„Zambijci jsou hrozně milí, bojí se psů a většina z nich neumí plavat,“ říká @esterka_dombrovska | Rozhovor o dobrovolnictví a Zambii

Uvažovali jste někdy nad dobrovolnictvím v zahraničí? Přečtěte si zkušenosti Ester, která 3 měsíce strávila na dobrovolnické stáži v africké Zambii. Jak se k dobrovolnictví dostala, jak to měla s financemi i co ji na Zambii překvapilo (a jestli příjemně či nepříjemně) se dozvíte v rozhovoru s ní.

Ahoj Ester, můžeš se nám krátce představit?

Dobrý den, mé jméno je Ester Dombrovská a jsem studentkou oboru Sociální práce na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Kromě studentky jsem hlavně dobrodruh a cestování je už spíš trochu závislost (jak je ostatně určitě patrno i z mého instagramu :)).

Vím o tobě, že jsi 3 měsíce strávila na dobrovolnické stáži v Zambii. Přiblížíš nám, co přesně si na místě dělala?

Přesně tak. Na stáži v Zambii jsem byla před 2 lety, na podzim roku 2017. Pracovala jsem jako dobrovolnice v dětském domově Malý Noe v městečku Mongu. Tento domov je pod nadací Malý Noe, která spolupracuje s českou organizací Njovu.

V domově bylo v tu dobu 8 chlapců a jedna roční holčička. Jelikož chlapci byli ve věkovém rozmezí 6 až 14 let, aktivity se musely přizpůsobit mladším i starším. S těmi mladšími jsem převážně procvičovala paměť formou her, snažila se zlepšovat jejich komunikativní angličtinu, jelikož se často báli mluvit a vyjadřovat se (angličtinu mají v Zambii jako úřední jazyk). Občas se do programu zařadily i edukativní činnosti na trénování počítání a písmen.Snažila jsem se vytvářet pracovní listy na procvičení geometrických tvarů, barev, dnů v týdnu/měsíců.

Starší kluci společný čas nevyžadovali jako ti mladší. Většinou jsme společně opakovali výuku ze školy, které zrovna neporozuměli, nebo trénovali čtení. Hodně jsem se snažila být otevřená tématům, o kterých se chtěli sami bavit. Velmi je bavilo rozšiřovat si vědomosti o náboženství, přírodě, prevenci, hygieně či nemocích. Také jsme společně několikrát uvařili česká nebo zambijská jídla. Úplně největší úspěch ale měly míčové hry 🙂

Jak ses k něčemu takovému dostala? Mohla bys případně našim čtenářům poradit, kde nabídku dobrovolnických stáží hledat?

K této stáži jsem se dostala přes Jihočeskou univerzitu, konkrétně se jednalo o jeden z rozvojových programů MŠMT ČR.

Co se týče organizací, které zprostředkovávají dobrovolnické výjezdy, je jich mnoho. Mezi nejznámější české organizace patří INEX – SDA, z.s.; Tamjdem, o.p.s., Lékaři bez hranic, Člověk v tísni, o.p.s, AIESEC Česká republika a mnoho dalších. Člověk také může vyjet přes různé Workcampy.

Jak je to s finanční stránkou dobrovolnických stáží?

Měla jsem štěstí, že tento projekt spadal právě pod MŠMT ČR. Od univerzity jsem dostala stipendium na základní náklady (letenky, víza, pracovní povolení, očkování, ubytování a pojištění). Veškeré ostatní výdaje, které jsem měla za jídlo nebo cestování, jsem si už hradila ze svého.

U jiných organizací to většinou funguje tak, že práce není nijak placená, ale pro dobrovolníka je zajištěno bydlení a jídlo. Vše se ale odvíjí individuálně od každé organizace. Největší zisk, který člověk může dostat, jsou stejně zkušenosti. Ty se koupit nedají, pro ty si člověk musí dojít.

Překvapila tě Zambie v něčem? Ať už pozitivně, nebo negativně.

Určitě! Moc překvapila. Hlavně lidé tam. Hned mě napadá pár faktů jako například, že Zambijci jsou hrozně milí, ale nespolehliví, funguje tam „african time“ = na všechno mají spoustu času, bojí se psů a většina z nich neumí plavat. Také jsou milovníci plastů – když jsem si koupila barel s úchytkou, byli schopní to narvat do 3 igelitek. Proto je tam také šílené množství odpadků, které pak pálí.

Je s nimi hrozná sranda, jsou to šílení pařmeni, milují pivo a fotbal. Antibiotika se dají sehnat bez předpisu, tradice na narozeniny je polévání oslavence vodou, v některých kmenech stále funguje „witchcraft“.

Někteří se chtějí s bělochem hrozně moc fotit a protože nejsou zvyklí se vidět v zrcadle, jsou často překvapení, když se vidí na fotce 🙂 Naopak někteří nechtějí být focení, protože se bojí, že jim to vezme duši a oni zemřou. Do této druhé skupiny patří především staří a chudí. Zhruba 95 % populace tvoří křesťané a homosexualita je tu vzhledem k náboženství nelegální.

Dá se říct, že každý den se našla minimálně 1 věc, která mě nějakým způsobem překvapila. Ironické je, že když jsem si tam zvykla, přišel mi zvláštnější náš styl života.

Jak na tebe reagovali místní?

Pro místní je každý běloch nesmírnou atrakcí. Dodnes si vzpomínám, jak jsem každý den chodila na hlavní silnici chytnout si autobus. Procházela jsem kolem chatrče, kde bydlela rodina s asi 5 dětmi. Den, co den, ráno, co ráno, děti vždycky vyběhly a křičely: „Mukua! Mukua! Hi, how are you?“ V překladu „Mukua“ znamená běloch.

V západní provincii mimochodem obyvatelé mluví jazykem Lozi. V Lusace, hlavním městě, zase jazykem Nianja, kde na bělochy křičí „Muzungu“. Celkově se v Zambii můžete setkat se 72 jazyky, každý kmen má ten svůj.

Místní by se chtěli hned kamarádit a trávit svůj čas už jenom s vámi. Člověk si ale musí dávat pozor, ne každý to myslí upřímně. Najdou se i tací, kteří chtějí dostat peníze nebo vás rovnou okrást.

Co ti pobyt v Zambii dal? A je něco, co ti vzal?

Jé, strašně děkuji za tuhle otázku! Protože Zambie mi jenom dala. Po návratu jsem se snažila zamyslet nad tím, co jsem touto cestou ztratila, a nenapadla mě ani jedna jediná věc – a dodnes nenapadá.

Vždy jsem si přála pomáhat v rozvojové zemi. Navždy budu vděčná, že jsem si tento sen splnila. Práce i život v Zambii mě hrozně bavil, milovala jsem to tam! I když ne vždycky to bylo jen sluníčkové, nelituji jediného dne. Hodně moc mě to posílilo. Jak v praxi, tak v osobním životě. Zlepšila se mi tam angličtina, poznala jsem novou kulturu, spoustu zlatých lidí, místní život a zvyky. Hodně mi to změnilo pohled na svět a našla jsem si tam cestu sama k sobě. Místní mě jejich povahou naučili laskavosti a trpělivosti.

Tvé poslední fotografie na instagramu (@esterka_dombrovská) jsou ze Srí Lanky. Kdybys tuto destinaci měla porovnat se Zambií, našla bys něco společného?

Ano, na Srí Lance jsme tento rok strávili s přítelem měsíc. Každá země je úplně jiná. Ať už v kultuře, zvycích, nebo v náboženství.

Společný rys mě ale napadá u místních obyvatel. Jak už jsem zmiňovala, občas jsem se setkala s lidmi, kteří se snažili získat nějaké peníze. Celkově v obou zemích jsem zažila situace, kdy místní se přiznali k tomu, že si myslí, že jelikož jsme měli peníze na to přiletět do jejich země, musíme mít spoustu peněz a být bohatí. Málokdo pochopil, jak to ve skutečnosti je, že peníze na takové cesty si musím našetřit z brigád a rozhodně to není otázka měsíce. Paradoxně jsou ale v obou zemích místní také velmi pohostinní, zajímají se o naše životy, naši zemi a tradice.

Doporučila bys Zambii pro klasickou dovolenou?

Zambie určitě nebude atraktivní pro každého. Nejznámější zambijské město je Livingstone, kde se nachází Viktoriiny vodopády. Tam také směřuje nejvíc cestovatelů, pak pokračují na safari do Botswany.

Celkově je v Zambii celkem draho, pokud se tedy člověk nerozhodne jíst pouze kukuřičnou mouku, fazole a rajčata. Ani doprava není úplně nejlevnější. Člověk má sice každý den na očích chudobu a bídu, ty široké a upřímné úsměvy jsou ale k nezaplacení. Pokud má tedy někdo dobrodružnou dušičku, tak návštěva „pravé Afriky“ za to rozhodně stojí!

Ester a její záznamy cest sledujte na instagramu @esterka_dombrovská. My děkujeme za skvělý rozhovor a přejeme spoustu dalších podobně nezapomenutelných zážitků!