Jazyk, společnost, kultura a historie

Jak se domluvím?

Úředním jazykem je chorvatština, slovanský jazyk příbuzný češtině. Čech nebo Slovák má v Zadaru výhodu: nápisy, jídelní lístky i základní konverzaci většinou pochytí bez učení. Nespoléhejte ale na to, že si porozumíte stoprocentně. Mezi češtinou a chorvatštinou je spousta „falešných přátel“ – slov, která znějí povědomě, ale znamenají něco jiného. Například godina je rok (a sat hodina), trudna znamená těhotná, vrijedan pilný a pozor je divadelní představení.

V restauracích, hotelech, půjčovnách a na recepcích se bez problémů domluvíte anglicky, zejména s mladší generací. Hodně rozšířená je němčina (starší generace, pronajímatelé apartmánů) a díky historickým vazbám i italština. V dalmatském nářečí dodnes uslyšíte řadu slov z italštiny a benátštiny – třeba šugaman (ručník), pjat (talíř) nebo đir (procházka).

Pár frází v chorvatštině místní vždy ocení. Pozor jen na „Živjeli“ při přípitku – vyslovuje se se všemi, kdo sedí u stolu, a s pohledem do očí.

Základní fráze

  • Dobar dan [dobar dan] – Dobrý den
  • Dobro jutro [dobro jutro] – Dobré ráno
  • Dobra večer [dobra večer] – Dobrý večer
  • Bok / Zdravo [bok / zdravo] – Ahoj (neformální)
  • Doviđenja [doviděnja] – Na shledanou
  • Hvala (lijepa) [chvala lijepa] – Děkuji (pěkně)
  • Molim [molim] – Prosím (i jako „co prosím?“)
  • Da / Ne [da / ne] – Ano / Ne
  • Oprostite [oprostite] – Promiňte
  • Koliko košta? [koliko košta] – Kolik to stojí?
  • Gdje je...? [gdje je] – Kde je...?
  • Račun, molim [račun molim] – Účet, prosím
  • Ne razumijem [ne razumijem] – Nerozumím
  • Govorite li engleski? [govorite li engleski] – Mluvíte anglicky?
  • Živjeli! [živjeli] – Na zdraví!

Turistka.jpg

O obyvatelích

Zadar má zhruba 70 tisíc obyvatel a je centrem severní Dalmácie – univerzitní, přístavní a úřední město, ne jen letovisko. Místní (chorvatsky Zadrani) mají typicky dalmatskou povahu: jsou otevření, hlasití, rádi se dají do řeči a jsou hrdí na své město i na jeho komplikované dějiny. Debata u stolu může působit jako hádka, ale většinou jde jen o výraznější způsob komunikace.

Klíčem k pochopení místního rytmu je fjaka – dalmatský stav příjemné nečinnosti, kdy není kam spěchat. Projevuje se dlouhými posezeními u kávy na Kalelarze, odpoledním klidem v horkých hodinách a večerní procházkou (đir) po nábřeží Riva. Pokud vás v restauraci neobslouží bleskově, obvykle to není lajdáctví, ale životní styl. Druhou stranou mince je, že se v Zadaru žije pomaleji a méně formálně než ve větších městech – na pláži, v kavárně i při jednání s pronajímatelem to oceníte.

Léto je pro Zadarany sezóna, kdy se vydělává; mnoho rodin pronajímá apartmány a pracuje v turismu. Mimo sezónu se město zklidní a vrátí ke svému normálnímu životu – pokud chcete poznat Zadar „místní“, přijeďte v květnu nebo na konci září (viz kapitola Počasí).

festival, Chorvatsko.jpg

Společenská etiketa

Chorvatské zvyklosti se od českých příliš neliší, přesto pár drobností stojí za pozornost:

  • Pozdrav: při seznámení stisk ruky, mezi přáteli a v rodině polibky na tváře. Oční kontakt je důležitý – uhýbání pohledem působí nedůvěryhodně.
  • Spropitné: v restauracích se při spokojenosti nechává zhruba 10 % z účtu, v kavárně stačí zaokrouhlit nahoru. Dýško se zpravidla dává v hotovosti, i když platíte kartou. Více v kapitole Měna a ceny.
  • Káva: není rychlá záležitost na stojáka. Objednat si kávu znamená mít na hodinu „pronajatý“ stůl – nikdo vás nebude vyhánět.
  • Návštěva domácnosti: drobný dárek (víno, sladkost, káva) a ochutnat vše, co hostitel nabídne. Odmítnout domácí rakiji je těžké; stačí ale upít.
  • Pochvala jídla a vína vždy potěší – Dalmatinci berou kuchyni osobně. Co ochutnat, najdete v kapitole Jídlo a pití.
  • Citlivá témata: válka v 90. letech, vztahy se Srbskem, politika a církev. Pokud téma neotevře sám místní, raději se mu vyhněte. Také pozor na označení „Jugoslávie“ či „jugoslávský“ ve vztahu k dnešnímu Chorvatsku – mnoha lidem to není příjemné.
  • Oblečení ve městě: chodit po starém městě jen v plavkách nebo bez trička není vhodné a v řadě chorvatských měst to může být i pokutováno. Před vstupem do centra se oblékněte.
  • Dochvilnost: na úředním jednání a při převzetí ubytování se očekává, při soukromém setkání je drobné zpoždění normální.

Zadar je zvyklý na turisty a drobná kulturní nedorozumění nikdo neřeší. Obecně ale platí, že chorvatská společnost je o něco konzervativnější a více zakotvená v rodině a tradici než česká.

Náboženství

Chorvatsko je převážně římskokatolická země a Zadar, sídlo arcibiskupství, je toho příkladem. Víra je zde viditelná v architektuře, v kalendáři i v každodenním životě: v neděli dopoledne jsou kostely plné, o velkých svátcích se po městě chodí v průvodech a mnoho obchodů má v neděli zavřeno nebo zkrácenou dobu.

Město má hned čtyři patrony – sv. Anastázii (Stošiju), sv. Chrysogona (Krševana), sv. Zoila a především sv. Šimuna (Šime), jehož ostatky leží ve stříbrné rakvi v kostele sv. Šimuna. Jeho svátek 8. října je největší církevní i lidovou slavností města; rakev se při něm otevírá a vystavuje věřícím. Katedrála sv. Anastázie je největší v Dalmácii a na svátek své patronky (15. ledna) a o Vánocích a Velikonocích ožívá slavnostními mšemi. Přehled svátků najdete v kapitole Svátky a události.

Při návštěvě kostelů platí obvyklá pravidla:

  • zakrytá ramena a kolena (lehký šátek v batohu se hodí);
  • během bohoslužby ticho, žádné procházení kolem oltáře;
  • fotografování je často zakázané nebo omezené, zvlášť při mši;
  • za prohlídku věže katedrály a některých interiérů mimo bohoslužby se platí vstupné – jde o běžný příspěvek na údržbu.

Ve městě žijí i pravoslavní věřící (pravoslavný kostel sv. Eliáše stojí přímo ve starém městě) a malá muslimská komunita. Vůči turistům jiného či žádného vyznání je Zadar otevřený a nikdo se vás na víru ptát nebude.

Kostel svatého Donáta.jpg

Historie

Zadar patří k nejstarším trvale osídleným městům na Jadranu. Na poloostrově dnešního starého města sídlili ve starověku Liburnové (ilyrský kmen); jejich osadu Iader Římané v 1. století př. n. l. povýšili na kolonii a dali jí pravidelný půdorys, který město drží dodnes. Hlavní ulice Kalelarga (oficiálně Široka ulica) kopíruje linii římského decumanu a na jejím konci leží Forum Romanum – největší římské fórum na východním pobřeží Jadranu, dnes otevřená archeologická plocha mezi sv. Donátem a katedrálou.

Po pádu Říma spadal Zadar pod Byzanc a stal se hlavním městem byzantské Dalmácie; z té doby pochází i kostel sv. Donáta (9. století). Ve středověku se o město střídavě přetahovaly Benátky a chorvatsko-uherští králové. V roce 1202 Zadar dobyli a vyplenili křižáci čtvrté výpravy – Benátky si tak nechaly zaplatit za přepravu do Svaté země, což papež odsoudil. V roce 1409 prodal uherský král Ladislav Neapolský svá práva na Dalmácii Benátkám a Zadar zůstal benátský až do pádu republiky v roce 1797 – téměř 400 let. Benátčané z něj udělali hlavní město své Dalmácie a mohutnou pevnost proti Osmanům; z této doby pocházejí hradby, Pevninská brána i náměstí Pěti studní. Na rozdíl od okolí Zadar samotný Turci nikdy nedobyli.

V 19. století město patřilo (s krátkou napoleonskou přestávkou) Rakousku a bylo správním centrem celé Dalmácie. Po první světové válce připadl Zadar jako jediné větší dalmatské město Itálii a stal se italskou enklávou obklopenou Jugoslávií. To se mu vymstilo za druhé světové války: spojenecké nálety v letech 1943–1944 zničily velkou část historického jádra. Město pak připadlo Jugoslávii a velká část italských obyvatel odešla. Právě válečným ztrátám a poválečné přestavbě vděčí dnešní Zadar za netypicky otevřené nábřeží – Alfred Hitchcock, který město navštívil v roce 1964, zde prohlásil zdejší západ slunce za nejkrásnější, jaký viděl.

Poslední těžkou zkouškou byla válka po rozpadu Jugoslávie. Zadar byl v letech 1991–1993 ostřelován a po zničení Maslenického mostu měsíce prakticky odříznutý od zbytku země. Stopy po granátech na některých fasádách starého města jsou vidět dodnes. Od konce 90. let se město znovu nadechlo – symbolem obnovy jsou Mořské varhany (2005) a Pozdrav slunci (2008) na místě, které bylo dřív jen betonovou hranou poválečného nábřeží.

Kultura a co navštívit

Zadar nabízí vrstvy od antiky po současnost na ploše, kterou přejdete za čtvrt hodiny. Podrobný výčet památek najdete v kapitole Co musíte vidět a hotovou trasu v článku Procházka starým městem; zde jen to nejdůležitější pro pochopení města.

pozdrav slunci, Zadar.jpg

Památky a muzea

Symbolem Zadaru je kostel sv. Donáta, mohutná předrománská rotunda postavená z kamenů rozebraného římského fóra. Vedle něj stojí románská katedrála sv. Anastázie, z jejíž zvonice je nejlepší výhled na město a ostrovy. Na opačné straně fóra, v benediktinském klášteře sv. Marie, je stálá výstava „Zlato a stříbro Zadaru“ – sbírka středověkých relikviářů a církevních pokladů, která patří k nejcennějším v Chorvatsku. Antiku přibližuje Archeologické muzeum a především Muzeum antického skla, jediné svého druhu v zemi, s velkou sbírkou římských skleněných nádob a ukázkami foukání skla.

Současnou tvář města představují dvě instalace architekta Nikoly Bašiće na špičce poloostrova: Mořské varhany, v nichž vlny rozeznívají píšťaly ukryté pod kamennými schody, a Pozdrav slunci – kruh ze skleněných desek se solárními články, který se po setmění rozsvítí. Večer se tu schází půlka města i turistů; přijďte na západ slunce.

Klapa a tradiční hudba

Dalmácie je domovem klapy – vícehlasého mužského (dnes i ženského) zpěvu bez doprovodu nástrojů, zapsaného na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Nejde o folklorní atrakci pro turisty; klapy zpívají na svatbách, při svátcích a prostě v hospodě, když je nálada. V létě je uslyšíte na nádvořích a náměstích starého města nebo na koncertech u sv. Donáta. Klasickou hudbu zastupují letní Hudební večery u sv. Donáta, využívající výjimečnou akustiku rotundy. Výběr akcí podle měsíců najdete v článku Slavnosti a festivaly v Zadaru.

Okolí

Součástí zadarské kultury je i vztah k ostrovům a vnitrozemí. Rybáři z Ugljanu a Pašmanu prodávají ráno na tržnici, vesnice v Ravních Kotarech dodávají olivový olej a víno a na Dugém otoku se dodnes žije ve starém ostrovním rytmu. Jednodenní výlety – například na Kornati a Telašćicu nebo na Plitvická jezera – lze zarezervovat předem přes GetYourGuide, loď na ostrovy pak jezdí přímo z města (viz kapitola Trajekty).

Zajímavosti

  • Maraschino. Likér z místní višně marasky se v Zadaru vyrábí od 16. století; recept pochází z dominikánského kláštera a v 18. a 19. století ho odtud exportovaly rodinné firmy na evropské dvory. Dodnes je to typický suvenýr – ptejte se po původní zadarské značce.
  • Nejstarší univerzita. Dominikáni založili v roce 1396 Studium generale, nejstarší vysokou školu na území dnešního Chorvatska. Dnešní Univerzita v Zadaru na ni navazuje a dává městu studentský ráz.
  • První chorvatský román i noviny. Zadarský šlechtic Petar Zoranić napsal roku 1536 pastorální román Planine, považovaný za první chorvatský román, a roku 1806 zde vyšly první noviny v chorvatštině, dvojjazyčný Kraljski Dalmatin.
  • Pět studní. Náměstí Pet bunara vzniklo roku 1574 nad velkou cisternou, která zásobovala město vodou během tureckých obléhání okolí. Dnes je to příjemné místo s kavárnami a parkem na bývalé baště.
  • Winnetou. Německé mayovky ze 60. let se natáčely z velké části v okolí Zadaru – v kaňonu Zrmanje a v Paklenici, které hrály americký Divoký západ.
  • Souostroví. Před Zadarem leží jedno z nejhustších souostroví Jadranu – udává se 24 větších a kolem 300 menších ostrovů a útesů, většina neobydlená.
  • Nejlepší evropská destinace 2016. Zadar vyhrál anketu European Best Destinations, což odstartovalo jeho současnou popularitu i nárůst cen ubytování v sezóně.

Legendy

Sv. Šimun a královnin prst

Podle legendy převážel ve 13. století benátský kupec ze Svaté země tělo sv. Šimuna – starce, který v chrámu vzal do náručí malého Ježíše. Bouře zahnala loď do zadarského přístavu, kupec zde onemocněl a zemřel a ostatky byly objeveny až později; město je vyložilo jako znamení, že si světec přeje zůstat. Druhá legenda se váže ke stříbrné rakvi: uherská královna Alžběta, manželka Ludvíka I., si prý při návštěvě tajně ulomila a odnesla světcův prst. Když ji za to stihl trest (nemoc nebo uschlá ruka, verze se liší), prst vrátila a jako pokání nechala v letech 1377–1380 zhotovit dnešní pozlacenou rakev – jedno z nejvýznamnějších děl středověkého zlatnictví v Evropě. Scéna s královnou je na rakvi vyobrazena.

Kameny z fóra

O kostelu sv. Donáta se vypráví, že byl záměrně postaven z kamenů pohanského fóra, aby křesťanský chrám „přemohl“ staré bohy. Na legendě je kus pravdy: v základech a zdech rotundy jsou dodnes vidět římské oltáře, sloupy a nápisy, některé obráceně nebo vzhůru nohama. Vedle kostela stojí i antický sloup, který ve středověku sloužil jako pranýř – řetězy jsou na něm stále.

Rozdělená kuřata z Pašmanu

Po celém Chorvatsku kolují vtipy o Zadaranech a jejich ostrovanech, podobně jako u nás o jiných regionech; obyvatelé ostrovů zase vyprávějí o lakomství měšťanů. Kdo chce místní humor pochopit, nejlépe udělá, když si přisedne ke staré generaci na večerní kávu – a nechá se pozvat na maraschino.

Co dělat v Zadaru

Vaše dotazy

Potřebujete poradit? Zeptejte se nás i ostatních cestovatelů.

Přidejte dotaz

Zatím tu žádný dotaz není. Zeptejte se jako první.

Polož svůj dotaz