Jazyk, společnost, kultura a historie

Jak se ve Francii domluvím?

Úředním jazykem ve Francii je francouzština. Francouzi jsou velmi hrdý národ a pokud za nimi přijdete suverénně s angličtinou, nebo dokonce němčinou, může se stát, že se s vámi ani nebudou bavit. Je proto dobré mít na úvod připraveno pár francouzských frází, u kterých Francouzi uvidí, že se snažíte a rychle si získáte jejich pozornost.

Výjimku tvoří komerce - turistické oblasti, velká města, infostánky a hotely - zde vás bez problému obslouží anglicky, německy, nebo i rusky.

Jací jsou Francouzi?

Jak už bylo řečeno výše, Francouzi jsou velmi hrdým národem. Vše vědí a umí nejlépe a rádi diskutují. Není těžké se s nimi dostat do křížku, vždy se budou porovnávat.

Francouzi jsou také gurmáni. Pokud vás pozvou na oběd nebo večeři, nepočítejte s žádnou rychlovkou. Pravý Francouz obědvá i několik hodin.

Společenská etiketa a zvyky

Ve Francii se dodržují všeobecně zažitá pravidla slušného chování.

• Na schůzky se zde chodí včas a dobře upraven.
• Francouz musí vždy za každé situace vypadat stylově, a je jedno, zda mu zrovna z úst kouká žabí stehýnko, nebo seká zahradu. To samé bude očekávat od vás. Je nepřípustné, aby se muž na ulici česal, či se žena na veřejnosti líčila.
• Vždy se podává ruka při představování a potkáte-li přátele nebo známé.
• Velmi běžné jsou také polibky na obě tváře. Líbají se i muži mezi sebou a to na obě tváře s lehkým mlasknutím.
• Při vstupu do jakékoliv budovy je slušností pozdravit všeobecným „Bonjour messieurs/dames“.
• Při návštěvě kostelů a katedrál se vhodně oblečte a berte ohledy na ty, kteří jsou zde z náboženských důvodů. Od návštěvníků se očekává, že se během obřadů nebudou procházet po církevních budovách. Přestože se ve většině případů za prohlídku kostelů či katedrál neplatí vstupné, je slušností přispět do jedné ze schránek na milodary.

Náboženství

Francie je z etnického hlediska velmi různorodá. Své zastoupení tak zde má i několik náboženských vyznání. Převahu má křesťanství, ale nalezneme zde i muslimy, nebo judaisty. Více jak třetina Francouzů se řadí mezi ateisty a toto číslo meziročně stoupá.

Stručná historie Francie

První stopy osídlení na nynějším francouzském území sahají až do paleolitu o čemž svědčí například známé jeskynní malby v Lascaux. Avšak formování dnešní podoby země začalo až mnohem později. Přibližně v 6. století před naším letopočtem se na území objevili Řekové, kteří osadou Massalia daly základy nejstaršímu francouzskému městu, dnešnímu Marseille.  O několik století později do země přišli Galové, aby založili Galii, která téměř kopírovala hranice současné Francie. V této formaci žili až do 1. století před naším letopočtem, kdy po svém tažení zemi dobyl Julius Caesar.

Další vpády pokračovaly až do 4. století, kdy na území vnikly germánské kmeny, především Frankové, a byla založena takzvaná Francká říše. Ta byla později rozdělena na Východofranckou a Západofranckou. Během celého středověku území odolávalo mnoha nájezdům a bojovalo v několika válkách. I díky tomu vzniklo největší množství hradů a pevností, které můžeme dodnes obdivovat. Války se vedly i mimo kontinent a Francie postupně ztrácela i získávala cenná území. Co nezničily války, dokonaly hlad a mory. Vzestup země zaznamenala až v polovině 17. století, kdy Francie rozkvetla a stala se světovou velmocí. Především díky dynastii Ludvíkovců vznikly honosné zámky a sídla pro panovníky. Nejznámější můžete navštívit ve Versailles.

Úpadek říše na sebe však nenechal dlouho čekat a i díky "vládě" Ludvíka XIV. došlo k velké francouzské revoluci. Ta vyvrcholila roku 1789 útokem na věznici Bastillu. Chaosu v zemi využil Napolen Bonaparte a roku 1804 se prohlásil prvním francouzským císařem. Napoleonova touha po moci byla nezastavitelná a za krátkou dobu vedla Francie války s mnoha okolními i vzdálenými státy. Po porážce u Lipska však již nebyl schopen odporu a roku 1814 abdikoval, aby byl následně vyhoštěn na ostrov Elba. Odtud se mu podařilo uniknout a ještě na krátký čas se opět dostal k moci. Až porážka u Waterloo znamenala definitivní konec jeho vlivu.

Ani poté nebylo ve Francii klidno. Napoleonská tažení vystřídaly velké revoluce a celá země prošla významnými krizemi. Koncem 19. století se opět začalo blýskat na lepší časy, bohužel v následujících letech Francii zasáhla První  a Druhá světová válka. Ty si vyžádaly obrovské materiální i lidské ztráty.

Po roce 1945 Francie vstoupila do uskupení NATO a později se stala zakládajícím členem Evropské unie. Současně nachází i společnou řeč s Německem, které ji v dobách světových válek uštědřilo nemalé ztráty.

Ani moderní Francie však není bez problémů. V současní době čelí neblahým vlivům migrační krize, která má dopad nejen na ekonomiku země, ale i turismus a kulturu.

Kultura

Francie není pouze zemí Eiffelovky, sýrů a šnečích ulit. Co se týče kultury, je Francie společně s Itálií na pomyslném vrcholu tohoto žebříčku v celé Evropě. Je kolébkou nejen gotiky, ale dala základy i mnoha světoznámým umělcům, kteří se zde narodili, nebo jen čerpali inspiraci.

Kochat se můžete ve všech odvětvích umění, od literatury, architektury, přes malířství a sochařství až k hudbě. Téměř v každém větším městě se nacházejí monumentální gotické katedrály, které dokazují preciznost, s jakou tehdejší mistři pracovali. K obdivu je nejen ta v Paříži, ale i v Remeši, nebo Chartres. Mnoho slavných děl je rovněž k vidění v pařížské galerii Louvre, která rozhodně stojí za návštěvu.