Během prvního týdne našeho pobytu na Kypru jsme navštěvovali nejkrásnější místa v širším okolí města Paphos. Druhý týden jsme vyráželi na cesty po ostrově většinou bez předem daného cíle a těšili se, na co krásného narazíme.

 

 

Jeskynní klášter Agios Neofytos leží ve vnitrozemí jen 9 kilometrů od Paphosu.

 

 

Ve 12. století si zde poustevník Neofytos vytesal ve skále celu a malou kapli. Časem poustevník získal žáky a kaple byla rozšířena na kostel.

 

 

V areálu kláštera se dnes nachází také muzeum s liturgickými předměty, ikonami a starými rukopisy.

 

 

S Míšou jsme prošli areál kláštera a udělali jsme si i krátkou procházku okolními horami. V nedalekém městě Tala si pak Míša pohrál na hezkém dětském hřišti a já si zkusila zazpívat v místním amfiteátru. Akustika byla úžasná!

 

 

Odpoledne jsme se pak okoupali v moři na hezké pláži s barevnými kamínky nedaleko městečka Kissonerga.

 

 

Auto můžete nechat na parkovišti u Kissonerga sunset view point a pak jen pár metrů sejít dolů k pláži.

 

 

Večer můžete odsud nebo z nedalekého baru Sea You Beach Bar pozorovat úžasný západ slunce nad mořem.

 

 

Další dny jsme se rozhodli vydat vnitrozemím na severní pobřeží ostrova a podívat se také do pohoří Trodoos. Z Paphosu vede na severní pobřeží hezká silnice B7. V městečku Stroumpi jsme udělali zastávku u kamenného kostelíka, Míša si zazvonil na zvon.

 

 

Poté už jsme dorazili k pobřeží a plánem bylo projet hezká pobřežní městečka. Začali jsme ve městě Polis. To nám tedy ale vůbec nepřišlo hezké. Docela dlouho jsme se po městě motali a hezkou pláž se nám podařilo najít až u města Limni, u mola Limni Dock.

 

 

Když jsme vyjížděli z Paphosu, těšili jsme se, že se v parném dni okoupeme v moři. Překvapilo nás tedy, že u Limni foukal silný vítr a byly velké vlny. Nechtělo se nám ani do plavek, natož tak do moře… Na informační ceduli jsme se dočetli, že na této pláži bývají mořské želvy karety a kladou zde vajíčka. V dubnu jsme ale žádnou želvu neviděli.

 

 

Pokračovali jsme pak dál po pobřežní silnici a nechali se zlákat odbočkou do vnitrozemí slibující dančí farmu. No na tento zážitek budu ještě dlouho vzpomínat. Zpevněná cesta se brzo stala nezpevněnou kamenitou a posléze už jen lesní prašnou cestičkou. Dančí farma nikde. Po hodině cesty hlubokým lesem (sama v autě s malým Míšou), bez signálu na mobilu, jsme narazili na informační ceduli, která hlásala, že jedeme po okružní cestě, která skončí zas tam, kde začala… No nevím, kde se stala chyba, každopádně jsme se pak hodinu zas vraceli zpět, daňky jsme samozřejmě žádné nepotkali a byli jsme fakt rádi, že jsme aspoň po cestě nepíchli kolo.

 

 

Míša měl radost, když jsme narazili na stromy s pomeranči. Natrhali jsme si jich plnou tašku. Bohužel jsme pak zjistili, že jsou tak kyselé, že se vůbec nedají jíst.

 

 

Když jsme se konečně domotali zpět k moři, zamířili jsme do města Agia Marina. Kousek od hlavní cesty mají pěkný kostelík. Okolo jsem lavičky, kam se dá schovat do stínu. Nás ale lákalo moře.

 

 

Město duchů…tak jsme Agia Marinu nazvali. Nikde jsme nepotkali ani živáčka. Vše oprýskané, zarostlé trávou. Do toho skučel zlověstně vítr. Na fotkách vypadá toto místo docela malebně, ale atmosféra zde byla opravdu ponurá. Pryč odsud….

 

 

Co bylo dál? To se dozvíte v dalším pokračování tohoto cestopisu.

Magdalena S

Dubnový Kypr s malým Míšou – díl 4.
Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Získejte cestovatelské tipy jako první!