Národní park Serengeti

Nekonečné travnaté pláně, osamělé akácie na obzoru, statisíce pakoňů táhnoucích za deštěm a lvi odpočívající na skalních ostrůvcích – to je Serengeti, nejslavnější safari destinace Afriky a pro většinu českých cestovatelů hlavní důvod, proč letí do Tanzanie. Národní park na severu země sousedí s keňskou rezervací Masai Mara a společně s ní tvoří jeden z posledních ekosystémů na světě, kde ještě probíhá velká migrace kopytníků v původním rozsahu. Serengeti je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO a jeho název pochází z masajského slova označujícího „nekonečnou pláň“. Výlet sem není levný, ale patří k zážitkům, které si pamatujete celý život.

Proč je Serengeti ikonou afrického safari

Serengeti má rozlohu zhruba 15 000 km², tedy přibližně jako pětina České republiky, a na jeho území prakticky nejsou žádné osady ani ploty. Zvířata se zde pohybují volně mezi parkem, sousední chráněnou oblastí Ngorongoro, Masai Marou v Keni a několika menšími rezervacemi. Právě tato propojenost a obrovský prostor dělají ze Serengeti něco jiného než z menších afrických parků – zvěř tu nevidíte ve výběhu, ale v krajině, která se za posledních tisíc let téměř nezměnila.

Ke slávě přispěla i popularizace. Z pořadů a dokumentů o africké přírodě zná Serengeti snad každý, a většina záběrů lvích smeček, přechodů řeky Mara či gepardů lovících na pláních pochází právě odsud. Pro českého turistu je navíc Serengeti relativně dobře dostupné: letí se obvykle na letiště Kilimandžáro u města Arusha, odkud vede klasická „severní safari trasa“ přes jezero Manyara, Ngorongoro a dál do parku.

Velká migrace: kdy a kde ji zažít

Velká migrace je nepřetržitý kruhový pohyb více než milionu pakoňů doprovázených statisíci zeber a gazel za čerstvou pastvou a vodou. Nejde o jednorázovou událost s pevným datem, ale o celoroční koloběh, který se podle dešťů každý rok mírně posouvá. Orientačně vypadá takto:

• Prosinec až březen – stáda se pasou na jižních pláních Serengeti a v oblasti Ndutu na pomezí s Ngorongorem. Zhruba na přelomu ledna a února probíhá hromadné telení, během několika týdnů se rodí stovky tisíc mláďat a kolem stád krouží predátoři. Pro pozorování šelem je to jedno z nejlepších období.
• Duben až květen – začíná hlavní období dešťů a stáda se dávají do pohybu směrem na severozápad přes centrální Seroneru. Tráva je vysoká, cesty rozbahněné, ale turistů málo a ceny ubytování nižší.
• Červen až červenec – stáda procházejí Western Corridorem a překračují řeku Grumeti, ve které číhají velcí krokodýli.
• Červenec až říjen – vrchol sezóny. Pakoně dorazí na sever k řece Mara a opakovaně ji přecházejí tam a zpět mezi Serengeti a Masai Marou. Dramatické přechody řeky s krokodýly jsou tím, co znáte z dokumentů.
• Listopad – s příchodem krátkých dešťů se stáda vracejí na jih a koloběh začíná znovu.

Pokud je migrace vaším hlavním cílem, plánujte pobyt podle období a vybírejte ubytování v té části parku, kde se stáda právě pohybují. Někteří provozovatelé mají mobilní tábory, které se během roku stěhují za stády. Počítejte ale s tím, že příroda nedodržuje jízdní řád – přechod řeky vám nikdo nezaručí a občas se na břehu čeká i celé hodiny.

Zvířata, která v Serengeti uvidíte

Serengeti patří k nejlepším místům v Africe pro pozorování velkých šelem. Lvů tu žije jedna z největších populací na kontinentu a vidět smečku na kopjes – žulových skalních ostrůvcích vystupujících z plání – je téměř jisté. Otevřené pláně jsou ideální pro gepardy, kteří zde loví gazely, a s trochou štěstí a dobrým průvodcem najdete i levharta odpočívajícího ve větvích akácie podél řek v oblasti Seronery. Z „velké pětky“ tu uvidíte také slony a buvoly; nosorožec dvourohý je vzácný a většinou se pozoruje spíše v kráteru Ngorongoro než v samotném Serengeti.

Kromě pakoňů a zeber jsou běžné žirafy, buvolci, antilopy topi, impaly, gazely Thomsonovy i Grantovy, prasata bradavičnatá, hyeny skvrnité a šakali. V řekách žijí hroši a krokodýli, u hrošího jezírka (Retina Hippo Pool) u Seronery jich bývají desítky. Serengeti je i rájem pro ornitology – včetně pštrosů, dropů, orlů, supů a pestrobarevných ptáků, kteří hnízdí v akáciích kolem kempů. Pokud chcete vidět co nejvíc, vyrážejte brzy ráno a před setměním, kdy jsou šelmy nejaktivnější.

Části parku: Seronera, Western Corridor, sever u řeky Mara

Seronera (centrální Serengeti) je srdcem parku a místem, kde se nachází nejvíc ubytování, hlavní letiště i návštěvnické centrum. Řeka Seronera a její přítoky zajišťují vodu po celý rok, takže zvěř je tu hojná v každém měsíci – ideální pro první návštěvu a pro ty, kdo nemohou cestovat podle migrace. Nevýhodou je, že v hlavní sezóně bývá u pozorovaných šelem i několik aut najednou.

Jižní pláně a Ndutu jsou otevřená krajina s nízkou trávou a kopjes, kam směřují stáda v období telení. Část oblasti Ndutu spadá do chráněné oblasti Ngorongoro, kde na rozdíl od národního parku bývá povolena jízda mimo cesty.

Western Corridor je dlouhý výběžek parku směřující k Viktoriinu jezeru podél řeky Grumeti. Krajina je zde zelenější a lesnatější, žijí tu kolobové a velcí krokodýli, a v červnu a červenci přes něj táhne migrace. Mimo toto období sem jezdí málo lidí.

Sever (Lobo, Kogatende, řeka Mara) je kopcovitější, zalesněnější a od Seronery vzdálený několik hodin jízdy. Od července do října je to nejvyhledávanější část parku kvůli přechodům řeky Mara; ve zbytku roku je zde klid, zvěře o něco méně, zato téměř žádní turisté.

Kolik to stojí: vstupné, safari a rozpočet

Serengeti není levná destinace a nemá cenu si to zastírat. Náklady se skládají z několika položek. Patří k nim vstupné do parku, které se platí za osobu a den a je vyšší v hlavní sezóně, a poplatek za vozidlo. Dále případný poplatek za kempování nebo tzv. koncesní poplatek u lodží uvnitř parku. K tomu se přidává průjezd chráněnou oblastí Ngorongoro, kterou při cestě z Aruši většinou projíždíte. Vstupné se zpravidla hradí bezhotovostně, hotovost u bran přijímána nebývá – ověřte si to u své cestovní kanceláře a připravte si platební kartu.

Největší položkou je ale samotné safari: auto s řidičem-průvodcem, palivo, ubytování a strava. Cenu lze výrazně ovlivnit volbou ubytování (veřejný kemp vs. luxusní lodge), délkou pobytu, počtem lidí v autě a termínem – mimo hlavní sezónu bývají výrazné slevy. Aktuální orientační ceny a tipy na úspory najdete v kapitole Měna a ceny a v článku Tanzanie s omezeným rozpočtem.

Ubytování v parku: lodge, tábory, kempy

V Serengeti můžete spát v několika kategoriích. Stálé lodge jsou zděné hotely s bazénem, restaurací a výhledem, nejčastěji v okolí Seronery a v oblasti Lobo. Stanové tábory (tented camps) nabízejí prostorné stany s postelemi a vlastní koupelnou; část z nich je stálá, část se během roku stěhuje za migrací. Veřejné kempy provozované správou parku mají základní vybavení – sprchy, toalety, přístřešek na vaření – a jsou nejlevnější variantou; nocuje se ve vlastním stanu, většinou v rámci kempovacího safari s kuchařem. Existují i speciální kempy bez jakéhokoli zázemí pro ty, kdo chtějí být opravdu sami uprostřed divočiny.

Ve všech typech ubytování platí, že se nacházíte v neoplocené divočině. V noci se po táboře nechodí bez doprovodu, jídlo se nenechává ve stanu a sloni, hyeny i lvi procházející kempem nejsou nic výjimečného. Alternativou je spát mimo park, například v městečku Karatu u Ngorongora, a do Serengeti jezdit na jednodenní výlety – kvůli vzdálenostem to ale vychází na dlouhé přejezdy. Více o možnostech najdete v kapitole Ubytování.

Nejlepší období pro návštěvu

Serengeti lze navštívit celoročně, každé období má ale svá pro a proti. Období sucha od června do října je nejoblíbenější: tráva je nízká, zvěř se soustředí u vody, nebe bývá jasné a na severu probíhají přechody řeky Mara. Je to ale také nejdražší a nejvíce navštívená doba. Leden až březen nabízí telení pakoňů na jihu, zelenou krajinu a vynikající pozorování šelem při příjemnějších cenách. Duben a květen jsou obdobím dlouhých dešťů – některé cesty jsou obtížně sjízdné a část táborů zavřená, zato máte park skoro pro sebe a ceny jsou nejnižší. Listopad přináší krátké deště, které obvykle trvají jen část dne a safari zásadně neruší.

Teploty jsou díky nadmořské výšce kolem 1 500 m příjemné, rána a večery bývají chladná, přibalte proto i mikinu nebo bundu. Podrobnosti o klimatu najdete v kapitole Počasí.

Praktické tipy a pravidla chování v parku

• Z vozidla se vystupuje pouze na vyhrazených místech (piknikové plochy, kempy, návštěvnické centrum). Vystupování u zvířat je zakázané a životu nebezpečné.
• Jezdí se jen po značených cestách; jízda mimo cesty je v národním parku zakázaná a pokutovaná. Platí omezená rychlost.
• Zvířata se nekrmí, nevolá se na ně a neopouští se auto kvůli lepší fotce. K šelmám se nepřibližuje na úkor jejich klidu.
• Pohyb v parku je povolen jen během dne, po setmění musíte být v táboře. Noční safari je možné pouze tam, kde to správa parku výslovně umožňuje.
• Vezměte si dalekohled, fotoaparát s delším objektivem, náhradní baterie a powerbanku – v kempech bývá elektřina omezená. Oblečení v tlumených barvách, pokrývku hlavy, opalovací krém a repelent.
• Antimalarická profylaxe a pojištění s krytím léčebných výloh v odlehlých oblastech jsou nutností – podrobnosti v kapitolách Praktické a Pojištění.
• Plastové tašky jsou v Tanzanii zakázané, nevozte je s sebou. Odpadky si odvážejte, v parku nic nenechávejte.
• Spropitné pro řidiče-průvodce a personál tábora je běžnou součástí safari, výši si předem ověřte u své cestovní kanceláře.

Jak se tam dostat

Většina návštěvníků přilétá na mezinárodní letiště Kilimandžáro mezi městy Arusha a Moshi, odkud začíná klasická severní safari trasa. Z Aruši vede silnice přes jezero Manyara a Karatu k bráně chráněné oblasti Ngorongoro a dále po prašné cestě kolem kráteru a přes pláně k bráně Naabi Hill, hlavnímu vstupu do Serengeti. Cesta zabere většinu dne, proto se obvykle rozkládá na více dní s přenocováním u Manyary nebo Ngorongora. Do západní části parku se dá vjet branou Ndabaka od Viktoriina jezera a města Mwanza, na sever branou Klein's.

Rychlejší, ale dražší variantou jsou malá vnitrostátní letadla z Aruši nebo ze Zanzibaru na některé z přistávacích ploch v parku (Seronera, Kogatende, Grumeti, Lobo a další); ubytování pak zajišťuje transfer a safari vozidla z místa. Cestovat po Serengeti na vlastní pěst půjčeným autem je možné, ale náročné – vyžaduje terénní vůz, zkušenosti s jízdou v buši a znalost orientace v parku. Přehled možností najdete v kapitolách Jak do Tanzánie, Doprava a Půjčení auta.

Kde naleznete více informací

Aktuální výši vstupného, pravidla a seznam veřejných kempů zveřejňuje správa tanzanských národních parků na svých oficiálních stránkách; informace o pohybu migrace průběžně aktualizují provozovatelé táborů a safari společnosti na svých webech a sociálních sítích. Cenné jsou také čerstvé recenze cestovatelů na velkých recenzních portálech a diskusní fóra o safari, kde lidé sdílejí, kde zrovna stáda viděli. Před cestou si projděte i náš průvodce Tanzanií, zejména kapitoly Co musíte vidět a Co musíte zažít.

Kdy je nejlepší jet do Serengeti?

Nejoblíbenější je období sucha od června do října, kdy je zvěř soustředěná u vody a na severu probíhají přechody řeky Mara. Pro telení pakoňů a pozorování šelem je skvělý leden až březen. Nejlevněji vyjde duben a květen v období dešťů, kdy je ale část cest hůře sjízdná.

Kdy a kde uvidím velkou migraci?

Migrace probíhá celý rok, jen se přesouvá: od prosince do března jsou stáda na jihu kolem Ndutu, v červnu a červenci ve Western Corridoru u řeky Grumeti a od července do října na severu u řeky Mara. V listopadu se vracejí na jih. Přesné načasování závisí na deštích, proto si před cestou ověřte aktuální polohu stád.

Kolik dní v Serengeti stačí?

Minimem jsou dvě noci v parku, aby se vám vyplatil dlouhý přejezd. Ideální jsou tři až čtyři noci, které umožní navštívit dvě různé oblasti (například Seroneru a sever nebo jih podle sezóny). Většina cestovatelů kombinuje Serengeti s kráterem Ngorongoro a jezerem Manyara v rámci pěti- až sedmidenního safari.

Uvidím v Serengeti velkou pětku?

Lvy, slony a buvoly uvidíte s velkou pravděpodobností, levharta s trochou štěstí hlavně kolem Seronery. Nosorožec je v Serengeti vzácný, mnohem lépe se pozoruje v sousedním kráteru Ngorongoro, proto se obě místa obvykle kombinují.

Je Serengeti bezpečné?

Při dodržování pravidel ano. Z auta se vystupuje jen na vyhrazených místech, v noci se po táboře nechodí bez doprovodu a zvířata se nikdy nekrmí. Zdravotní rizika představuje hlavně malárie – nutná je profylaxe, repelent a kvalitní cestovní pojištění.

Můžu Serengeti projet na vlastní pěst?

Je to možné, ale náročné. Potřebujete terénní vůz, zkušenosti s jízdou v buši a dobrou orientaci, protože značení cest je řídké a signál omezený. Většina návštěvníků volí safari s řidičem-průvodcem, který zná park a dokáže zvířata najít.

Kolik stojí vstup do Serengeti?

Vstupné se platí za osobu a den, v hlavní sezóně je vyšší, a připočítává se poplatek za vozidlo, případně za kempování a za průjezd oblastí Ngorongoro. Platí se zpravidla bezhotovostně kartou. Aktuální sazby najdete na stránkách správy tanzanských národních parků, protože se čas od času mění.

Jak se obléct na safari?

Volte pohodlné vrstvené oblečení v tlumených barvách (khaki, béžová, olivová), pokrývku hlavy a pevnou obuv. Rána a večery jsou chladná, proto přibalte mikinu či lehkou bundu. Vyhněte se tmavě modré a černé, které přitahují mouchy tse-tse.

Je Serengeti vhodné pro děti?

Ano, pro děti školního věku je safari obrovský zážitek. Počítejte ale s dlouhými hodinami v autě, brzkým vstáváním a tím, že některé tábory mají věkový limit. Tipy najdete v článku Tanzanie s dětmi.