Z Londýna bez lístku do Brightonu

Tak prý bez lístku se tady v Anglii nikdo nikam vlakem, metrem, busem, čímkoliv, nedostane?? Kecyyyy, já jsem se dostalala až do Brightonu! ??

Protože mi už po tom čtvrtroce chybělo moře, přemýšlela, že bych zajela do Brightonu, o kterém všichni tak hezky mluví. Zkoušely jsme to naplánovat s kámoškama, ale ze 135369 lidí jsem zbyla jediná, kdo mohl nakonec jet. Rozhodně jsem kvůli tomu nechtěla přijít o veganský festival, na který jsem se těšila, takže jsem ráno v 9 vyrazila na metro. ?

Když jsem přijela na Victoria Station, tak jsem byla lehce zmatená (tzn. vůbec jsem neměla tušení, co mám dělat ?) z tý stovky tabulí a nástupišť. Rozhodla jsem se dojít si pro radu na informace. Už z pohledu jsem tušila, že se paní asi moc v práci nebaví ?, ale to nejdůležitější jsem se dozvěděla.

Šla jsem teda na nástupiště 14, kam jsem byla poslána. Tady stála slečna, která posílala lidi do vlaku, který zrovna přijel. Když jsem zrovna přemýšlela o tom, kde vezmu lístek, tak mi řekla moc milou zprávu! Prý když mám Oysterku (karta, se kterou se jezdí po Londýně), tak si nemusím chodit kupovat lístek! Paráda! Tak jsem nasedla do vlaku a čekala, až přijde někdo, komu kamsi přiložím Oysterku a zaplatím mu za cestu..

Přede mnou seděla rodinka, jedouc do Brightonu ze stejného důvodu (minimálně jednoho, a to byl ten vegan fest). Říkala jsem si, že bych se jich pak mohla držet a oni by mě dovedli až na místo činu. ☝? Když jsme po dvouhodinové cestě přijeli na místo, pochopila jsem, že jsem to s tím lístkem asi úplně nepochopila ?, protože po mně nikdo nechtěl ani kartu, ani peníze.

Když jsme vystupovali, našla jsem na zemi telefon (který mi asi zachránil život?!). Zeptala jsem se tý sympa rodinky, jestli ho někdo z nich nepostrádá, ale ničí nebyl. Dali jsme ho do ztrát a nálezů a já jsem skočila po šanci přeskočit na téma vegan festival. ? Moc mile se mě tahle skupinka lidí ujala a šli jsme k východu z nádraží. Aha.. tady nastala ta sranda, kdy jsem se samozřejmě nemohla dostat ven. Zum Glück paní maminka lístek měla a já jsem s ní proběhla na ten její a další štěstí bylo to, že nás nikdo neviděl..?
Takže takhle jsem ušetřila asi 14 liber.

Když jsme došli na místo, tak jsem hezky poděkovala a rozdělili jsme se. Budova byla přímo u moře, to bylo super. No uvnitř jsem strávila asi tři a půl hodiny, bylo to boží, byla jsem tam jak v ráji, celý tři hodiny jsem ochutnávala všechno, co se ochutnat dalo. ?

Počasí bylo nááádherný! Takže po tom, co jsem se konečně rozloučila s jídlem, krystaly, ajurvédskou kosmetikou, oblečením, blabla,… ?, šla jsem se projít po pláži k moři, sedla si, koukala na západ slunce zase jednou z jiného úhlu pohledu ?, a taky z jiného úhlu pohledu ?. Při procházce po oblázcích jsem zase pár minut věnovala děkování, jaký život si tvořím, jak se mám krásně a jak mi vychází všechno, co si přeji, hezky postupně, s perfektním načasováním. ❤

Procházka po pobřeží a nejedna řecká restaurace mi připomněla Korfu. ? Zašla jsem do pár galerií, některé byly fakt moc zajímavé, dál jsem to vzala obří zahradou s tím nejzelenějším a nejupravenějším trávníkem kolem nádherného Brightonského hradu, kde je krásné muzeum a taky prý škola angličtiny. Pak už jsem jen PROŠLA takovou hlavní shopovací uličkou (nashopováno jsem měla dost z festu ?), rozdala pár drobných pouličním umělcům a bezdomovcům a byla jsem zpátky na nádraží, tentokrát odhodlaná jet podle pravidel! ?

U automatu na lístky jsem vedle sebe slyšela, jak se někdo rozčiluje. Po pár sekundách mi došlo, že se někdo rozčiloval česky. ? Tak jsem šla ochotně pomoct, když už jsem frajerka věděla, jak na to. Nějak jsme si se s paní zakecaly, seznámily se, nakonec jsme i s ostatními z její rodiny koupili skupinovou jízdenku do Londýna a jelo se domůůůůů. Ve vlaku jsme si moc hezky popovídali, tak různě o všem možným. Vlastně i při čekání na vlak, protože ten jeden nám ujel asi tak o 5 sekund. ?

Domů jsem přišla asi v 9 večer, takže jsem si udělala krásně celodenní výlet. Padla jsem do postele s úžasným pocitem z výletu, z moře, z vegan festu, ze super lidí, jaké jsem potkávala celý den, z krásného počasí, z dalšího fajnováckýho zážitku, dobrodružství, z čerstvého vzduchu. Z běžných věcí, které se normálně berou jako samozřejmost a já jsem za ně byla vděčná.
Co všechno suprovýho se může za jeden den stát, co? JEDEN den.. Ještě že jich máme k životu tolik moc a takhle krásný si můžeme udělat úplně každý z těch všech.. a klidně úplně jednoduše, když objevíme radost i právě v těch samozřejmostech. ?

Dobrý, tak to bylo moudro na závěr, mějte se hezky a díkeees! ??

Martina