Jazyk, společnost, kultura a historie

V Dubaji a celých Spojených arabských emirátech je oficiálním jazykem arabština. V hotelích i restauracích se bez problémů domluvíte anglicky. 

Původní obyvatelstvo v SAE tvoří zhruba 12 % z celkového počtu obyvatel. Dubaj a Spojené arabské emiráty jsou velmi multikulturní a zbylých 88 % tvoří přistěhovalci. V Dubaji žijí přibližně 3 miliony obyvatel. 

Pro Spojené arabské emiráty je typický islám, který velmi ovlivňuje zdejší kulturu i společenskou etiketu. Pravidla a zvyky v chování jsou velice odlišné od těch našich. Proto je důležité se s nimi před cestou alespoň zběžně seznámit, abyste v případě kontaktu s místními obyvateli byli připraveni.

Místní obyvatelé jsou ke svým hostům vřelí a je důležité jejich uvítání. Hosté se vítají potřesením ruky či polibkem - ženy mezi sebou i muži mezi sebou, nikdy se však nelíbá cizí muž a žena. Nepřípustné je také poplácávání po ramenou či zádech. Host by měl hostiteli donést drobný dárek, nikdy však ne alkohol a předat ho hostiteli pravou rukou (levá je nečistá). Při vstupu do domu je vždy nezbytné se zout. Host je pro hostitele velmi vážený. Hostitel mu vždy nabídne nápoj (čaj nebo kávu), případně i pokrm. Není slušné tyto nabídky odmítat. Na návštěvě je důležité sedět tak, aby vaše chodidla směřovala k zemi. V případě sezení ve stylu nohy přes nohu nesmí být chodidla namířena k určité osobě, protože je to považováno za velmi neuctivé. Ve Spojených arabských emirátech se považuje za nutné splnit každé přání hosta. Při přehnaných pochvalách pokrmů vám bude hostitel stále přidávat a stejně tak vám bude chtít darovat věci z domácnosti, které budete obdivovat. Proto není projevy zalíbení vhodné příliš přehánět. Není vhodné s místními lidmi hovořit o politice, islámu, ženách a sexu.

Co se týče pravidel chování na veřejnosti, je jich poměrně mnoho. V Dubaji sice panuje konzervativní islám, nicméně místní obyvatelé jsou k turistům tolerantní. Přesto je vhodné zdejší pravidla dodržovat. Nechoďte do mešit, nekonzumujte alkohol na veřejnosti, nefotografujte vládní a vojenské budovy ani zdejší obyvatele bez jejich povolení, nevyrušujte místní při modlení, v době Ramadánu (měsíční půst trvající od úsvitu do soumraku) nepijte, nejezte ani nekuřte na veřejnosti a především neznevažujte islám a Alláha. Dále nejsou vhodné intimní projevy náklonnosti na veřejnosti ani příliš odvážné oblečení. Homosexualita je tabu. Oproti ostatním emirátům je Dubaj k turistům tolerantnější – ženy se mohou na veřejnosti pohybovat samy, nemusí mít zakryté vlasy a na plážích mohou nosit klasické plavky.

Většina obyvatel vyznává islám, který je hlavním náboženstvím SAE. 

V dávných dobách bylo místo, kde se nachází dnešní Dubaj, rozsáhlou mangrovovou bažinou. Ta později vyschla a prvními obyvateli byli kočovní pastevci dobytka. První zmínka o Dubaji pochází z roku 1095, další zmínky lze najít v deníku benátského obchodníka s perlami z roku 1580. V roce 1793 se v Abu Dhabi usadil kmen Bani Yas a Dubaj se stal závislým územím. Na začátku 19. století bylo město obehnáno zdmi a z této doby pochází dodnes stojící pevnost Al Fahidi. V roce 1833 se Dubaj stal nezávislým na Abu Dhabi, ale pohlíželo se na něj jako na rybářskou vesnici. Pod vedením dynastie Al Maktúm začal Dubaj vzkvétat a prosperovat. Byl ale stále závislý na rybolovu a lovu perel. 

Důležitým milníkem v historii Dubaje je rok 1966, kdy se našla ropa. Díky tomuto objevu se z Dubaje postupnými kroky stalo prosperující a velmi moderní město.