Jazyk, společnost, kultura a historie

Jak se domluvím?

Oficiálním jazykem v Turecku je turečtina, která patří do rodiny turkických jazyků. Pro mnohé Evropany může znít exoticky, ale díky své logické stavbě je vlastně překvapivě systematická. Turečtina používá latinku (s několika speciálními znaky), což ji činí o něco přístupnější pro návštěvníky ze západu než například arabština.

V turistických oblastech se bez problémů domluvíte anglicky, zejména v hotelech, restauracích a obchodech zaměřených na turisty. Mladší generace Turků mluví anglicky stále lépe. V Istanbulu, Antalyi, Bodrumu nebo dalších turistických destinacích často narazíte i na personál hovořící německy nebo rusky. Mimo turistická centra je však znalost cizích jazyků omezenější.

Náš tajný tip: I když se v hlavních turistických oblastech bez problémů domluvíte, naučení několika základních tureckých frází vám otevře dveře k autentičtějším zážitkům a vřelejšímu přijetí. Turci velice oceňují, když se cizinci snaží komunikovat v jejich jazyce.

Základní fráze

• Merhaba (mer-ha-ba) – Dobrý den/Ahoj
• Teşekkür ederim (te-šek-kür e-de-rim) – Děkuji
• Lütfen (lüt-fen) – Prosím
• Evet (e-vet) – Ano
• Hayır (ha-jir) – Ne
• Hoşgeldiniz (hoš-gel-di-niz) – Vítejte
• Hoşbulduk (hoš-bul-duk) – Odpověď na uvítání, něco jako "rádi jsme přišli"
• Günaydın (gün-aj-din) – Dobré ráno
• İyi akşamlar (i-ji ak-šam-lar) – Dobrý večer
• İyi geceler (i-ji ge-dže-ler) – Dobrou noc
• Sağlığınıza (sa-li-i-ni-za) – Na zdraví
• Ne kadar? (ne ka-dar) – Kolik to stojí?
• Nerede tuvalet? (ne-re-de tu-va-let) – Kde je toaleta?
• Yardım eder misiniz? (jar-dim e-der mi-si-niz) – Můžete mi pomoci?
• Anlamıyorum (an-la-mi-jo-rum) – Nerozumím

Turečtina má tzv. vokální harmonii, což znamená, že samohlásky ve slově musí být stejného typu. Je to jeden z důvodů, proč má jazyk pravidelnou a logickou výslovnost. Jakmile se naučíte základní pravidla, budete schopni správně vyslovit většinu slov, i když je vidíte poprvé.

Jací jsou turci?

Turecká společnost je směsicí východních a západních vlivů. Moderní Turecko založené Mustafou Kemalem Atatürkem v roce 1923 se orientovalo na sekularizaci a "poevropštění", přesto si země zachovala mnoho z islámských a východních tradic.

Turci jsou známí svou pohostinností a vřelostí k návštěvníkům. Güleryüz (úsměv) a misafirperverlik (pohostinnost) jsou základní společenské hodnoty. Běžně se setkáte s tím, že vám obchodník nabídne çay (turecký čaj) nebo že vás místní pozvou na kávu či dokonce na večeři, aniž by očekávali něco na oplátku.

Turci jsou velmi hrdí na svou kulturu, historii a kuchyni. Ocení, když projevíte zájem o jejich tradice a zvyklosti. Rodina má v turecké společnosti ústřední roli a mezigenerační vztahy jsou silné. Ve velkých městech jako Istanbul, Ankara nebo Izmir je společnost více kosmopolitní a liberální, zatímco venkovské oblasti a východní části země jsou tradičnější.

Zajímavý kulturní fenomén představuje turecký koncept "çekirdek aile" (nukleární rodina) a "geniş aile" (široká rodina). I když dnes většina Turků žije v nukleárních rodinách, širší rodina zůstává důležitým aspektem společenského života a poskytuje sociální podporu.

Společenská etiketa

V Turecku platí několik zásad společenského chování, které se vyplatí respektovat:

• Pozdravy: Při setkání s Turky je běžné podat si ruku. Přátelé a známí se často zdraví polibkem na obě tváře. Muži se mezi sebou mohou zdravit objetím.
• Gesta: Pozor na gesto "ne" – v Turecku se liší od evropského. Turci zvednou bradu nahoru, což může být doprovázeno cvaknutím jazyka. Naopak přikývnutí znamená souhlas jako u nás.
• Návštěvy: Při návštěvě turecké domácnosti si vždy zujte boty. Je vhodné přinést malý dárek (sladkosti, květiny nebo něco pro děti).
• Oblékání: V turistických oblastech je oblékání uvolněnější, ale při návštěvě mešit je nutné dodržovat pravidla: dlouhé kalhoty a zakrytá ramena pro muže, ženy by měly mít zakryté vlasy, ramena a kolena. V některých mešitách jsou k dispozici šátky a sukně k zapůjčení.
• Alkohol: Přestože je Turecko muslimskou zemí, alkohol je legální a dostupný v restauracích a barech. V turistických oblastech je konzumace běžná, ale v tradičnějších oblastech buďte diskrétnější.
• Ramadán: Pokud cestujete během ramadánu, mějte na paměti, že mnoho Turků se postí. Je zdvořilé nejíst, nepít a nekouřit na veřejnosti během denních hodin.
• Fotografie: Vždy požádejte o svolení, pokud chcete fotografovat lidi, zejména ženy v tradičním oděvu. Některé vojenské objekty je zakázáno fotografovat.

Náš tajný tip: Při vyjednávání o ceně na bazarech se chovejte přátelsky, ale pevně. Smlouvání je očekávanou součástí nákupního procesu a může být zábavné, pokud k němu přistoupíte se správným nastavením mysli.

Náboženství

Turecko je sekulární stát, ale přibližně 99 % obyvatelstva se hlásí k islámu, převážně sunnitskému. Náboženství hraje důležitou roli v každodenním životě mnoha Turků, přestože míra religiozity se značně liší – od velmi liberálního přístupu v pobřežních oblastech po konzervativnější postoje ve vnitrozemí a na východě země.

V Turecku najdete tisíce mešit, z nichž nejslavnější jsou Blue Mosque (Sultan Ahmed Mosque) a Hagia Sophia v Istanbulu. Pětkrát denně uslyšíte ezan (výzvu k modlitbě) z minaretů mešit.

Další významné náboženské aspekty v Turecku:

• Súfismus: Mystická větev islámu má v Turecku silnou tradici, známá především díky Mevlevi řádu a jejich "tančícím dervišům".
• Náboženské menšiny: V Turecku žijí také křesťanské a židovské komunity, zejména v Istanbulu, kde najdete historické kostely, synagogy a další náboženské památky.
• Náboženské svátky: Nejvýznamnější jsou Ramazan Bayramı (Eid al-Fitr) na konci ramadánu a Kurban Bayramı (Eid al-Adha). Během těchto svátků může být cestování náročnější kvůli zvýšenému pohybu místních obyvatel.

Při návštěvě mešit dbejte na vhodné oblečení a respektujte pravidla chování. Vstup do mnoha mešit je pro turisty povolen mimo časy modliteb. Ženy by měly mít zakryté vlasy šátkem, což je v mnoha mešitách možné zapůjčit u vchodu.

Stručná historie Turecka

Turecko  má velmi bohatou historii, která sahá hluboko do dějin celého lidstva. Kolem roku 2 000 před n. l. vládla na tureckém území Chetitská říše. Právě z této doby pochází mnoho významných měst a historických památek Turecka.

V antické době fungovalo na území dnešního Turecka několik na sobě nezávislých městských států, které byly sjednoceny za doby Alexandra Velikého. Po jeho smrti se říše opět začala rozpadat.

Ve 2. století před n. l., vpadli na území Turecka Římané. V té době bylo hlavním městem město Efes. V roce 330 římský císař Konstantin přesunul centrum Římské říše z Říma do Konstantinopole (dnešní Istanbul). Po smrti Konstantina došlo k rozdělení Římské říše na říši západní, která následně zanikla a Byzantskou říši, s hlavním městem Konstantinopol, která fungovala až do roku 1453.

Od 7. století docházelo ke střetům mezi arabskými vojsky a vojsky Byzantské říše, která jim dobře vzdorovala. Na přelomu tisíciletí se kočovným kmenům Turků podařilo porazit Araby i Byzantince a vytvořit v centrální Anatólii (oblast dnešního Turecka) mocnou Seldžuckou říši, která však neměla dlouhého trvání.

Ve 13. století se na tureckém území začali objevovat Osmané, kterým se v polovině 15. století podařilo získat celou Anatólii a další okolní oblasti včetně části Balkánského poloostrova.

V roce 1453 sultán Mehmet Fatih (Mehmed Dobyvatel) dobyl Konstantinopol a ukončil tak existenci tisícileté Byzantské říše. Zároveň došlo k přejmenování Konstantinopolu na Istanbul.

Na přelomu 19. a 20. století byli po několika balkánských válkách Turci téměř vytlačeni z Balkánského poloostrova.

V roce 1923 došlo, po rozsáhlých bojích a politických jednáních, k vyhlášení Turecké republiky a k přemístění hlavního města z Istanbulu do Ankary.

Kultura

Jelikož se Turecko nachází na pomezí dvou různých světadílů, tak se do turecké kultury značně promítá vliv východního i západního světa. Turecká společnost je velice heterogenní. Setkáte se s velkými kulturními rozdíly u obyvatel venkovských sídel a obyvatel měst. Ve vesnicích jsou obyvatelé většinou silně věřící a dodržují tradice i islámská pravidla, což ve velkých městech není zcela běžné. Ve velkých městech jsou obyvatelé značně ovlivněni turismem, většinou se jedná o věřící muslimy, ale dodržování tradic a pravidel je často porušováno.

Nákupy a suvenýry

Turecko je rájem pro všechny shopaholiky. Seženete zde vše, počínaje orientálním kořením a vodní dýmkou konče. Oblíbeným výrobkem, který si turisté často odváží, jsou ručně tkané koberce a dečky. Jedná se o vskutku mistrovská díla, před nákupem si ale pohlídejte, že se jedná o pravý turecký produkt a nekupujete jen lacinou sériovku. To zajisté poznáte nejen podle materiálu, zpracování, ale i ceny.

Skvělým způsobem, jak si Turecko připomínat každý den, jsou turecké čaje a káva. Tento voňavý suvenýr je navíc i skvělým dárkem.

Když se už bavíme o vůních, dalším produktem, který si nejen v Istanbulu můžete zakoupit, jsou tabáky do vodních dýmek. Pořídíte je v mnoha příchutích.

Pokud si potrpíte na talismany, nesmíte zapomenout na nazar. Jedná se o modrý skleněný korálek, který má znázorňovat oko proroka a chránit tak jeho nositele. Zakoupit jej můžete samostatně, nebo zapracovaný ve šperku. Pozor, amulet začíná fungovat, až když je darovaný.

Nezapomeňte, že ceny vyváženého zboží nesmí přesáhnout 300EUR, jinak budete muset zaplatit clo.

Zajímavosti

Turecko je zemí fascinujících kontrastů a zajímavostí, které mnozí návštěvníci objeví až na místě. Zde je několik pozoruhodných faktů:

• Geografický unikát: Turecko leží na dvou kontinentech – 97 % země se nachází v Asii (Anatolie) a 3 % v Evropě (východní Thrákie). Istanbul je jediné velkoměsto na světě rozkládající se na dvou kontinentech.
• Tulipány pochází z Turecka: Ačkoli jsou spojovány s Nizozemskem, tulipány byly poprvé kultivovány v Osmanské říši a do Evropy se dostaly v 16. století. Během tzv. "Věku tulipánů" se staly symbolem osmanské aristokracie.
• Turecký Van: Unikátní plemeno koček z oblasti jezera Van, které milují vodu a často plavou. Mají hedvábnou srst a často různobarevné oči.
• Koňské vlaky: První podzemní dráha v kontinentální Evropě byla otevřena v roce 1875 v Istanbulu. Šlo o krátký tunelový systém s názvem Tünel, kde jezdily vlaky tažené koňmi.
• Svatý Mikuláš: Historická postava stojící za legendou o Santa Clausovi se narodila a žila v Myře (dnešní Demre) na jihu Turecka.
• Turecké moře: Turecko je obklopeno čtyřmi moři – Černým, Marmarským, Egejským a Středozemním.
• První peníze: První známé mince byly vyraženy v Lýdii (oblast dnešního západního Turecka) kolem roku 600 př. n. l.
• Koření a afrodiziaka: Turci byli průkopníky v používání koření nejen v kuchyni, ale i jako léčebných prostředků. Šafrán z města Safranbolu byl ceněn více než zlato.
• Každodenní sladkosti: Turci patří mezi největší konzumenty cukru na světě, což se odráží v jejich lásce k sladkostem jako lokum (turecký med) a baklava.
• Kavárny: První kavárny na světě byly otevřeny v Istanbulu v 15. století. Caffè vzniklo z tureckého slova kahve.

A ještě jeden zajímavý fakt – turecký jazyk má speciální "zákon o ochraně vlasů" - vousatí muži musí podle něj nosit vousy upravené a čisté. Tento zákon, sice už neplatí, ale ukazuje na specifický vztah Turků k osobní úpravě a vzhledu.

Legendy

Turecké legendy a mýty jsou bohatě protkány vlivy anatolských, perských, arabských a byzantských tradic. Vyprávějí příběhy o lásce, hrdinství, moudrosti i nadpřirozených silách.

Legenda o Modré mešitě

Říká se, že když sultán Ahmed I. stavěl svou velkolepou mešitu v Istanbulu, nařídil architektovi použít zlato pro minarety. V turečtině slova "altın" (zlato) a "altı" (šest) znějí podobně. Architekt, který se obával sultánova hněvu kvůli vysokým nákladům, využil této jazykové podobnosti a postavil mešitu s šesti minarety místo zlatých. Když sultán zjistil, že existuje jen jedna další mešita se šesti minarety – svatá mešita v Mekce – nařídil postavit sedmý minaret v Mekce, aby se vyhnul rouhání.

Legenda o zlém oku (Nazar Boncuğu)

Modré amulety ve tvaru oka, které uvidíte téměř všude v Turecku, jsou spojeny s dávnou legendou. Podle ní existovalo kdysi nad Bosporem město, které bylo zničeno zlým pohledem závistivého člověka. Jediný přeživší byl řemeslník, který měl před domem modrý amulet. Od té doby Turci věří, že tyto modré talismany odráží negativní energii a chrání před závistivým pohledem.

Legenda o Leandru a Héró

Tento příběh se odehrával v Úžině Dardanely. Héró byla kněžkou bohyně Afrodity, která žila ve věži na evropském břehu. Leandros byl mladík z Asie, který se do ní zamiloval. Každou noc plaval přes úžinu, aby ji navštívil, přičemž se orientoval podle světla, které pro něj Héró zapalovala ve věži. Jedné bouřlivé noci však vítr zhasl světlo a Leandros ztratil směr, utopil se. Když Héró našla jeho tělo vyplavené na břeh, ze žalu skočila z věže a připojila se k němu ve smrti.

Legenda o hoře Ararat

Podle biblického příběhu přistála Noemova archa po potopě světa na hoře Ararat ve východním Turecku. Místní legendy tvrdí, že na vrcholu hory lze za jasných dnů stále vidět zbytky archy. Několik expedic se pokoušelo nalézt důkazy o její existenci, dosud však bez definitivního úspěchu.

Legenda o Nasreddinovi Hodžovi

Nasreddin Hodža byl súfijský mudrc ze 13. století, kolem jehož postavy se vytvořily stovky humorných příběhů a anekdot. V jedné z nejznámějších příhod jede Nasreddin na oslu pozpátku. Když se ho lidé ptají proč, odpovídá: "Kdybych seděl normálně, osel by viděl, kam jdeme, a mohl by být tvrdohlavý. Takhle to ví jen jeden z nás, a já mám otěže." Tyto příběhy často obsahují hlubokou moudrost zahalenou do humoru.

Legendy a mýty jsou v Turecku stále živé a tvoří důležitou součást kulturního dědictví. Místní obyvatelé je rádi vyprávějí návštěvníkům, často při společném posezení u čaje nebo kávy. Pokud se s některými z těchto příběhů setkáte během vašeho pobytu, můžete tak nahlédnout hlouběji do turecké duše a lépe porozumět místní mentalitě a kulturním hodnotám.