Rozhovor s blogerkou Ejnets o životě v Lisabonu a Svatojakubské cestě

Rozhovor s blogerkou Ejnets o životě v Lisabonu a Svatojakubské cestě

Anetastudovala ve Španělsku, momentálně žije v Lisabonu a před nedávnem s přítelem absolvovali Svatojakubskou cestu El Camino de Santiago a píše o tom blog. Rozhodli jsme se proto s ní udělat rozhovor a na vše se zeptat. Pokud rádi objevujete krásy Evropy, chtěli byste podniknout něco netradičního či hledáte tipy na ty nejhezčí místa, Aneta pro vás bude jistě inspirací.

<

Řekni nám něco o sobě a co se na tvém blogu mohou čtenáři dozvědět?

Určitě nemůžu říct, že bych byla nějaký světoznalec či obrovský cestovatel, co šel světa kraj. Popravdě mám raději život vcizí zemi, než se tam zastavit na měsíc, i když to je také pohádka. Momentálně bydlím vLisabonu, zatím to vypadá na rok. Předtím jsem studovala ve Španělsku, kde jsem potkala svého italského přítele, skterým teď žiji. Díky němu znám velmi dobře i Itálii a měla jsem možnost tam pobýt nějaký ten pátek.

Minulý rok jsme se rozhodli, že zkusíme něco dalšího. Příteli tady v Lisabonu vyšlo studium, takže jsem se rozhodla všeho nechat, jak školy, tak práce a pokračovat vmé vášni pro psaní a cestování. Blog je tedy hlavně o mém pohledu na život a našich cestách po světě.

Proč si se rozhodla mít cestovatelský blog?

Blogování byla vždy má vášeň, snad už od čtrnácti let, kdy jsme na blog skamarádkami dávaly naše fantazy „knížky“. Poté jsem si chvíli pohrávala sfashion blogem, beauty blogem, ale psaní o cestách a mém životě mám nejraději a za posledních 8 měsíců mě to dělá velmi šťastnou. Hlavně díky Lisabonu, samozřejmě.

Jaké to je žít vLisabonu? A co Portugalci – pociťuješ kulturní rozdíly?

Život vLisabonu či vPortugalsku není úplně jednoduchý. Je tady po většinu roku krásné počasí a to svádí k lenivosti, což vím zvlastní zkušenosti. Od toho se právě odvíjí spousty věcí. Zmatenost, laxnost a pomalý život Lisaboňáků, typ chování, který mi právě tolik vadil už ve Španělsku.

Lisabon začíná být vposledních letech dost turisticky oblíbený a hodně lidí se sem stěhuje za příslibem dobrého žití. Žije se tady sice krásně, ale najít permanentní bydlení je vpodstatě nemožné, kvůli hroznému stavu bytů za vysoké ceny. Naopak ale ostatní náklady na život, jako potraviny, jsou na hlavní město velmi levné. Stejně tak ceny za jídlo vrestauracích nejsou nikterak odlišné například od Prahy.

Lhala bych, kdybych řekla, že to tu není krásný. Slunce a neuvěřitelná malebnost města, blízký oceán – kvůli tomu všemu, ty trable Lisabonu odpustíte.

Co se vám vLisabonu nejbláznivějšího přihodilo?

Bylo toho hned několik. Vnašem bývalém bytě, kde jsme sdíleli kuchyň sdalšími lidmi, nám sousedi vytopili jednu zkoupelen, až to zasáhlo elektriku a nikdo se o to třeba přes 15 hodin nestaral. Náš domácí, vlastník celého baráku, sousedka, která nás právě vytopila, všichni od toho dali ruce pryč a my mezi tím plavali, bez jakékoliv elektriky od brzkých ranních hodin až do noci.

O pár týdnů později nám propršelo do postele, jelikož naše ložnice byla hned pod střechou a ten den vážně pršelo dost, střecha to nezvládla a po stěnách, přes elektriku a do postele nám tekla voda, takže jsme najednou zničeho nic neměli kde spát.

Vnašem dalším bytě jsme měli podobnou příhodu svodou, kdy nás dokonce naše domácí chtěla vyhodit z bytu, protože si moc stěžujeme. Prvních pět dní po nastěhování jsme měli každý den vytopenou koupelnu, ale bylo to jen „drobné kapání“. Naštěstí se vše vyřešilo.

Teď vlétě jsou našim úhlavním nepřítelem „jen“ šváby. Člověk si ale zvykne na všechno. Obzvláště vLisabonu po několika měsících.

Nedávno jste absolvovali Svatojakubskou cestu, El Camino de Santiago. Jaké to bylo a jak jste se ktomu dostali?

El Camino jsem chtěla jít už od doby, co jsem pobývala ve Španělsku, ale vtu dobu na to nebyl čas a teď už i vím, že jsem na to ani nebyla připravená. A jelikož žijeme právě vLisabonu, kdy jindy než teď cestu podniknout. Svatojakubská cesta je něco, co by měl každý cestovatel jednou zažít, ne jenom kvůli hledání Boha či víry, ale zkusit si to, šlápnout si na dno a dál.

My jsme šli pěšky ze Španělského Tui, hned od hranic sPortugalskem, přes 120 km do Santiago de Compostela a zvládli jsme to za tři dny. Byla to doopravdy velká makačka, museli jsme jít přes 40 km za den, což bylo až moc a určitě bych to nikomu nedoporučovala, lepší je to vklídku 20-25 km za den. My si ale chtěli vážně máknout a dát do toho všechno. Cesta fyzicky náročná není, ale pokud máte předtím lehce vybudovanou fyzičku, určitě to nebude na škodu. Největší záchrany při cestě byly Sudokrém na všechny možné bolístky, klobouk, vysoký opalovací krém a voda. Je důležité si při cestě uvědomit, že to chodívali mniši a věřící bosky, jak vzimě, tak vlétě. Tudíž správné El Camino by mělo být bez zlepšováků.

Ať už cestu jdete vzimě či létě, není to žádná procházka růžovým sadem a ať jste věřící či ne, určitě se vás to dotkne velmi hluboko jako mě. Cesta má určitě své spirituální kouzlo. Já chtěla Camino jít hlavně kvůli pocitu té silné víry, kterého se mi vSantiagu při mši vkatedrále dostalo.

Když dorazíte před katedrálu, je to nčco nepopsatelného a už jen kvůli tomu pocitu zadostiučinění bych to všem moc doporučovala.

Co plánujete dalšího navštívit?

Vlétě plánujeme Azory, jelikož zLisabonu jsou k dostání letenky za příznivější ceny než zČech. Lákají nás také proto, že nejsou ještě tolik turistické. Bohužel ale ani jeden neřídíme, což je pro cestovatele dost smutné, takže ještě musíme promyslet, jak se budeme po ostrovech a jejich okolí pohybovat.

Dále bychom ale také rádi důkladně procestovali okolí Lisabonu a zbytek Portugalska, co jsme ještě nestihli – jako města Evora, Nazaré či pláže u Setubalu jako Sesimbra…

Jaké destinace bys vPortugalsku doporučila?

Na prvním místě je určitě Madeira na jaře, protože je nádherná, čistá, oáza klidu. Co se týče pevniny, tak Algárve je krásné, my byli na podzim, dalo se stále koupat a nebylo okolo tolik lidí. Místa kolem Lisabonu jako Sintra a Cascais. A pokud si chcete udělat příjemný prodloužený víkend, tak určitě Porto, které je o moc klidnější než Lisabon a není tam takové teplo.

Kam se ráda vracíš?

Ráda se každý rok vracím do Itálie, kMarcovo rodičům, až úplně dolů do Kalábrie. Bydlí hned naproti Sicílii a je to úplně jiná Itálie, než ta co vidíte vŘímě či Miláně. Všechno je víc intenzivní, hlavně jídlo, o kterém se mi občas i zdá. Miluji Palermo a Liparské ostrovy.

Toto léto, než odjedeme zLisabonu, bych ještě chtěla stihnout Sevillu, což je moje neoblíbenější Španělské město, společně sCórdobou. Co se týče Španělska, můžu Andalusii jen doporučit, je vskutku nádherná.

Mimo národy shorkou krví se každý rok vracím do Amsterdamu a před dvěma lety jsem se zamilovala do New Yorku, kam se chci také brzy vrátit.

Kde byste jednou chtěli zakotvit? Španělsko, Portugalsko, Itálie či Čechy?

Když jsme odcházeli zPrahy, tak jsme si řekli, že se musíme vrátit a žít tam. Teď si tím ale nejsem tolik jistá, svět má toho tolik co nabídnout. Portugalsko to určitě nebude, natož Itálie, ale určitě mě láká teplo a pomalejší prostředí, než je Praha. Na jednu stranu, si zde stěžuji, jak mi pomalý život ve Španělsku a Portugalsku vadí, ale na druhou je to krásné, člověk se nemusí ničím stresovat, i když vám padá barák na hlavu a žijete zvýplaty do výplaty.

Každopádně bych toho chtěla vidět co nejvíc, abych jednou mohla říct: Ano, tady jsem doma. Viděla jsem toho tolik, že tomuhle místu můžu doopravdy říkat domov. Ať je to kdekoliv na tomhle krásném světě.

Díky moc za skvělý rozhovor a ať se vám na cestách daří! Anety blog:www.ejnets.com