Tam a zpátky po Polsku – část druhá (Wroclaw)

V předchozí části jsem psala o první polovině našeho výletu po Polsku. Nyní je čas na ten zbytek, který je tvořen návštěvou města Wroclaw. Bohužel musím začít velmi potupně – mým největším životním omylem, který mě pořád sakra moc mrzí. Když jsem totiž zakoupila letenky od Ryanair přes službu kiwi.com, tak jsem si bůh ví proč nepřečetla pořádně boarding passy… A ani jsem si neuvědomila, že jsem ve Varšavě dvě letiště. Samozřejmě to dopadlo jako v posledním díle Přátel, tj. jeli jsme na špatné letiště, které je známější – Chopinovo. Ještě než jsme se dostali na letiště ta nám málem hrozila pokuta ve vlaku, protože nám jízdenka vypršela minutu před příjezdem na letiště. Každopádně jsme si náš omyl uvědomili až hodinu před uzavřením gatu a bylo nám řečeno, že na druhé letiště to trvá právě hodinu a taxi by nás stálo přes tisíc korun.

 

 

Nakonec jsme situaci vyřešili díky jízdenkám Polskibus a narychlo koupili večerní spoj a tak jsme místo hodinového letu jeli 4 hodiny autobusem. Ve Wroclawi jsme pak stihli předposlední tramvaj a na hostel se dostali ještě před půlnocí. Byli jsme ubytovaní v Trio Hostel, který byl o něco dražší než studio ve Varšavě. Mezi plusy patří určitě to, že pokoj a především postele byly o dost prostornější, ale jinak se jednalo asi o typický průměrný hostel v předělaném paneláku – každopádně na přespání to stačilo a recepční byli moc milí.

 

Po stresujícím večeru jsme si docela přispali a po snídani v místní žabce jsme se vydali do centra. Bohužel bylo celý den sychravo a místy i poprchávalo, čemuž odpovídá množství a tmavost fotek…

 

Ve Wroclawi jsme často popojížději dvě až tři zastávky tramvají a přiznám se k tomu, že jsme jezdili na černo, i když lístek stojí jen 3 zloté. Na druhou stranu jsme si řekli, že to prostě riskneme a naštěstí nám to vyšlo, ale nechci k ničemu nabádat. Jinak tramvaje jezdí často a jsou pohodlné.

 

 

 

Wroclaw je poměrně malá a tak většina věcí, které jsme chtěli vidět byly na dvou místech – v centru a v parku Szczytnicki. Nejdříve jsme se od univerzitní knihovny vydali k okresnímu soudu, který sídlí v majestátní budově. Cestou nazpět začalo opět pršet a tak jsme se na chvíli schovali v obřím papírnictví (pro mě naprostý ráj). Následně jsme se šli podívat na Rynek, což je asi největší centrum Wroclawi. Přímo uprostřed je radnice a kousek vedle je kostel sv. Alžběty. 

 

 

 

 

Zajímavostí je také, že po centru města jsou roztroušené malé sošky trpaslíků, které vykonávají nejrůznější činnosti. Většina z nich je i docela vtipná a my jsme se zabavili tím, že jsme uspořádali „lov na trpaslíky“ a hledali jsme jich co nejvíce. 

 

 

 

 

Po procházce v centru jsem nasedli na travaj a svezli se několik zastávek k parku. Parku dominuje velká Hala století, která slouží pro koncerty a další kulturní akce. Před ní je z zajímavá obří plastika Iglica. Za halou se nachází celý park a část by měla vypadat i jako japonské zahrady, ale bohužel zrovna probíhalo něco jako festival fontán (???) a většina zahrady byla uzavřena. Podařilo se nám prohlédnout si pouze Pergolu, což je ochoz kolem hlavní fontány, kterou, jak jsem zjistila, je naprosto nemožné nějak důstojně vyfotit… 

 

 

 

 

Před odjezdem na nádraží jsme se ještě zastavili na oběd. Už ráno nás zaujal podnik ZZ Top naprosti univerzitní knihovně a tak jsme se vrátili k němu. Jedná se víceméně o polévkarnu, jako máme i v Praze, ale navíc tu podávají klasické polské jídlo zapienkanki. Typická zapienkanka je zapečená bageta s houbami i sýrem, ale v tomto podniku dělají i spoustu jiných rozmanitých kombinací a polévky můžeme také jenom doporučit.

 

Na nádraží jsme byli raději s pořádným předstihem a protože měl autobus deset minut zpozdění, což se ovšem nikde neobjevilo, tak jsem si opět zapakovala paniku ohledně toho, zdali jsme byli na správném místě. Naštěstí se jednalo jen o zpozdění a cesta do Prahy už proběhla bez problému, akorát s trochu hlučnějšími spolucestujícími…

 

Ve výsledku byla naše polská cesta o dost dobrodružnější, než jsem původně plánovala, a stále jsem zklamaná z toho, že jsme neletěli, ale i přesto jsme si tento výlet společně užili a hlavně poznali, jak moc podceňované Polsko je. Ve skutečnosti se totiž jedná o skvělou zemi, s krásnými městy a v některých ohledech i vyspělejší než naše země, přestože na Polsko koukáme většinou spíše z vrchu.

 

Hezký den a mnoho zážitků z cestování,

Veronika K

(pro více fotografií mě můžete sledovat na mém Instagramu)