Dubnový Kypr s malým Míšou – díl 4.

Během prvního týdne našeho pobytu na Kypru jsme navštěvovali nejkrásnější místa vširším okolí města Paphos. Druhý týden jsme vyráželi na cesty po ostrově většinou bez předem daného cíle a těšili se, na co krásného narazíme.

Jeskynní klášter Agios Neofytos leží ve vnitrozemí jen 9 kilometrů od Paphosu.

Ve 12. století si zde poustevník Neofytos vytesal ve skále celu a malou kapli. Časem poustevník získal žáky a kaple byla rozšířena na kostel.

Vareálu kláštera se dnes nachází také muzeum sliturgickými předměty, ikonami a starými rukopisy.

SMíšou jsme prošli areál kláštera a udělali jsme si i krátkou procházku okolními horami. Vnedalekém městě Tala si pak Míša pohrál na hezkém dětském hřišti a já si zkusila zazpívat vmístním amfiteátru. Akustika byla úžasná!

Odpoledne jsme se pak okoupali vmoři na hezké pláži sbarevnými kamínky nedaleko městečka Kissonerga.

Auto můžete nechat na parkovišti u Kissonerga sunset view point a pak jen pár metrů sejít dolů kpláži.

Večer můžete odsud nebo znedalekého baru Sea You Beach Bar pozorovat úžasný západ slunce nad mořem.

Další dny jsme se rozhodli vydat vnitrozemím na severní pobřeží ostrova a podívat se také do pohoří Trodoos. ZPaphosu vede na severní pobřeží hezká silnice B7. Vměstečku Stroumpi jsme udělali zastávku u kamenného kostelíka, Míša si zazvonil na zvon.

Poté už jsme dorazili kpobřeží a plánem bylo projet hezká pobřežní městečka. Začali jsme ve městě Polis. To nám tedy ale vůbec nepřišlo hezké. Docela dlouho jsme se po městě motali a hezkou pláž se nám podařilo najít až u města Limni, u mola Limni Dock.

Když jsme vyjížděli zPaphosu, těšili jsme se, že se vparném dni okoupeme vmoři. Překvapilo nás tedy, že u Limni foukal silný vítr a byly velké vlny. Nechtělo se nám ani do plavek, natož tak do moře… Na informační ceduli jsme se dočetli, že na této pláži bývají mořské želvy karety a kladou zde vajíčka. Vdubnu jsme ale žádnou želvu neviděli.

Pokračovali jsme pak dál po pobřežní silnici a nechali se zlákat odbočkou do vnitrozemí slibující dančí farmu. No na tento zážitek budu ještě dlouho vzpomínat. Zpevněná cesta se brzo stala nezpevněnou kamenitou a posléze už jen lesní prašnou cestičkou. Dančí farma nikde. Po hodině cesty hlubokým lesem (sama vautě smalým Míšou), bez signálu na mobilu, jsme narazili na informační ceduli, která hlásala, že jedeme po okružní cestě, která skončí zas tam, kde začala… No nevím, kde se stala chyba, každopádně jsme se pak hodinu zas vraceli zpět, daňky jsme samozřejmě žádné nepotkali a byli jsme fakt rádi, že jsme aspoň po cestě nepíchli kolo.

Míša měl radost, když jsme narazili na stromy spomeranči. Natrhali jsme si jich plnou tašku. Bohužel jsme pak zjistili, že jsou tak kyselé, že se vůbec nedají jíst.

Když jsme se konečně domotali zpět kmoři, zamířili jsme do města Agia Marina. Kousek od hlavní cesty mají pěkný kostelík. Okolo jsem lavičky, kam se dá schovat do stínu. Nás ale lákalo moře.

Město duchů…tak jsme Agia Marinu nazvali. Nikde jsme nepotkali ani živáčka. Vše oprýskané, zarostlé trávou. Do toho skučel zlověstně vítr. Na fotkách vypadá toto místo docela malebně, ale atmosféra zde byla opravdu ponurá. Pryč odsud….

Co bylo dál? To se dozvíte vdalším pokračování tohoto cestopisu.

Magdalena S