Jak se domluvím?
Dubrovník je sice mezinárodní turistické centrum, ale znalost několika základních chorvatských frází vám může otevřít dveře k autentičtějším zážitkům a vřelejšímu přijetí místními. Oficiálním jazykem je chorvatština, která patří mezi jihoslovanské jazyky a používá latinku. Díky bohatému turistickému ruchu se však v centru města a turistických oblastech bez problémů domluvíte anglicky. Italština je také poměrně rozšířená, zvláště mezi starší generací, což odráží dlouhodobé historické vazby s Itálií.
V restauracích, obchodech a hotelech v centru Dubrovníku je znalost angličtiny standardem. Jakmile se však vydáte mimo hlavní turistické trasy nebo do menších vesnic v okolí, komunikace v angličtině může být omezenější. Právě zde se vám budou hodit základní chorvatské fráze, které místní obyvatelé ocení jako projev respektu k jejich kultuře.
Základní fráze
- Dobar dan [dobar dan] – Dobrý den
- Dobro jutro [dobro jutro] – Dobré ráno
- Dobra večer [dobra večer] – Dobrý večer
- Hvala [chvala] – Děkuji
- Molim [molim] – Prosím (také se používá při odpovědi na poděkování)
- Da [da] – Ano
- Ne [ne] – Ne
- Oprostite [oprostite] – Promiňte
- Govorite li engleski? [govorite li engleski] – Mluvíte anglicky?
- Gdje je...? [gdje je] – Kde je...?
- Koliko košta? [koliko košta] – Kolik to stojí?
- Doviđenja [doviđenja] – Na shledanou
- Živjeli [živjeli] – Na zdraví
O obyvatelích
Dubrovčané jsou hrdým národem s bohatou historickou, námořnickou a obchodní tradicí. Město, které po staletí fungovalo jako nezávislá Dubrovnická republika, si uchovává silné povědomí o své jedinečné identitě. Místní obyvatelé obvykle působí rezervovaněji než lidé ze severního Chorvatska, ale jakmile projevíte upřímný zájem o jejich kulturu a historii, často se ukáží jako vřelí a pohostinní.
V Dubrovníku žije přibližně 42 000 obyvatel, ale během hlavní turistické sezóny se město hemží mnohonásobně větším počtem návštěvníků. Tento nepoměr v posledních letech vede k určitému napětí, protože masový turismus výrazně ovlivňuje kvalitu života místních. Přemíra turistů zapříčinila prudký růst cen nemovitostí a mnoho Dubrovčanů se muselo přestěhovat do okolních oblastí, zatímco jejich domy v historickém centru se proměnily v turistické apartmány.
Když procházíte uličkami starého města, všimnete si, že je zde stále méně známek běžného života – tradiční obchody a řemeslnické dílny ustoupily suvenýrovým krámkům a restauracím. Pro skutečný vhled do místního způsobu života se vyplatí navštívit čtvrti jako Gruž nebo Lapad, kde potkáte Dubrovčany při jejich každodenních činnostech.
Společenská etiketa
Chorvaté, včetně obyvatel Dubrovníku, dodržují spíše formální společenskou etiketu, obzvláště při prvním setkání. Seznamte se s několika základními pravidly, která vám pomohou vyvarovat se nedorozumění a získat respekt místních:
- Pozdravy – Při setkání je běžný stisk ruky, přátelé se často zdraví polibkem na obě tváře. Muži si obvykle podávají ruce, zatímco ženy se zdraví polibky.
- Oslovení – Používejte "gospodin" (pan) a "gospođa" (paní) následované příjmením, dokud vás osoba nevyzve k používání křestního jména.
- Dochvilnost – Na obchodní jednání byste měli přijít včas, pro společenské události je ale akceptovatelné přijít s 15-30 minutovým zpožděním.
- Oblékání – Dubrovčané se oblékají elegantně i pro běžné příležitosti. Pro návštěvy restaurací, divadel nebo kostelů je vhodné zvolit formálnější oblečení. V kostelech jsou vyžadována zakrytá ramena a kolena.
- Návštěvy domácností – Je zvykem přinést malý dárek (víno, kávu, sladkosti nebo květiny v lichém počtu, ne však chryzantémy, které jsou spojeny s pohřby). Při vstupu do domácnosti si sundejte boty, pokud vás hostitel nevybídne, abyste zůstali obutí.
- U stolu – Počkejte, až vám hostitel přidělí místo. Běžně se přeje "Dobar tek" (dobrou chuť) před začátkem jídla. Ruce by měly být viditelně na stole, ne v klíně.
Chorvaté obvykle oceňují, když se návštěvníci zajímají o jejich kulturu a historii, ale buďte opatrní při diskusích o válce za nezávislost nebo jugoslávském období – tyto témata mohou být citlivá. V Dubrovníku zvláště rezonuje vzpomínka na srbsko-černohorské obléhání města v letech 1991-1992, které způsobilo značné škody na historických památkách.
Náboženství
Dubrovník je převážně římskokatolické město, což se odráží v jeho architektuře, svátcích i každodenním životě obyvatel. Přibližně 95 % obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi. Náboženství zde není jen otázkou víry, ale také důležitou součástí kulturní identity a tradice.
Najdete zde působivé množství kostelů, katedrál a klášterů – údajně zde bylo kdysi 29 kostelů jen v historickém centru. Dominantou města je Katedrála Nanebevzetí Panny Marie, jejíž barokní kupole se majestátně tyčí nad střechami starého města. Za návštěvu stojí také františkánský klášter s jednou z nejstarších fungujících lékáren v Evropě (od roku 1317) a dominikánský klášter s významnou sbírkou uměleckých děl.
Náboženský život se výrazně projevuje během tradičních svátků. Nejdůležitější je svátek sv. Blažeje (Vlaha), patrona Dubrovníku, který se slaví 3. února. Tento svátek zahrnuje procesí s relikvií světce ulicemi města a je zapsán na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Velikonoce jsou také významným svátkem s procesími na Velký pátek a nedělními bohoslužbami.
Při návštěvě náboženských míst je důležité respektovat následující pravidla:
- Vhodné oblečení zakrývající ramena a kolena (platí pro muže i ženy)
- Ztišení mobilních telefonů
- Dodržování ticha během probíhajících bohoslužeb
- Fotografování může být na některých místech omezeno
Ačkoliv je katolictví dominantní, v Dubrovníku najdete i pravoslavný kostel a malou židovskou komunitu s jednou z nejstarších sefardských synagog v Evropě, která pochází z roku 1352 a stále funguje. Tato náboženská rozmanitost odráží kosmopolitní charakter města, které bylo historicky důležitým obchodním centrem s kontakty po celém Středomoří.
Historie
Historie Dubrovníku je fascinujícím příběhem malého, ale mocného městského státu, který si po staletí dokázal udržet nezávislost díky chytré diplomacii a bohatství z námořního obchodu.
Počátky města sahají do 7. století, kdy uprchlíci z nedalekého antického Epidauru (dnešní Cavtat) založili osadu Ragusa na skalnatém ostrůvku. Vedle ní vznikla slovanská osada Dubrava, od níž je odvozen dnešní název. V 12. století byl kanál mezi osadami zasypán, čímž vznikla hlavní dubrovnická ulice Placa (dnes Stradun).
Zlatým věkem Dubrovníku bylo období Dubrovnické republiky (1358-1808). V roce 1358 se město na základě Zadarské smlouvy vymanilo zpod benátské kontroly a stalo se nezávislou republikou, formálně pod ochranou uhersko-chorvatské koruny. Republika byla spravována rektorem (knížetem) a Velkým consiliem, přičemž politická moc byla koncentrována v rukou aristokracie.
Dubrovnická republika vybudovala impozantní obchodní flotilu a rozvinula obchodní kontakty po celém Středomoří. Její diplomaté byli proslulí svou obratností – platili tribut Osmanské říši výměnou za obchodní privilegia, udržovali dobré vztahy s konkurenčními Benátkami a diplomatické styky s mnoha evropskými mocnostmi.
Pohromu pro město znamenalo ničivé zemětřesení v roce 1667, které zabilo přibližně 5000 obyvatel a zničilo většinu budov. Město bylo obdivuhodně obnoveno v jednotném barokním stylu, který můžeme obdivovat dodnes.
Konec republiky přišel s napoleonskými válkami – v roce 1808 maršál Marmont formálně zrušil republiku a Dubrovník se stal součástí Ilyrských provincií. Po Napoleonově pádu připadlo město Habsburské monarchii a v roce 1918 se stalo součástí nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie).
Moderní historie Dubrovníku je poznamenána jugoslávskou válkou. V letech 1991-1992 bylo město obléháno Jugoslávskou lidovou armádou a černohorskými jednotkami. Ostřelování způsobilo značné škody na historickém jádru města, které bylo od roku 1979 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Město bylo po válce pečlivě obnoveno, ačkoli stopy konfliktu jsou stále patrné pro pozorné návštěvníky – například v podobě nových střešních tašek, které se barevně odlišují od těch původních.
Kultura a co navštívit
Dubrovník je živoucí pokladnicí kulturního dědictví, kde se prolíná historie se současným uměním. Město nabízí nejen architektonické skvosty, ale i bohatý program kulturních akcí a autentické gastronomické zážitky.
Nejvýznamnější kulturní památkou je bezpochyby Staré město obehnané mohutnými hradbami, které se táhnou v délce téměř 2 kilometrů. Procházka po těchto hradbách poskytuje neopakovatelné výhledy na terakotové střechy domů, blankytné moře i ostrov Lokrum. Doporučujeme naplánovat tuto procházku na časné ráno nebo pozdní odpoledne, kdy nejsou hradby přeplněné turisty a slunce tolik nepálí.
V srdci města najdete Stradun (Placu), hlavní ulici lemovanou barokními budovami se stejnou výškou a podobným architektonickým stylem – výsledek jednotné rekonstrukce po zemětřesení v roce 1667. Na západním konci Stradunu stojí Onofriova kašna, oblíbené místo setkávání, a Františkánský klášter. Na východním konci se nachází Sponza palác a Knížecí palác, které dnes slouží jako muzea.
Kulturní život v Dubrovníku vrcholí během Dubrovnických letních her (Dubrovačke ljetne igre), festivalu, který se koná každoročně od poloviny července do konce srpna. Během festivalu se historické prostory města proměňují v úchvatné kulisy pro divadelní představení, koncerty a taneční vystoupení. Vstupenky na populární představení se rychle vyprodají, proto doporučujeme rezervaci s předstihem přes getyourguide.com.
Pro milovníky umění je k dispozici několik kvalitních galerií. Umělecká galerie Dubrovník představuje chorvatské umění od 15. století po současnost. Galerie War Photo Limited nabízí působivou sbírku válečných fotografií, včetně dokumentace obléhání Dubrovníku, a poskytuje hluboký vhled do dopadů válečných konfliktů.
Gastronomicky je Dubrovník perlou jadranské kuchyně. Místní speciality jsou postaveny na čerstvých mořských plodech, olivovém oleji a bylinách. Vyzkoušejte černé rizoto s mořskými plody (crni rižot), pošírovanou rybu s mangoldem a bramborem (brudet) nebo zeleninou naditou hobotnici (hobotnica ispod peke). Z vín si nenechte ujít místní odrůdy Pošip, Malvasia nebo Plavac Mali.
Zajímavosti
- Game of Thrones – Dubrovník se proslavil jako hlavní natáčecí lokace pro Královo přístaviště v populárním seriálu Hra o trůny. Fanoušci mohou absolvovat tematické prohlídky, které je zavedou na známá místa z tohoto fantasy eposu.
- Karanténa – Dubrovnická republika zavedla v roce 1377 jeden z prvních karanténních systémů na světě. Námořníci a cestující museli strávit 30 dní v izolaci na nedalekém ostrově Lokrum nebo v lazaretu, než jim byl povolen vstup do města. Toto opatření pomáhalo bránit šíření moru a jiných nemocí.
- Zákaz otroctví – V roce 1416 Dubrovnická republika zakázala obchod s otroky, což z ní činí jednu z prvních evropských zemí, která tento krok učinila.
- Systém kanalizace – Město mělo v 15. století vyspělý kanalizační systém, zatímco v mnoha evropských metropolích se splašky vylévaly přímo na ulici.
- Republika moderní doby – Dubrovnická republika měla propracovaný právní systém a sociální programy včetně veřejného zdravotnictví a péče o sirotky, což byly na svou dobu velmi pokrokové koncepty.
- Lékárna – Ve františkánském klášteře se nachází třetí nejstarší stále fungující lékárna v Evropě, založená v roce 1317.
- Židovská čtvrť – Dubrovník má jednu z nejstarších sefardských synagog na světě, která stále funguje.
- Hudba v genech – Město má silnou hudební tradici. Dubrovnický symfонický orchestr byl založen už v 1925 a pravidelně vystupuje v atriu Knížecího paláce.
- Bez aut – Staré město je kompletně pěší zónou, což přispívá k jeho kouzlu a zachovalé atmosféře.
Legendy
Dubrovník, jako každé starobylé město s bohatou historií, oplývá fascinujícími legendami a mýty, které dodnes přitahují pozornost turistů i místních. Tyto příběhy nejen ožívají při procházkách úzkými dubrovnickými uličkami, ale také nabízejí jedinečný pohled na historii a hodnoty, které formovaly identitu města.
Nejznámější dubrovnická legenda se vztahuje k patronovi města, svatému Vlahovi (Blažejovi). Podle tradice se světec v 10. století zjevil místnímu knězi Stojkovi a varoval ho před benátským útokem na město. Díky tomuto varování byli Dubrovčané připraveni a útok odrazili. Od té doby je sv. Blažej patronem města a jeho sochy střeží městské brány a významné budovy. Nejvýznamnější slavnost ve městě, Festa Sv. Vlaha (3. února), připomíná tuto událost velkolepým procesím.
S Onofriovou kašnou je spojený romantický příběh. Říká se, že pokud se zamilovaný pár napije z kašny společně, jejich láska bude trvat věčně. Mnohé páry tak stojí frontu, aby si zajistily věčnou lásku – nebo alespoň romantickou vzpomínku na Dubrovník.
Další legenda se váže k ostrovu Lokrum, který leží jen 600 metrů od starého města. Když byli benediktinští mniši v 19. století nuceni ostrov opustit, údajně přešli ostrov v procesí, držíce svíce obrácené k zemi, a prokleli každého budoucího vlastníka ostrova. Od té doby ostrov změnil mnoho majitelů, ale žádný z nich nebyl úspěšný nebo šťastný ve svém vlastnictví. Habsburský arcivévoda Maxmilián, který zde vybudoval letní sídlo, byl později popraven v Mexiku. Od 70. let minulého století je ostrov přírodní rezervací bez stálých obyvatel – možná i kvůli prokletí.
Méně známá, ale o to zajímavější je legenda o Dubravě, slovanské princezně, podle níž mělo město získat své jméno. Dubrava údajně založila osadu v dubovém háji (dubrava znamená v chorvatštině dubový háj) a její moudrost a krása inspirovaly obyvatele k pojmenování města.
U kláštera sv. Kláry se vypráví příběh o mladé šlechtičně Margaritě, která se zamilovala do prostého námořníka. Když jí rodina zakázala svatbu, rozhodla se vstoupit do kláštera. Její duch prý stále bloudí po klášterních chodbách a chrání nešťastně zamilované.