Jazyk, společnost, kultura a historie

V kostce: Úředním jazykem je portugalština, mezi sebou ale místní mluví kreolsky. V hotelech, restauracích a u půjčoven na Salu a Boa Vistě se anglicky domluvíte bez problémů, ve vnitrozemí a na menších ostrovech už hůř. Kapverďané jsou uvolnění a přátelští, oceňují pozdrav, úsměv a pár slov portugalsky nebo kreolsky.

Jak se domluvím?

Kapverdy jsou bývalá portugalská kolonie, takže úředním jazykem je portugalština – v ní jsou úřední dokumenty, výuka ve školách, většina nápisů i zprávy v televizi. Jazykem všedního dne je však kapverdská kreolština (Kriolu, Crioulo). Vznikla smísením portugalštiny se západoafrickými jazyky a na každém ostrově zní trochu jinak: nejvýraznější je rozdíl mezi „jižní“ kreolštinou ze Santiaga a „severní“ z Mindela na São Vicente. Pokud umíte portugalsky, rozumět budete jen částečně, ale všichni Kapverďané vám portugalsky odpoví.

Anglicky se bez problémů domluvíte na turistických ostrovech Sal a Boa Vista – v hotelech, restauracích, u půjčoven aut a u pořadatelů výletů. Rozšířená je také francouzština (země má blízko k frankofonnímu Senegalu a mnoho Kapverďanů žije ve Francii) a díky emigraci také italština a nizozemština. Ve vnitrozemí Santiaga, na Santo Antão nebo na Fogu se mimo hlavní turistické body s angličtinou domluvíte hůř; pomůže překladač v telefonu a pár portugalských slov. Snahu mluvit místním jazykem Kapverďané oceňují a často se při ní pobaví i rozpovídají.

Základní fráze

Portugalské fráze pochopí každý, kreolské vám vynesou úsměv. Výslovnost je přibližná:

  • Dobrý den (dopoledne) – Bom dia (bon dýa)
  • Dobré odpoledne / Dobrý večer – Boa tarde (boa tárde) / Boa noite (boa nojte)
  • Ahoj – Olá (olá), kreolsky Oi
  • Jak se máš? – Como está? (komu eštá); kreolsky na Santiagu Modi ki bu sta? (modi ki bu šta), v Mindelu Manera? (manéra)
  • Dobře, všechno v pořádku – Tudo bem (tudu bej); kreolsky Tudu dretu (tudu drétu)
  • Děkuji – Obrigado (říká muž) / Obrigada (říká žena) (obrigádu/obrigáda); kreolsky Obrigadu
  • Prosím – Por favor (pur favór)
  • Ano / Ne – Sim / Não (sim / naun)
  • Promiňte – Desculpe (deškulpe)
  • Mluvíte anglicky? – Fala inglês? (fála ingléš)
  • Nerozumím – Não entendo (naun enténdu); kreolsky N ka ta ntende (en ka ta ntende)
  • Kolik to stojí? – Quanto custa? (kwantu kušta); kreolsky Kantu e kusta?
  • Účet, prosím – A conta, por favor (a kónta pur favór)
  • Kde je…? – Onde fica…? (ónde fika)
  • Pomoc! – Socorro! (sokóru)
  • Na zdraví – Saúde (saúde)
  • Dobrou chuť – Bom apetite (bon apetíte)
  • Na shledanou – Adeus / Até logo (adéuš / até lógu); kreolsky Txau (čau)

Hodí se vědět, že „morabeza“ znamená pohostinnost a vřelost a „sodade“ (portugalsky saudade) stesk či nostalgii – obě slova uslyšíte v písních i v běžné řeči. A když vám někdo řekne „no stress“, je to místní heslo, ne výmluva.

IMG_8892.jpeg

O obyvatelích

Na deseti ostrovech žije přibližně půl milionu lidí, nejvíce na Santiagu (s hlavním městem Praia) a na São Vicente (Mindelo). Ostrovy byly před příchodem Portugalců neobydlené, takže dnešní Kapverďané jsou potomky portugalských osadníků a Afričanů, které sem Portugalci přivezli jako otroky. Většina obyvatel jsou míšenci a právě toto „kreolské“ dědictví – ani čistě africké, ani evropské – považují za jádro své identity.

Kapverdská mentalita stojí na dvou pojmech. Morabeza je pohostinnost a otevřenost, se kterou se setkáte v rodinách i na ulici. Sodade je melancholický stesk, který zní z morny a souvisí s historií ostrovů: kvůli suchu, hladomorům a chudobě odcházely celé generace za prací do Ameriky a Evropy. Dodnes žije v zahraničí více Kapverďanů než na samotných ostrovech, hlavně v USA (Boston), Portugalsku, Nizozemsku, Francii a Itálii. Skoro každá rodina má někoho „venku“ a peníze z diaspory jsou pro zemi důležitým příjmem.

Tempo života je pomalejší než v Česku, místní tomu říkají „no stress“. Rodina a sousedé jsou na prvním místě, večery se tráví venku při hudbě a jídle, do kostela chodí i mladí. Kapverďané jsou hrdí na svou nezávislost a na to, že jejich země patří k nejstabilnějším a nejdemokratičtějším v Africe – a neradi slyší, když ji někdo hází do jednoho pytle se „zbytkem Afriky“.

Společenská etiketa

Společnost je neformální a chyby cizince snadno odpustí. Přesto se hodí znát pár pravidel:

  • Pozdravte vždy a všude. Pozdrav při vstupu do obchodu, při nástupu do sběrného taxi aluguer i při míjení na vesnické cestě je samozřejmost; začít rovnou otázkou bez „bom dia“ působí hrubě. Kapverďané si podávají ruku, přátelé a známí se líbají na tvář (obvykle dvakrát). Mezi muži je běžné podání ruky doplněné objetím nebo poplácáním.
  • Úsměv, klid, trpělivost. Zvyšování hlasu a netrpělivost (třeba v restauraci) nic neurychlí a působí nevychovaně. Obsluha bývá pomalejší, než jsme zvyklí – počítejte s tím.
  • Oblečení. Na pláži a v letoviscích je vše uvolněné, ale plavky patří jen na pláž – v obchodech, restauracích mimo pláž a ve městech se chodí oblečený. Kapverďané na sebe dbají, ve městě vyrazit na večeři v kraťasech a žabkách není zvykem. V kostele mějte zakrytá ramena a kolena. Nahoře bez se neopaluje a nudistické pláže na Kapverdách nejsou.
  • Fotografování. Před fotografováním lidí, zvlášť dětí a prodavaček na trzích, se zeptejte – stačí gesto a úsměv. Někdo si řekne o drobnou odměnu, někdo odmítne; respektujte to.
  • Návštěva doma. Pozvání na cachupu je velká čest. Vezměte malý dárek (sladkosti, víno, něco z Česka), s jídlem počkejte na hostitele a odmítat přídavek je zdvořilé jen jednou – podruhé už přijměte.
  • Čas. „Kapverdský čas“ je pružný: oslavy a koncerty začínají s odstupem, domluvený výlet může přijet později. Pro vás jako hosty to ale neplatí – na rezervace a odjezdy choďte včas.
  • Starší lidé mají velkou autoritu, oslovují se „nho“ (pán) a „nha“ (paní). Dejte jim přednost, oslovte je jako první.
  • Smlouvání patří na trh a k pouličním prodejcům suvenýrů (často jsou to prodejci ze Senegalu), ne do obchodů s cenovkami. Odmítejte přátelsky, ale jasně – „não, obrigado“ a jít dál stačí.
  • Spropitné není povinné, ale v restauracích a u průvodců se cení; podrobněji v kapitole Měna a ceny.
  • Co se nedělá: kritizovat zemi jako „chudou Afriku“, srovnávat ji s Portugalskem v jeho prospěch, odmítnout nabídnutý grogue bez poděkování a vystupovat povýšeně k obsluze. Žebrající děti v letoviscích raději nepodporujte penězi – místní to sami nevidí rádi.

Pokud projevíte zájem o hudbu, historii nebo rodinný recept na cachupu, většinou se dočkáte dlouhého vyprávění a často i pozvání dál.

Náboženství

Kapverdy jsou převážně katolická země, víra sem přišla s portugalskými osadníky už v 15. století. Katolické svátky určují rytmus roku: Vánoce (Natal), Velikonoce s procesími, svatojánské slavnosti (Festa de São João, 24. června) s ohni a tancem hlavně na Santo Antão, São Vicente a Bravě, a poutě k Panně Marii, například 15. srpna. I karneval má katolické kořeny – slaví se před postní dobou, nejvíce v Mindelu a na São Nicolau. Termíny a program najdete v kapitole Svátky a události.

Vedle katolíků tu jsou rostoucí protestantské (především letniční) a adventistické sbory, malá muslimská komunita (hlavně přistěhovalci ze západní Afriky) a živé prvky afrických tradic – víra v léčitele, ochranné amulety nebo bubenické rituály batuque jsou s katolictvím propletené, aniž by to kdo vnímal jako rozpor.

Pro návštěvníka to znamená: v kostele zakrytá ramena a kolena, během mše ticho a žádné focení s bleskem, o nedělích a svátcích jsou mnohé obchody a úřady zavřené a vesnice ožívají až odpoledne. Kostely v Cidade Velha, v Praie nebo v Mindelu patří ke koloniálním památkám a dovnitř se běžně dostanete.

Historie

Když sem v 15. století dorazili mořeplavci v portugalských službách, byly ostrovy neobydlené. Jméno Cabo Verde (Zelený mys) dostaly podle výběžku na africké pevnině u dnešního Dakaru – ironicky, protože samy jsou suché a zelené jen místy.

  • 1456–1462 – objevení ostrovů a začátek osidlování; první trvalou osadou se stala Ribeira Grande (dnešní Cidade Velha) na Santiagu, první evropské koloniální město v tropech.
  • 16.–18. století – ostrovy slouží jako překladiště transatlantického obchodu s otroky; Afričané ze Senegambie jsou tu „aklimatizováni“ a pokřtěni před cestou do Ameriky. Město bohatne a láká piráty, kteří je opakovaně plení (mj. Francis Drake), hlavní město se proto později přesouvá do Praie.
  • 18.–20. století – po úpadku obchodu s otroky nastává chudoba; opakovaná sucha přinášejí hladomory, při nichž umírá velká část obyvatel, a začíná masová emigrace, nejprve na amerických velrybářských lodích do Nové Anglie.
  • 19. století – Mindelo se díky uhelným skladům pro parníky stává důležitým přístavem na trase mezi Evropou a Jižní Amerikou; v roce 1832 tu (na Santiagu) zastavuje Charles Darwin na lodi Beagle a dělá svá první geologická pozorování.
  • 1951 – Portugalsko mění status kolonie na „zámořskou provincii“.
  • 1956 – Amílcar Cabral zakládá PAIGC, hnutí za nezávislost Guineje-Bissau a Kapverd; ozbrojený boj probíhá na pevnině, Cabral je v roce 1973 zavražděn.
  • 5. července 1975 – vyhlášení nezávislosti (národní svátek); po několik let platí projekt společného státu s Guineou-Bissau, od roku 1980 jdou země vlastní cestou.
  • 1991 – první svobodné volby více stran, Kapverdy se stávají jednou z nejstabilnějších demokracií v Africe s pravidelným pokojným střídáním vlád.
  • Po roce 2000 – rozvoj turistiky na Salu a Boa Vistě, které se stávají hlavním zdrojem příjmů; měna escudo je pevně navázána na euro.

Historie je na ostrovech vidět na každém kroku – v pevnosti Real de São Filipe nad Cidade Velha, v pranýři na jejím náměstí, v koloniálních domech Mindela a Plateau v Praie i v opuštěných vesnicích vysídlených suchem. Hlavně je ale slyšet: v kreolštině, v morně i v cachupě, která spojuje africkou kukuřici s portugalským uzeným.

IMG_8901.jpeg

Kultura a co navštívit

Kapverdská kultura je svébytné kreolské spojení portugalských a afrických prvků, kam se přes emigranty dostaly i brazilské a americké vlivy. Každý ostrov má vlastní charakter: Santiago je „nejafričtější“, Mindelo na São Vicente nejvíc kosmopolitní a hudební, Fogo a Brava si drží starosvětský ráz.

Hudba a tanec

Hudba je to, čím se Kapverdy proslavily ve světě. Hlavní styly:

  • Morna – pomalá, melancholická píseň o lásce, moři a stesku po domově, blízká portugalskému fadu; její nejslavnější hlas, Cesária Évora z Mindela zvaná „bosá diva“, ji dostala na světová pódia. Morna je zapsaná na seznamu nehmotného dědictví UNESCO.
  • Coladeira – rychlejší a veselejší sestřenice morny, k tanci v páru.
  • Funaná – energická hudba ze Santiaga s akordeonem (gaita) a škrabkou (ferrinho); za kolonie byla potlačovaná jako „příliš africká“, dnes se na ni tančí na každé zábavě.
  • Batuque – nejstarší styl ze Santiaga: kruh žen bubnuje do stočených látek, zpívá a uprostřed tančí tanečnice s výrazným pohybem boků.
  • Z novějších žánrů uslyšíte všude kizombu, zouk a kapverdský pop.

Živou hudbu nejsnáz najdete v barech a restauracích Mindela, kde se hraje skoro každý večer, dále v Praie a v letoviscích na Salu, kde bývá spíš pro turisty. Tipy na podniky má kapitola Noční život na Kapverdách.

Kam za kulturou a historií

  • Cidade Velha (Santiago) – památka UNESCO: pevnost Real de São Filipe, pranýř Pelourinho, zbytky katedrály a nejstarší koloniální kostel v tropech Nossa Senhora do Rosário. Z Praie je to krátký výlet.
  • Praia – Plateau – historické jádro hlavního města na náhorní plošině s koloniálními domy, prezidentským palácem, tržnicí a etnografickým muzeem.
  • Mindelo (São Vicente) – nejhezčí koloniální město souostroví s barevnou tržnicí, replikou lisabonské věže Belém, muzeem věnovaným Cesárii Évoře v jejím rodném domě a řemeslným centrem, kde se prodávají tkané látky panu di terra a keramika.
  • São Filipe (Fogo) – městečko s panskými domy (sobrados) a výhledem na sopku; nahoře v kráteru Chã das Caldeiras žije komunita, která na lávě pěstuje víno.
  • Fontainhas a údolí Paúl (Santo Antão) – vesnice na hranách útesů a terasovitá políčka ukazují tradiční venkovský život. Víc v kapitole Turistika a treking na Kapverdách.
  • Trhy – sobotní trh v Assomadě na Santiagu nebo tržnice v Mindelu jsou nejautentičtějším kulturním zážitkem; viz Nákupy na Kapverdách.

Podrobný přehled míst najdete v kapitole Co musíte vidět.

Festivaly

Největší kulturní události roku jsou karneval v Mindelu (před postní dobou, „malé Rio“ s průvody a sambovými školami), hudební festival Baía das Gatas na pláži u Mindela v létě, Festival de Santa Maria na Salu a oslavy nezávislosti 5. července. Termíny a tipy jsou v kapitole Svátky a události.

IMG_8890.jpeg

Zajímavosti

  • V zahraničí žije více Kapverďanů než doma; největší komunita je v okolí Bostonu v USA.
  • Jméno „Zelený mys“ nese jedna z nejsušších zemí světa – na Salu a Boa Vistě prší jen několik dní v roce (viz Počasí).
  • Duny Boa Visty tvoří z velké části písek, který sem vítr přivál ze Sahary.
  • Sopka Pico do Fogo je stále aktivní, naposledy soptila v letech 2014–2015 a zničila část vesnic v kráteru; lidé se vrátili a dál tam pěstují víno a kávu.
  • Pláže Boa Visty a Salu patří k nejvýznamnějším hnízdištím karety obecné na světě; v létě tu pracují dobrovolníci na jejich ochraně.
  • Na ostrovech žije řada endemických druhů, například rorýs kapverdský. Obří scink z ostrůvků Branco a Raso je považován za vyhynulý.
  • Charles Darwin zde v roce 1832 udělal první pozorování na své plavbě na lodi Beagle.
  • Kapverdy byly první africkou zemí, kde se morna (2019) dostala na seznam nehmotného dědictví UNESCO.
  • Fotbal je národní sport a malá reprezentace se pravidelně prosazuje na africké úrovni; populární je i basketbal.
  • Národní jídlo cachupa se vaří hodiny a každá rodina má svůj recept; zbytky se ráno osmaží s vejcem jako „cachupa refogada“. Víc v kapitole Jídlo a pití.

Legendy a lidové příběhy

Kapverdský folklór se předával ústně, kreolsky, a mísí v sobě portugalské pohádky s africkými bajkami. Nejživější jsou příběhy o zvířatech a o čarodějnicích.

Ti Lobo a Chibinho

Nejznámější postavou je Ti Lobo (Strýc Vlk, také Nho Lobo) – věčně hladový, hloupý a chamtivý. Jeho protějškem je chytrý synovec, kozlík Chibinho (v jiných verzích Ti Pedro), který strýce pokaždé přelstí. Příběhy mají ponaučení jako Ezopovy bajky a vyprávějí se dětem dodnes; hlad a chamtivost Ti Loba připomínají doby hladomorů.

Bruxa a feiticeira

Bruxa je zlá čarodějnice, která se v noci mění ve světlo nebo ve zvíře a může přivolat nemoc; feiticeira (nebo curandeira) je spíš léčitelka, která umí pomáhat i škodit. Nad dveřmi starých domů proto bývají ochranné amulety a mnoho lidí stále vedle lékaře navštěvuje i tradiční léčitele.

Příběhy od moře

Rybáři vyprávějí o mořských pannách (sereia) a o duších utonulých námořníků, kteří se vracejí k rodinám. S mořem souvisí i pojem sodade – nejvíc písní a příběhů je o těch, kteří odpluli a nevrátili se.

Pokud máte průvodce nebo poznáte někoho staršího, nechte si vyprávět – kapverdské příběhy se nejlépe poslouchají večer, u sklenky grogue a při kytaře.

Vaše dotazy

Potřebujete poradit? Zeptejte se nás i ostatních cestovatelů.

Přidejte dotaz

Zatím tu žádný dotaz není. Zeptejte se jako první.

Polož svůj dotaz