Jazyk, společnost, kultura a historie

Úředním jazykem v Portugalsku je portugalština. Tento jazyk je velmi podobný španělštině, pokud jej ovládáte, budete si zde dobře rozumět. Uspět můžete částečně i s italštinou. V navštěvovaných turistických destinacích a velkých městech se samozřejmě bez problému domluvíte i anglicky, ale bohužel v menších městech, nebo u starších trhovců pravděpodobně nepochodíte.

Portugalci jsou milí a úslužní lidé. Svoji zemi milují a jsou na ni patřičně hrdí. Budou se vám proto snažit doporučit to nejlepší, co znají, abyste si Portugalsko také zamilovali. Zcela odlišná nálada však může panovat v Lisabonu, kde nejsou turisté žádnou vzácností a někteří obyvatelé se k vám mohou chovat hrubě, pokud si u nich nic nekoupíte, nebo odmítnete obchod.

Portugalci jsou velmi otevřený a společenský národ. Velice ocení, pokud se alespoň trochu budete snažit domluvit portugalsky. Pozor si ale dávejte, aby se vám do konverzace nevmísily španělské výrazy, mohli by se urazit. Také s dochvilností jsou na tom místní o trochu hůře. Mezi známými se běžně dodržuje akademická čtvrthodina, při formálních událostech to je pak 5-10 minut.

Portugalsko je velmi církevně založeno, pro návštěvu kostelů je proto slušností zvolit spíše delší sukně, nebo nohavice a mějte zakrytá ramena.

Církev má v Portugalsku velikou sílu. K náboženství se hlásí téměř 85% obyvatelstva, většina z nich jsou katolíci. Najdete zde i křesťanskou menšinu a muslimy.

Portugalci si museli svoji zemi velmi tvrdě vydobýt. Od počátku věků bylo toto území terčem bojů a válek. I díky tomu se zde vystřídalo velké množství civilizací, které zde zanechaly svůj otisk.

Úplně prvním kmenem, kteří na území dnešního Portugalska byli Kinetové. Ti se zde zasloužili o vznik prvního písma a tím i o první zmínky o této oblasti. Od roku zhruba 1 000 let před naším letopočtem až do 5. století našeho letopočtu se zde vystřídali Keltové, Kartáginci, Římané, Lusitáné, nebo Vizigóti.

O několik století později obsadili území Arabové, kteří zde zřídili Cordobský emirát. Po dlouhých bojích byl Pyrenejský poloostrov znovu dobyt křesťany a v roce 1497 byli ze země vykázáni poslední muslimové.

14. a 15. století patřilo zámořským objevům a expanzi Portugalska. Během nich získalo Portugalsko mnoho kolonií v Indii, Brazílii, nebo Mosambik.

V roce 1910 se Portugalsko stalo republikou a v období První světové války se postavilo na stranu Dohody. V té době utrpěla země veliké oslabení. Za druhé světové války pak země zůstala neutrální a svoji podobu si zachovala až do dnešní doby.

Portugalská kultura je vzhledem ke geografickému umístění a historii velmi podobná té španělské. Narazíte zde proto například na velmi nebezpečnou, ale oblíbenou zábavu - býčí zápasy. Narozdíl od Španělska zde ale zvíře není v závěru slavnosti usmrceno. 

Když se na svých toulkách městem zaposloucháte, do uší vám pronikne "fado". Jedná se o specifickou hudbu, kterou si můžete užít v téměř všech restauracích s živou hudbou. Zpravidla osamělý muž s kytarou, zpívající melancholické písně o bolesti, nespravedlnosti a nešťastné lásce.

Portugalci jsou také velmi pyšní na svoji historii protkanou slavnými zámořskými objevy. Ale legendy najdeme i v současnosti, však kdo by neznal Ronalda!

• Pokud se řekne Portugalsko, většina s nás si vybaví světově známé portské víno. To je opravdovou doménou této země, a to pravé se vyrábí pouze v oblasti Porta.
• Typické jsou i všudypřítomné kachlíky, v jejichž výrobě jsou Portugalci opravdoví mistři oboru.
• Další ikonou Portugalska může být i Galo de Barcelos. Jedná se o pestrobarevného kohouta, kterého můžete spatřit téměř za každým rohem. Velmi často bývá turisty kupován jako suvenýr z dovolené.

Portugalsko je známe především díky fotbalu. Však je rodištěm nejznámějšího světového fotbalisty, Cristiana Ronalda. Nemusíme tedy zmiňovat, že když se hraje EURO, je celé Portugalsko ve střehu.

Pokud se podíváme dále do minulosti, nesmíme zapomenout i na slavné zámořské objevitele Vasco da Gamu a Jindřicha Mořeplavece.