Týden stopem po Andalusii – Díl II.

Druhou noc našeho dobrodružného putování po Andalusii jsme skamarádkou strávily na pláži ve městě La Línea de la Concepción, nedaleko celnice, kterou se prochází na Gibraltar.

Hned po probuzení jsme šly vLa Línea najít supermarket a koupit zásoby jídla na celý den a poté už jsme se vydaly poznávat Gibraltar. Gibraltar patří Velké Británii a při vstupu na jeho území je nutné projít celnicí. Hned za celnicí se nachází letiště. Při naší návštěvě Gibraltaru zrovna přistávalo letadlo, musely jsme tedy počkat, než letadlo přistane a přistávací dráha bude volná, abychom mohly projít.

Při vstupu na britské území jsme byly vybaveny mapkou Gibraltaru. Rozhodly jsme se tedy, že obejdeme obrovskou skálu Rock of Gibraltar po směru hodinových ručiček, vykoupeme se vmoři, prohlédneme si město a přístav a navečer se vrátíme do města La Línea.

Chvíli jsme také zvažovaly výstup nahoru na skálu, kde je dle průvodců možnost spatřit volně žijící kolonii opic makak. Nejvyšší bod skály se nachází ve výšce 426 m. Za výstup na horu se platí 1,5 libry. Nakonec jsme od výstupu na skálu upustily a ani jsme toho nelitovaly, protože několik makaků jsme viděly i dole na úpatí skály.

Prošly jsme si uličky města, které na nás působilo hodně turistickým dojmem.

Všude spousta drahých kaváren a restaurací. Vuličkách města je ale i spousta butiků a obchodů britských řetězců, vnichž jsou možné výhodné bezcelní nákupy.

Poté jsme zamířily na východní pobřeží Gibraltaru, kde se nacházejí krásné pláže. U první hezké pláže jsme si udělaly přestávku, posnídaly jsme a zaplavaly jsme si vprůzračně čistém moři. Zajímavé bylo, že ač byl červenec, tedy vrchol sezony, pláže byly téměř prázdné. Turisté asi opravdu navštěvují Gibraltar hlavně kvůli skále sopicemi, než kvůli koupání se vmoři.

Procházely jsme pak podél pobřeží dokola kolem gibraltarské skály, a když nám bylo horko, tak jsme se osvěžily vmoři. Podle mapy se zdálo, že budeme moci celou skálu dokola obejít. Prakticky to ale nebylo možné, pěšky se dalo dojít kolem pobřeží přibližně jen do nejjižnějšího bodu Gibraltaru.

Na západním pobřeží se pak nachází hlavně zástavba a přístav.

Navečer jsme se vrátily do města La Línea de la Concepción, vněmž zrovna začínala velká fiesta. Celé město bylo krásně vyzdobené a plné různých stánků se suvenýry a občerstvením. Vkaždé ulici byla také otevřena nejméně jedna diskotéka.

Po městě jezdily vozy tažené koňmi a některé dívky a ženy byly oblečeny do tradičních andaluských krojů. Spřibývajícím večerem bylo vulicích města stále více lidí. I po půlnoci byl slyšet jásot malých dětí, které se vesele točily na kolotočích. Na fiestě jsme se dobře bavily do tří do rána a pak už byl čas přemýšlet, kde dnešní noc budeme spát. Nechtělo se nám zůstávat další noc ve městě a rozhodly jsme se tedy jít za město a zkusit si někoho vnoci stopnout.

Pěšky jsme došly až do městečka San Roque, kde nám kolem páté ráno zastavil vesele naložený rozvozce pečiva mířící do Algeciras. I když jsme měly původně namířeno na opačnou stranu, neodolaly jsme možnosti poznat další andaluské město a sdodávkou jsme se svezly.

Když jsme dorazily do přístavu města Algeciras, už se rozednívalo. Byly jsme ale po celé probdělé noci hodně unavené a vydaly jsme se tedy hledat místo na spaní. Algeciras je největší město ležící vGibraltarském zálivu. Nachází se vněm strategický obchodní přístav (jeden znejdůležitějších vEvropě). Změsta také vyplouvají trajekty do Maroka (cesta trvá 2 a půl hodiny). Město má jemný nádech arabské kultury, můžete zde najít čajovny vmarockém stylu, ale i nápisy v arabštině. Jen během naší krátké návštěvy jsme ve městě potkaly několik Maročanů.

Dle průvodců se Algeciras pyšní řadou krásných pláží. Nám se ale bohužel nepodařilo najít ani jednu. Pán rozvážející pečivo nás vyložil hned u bran obrovského nákladního přístavu. Místo krásných pláží, kde bychom si mohly roztáhnout spacáky a ještě se pár hodin prospat, jsme tedy obdivovaly obrovské přepravní lodě a tankery. Oči se nám už ale hodně klížily a ne a ne vokolí přístavu najít místo vhodné na spaní. Nakonec jsme se vpolosedě alespoň necelé dvě hodiny vyspaly včekárně (pravděpodobně sloužila k čekání na trajekt), která se nacházela hned u přístavu.

Když se čekárna začínala hodně plnit lidmi, kvůli velkému hluku už jsme stejně nemohly spát, vydaly jsme se tedy znovu hledat ty pověstné krásné pláže, kde bychom ve spaní mohly pokračovat. První pláž, na kterou jsme narazily, nás svým stavem tak zklamala, že jsme se raději rozhodly popojet.

Se sympatickým marockým otcem od rodiny, který se vydal do Španělska za prací, jsme se svezly až do Estepony, kde jsme na krásné upravené pláži prospaly zbytek dopoledne.

Odpoledne jsme pak strávily koupáním se vprůzračném moři a procházkami po upravených romantických plážích.

Estepona je opravdu krásné a upravené letovisko na Costa del Sol. Shodly jsme se, že pokud bychom někdy vyrazily na dovolenou do hotelu, tak by to bylo právě sem.

Co bylo dál? To se dozvíte vpokračování tohoto cestopisu.