Jak se domluvím?
Lucembursko je jazykově mimořádně bohatá země, kde mnohojazyčnost není jen prázdným heslem, ale každodenní realitou. Pokud jste zvyklí, že v cizině vystačíte s angličtinou, v Lucembursku budete příjemně překvapeni – nejenže se zde domluvíte anglicky, ale narazíte i na kombinaci několika jazyků během jediného rozhovoru.
Oficiálními jazyky jsou lucemburština (Lëtzebuergesch), francouzština a němčina. Lucemburština je národním jazykem a symbolem identity, francouzština dominuje v administrativě a obchodě, zatímco němčina se používá hlavně v médiích. V praxi to vypadá tak, že místní často přecházejí z jednoho jazyka do druhého i během jediné konverzace.
Pro turisty je dobrou zprávou, že anglicky se domluvíte prakticky všude – v hotelech, restauracích i obchodech. Vzhledem k tomu, že téměř 50 % obyvatel tvoří cizinci (převážně z okolních zemí a Portugalska), je jazyková flexibilita v této malé zemi naprosto běžná.
Základní fráze
I když se v Lucembursku domluvíte anglicky, několik základních frází v lucemburštině místní vždy potěší a prolomí ledy. Uvádíme fonetický přepis pro snazší výslovnost:
- Moien (mojen) – Dobrý den
- Äddi (edi) – Na shledanou
- Merci (mersi) – Děkuji
- Gär geschitt (ger gešit) – Není zač
- Wéi geet et? (vej gét et) – Jak se máte?
- Entschëllegt (entšelligt) – Promiňte
- Jo (jo) – Ano
- Neen (nén) – Ne
- Schwätzt dir Englesch? (švetst dir engleš) – Mluvíte anglicky?
- Wou ass...? (vou as) – Kde je...?
O obyvatelích
Lucemburčané jsou fascinující směsí světoběžníků a patriotů. V zemi, která má rozlohu menší než Praha s okolím a pouhých 600 000 obyvatel, funguje multikulturní společnost jako dobře namazaný stroj. Téměř polovina populace jsou cizinci – nejvíce Portugalci, Francouzi, Italové, Belgičané a Němci.
Místní obyvatelé jsou právem hrdí na svou zemi – mají nejvyšší HDP na obyvatele na světě, jejich velkovévodství je jedním z nejbezpečnějších míst k životu a vzdělávací systém patří k evropské špičce. Přesto si zachovávají příjemnou skromnost a pragmatismus.
Společnost je silně orientovaná na rodinu a tradice, zároveň však velmi moderní a otevřená. Lucemburčané umějí oddělovat pracovní a soukromý život – pracovní doba se přísně dodržuje a volný čas se věnuje rodině, přátelům a koníčkům. O víkendech často potkáte celé rodiny na výletech v přírodě nebo při návštěvě kulturních akcí.
Jako návštěvníky vás může překvapit smysl pro pořádek a čistotu, který se odráží v perfektně upravených ulicích i soukromých zahradách. Také se připravte na to, že Lucemburčané nemají "small talk" v krvi jako Američané či Britové – jsou spíše rezervovanější, ale jakmile prolomíte počáteční bariéru, objevíte jejich vřelost a pohostinnost.
Společenská etiketa
Lucembursko je zemí, kde se snoubí německá preciznost, francouzská elegance a vlastní unikátní tradice. Společenská etiketa je důležitou součástí místní kultury a několik základních pravidel vám pomůže vyhnout se trapným situacím.
- Pozdravy: Podání ruky je běžné při prvním setkání. Mezi přáteli a známými jsou běžné tři polibky na tvář (střídavě levá-pravá-levá), ale jako turista se můžete držet podání ruky. Při oslovování používejte titul a příjmení, dokud vás osoba nevyzve, abyste přešli na křestní jméno.
- Dochvilnost: V Lucembursku je dochvilnost považována za projev respektu. Na pracovní schůzky i společenské události přicházejte včas nebo s mírným předstihem.
- Oblékání: Lucemburčané se oblékají konzervativně a elegantně. V restauracích vyšší kategorie a kulturních zařízeních se očekává formálnější oblečení. I při běžném turistickém oblečení myslete na to, že příliš ležérní či odhalující oděv může v některých situacích působit nevhodně.
- Stolování: Držte příbor kontinentálním způsobem (vidlička v levé, nůž v pravé ruce). Před jídlem popřejte ostatním "Gudden Appetit". Po přípitku je zdvořilé navázat oční kontakt. Ruce nechávejte položené na stole, nikoli v klíně.
- Spropitné: V restauracích je obvykle zahrnuto v ceně (service compris), ale zaokrouhlení účtu nebo zanechání několika eur navíc za výjimečnou službu je vítáno.
Náboženství
Lucembursko je tradičně katolickou zemí, ačkoli dnes už spíše v kulturním než striktně náboženském smyslu. Přibližně 70 % obyvatel se formálně hlásí ke katolické církvi, ale pravidelná účast na bohoslužbách je mnohem nižší.
Od roku 2016 je Lucembursko oficiálně sekulárním státem po změně ústavy, která ukončila financování církví z veřejných rozpočtů. Přesto hraje katolictví stále důležitou roli při tradičních svátcích a obřadech. Například Echternašská taneční procesí, která se konají o Svatodušním úterý, jsou zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
S rostoucí imigrací se náboženská scéna stává rozmanitější. V zemi žije významná muslimská komunita (především ze severní Afriky a Balkánu), stejně jako pravoslavní křesťané, protestanti a menší židovská komunita. Lucemburčané jsou v otázkách náboženství vesměs tolerantní a respektují odlišné vyznání.
Pro turisty je dobré vědět, že mnoho církevních svátků je státními svátky, kdy jsou obchody a instituce zavřené. Patří mezi ně Velikonoce, Nanebevstoupení Páně, Letnice, Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), Všech svatých (1. listopadu) a samozřejmě Vánoce.
Při návštěvě kostelů a katedrál, které patří mezi hlavní turistické atrakce, se očekává tiché a uctivé chování. Ženy nemusí mít zakrytou hlavu, ale odhalující oblečení není vhodné. Během bohoslužeb by návštěvníci neměli fotografovat.
Historie
Historie Lucemburska je příběhem malé země s velkým významem, která se navzdory mocným sousedům dokázala udržet na mapě Evropy. Začíná v roce 963, kdy hrabě Siegfried získal pevnost "Lucilinburhuc" (malý hrad), základ budoucího Lucemburska, výměnou za pozemky v Ardenách.
Zlatým věkem byl bezpochyby 14. století, kdy se lucemburská dynastie dostala na český trůn. Karel IV., syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, se stal nejen českým králem, ale i římským císařem. V této době měli Lucemburkové ohromný vliv v celé střední Evropě.
Po vymření lucemburské dynastie prošla země rukama Burgundska, Španělska, Francie, Rakouska a Nizozemska. Během napoleonských válek se stala součástí Francouzského císařství a po Vídeňském kongresu v roce 1815 vzniklo Lucemburské velkovévodství, které bylo v personální unii s Nizozemskem.
Plnou nezávislost získalo Lucembursko v roce 1867 Londýnskou smlouvou, která zaručila jeho neutralitu. Tu však porušilo Německo během obou světových válek, kdy zemi okupovalo. Zvláště traumatická byla nacistická okupace (1940-1944), během níž byla země prakticky anektována. Velkovévoda a vláda uprchli do exilu a pokračovali v odboji.
Po druhé světové válce nastoupilo Lucembursko cestu hospodářské prosperity. Z kdysi agrární země se stalo moderní finanční centrum. V roce 1957 bylo jedním ze zakládajících členů Evropského hospodářského společenství (předchůdce EU) a v roce 1999 přijalo euro. Hlavní město Lucemburk hostí několik institucí EU včetně Evropského soudního dvora.
Současným panovníkem je od roku 2000 velkovévoda Henri z Nasavské dynastie. Lucembursko je parlamentní demokracií s konstitučním monarchou jako hlavou státu. Díky své historické zkušenosti je země silným zastáncem evropské integrace a mezinárodní spolupráce.
Kultura a co navštívit
Lucemburská kultura je fascinujícím mixem francouzských a německých vlivů s vlastními unikátními prvky. Navzdory své velikosti nabízí tato země pozoruhodně bohatou kulturní scénu – od velkolepých hradů až po moderní umělecké galerie.
Hlavní město Lucemburk
Město Lucemburk, které je samo o sobě zapsáno na seznamu UNESCO, nabízí úchvatnou kombinaci historické architektury a moderního designu. Nesmíte vynechat:
- Staré město a opevnění – Procházka po hradbách a kazematy Bock nabízí dechberoucí výhledy na město i údolí řeky Alzette.
- Velkovévodský palác – Sídlo panovníka je v letních měsících přístupné veřejnosti s průvodcem.
- MUDAM (Muzeum moderního umění) – Impozantní budova navržená I. M. Peiem ukrývá vynikající sbírku současného umění.
- Čtvrť Grund – Malebná čtvrť podél řeky s romantickými uličkami, kavárnami a opatstvím Neumünster.
Mimo hlavní město
Venkovské oblasti Lucemburska překvapí svou přírodní krásou a bohatou historií:
- Vianden – Středověký hrad tyčící se nad malebným městečkem patří k nejnavštěvovanějším památkám země.
- Echternach – Nejstarší město v zemi s románskou bazilikou a slavným tančícím procesím.
- Müllerthal – Přezdívaný "Lucemburské Švýcarsko" pro dramatické skalní formace a nádherné turistické trasy.
- Mosela – Vinařská oblast podél řeky nabízí degustace vynikajících bílých vín a idylické výhledy.
Pro aktivní návštěvníky je Lucembursko rájem – celá země je protkána více než 600 km značených turistických stezek a 600 km cyklostezek. Můžete si vybrat z tematických tras, jako je "Stezka vín" nebo "Stezka průmyslového dědictví".
Kulturní kalendář je nabitý festivaly po celý rok – od jarního karnevalu přes letní hudební festivaly (Rock-A-Field, Blues Express), podzimní Schueberfouer (tradiční pouť) až po vánoční trhy.
Náš tajný tip: Navštivte centrum umění Bourglinster – středověký hrad přeměněný na výstavní prostor, kde se konají komorní koncerty a výstavy v nádherném prostředí mimo hlavní turistické trasy.
Pro plánování aktivit a prohlídek s průvodcem doporučujeme službu getyourguide.com, kde si můžete zajistit různé zážitky od komentovaných prohlídek města až po výlety do okolní přírody.
Zajímavosti
- Třikrát evropským hlavním městem kultury – Jako jediné město v Evropě byl Lucemburk třikrát vybrán jako Evropské hlavní město kultury (1995, 2007 a 2022).
- Nejvyšší minimální mzda v EU – Lucembursko drží prvenství s minimální mzdou přesahující 2 000 € měsíčně.
- Doprava zdarma – Od března 2020 je Lucembursko první zemí na světě, která zavedla bezplatnou veřejnou dopravu v celostátním měřítku.
- Miniaturní vinařská velmoc – Ačkoliv je vinařská oblast Mosely v Lucembursku malá, produkuje vína světové kvality, zejména Crémant (místní verze šampaňského).
- Kosmický byznys – Lucembursko je prvním evropským státem, který vytvořil právní rámec pro těžbu nerostných surovin ve vesmíru, a intenzivně investuje do kosmických technologií.
- Tříjazyčné děti – Lucemburský vzdělávací systém učí děti lucemburštinu, němčinu a francouzštinu již od raného věku. Ve středním vzdělávání se přidává angličtina.
- Nejvíce bank na osobu – V přepočtu na počet obyvatel má Lucembursko nejvíce bankovních poboček na světě.
- Skype a RTL – Lucembursko je domovem některých překvapivých globálních značek. Skype byl původně založen zde a RTL Group, jedna z největších evropských mediálních společností, má zde své sídlo.
- Melusina – Podle legendy byla manželka zakladatele Lucemburska, hraběte Siegfrieda, mořská víla Melusina, jejíž socha zdobí břehy řeky Alzette.
Legendy
Lucemburské legendy jsou fascinujícím odrazem historie, krajiny a mentality tohoto malého národa. Propojují keltské a germánské mytologické prvky s křesťanskými vlivy a lokálními událostmi.
Melusina – vodní víla a zakladatelka dynastie
Nejslavnější lucemburská legenda vypráví o hraběti Siegfriedovi, zakladateli Lucemburska, a jeho tajemné manželce Melusině. Hrabě potkal překrásnou Melusinu u řeky Alzette a okamžitě se do ní zamiloval. Melusina souhlasila se sňatkem, ale pod jednou podmínkou – každou sobotu musí mít naprosté soukromí a Siegfried ji nesmí za žádnou cenu sledovat.
Léta ubíhala v harmonii, dokud Siegfrieda nepřemohla zvědavost. Jednu sobotu se podíval klíčovou dírkou do její komnaty a spatřil Melusinu v koupeli – od pasu dolů měla rybí ocas. Jakmile si Melusina uvědomila, že její tajemství bylo odhaleno, vydala pronikavý výkřik a zmizela v hlubinách řeky Alzette, kde podle legendy přebývá dodnes.
Říká se, že se objevuje jednou za sedm let a čeká na své vysvobození. Mnozí místní věří, že neobvyklé zvuky v noci v okolí řeky Alzette jsou jejím nářkem.
Démon Kropemann
Další populární postavou lucemburského folklóru je Kropemann, zlomyslný vodní démon, který údajně žije v bažinách a studnách Mullerthalu. Podle legendy používá dlouhý hák, kterým tahá dolů do vody neposlušné děti, které se příliš přiblíží k okraji. Tato postava byla tradičně používána k odrazování dětí od nebezpečných vodních ploch.
V městečku Redange se každoročně koná festival Kropemann, kde místní oslavují tuto legendární postavu paradami a divadelními představeními. Z děsivého strašáka se tak stal symbol místního kulturního dědictví.
Tři růže z Beaufortu
Legenda o třech růžích se váže k hradu Beaufort. Vypráví o třech bratrech, kteří se zamilovali do stejné dívky. Dívka, neschopná si vybrat, jim zadala úkol: ten, kdo přinese nejkrásnější růži, získá její ruku.
První bratr cestoval do dalekých zemí a přinesl exotickou růži. Druhý utratil celé jmění za vzácnou růži od slavného zahradníka. Třetí, nejchudší bratr, zůstal doma a pěstoval svou růži s láskou a péčí.
Když dívka viděla všechny tři růže, vybrala si třetí - ne pro její krásu, ale pro lásku a oddanost, kterou představovala. Podle legendy na místě, kde spolu nakonec žili, vyrostl keř, který každý rok kvete třemi barvami růží.
Při návštěvě hradu Beaufort můžete stále vidět růžové keře, které údajně připomínají tuto starou legendu o pravé lásce.