Jak se v Černé Hoře domluvím?
Oficiálním jazykem v Černé Hoře je černohorština. Jedná se o slovanský jazyk, takže některá slova jsou podobná češtině. V psané formě se používá latinka i cyrilice. V turistických oblastech se běžně domluvíte i anglicky nebo německy.
Základní fráze
- Dobar dan (dobar dan) – Dobrý den
- Dobro jutro (dobro jutro) – Dobré ráno
- Dobro veče (dobro veče) – Dobrý večer
- Zdravo (zdravo) – Ahoj
- Doviđenja (dovidženja) – Na shledanou
- Hvala (chvala) – Děkuji
- Molim (molim) – Prosím
- Da (da) – Ano
- Ne (ne) – Ne
- Izvinite (izvinite) – Promiňte
- Koliko košta? (koliko košta) – Kolik to stojí?
- Gdje je...? (gdje je) – Kde je...?
- Ne razumijem (ne razumiem) – Nerozumím
- Govorite li engleski? (govorite li engleski) – Mluvíte anglicky?
- Živjeli! (živjeli) – Na zdraví!
O obyvatelích
Černohorci (Crnogorci) jsou hrdým národem s bohatou kulturní identitou, která je úzce spjatá s jejich bouřlivou historií. V této malé zemi s pouhými zhruba 620 000 obyvateli najdete pestrou směsici národností. Kromě Černohorců (45 % populace) zde žijí také Srbové (29 %), Bosňáci, Albánci a další menšiny.
Černohorci jsou pověstní svou pohostinností a vřelostí vůči turistům. Místní obyvatelé jsou obvykle otevření, přátelští a rádi se baví s cizinci o své zemi. Jsou pyšní na svou nezávislost (získanou v roce 2006) a kulturní dědictví. Mnozí vám s nadšením budou vyprávět o historii své země či rodiny.
Pro Černohorce je typická určitá ležérnost v přístupu k času a povinnostem – zdejší životní tempo je oproti střední Evropě pomalejší, což se projevuje i ve službách. Národní povaha bývá často charakterizována rčením "Crnogorski način" (černohorský způsob), což označuje specifický, někdy trochu svérázný přístup k řešení problémů.
Černohorská společnost je stále poměrně tradiční, zejména v horských regionech, kde se dodnes udržují některé patriarchální hodnoty. Rodina má v životě Černohorců zásadní význam a rodinné vazby jsou velmi silné. Rodinné oslavy jako svatby, křtiny či náboženské svátky jsou důležitými společenskými událostmi.
Společenská etiketa a zvyky v Černé Hoře
Když navštívíte Černou horu, několik společenských pravidel vám pomůže lépe se začlenit a vyhnout se případným faux pas:
- Pozdravy: Podání ruky je běžné při setkání i loučení. Mezi blízkými přáteli a rodinou jsou běžné i polibky na tváře (dva nebo tři). Muži se obvykle líbají s muži, což může být pro cizince překvapivé.
- Návštěvy domácností: Pokud vás Černohorci pozvou domů, je to projev velké úcty. Je zvykem přinést drobný dárek – kvalitní alkohol, kávu nebo sladkosti jsou vhodnou volbou. Při vstupu do domu si sundejte boty, pokud vás hostitel nevyzve jinak.
- Pohostinnost: Odmítnutí pohoštění může být považováno za urážku. Očekávejte, že vám budou nabízet jídlo a pití opakovaně, a zdvořile odmítejte, pokud už nechcete více. Typické bývá, že vás hostitel přesvědčuje, abyste si vzali další porci.
- Alkohol: Pití rakije (místní pálenky) má v Černé hoře společenský význam. Odmítnutí připít si může být považováno za nezdvořilé, nicméně pokud nepijete alkohol ze zdravotních či jiných důvodů, bude to respektováno.
- Oblékání: V turistických oblastech je oblékání uvolněné, ale při návštěvě kostelů nebo klášterů se očekává konzervativnější oblečení – zakrytá ramena a kolena. Ženy by měly mít šátek na pokrytí hlavy při vstupu do pravoslavných chrámů.
- Témata konverzace: Vyhněte se citlivým politickým tématům, zejména ohledně vztahů se Srbskem, Kosovem nebo NATO. Komentování balkánských válek může být také choulostivé.
Náš tajný tip: Černohorci milují, když se zajímáte o jejich kulturu a historii. Pokud projevíte upřímný zájem o jejich zemi, často se vám odmění otevřeností a někdy i pozváním na domácí rakiji nebo tradiční jídlo.
Náboženství v Černé Hoře
Náboženství hraje v černohorské společnosti významnou roli a má silný vliv na kulturní identitu i každodenní život obyvatel. Dominantním náboženstvím je pravoslavné křesťanství, ke kterému se hlásí zhruba 72 % populace. Dále zde žijí muslimové (převážně v pohraničních oblastech s Albánií a Bosnou a Hercegovinou), katolíci a malá část obyvatel vyznávající jiná náboženství nebo bez vyznání.
Pravoslavná církev v Černé hoře má komplikovanou historii. V zemi působí dvě církve – Srbská pravoslavná církev a Černohorská pravoslavná církev, což je předmětem dlouhodobých sporů. Většina věřících a klášterů spadá pod Srbskou pravoslavnou církev, nicméně otázka církevní příslušnosti je v Černé hoře politicky citlivým tématem.
Náboženské svátky jsou v Černé hoře slaveny s velkou vážností. Mezi nejvýznamnější patří:
- Vánoce (Božić) – slaví se 7. ledna podle juliánského kalendáře. Tradiční je pálení dubového polena (badnjak) a příprava speciálního chleba.
- Velikonoce (Vaskrs/Uskrs) – nejdůležitější pravoslavný svátek, slavený obvykle v jiném termínu než katolické Velikonoce.
- Svátek svatého Jiří (Đurđevdan) – 6. května, důležitý svátek spojený s příchodem jara.
- Svátek svatého Petra Cetinjského – 18. října, patrona Černé hory.
- Slava – rodinná oslava svatého patrona, specifická pro každou rodinu. Jde o jeden z nejdůležitějších rodinných svátků.
Při návštěvě pravoslavných kostelů a klášterů, kterých je v Černé hoře mnoho, dodržujte tyto zásady:
- Oblékejte se konzervativně – ženy by měly mít zakrytá ramena, dekolt a kolena, muži dlouhé kalhoty.
- Ženy by měly mít pokrytou hlavu šátkem (v některých klášterech je k dispozici u vchodu).
- Fotografování uvnitř může být zakázáno nebo zpoplatněno – vždy se předem zeptejte.
- Respektujte probíhající bohoslužby a zachovávejte ticho.
Historie Černé Hory
Počátky balkánské civilizace sahají až do starověku. Oblast dnešní Černé hory byla v 6. století př. n. l. osídlena kmenem Ilyrů. O 3 století později došlo, po porážce Římany, ke vzniku římské provincie Ilyricum. V roce 395 byla říše rozdělena na část východní (pozdější ortodoxní Byzantská říše) a západní (pozdější katolická oblast). V 10. století došlo ke vzniku knížectví Duklja, někdy též označované jako Zeta, jehož nezávislost Byzanc uznala roku 1042. První písemné zmínky o Černé Hoře pocházejí z konce 13. století.
V roce 1918 se Černá Hora stala součástí Srbska, což trvalo až do druhé světové války. Po jejím konci se Černá Hora stala součástí socialistické jugoslávské federace. Na přelomu 80. a 90. let došlo k rozpadu Jugoslávie. Během těchto válečných konfliktů se však Černá Hora, jako jediná z federativních republik, od Jugoslávie neodpojila. K osamostatnění Černé Hory došlo až v roce 2006. Po Kosovu je Černá Hora druhou nejmladší zemí Evropy.
Kultura v Černé Hoře
Tradičním historickým kulturním centrem je bývalé hlavní město Cetinje. Z kulturního hlediska mají velký význam i města Kotor či Budva. Hlavní centrem kulturního dění současnosti je hlavní město Černé Hory, Podgorica, kde najdete velké množství muzeí a galerií. V Černé Hoře najdete mnoho náboženských památek v čele s katedrálou sv. Tripona v Kotoru.
Kulturní význam mají lidové tance, zejména lidový tanec zvaný "kolo". Jedná se o kolektivní tanec, kde se skupina lidí drží navzájem za ruce nebo kolem pasu a tvoří kruh.
Nákupy a suvenýry v Černé Hoře
Suvenýry můžete nakoupit jak v pouličních stáncích, tak v supermarketech či na tržištích. Oblíbenými suvenýry jsou kvalitní černohorská vína, která zakoupíte přibližně za 2 EUR. Z místní produkce stojí za zmínku také olivy, kozí a ovčí sýry nebo produkty z fíků. Na tržnicích můžete zakoupit i suvenýry jako jsou řemeslné a kožené výrobky, keramiku nebo šperky.
Zajímavosti
Černá hora je zemí plnou zajímavostí a kontrastů, které ji činí jedinečnou v evropském kontextu:
- Jméno země – název "Crna Gora" (Černá hora) pochází pravděpodobně z hustých lesů, které kdysi pokrývaly horu Lovćen a z dálky vypadaly jako černé. Podle jiné verze jde o odkaz na mocnou pevnost Crnojevićů, která byla z dálky vidět jako černá.
- Malá země velkých rozdílů – přestože je Černá hora rozlohou menší než Jihomoravský kraj, najdete zde jak nádherné písečné pláže, tak i 2000 metrů vysoké hory. Během jednoho dne můžete plavat v moři a za pár hodin lyžovat v horách (v zimní sezóně).
- Nejhlubší kaňon v Evropě – kaňon řeky Tary je s hloubkou až 1300 metrů druhý nejhlubší na světě (po Grand Canyonu). Je to oblíbené místo pro rafting.
- Ekologický stát – Černá hora se v roce 1991 oficiálně prohlásila za "ekologický stát" a ochranu životního prostředí zakotvila v ústavě.
- Svérázné měření času – v některých odlehlých částech Černé hory se mezi staršími lidmi stále používá tradiční způsob měření času, kdy se den počítá od východu slunce, nikoli od půlnoci.
- Strom starší než Kristus – Stará oliva v Baru je podle odhadů stará přes 2000 let a je považována za jedno z nejstarších olivovníků v Evropě. Stále produkuje plody.
- Rakija jako lék – Černohorci považují domácí rakiji za univerzální lék. Používá se k dezinfekci ran, proti nachlazení i jako prevence proti nemocem. Tradičně se destiluje z ovoce, nejčastěji švestek nebo hroznů.
- Euro bez členství v EU – Černá hora používá euro jako svou měnu, přestože není členem Evropské unie ani eurozóny. Po rozpadu Jugoslávie převzala německou marku a později automaticky přešla na euro.
Návštěvníky také často překvapí, jak málo je Černá hora turisticky přeplněná oproti sousednímu Chorvatsku, přestože nabízí podobně krásné pláže a historická města. To platí zejména mimo hlavní letoviska jako Budva nebo Kotor.
Legendy
Černá hora je zemí bohatou na mýty a legendy, které odrážejí její dramatickou historii a hornatou krajinu. Tyto příběhy jsou dodnes součástí kulturního dědictví a identity Černohorců.
Legenda o vzniku Kotorského zálivu
Jedna z nejznámějších legend vypráví o vzniku Kotorského zálivu. Podle pověsti byla v těchto místech kdysi úrodná nížina. Žila zde krásná víla, která se zamilovala do syna místního rybáře. Když zemřel při bouři na moři, víla plakala tak moc, že její slzy vytvořily jezero. To se postupně rozšířilo, až vznikl dnešní Kotorský záliv, považovaný za nejjižnější fjord Evropy.
Legenda o ostrově Sveti Stefan
Malebný ostrov Sveti Stefan, dnes luxusní hotelový komplex, má podle legendy pozoruhodný původ. Místní pastýři údajně na tomto místě našli poklad z lodí, které se potopily během turecké invaze. Za tyto peníze postavili opevněnou vesnici, aby se ochránili před piráty a Turky. Každá rodina z okolí dostala na ostrově jeden dům, a tak vzniklo malé opevněné městečko.
Čojstvo i junaštvo
Spíše než konkrétní legenda jde o etický kodex, který je hluboce zakořeněný v černohorské kultuře a mytologii. "Čojstvo i junaštvo" lze přeložit jako "lidskost a hrdinství" a představuje ideál, podle kterého by měl Černohorec projevovat milosrdenství k poraženým nepřátelům, chránit slabší a být statečný v boji. Tento koncept se objevuje v mnoha hrdinských písních a příbězích.
Legenda o Lovćenu
Hora Lovćen, jeden z národních symbolů Černé hory, je opředena mnoha legendami. Podle jedné z nich je hora ve skutečnosti zkamenělý obr, který chránil Černou horu před nepřáteli. Když už nemohl dál bojovat, proměnil se v horu, aby stále střežil zemi. Proto je na vrcholu Lovćenu umístěno mauzoleum Petra II. Petroviće Njegoše, významného vládce a básníka, který symbolicky pokračuje v ochraně své země.
Pověst o královně Teutě
V oblasti Boka Kotorska se traduje legenda o ilyrské královně Teutě, která vládla z pevnosti na hoře nad zálivem. Když Římané napadli její království, vrhla se prý z útesu do moře, aby se vyhnula zajetí. Místní rybáři tvrdí, že za bouřlivých nocí lze stále slyšet její nářek.
Tyto legendy a mnoho dalších jsou důležitou součástí černohorské kulturní identity a vypráví se při rodinných setkáních, oslavách a lidových svátcích. Pro návštěvníky představují zajímavý vhled do mentality a hodnot, které formovaly tento hrdý národ po staletí.