionu díky své poloze pod majestátní skalní stěnou, která se tyčí více než 200 metrů nad vodní hladinou.
Jezero vzniklo v poslední době ledové, kdy ledovec vyhloubil charakteristický kar a po svém ústupu zanechal morénovou hráz, za níž se shromažďovala voda. Dnes má Plešné jezero průměrnou hloubku 9,5 metru, v nejhlubším místě dosahuje až 18 metrů. Pro svou odlehlost a zachovalost představuje Plešné jezero jedinečný ekosystém, který hostí řadu vzácných druhů rostlin a živočichů.
K jezeru vedou dvě hlavní přístupové trasy. První začíná v Nové Peci a vede po zelené turistické značce přes Jelení Vrchy (asi 9 km). Tato cesta je méně náročná, ale delší. Druhá vede z parkoviště pod Plešným jezerem (dostupné autem po placené silnici z Nové Peci), odkud stoupá strmá cesta přímo k jezeru (asi 3 km). Tato varianta je kratší, ale výrazně náročnější kvůli velkému převýšení.
Od jezera můžete pokračovat náročným, ale nesmírně odměňujícím výstupem na vrchol Plechého, odkud se otevírá dechberoucí kruhový výhled na Šumavu, Novohradské hory a za jasného počasí i na Alpy. Cesta vede přes národní přírodní rezervaci Žofínský prales – jednu z nejstarších přírodních rezervací v Evropě, která byla založena již v roce 1838 a představuje jeden z mála zachovaných zbytků původního pralesa ve střední Evropě.
U Plešného jezera se nachází památník Adalberta Stiftera, významného šumavského spisovatele 19. století, který ve svých dílech často popisoval krásy šumavské přírody. Stifterův obelisk, 14,5 metru vysoký žulový monolit, je umístěn nad jezerem a nabízí krásný výhled na vodní hladinu a okolní krajinu.
Zajímavou alternativou je také zimní návštěva, kdy jezero obvykle zamrzá a okolní krajina získává zcela jiný charakter. Cesta k jezeru je však v zimním období náročnější a vyžaduje odpovídající vybavení a zkušenosti. Pokud se rozhodnete pro zimní výpravu, vždy si předem ověřte aktuální sněhové a povětrnostní podmínky a nezapomeňte na bezpečnostní pravidla pohybu v zimních horách.
Náš tajný tip: Pokud chcete Plešné jezero zažít bez davů turistů, vydejte se sem mimo hlavní letní sezónu – nejlépe v září nebo začátkem října, kdy okolní lesy hrají všemi barvami podzimu a atmosféra místa je mnohem poklidnější. Ranní mlhy stoupající z vodní hladiny vytvářejí téměř mystickou atmosféru, která je odměnou pro ty, kdo si přivstanou.
Poledník a jeho rozhledna
Poledník, charakteristická šumavská hora tyčící se do výšky 1315 metrů nad mořem, představuje jednu z dominant centrální části pohoří. Své jméno získala díky tomu, že se nachází přibližně na 13. poledníku východní délky. Na jejím vrcholu stojí 37 metrů vysoká kamenná rozhledna, která nabízí jedny z nejkrásnějších panoramatických výhledů v celém regionu. Za jasného počasí můžete z ochozu ve výšce 32 metrů spatřit nejen prakticky celou českou i německou část Šumavy, ale i vzdálené Alpy na jihu a Český les na severozápadě.
Historie rozhledny na Poledníku je fascinujícím odrazem politických proměn 20. století. Původně zde v období studené války stála vojenská radarová věž, která byla součástí systému protivzdušné obrany a sloužila k monitorování západoněmeckého vzdušného prostoru. Pro veřejnost byl tehdy Poledník, stejně jako velká část Šumavy, zcela nepřístupný, jelikož se nacházel v přísně střeženém hraničním pásmu. Po pádu železné opony a odchodu sovětských vojsk byla věž v letech 1997-1998 přestavěna na turistickou rozhlednu, která se rychle stala jedním z nejnavštěvovanějších míst Šumavy.
K rozhledně vede několik turistických tras různé náročnosti. Nejoblíbenější je cesta z Prášil po zelené turistické značce (asi 6 km), která nabízí příjemnou procházku lesem s mírným stoupáním. Náročnější variantu představuje trasa z Modravy přes Javoří slať po červené značce (přibližně 12 km), která vede přes krásná rašeliniště a nabízí působivé výhledy již během cesty. Z opačné strany lze k Poledníku dojít také z Horské Kvildy po červené turistické značce (asi 9 km).
V přízemí rozhledny se nachází malá expozice věnovaná historii Šumavy, vývoji hranic a období studené války, kdy byla oblast součástí tzv. železné opony. Dozvíte se zde zajímavosti o životě v pohraničí, o odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce i o proměnách krajiny v době, kdy byla velká část Šumavy nepřístupná veřejnosti.
Rozhledna na Poledníku je otevřena od května do října, přesné otevírací hodiny se mohou měnit podle sezóny a počasí. V zimním období, kdy je rozhledna uzavřena, nabízí Poledník atraktivní cíl pro běžkaře – v okolí jsou upravované běžecké stopy, které vedou z Modravy, Prášil i Srní. Zimní výstup na zasněženou horu odměňuje návštěvníky pohledem na zasněženou šumavskou krajinu, která získává zcela jiný charakter než v letních měsících.
Náš tajný tip: Pokud se na Poledník vydáte v letních měsících, vyzkoušejte méně známou trasu z Prášil přes Formberg a Smrčinu. Tato cesta je o něco delší (asi 10 km), ale vede mimo hlavní turistické trasy, a proto je méně frekventovaná. Navíc nabízí krásné výhledy a setkáte se zde s typickými šumavskými biotopy – horskými smrčinami, rašeliništi a skalními výchozy. Na podzim, kdy se listnaté stromy zbarví do ohnivých odstínů, je tato trasa obzvláště fotogenická.
Kde najdete více informací
Nejčastější dotazy
Jaké je nejlepší období pro návštěvu Šumavy?
Šumava je krásná v každém ročním období, ale nejvíce turistů ji navštěvuje od června do září. Pro milovníky klidu a fotografy doporučujeme květen nebo podzimní měsíce (září, říjen), kdy je příroda nádherně zbarvená a zároveň zde potkáte méně návštěvníků. Zimní měsíce jsou ideální pro běžecké lyžování, kdy jsou k dispozici stovky kilometrů upravených běžeckých tras.
Jak se nejlépe dopravit na Šumavu?
Nejpohodlnější je doprava vlastním autem, které vám poskytne největší flexibilitu při objevování regionu. Veřejná doprava je v regionu dostupná, ale spoje nejsou příliš časté. V letní sezóně (červen až září) funguje systém zelených autobusů, které spojují hlavní turistické destinace. Některé části Šumavy jsou dostupné vlakem - například trať vedoucí z Klatov do Železné Rudy.
Je možné na Šumavu cestovat s dětmi?
Šumava nabízí řadu míst vhodných pro rodinnou turistiku. Pro rodiny s dětmi doporučujeme navštívit Chalupskou slať, areál Kvilda s vlčím výběhem, Stezku korunami stromů Lipno nebo trasy podél řeky Vydry. Většina hlavních turistických atrakcí nabízí nenáročné okruhy vhodné i pro menší děti. V zimě ocení rodiny s dětmi sjezdovky v Železné Rudě nebo na Zadově.
Kde je nejlepší ubytování na Šumavě?
Záleží na vašich preferencích a rozpočtu. Oblíbenými základnami pro objevování Šumavy jsou Železná Ruda, Kašperské Hory, Modrava, Srní, Kvilda nebo Lipno. Nabídka ubytování je pestrá - od luxusních hotelů a wellness rezortů přes penziony a apartmány až po kempy a turistické chaty. V hlavní sezóně doporučujeme rezervovat ubytování s předstihem, zvláště v oblíbených lokalitách.
Je potřeba speciální povolení pro vstup do Národního parku Šumava?
Pro pohyb po značených turistických trasách není potřeba žádné speciální povolení. Některá nejcennější místa Národního parku jsou přístupná pouze s průvodcem - například Jezerní slať nebo jádro Boubínského pralesa. Mimo značené cesty je vstup zakázán. V zimním období jsou některé oblasti uzavřeny kvůli ochraně tetřeva hlušce - aktuální informace poskytují informační centra.
Jaké jsou nejkrásnější výhledy na Šumavě?
K nejpůsobivějším vyhlídkovým bodům patří rozhledna na Poledníku, vrchol Třístoličníku, Plechý nad Plešným jezerem, vrchol Boubín s rozhlednou, Pancíř u Železné Rudy nebo Stezka korunami stromů Lipno. Za jasného počasí lze z některých vrcholů spatřit i Alpy. Krásné výhledy nabízí také Knížecí Pláně nebo okolí Kvildy.
Lze na Šumavě pozorovat divoká zvířata?
Šumava poskytuje domov mnoha vzácným druhům, jejich pozorování ve volné přírodě však vyžaduje trpělivost a štěstí. Pro garantované setkání s místní faunou navštivte vlčí výběh u Kvildy, jelení výběh u Srní nebo návštěvnické centrum s rysím výběhem v Železné Rudě. Časně ráno nebo za soumraku můžete při troše štěstí zahlédnout jeleny, srnky nebo lišky i ve volné přírodě.
Jaké jsou možnosti stravování na Šumavě?
Větší města a turistická centra jako Železná Ruda, Kašperské Hory nebo Modrava nabízejí pestrou škálu restaurací a hospůdek. Menší obce mají obvykle alespoň jednu restauraci nebo penzion s možností stravování. Přímo na turistických trasách najdete občerstvení v horských chatách jako Březník, Antýgl nebo Kvilda. Doporučujeme ochutnat místní speciality jako šumavský guláš, kynuté knedlíky se švestkami nebo borůvkové knedlíky.
Je Šumava vhodná pro cykloturistiku?
Šumava představuje jeden z nejlepších regionů pro cykloturistiku v České republice. Nabízí stovky kilometrů značených cyklotras různé náročnosti, od nenáročných výletů po asfaltových cestách až po náročné horské trasy pro zkušené bikery. Mezi nejoblíbenější patří cyklotrasa podél Lipenského jezera nebo Šumavská magistrála. V sezóně fungují cyklobusy, které vám pomohou překonat náročnější úseky.
Co dělat na Šumavě za špatného počasí?
I při nepříznivém počasí nabízí Šumava řadu možností. Můžete navštívit místní muzea a expozice (Muzeum Šumavy v Kašperských Horách, Muzeum pošumavského sklářství v Sušici), historické památky jako hrad Kašperk nebo Velhartice, sklárnu v Lenoře nebo pivovar v Železné Rudě. Oblíbené jsou také aquaparky v Sušici nebo na Lipně. Za deště mají své kouzlo i rašeliniště a lesy, jen nezapomeňte na nepromokavé oblečení.