Jazyk, společnost, kultura a historie

Jak se v Portugalsku domluvím?

Úředním jazykem v Portugalsku je portugalština. Tento jazyk je velmi podobný španělštině, pokud jej ovládáte, budete si zde dobře rozumět. Uspět můžete částečně i s italštinou.

V navštěvovaných turistických destinacích a velkých městech se samozřejmě bez problému domluvíte i anglicky, ale bohužel v menších městech, nebo u starších trhovců pravděpodobně nepochodíte.

Základní fráze

• Bom dia (bom dýa) – Dobrý den (dopoledne)
• Boa tarde (boa tárž) – Dobré odpoledne
• Boa noite (boa nojť) – Dobrý večer/Dobrou noc
• Olá (olá) – Ahoj
• Como está? (komu štá) – Jak se máte?
• Obrigado/Obrigada (obrigadu/obrigada) – Děkuji (muž/žena)
• Por favor (pur favor) – Prosím
• De nada (de nada) – Není zač
• Sim (sim) – Ano
• Não (naum) – Ne
• Desculpe (deškulp) – Promiňte
• Fala inglês? (fala ingléš) – Mluvíte anglicky?
• Não compreendo (naum kompreendu) – Nerozumím
• Quanto custa? (kwantu kušta) – Kolik to stojí?
• Onde fica...? (ondi fika) – Kde je...?
• Saúde! (saúdž) – Na zdraví!

O obyvatelích

Portugalci jsou milí a úslužní lidé. Svoji zemi milují a jsou na ni patřičně hrdí. Budou se vám proto snažit doporučit to nejlepší, co znají, abyste si Portugalsko také zamilovali. Zcela odlišná nálada však může panovat v Lisabonu, kde nejsou turisté žádnou vzácností a někteří obyvatelé se k vám mohou chovat hrubě, pokud si u nich nic nekoupíte, nebo odmítnete obchod.

Rodinné vztahy mají v portugalské společnosti zásadní význam. Je běžné, že rodiny tráví nedělní obědy společně a udržují blízké vztahy i přes několik generací. Děti často žijí s rodiči do pozdějšího věku než v jiných západních zemích, někdy až do svatby.

Portugalci jsou hrdí na svou historii mořeplavců a objevitelů, ale zároveň jsou poměrně skromní a nemají tendenci se vychloubat. Oceňují upřímnost, zdvořilost a respekt.

Kromě tradičního života se moderní Portugalsko rychle mění. Mladší generace je kosmopolitní, technologicky zdatná a stále více orientovaná na mezinárodní trendy. Lisabon se stal jedním z evropských center pro startupy a digitální nomády.

Společenská etiketa a zvyky v Portugalsku

Portugalci jsou velmi otevřený a společenský národ. Velice ocení, pokud se alespoň trochu budete snažit domluvit portugalsky. Pozor si ale dávejte, aby se vám do konverzace nevmísily španělské výrazy, mohli by se urazit. Také s dochvilností jsou na tom místní o trochu hůře. Mezi známými se běžně dodržuje akademická čtvrthodina, při formálních událostech to je pak 5-10 minut.

Jídlo a stolování

Jídlo představuje v Portugalsku důležitou společenskou událost. Obědy a večeře trvají obvykle déle než v České republice a jsou příležitostí k rodinným setkáním a konverzaci. Když jste pozváni k někomu domů, je vhodné přinést malý dárek - kvalitní víno, dezert nebo květiny.

Oblékání

Portugalci dbají na svůj zevnějšek a běžně se oblékají elegantně i pro každodenní příležitosti. V obchodním prostředí je standardem formální oblečení. 

Portugalsko je velmi církevně založeno, pro návštěvu kostelů je proto slušností zvolit spíše delší sukně, nebo nohavice a mějte zakrytá ramena.

Náboženství

Církev má v Portugalsku velikou sílu. K náboženství se hlásí téměř 85 % obyvatelstva, většina z nich jsou katolíci. Najdete zde i křesťanskou menšinu a muslimy.

Mnoho místních svátků a festivalů má náboženský původ. Nejvýznamnější jsou Velikonoce (Páscoa), kdy se konají procesí zejména v severním Portugalsku, a svátek svatého Antonína (13. června) a svatého Jana (24. června), které se ve městech jako Lisabon a Porto mění v velkolepé lidové veselice.

V zemi najdeme i další náboženské menšiny včetně protestantů, muslimů, hinduistů, židů a buddhistů, zejména v kosmopolitních městech jako Lisabon.

Návštěvníci kostelů a klášterů by měli respektovat tato pravidla:

• Vhodně se oblékat (zakrytá ramena a kolena)
• Mluvit tiše nebo vůbec
• Vypnout mobilní telefony
• Respektovat probíhající bohoslužby
• Fotografování může být v některých kostelech omezené nebo zakázané

Zejména poutní místo Fátima je významným centrem náboženského života, kde se 13. května a 13. října konají velké poutě připomínající zjevení Panny Marie v roce 1917.

Stručná historie Portugalska

Portugalci si museli svoji zemi velmi tvrdě vydobýt. Od počátku věků bylo toto území terčem bojů a válek. I díky tomu se zde vystřídalo velké množství civilizací, které zde zanechaly svůj otisk.

Úplně prvním kmenem, kteří na území dnešního Portugalska byli Kinetové. Ti se zde zasloužili o vznik prvního písma a tím i o první zmínky o této oblasti. Od roku zhruba 1 000 let před naším letopočtem až do 5. století našeho letopočtu se zde vystřídali Keltové, Kartáginci, Římané, Lusitáné, nebo Vizigóti.

O několik století později obsadili území Arabové, kteří zde zřídili Cordobský emirát. Po dlouhých bojích byl Pyrenejský poloostrov znovu dobyt křesťany a v roce 1497 byli ze země vykázáni poslední muslimové.

14. a 15. století patřilo zámořským objevům a expanzi Portugalska. Během nich získalo Portugalsko mnoho kolonií v Indii, Brazílii, nebo Mosambik.

V roce 1910 se Portugalsko stalo republikou a v období První světové války se postavilo na stranu Dohody. V té době utrpěla země veliké oslabení. Za druhé světové války pak země zůstala neutrální a svoji podobu si zachovala až do dnešní doby.

V roce 1986 Portugalsko vstoupilo do Evropského společenství (později EU), což pomohlo modernizaci země. Přestože Portugalsko postihla ekonomická krize po roce 2008, dnes je země politicky stabilní demokracií s rostoucí ekonomikou a významným turistickým ruchem.

Kultura a co navštívit

Portugalská kultura je vzhledem ke geografickému umístění a historii velmi podobná té španělské. Narazíte zde proto například na velmi nebezpečnou, ale oblíbenou zábavu - býčí zápasy. Narozdíl od Španělska zde ale zvíře není v závěru slavnosti usmrceno. 

Portugalci jsou také velmi pyšní na svoji historii protkanou slavnými zámořskými objevy. Ale legendy najdeme i v současnosti, však kdo by neznal Ronalda!

Hudba a tanec

Když se na svých toulkách městem zaposloucháte, do uší vám pronikne "fado". Jedná se o specifickou hudbu, kterou si můžete užít v téměř všech restauracích s živou hudbou. Zpravidla osamělý muž s kytarou, zpívající melancholické písně o bolesti, nespravedlnosti a nešťastné lásce.

Architektura a památky

Portugalsko se pyšní jedinečnou architekturou v několika stylech:

• Manuelský gotický styl z období zámořských objevů (klášter Jerónimos v Lisabonu, Torre de Belém)
• Maurská architektura (hrad São Jorge v Lisabonu, historická centra jižních měst)
• Barokní stavby (knihovna v Coimbře, kostely v Portu)
• Azulejos - tradiční keramické dlaždice zdobící fasády i interiéry

Za návštěvu stojí zejména:

• Lisabon - hlavní město s historickými čtvrtěmi Alfama, Baixa a Belém
• Porto - druhé největší město s historickým centrem zapsaným na seznamu UNESCO
• Coimbra - starobylé univerzitní město s jednou z nejstarších univerzit v Evropě
• Évora - město s římskými ruinami a středověkou atmosférou
• Sintra - romantické město s paláci a zámky, včetně barevného Palácio da Pena
• Fátima - významné poutní místo spojené se zjeveními Panny Marie
• Údolí Douro - region vinařství terasovitě upravený pro pěstování portského vína

Pro milovníky aktivní turistiky doporučujeme Azorské ostrovy nebo národní park Peneda-Gerês na severu země. Více informací o možných výletech najdete na getyourguide.com.

Co je typické pro Portugalsko?

• Pokud se řekne Portugalsko, většina s nás si vybaví světově známé portské víno. To je opravdovou doménou této země, a to pravé se vyrábí pouze v oblasti Porta.
• Typické jsou i všudypřítomné kachlíky, v jejichž výrobě jsou Portugalci opravdoví mistři oboru.
• Další ikonou Portugalska může být i Galo de Barcelos. Jedná se o pestrobarevného kohouta, kterého můžete spatřit téměř za každým rohem. Velmi často bývá turisty kupován jako suvenýr z dovolené.

Čím je známé Portugalsko?

Portugalsko je známe především díky fotbalu. Však je rodištěm nejznámějšího světového fotbalisty, Cristiana Ronalda. Nemusíme tedy zmiňovat, že když se hraje EURO, je celé Portugalsko ve střehu.

Pokud se podíváme dále do minulosti, nesmíme zapomenout i na slavné zámořské objevitele Vasco da Gamu a Jindřicha Mořeplavece.

Zajímavosti

Portugalsko je země plná fascinujících kontrastů a jedinečných charakteristik, které ji odlišují od jiných evropských destinací:

• Portugalsko je nejstarším státem v Evropě s hranicemi, které se prakticky nezměnily od 13. století.
• Lisabonská Vasco da Gama je nejdelším mostem v Evropě s délkou 17,2 km.
• Portugalci mají v průměru 2,6 příjmení, protože tradičně přijímají příjmení od obou rodičů a někdy i prarodičů.
• V Portu jsou lidé nazýváni "tripeiros" (jedlíci drštek), protože podle legendy dali námořníkům na výpravy všechno maso a sobě nechali jen vnitřnosti.
• Portugalsko má nejvyšší spotřebu ryb na obyvatele v Evropě, hned po Islandu.
• Nejstarší knihkupectví na světě, Livraria Bertrand, funguje v Lisabonu od roku 1732.
• Portugalská námořní výsostná zóna je největší v EU a 20násobně větší než jeho pevninské území.
• Portugalci mají více než 365 receptů na tresku (bacalhau), jednu na každý den v roce.
• Galo de Barcelos (kohout z Barcelos) je nejznámějším portugalským symbolem, vycházejícím z legendy o kohoutu, který zakokrhal, aby dokázal nevinu nespravedlivě odsouzeného poutníka.
• Fado zpěvačka Amália Rodriguesová dostala po své smrti v roce 1999 státní pohřeb a vyhlásil se třídenní národní smutek.

Náš tajný tip: V Lisabonu se můžete svézt tramvají č. 28, která projíždí nejvýznamnějšími čtvrtěmi města. Nasedněte na konečné Martim Moniz brzy ráno nebo pozdě večer, abyste se vyhnuli davům turistů.

Legendy

Portugalská kultura je bohatá na legendy a mýty, které odrážejí historický vývoj země a její maritimní povahu. Tyto příběhy dodnes tvarují portugalskou identitu a folklór.

Legenda o kohoutu z Barcelos

Nejznámější portugalská legenda vypráví o poutníkovi směřujícím do Santiaga de Compostela, který byl v městečku Barcelos neprávem obviněn z krádeže. Když ho vedli k oběšení, požádal o poslední návštěvu u soudce, který právě hodoval. Poutník ukázal na pečeného kohouta na stole a prohlásil: "Stejně jistě jako je moje nevina, tento kohout zakokrhá, až mě budou věšet." Soudce dal kohouta stranou a během popravy pečený kohout skutečně vstal a zakokrhal. Soudce běžel k šibenici a zjistil, že smyčka se zázračně uvolnila a poutník přežil. Dnes je barevný keramický kohout (Galo de Barcelos) jedním z nejpopulárnějších suvenýrů a symbolem portugalské identity.

Legenda o Adamastorovi

V eposu "Lusovci" od Luíse de Camõese se objevuje postava Adamastora, obřího mořského netvora symbolizujícího nebezpečí, kterým čelili portugalští mořeplavci při obeplutí mysu Dobré naděje. Adamastor představuje strach z neznáma a přírodních sil, které museli objevitelé překonat. Legenda říká, že Adamastor byl původně titán zamilovaný do mořské nymfy Thetis, která ho podvedla, a bohové ho za trest proměnili v mys.

Legenda o Dona Inês de Castro

Tragický milostný příběh z 14. století vypráví o kastilské šlechtičně Inês, která se tajně vdala za portugalského infanta Pedra. Pedrův otec, král Afonso IV., nesouhlasil s tímto spojením a nechal Inês zavraždit. Po nástupu na trůn Pedro prohlásil, že se s Inês tajně oženil, a nechal exhumovat její tělo. Podle legendy přinutil šlechtice, aby její mrtvole vzdali hold a políbili její ruku, čímž ji posmrtně uznali za královnu. Tento příběh inspiroval mnoho uměleckých děl a na místě její smrti v Coimbře nyní stojí Fonte das Lágrimas (Fontána slz).

Sebastianismus

Legenda o "skrytém králi" Sebastiánovi je hluboce zakořeněná v portugalské kultuře. Mladý král Sebastián zmizel během bitvy u Alcácer-Quibir v Maroku v roce 1578. Jeho tělo nebylo nikdy jednoznačně identifikováno, což vedlo k víře, že se jednoho mlhavého rána vrátí, aby obnovil portugalskou slávu. Tento messianistický mýtus, známý jako sebastianismus, přetrval staletí a stal se symbolem portugalské naděje v těžkých časech.