Bulharsko – Kiten

Naše čtenářka slečna či paní Marie byla tak laskavá a poslala nám první příspěvek do nové sekce „Cestopisy“, za což ji moc děkuji. Pokud se budete chtít také zapojit do pomoci ostatním čtenářům, či jim být svými cestopisy inspirací, velice uvítám vaše cestopisy na emailu levnocestovani@email.cz. Ještě jednou děkuji.

Pro letošní dovolenou jsme si vybrali klasický zájezd s cestovní kanceláří, letecky, na dvanáct dní, v hotelu, se snídaní. Jako destinace bylo zvoleno Bulharsko, a to z důvodu ceny a pozitivních recenzí. Prvně jsme zvažovali Černou Horu, ale u této země stále nejsou dobré recence (nepořádek, služby nízké kvality). Zájezd jsme vybrali již začátkem května jako „first minute“ z toho důvodu, že jsme věděli přesný termín, kdy můžeme jet a měli jsme obavy, že v tomto termínu nebude vhodný „last minute“ zájezd. Nakonec se ukázalo, že jsme udělali dobře, se stejnými parametry „last minute“ byl minimálně o tisíc korun dražší. Kiten jsme si vybrali z důvodu lokalizace jižně od Burgasu, v blízkosti je řada míst na výlety (oproti severně položeného Slunečního pobřeží, kde jsou prakticky jen hotely a nic k tomu).

Cesta probíhala bez problémů, let z Ostravy do Burgasu trval dvě hodiny, na palubě jsme dostali i malou svačinku. Z letiště nás vyzvedl autobus cestovní kanceláře a odvezl k hotelu, tato cesta trvala asi hodinu a půl.

Bydleli jsme v tříhvězdičkovém hotelu Eos II, dvoulůžkový pokoj s klimatizací, ledničkou, televizí, wifi připojením, balkonkem se stolečkem a židličkami, samozřejmostí toaleta se sprchovým koutem. Jediným nepříjemným překvapením byl fakt, že odtok vody ze sprchového koutu byl poněkud nedostatečný a i po dvou hodinách byla v koupelně na podlaze voda, což bylo při návštěvě toalety méně příjemné. Ale toto byl jediný méně příjemný zážitek během celého pobytu.

Kiten je čisté turistické městečko, má dvě písečné pláže, všude spousta obchůdků se suvenýry, oblečením, stánky s občerstvením (typicky s vařenou kukuřicí, sladkými i slanými palačinkami) a samozřejmě restaurace. Na večeře jsme chodili právě do nich, jediným problémem byla jazyková bariéra, jakožto ročník, který se již neučil rusky, jsme bulharsky nerozuměli ani slovo, a Bulhaři neovládají angličtinu, takže to bylo „rukama nohama“, ale vždy jsme to nějak zvládli. Jídlo bylo vždy dobré, typickým pokrmem jsou různě připravované ryby. Ceny za jídlo ovšem nejsou výrazně nižší než v ČR, jak se všude velmi hlasitě říká, pohybují se přibližně ve stejné hladině jako u nás.

V moři je možné spatřit medúzy, mořské jehly a koníky (zejména v hlubší vodě u přístavu), na plážích je velké množství „škeblí“, při šnorchlování kolem kamenitých okrajů pláže lze spatřit různé ryby. Na mělčině byli drobní korýšci, kteří při vstupu do vody ihned začali „okusovat“ nohy. Nejsou nebezpeční, ale na jemné kůži to občas není příjemné. Pomohlo, když člověk nestál na místě.

Jelikož s přítelem patříme mezi lidi, kteří neumí celou dovolenou jen proležet na pláži, vybírali jsme si destinaci tak, abychom mohli jet na nějaké výlety. První den jsme navštívili Primorsko, „vizážově“ velmi podobné, avšak větší přímořské letovisko. Pro milovníky přírody je zde vrch se suchomilnou vegetací, na kterém se při troše štěstí dá najít i suchozemská želva. Druhý den jsme jeli na projížďku jachtou (hodina za 15 leva, 1 leva = 15 korun českých), při troše štěstí lze spatřit i delfíny.

Další výlet byl na řeku Ropotamo, která ústí do Černého moře severně od Primorska. Tento výlet byl mírně dobrodružnější, protože jsme dopředu nevěděli, jestli se tam dostaneme, jelikož nás delegát upozorňoval, že tam pravděpodobně autobusy nestojí. Ale nakonec cesta tam problém vůbec nebyla, stačilo nastoupit na minibus směrem na Burgas či Sozopol a pan řidič nás vysadil přímo u odbočky k přístavišti lodiček. Je možné si vybrat jednu ze dvou tras (nebo obě) – směrem na moře, nebo do vnitrozemí. Při projížďce je možno spatřit vodní ptáky i želvy. Cesta zpět ovšem byla horší, protože autobusy v přímořské oblasti Bulharska nestojí nikde jinde než na autobusovém nádraží a zastávka v protisměru nebyla. On Vám autobus zastaví, když tam stojíte a máváte, ale kdy nějaký takový jede? Toť otázka, tak jsme do Primorska (asi 5 km po silnici) šli pěšky. Nebyl problém to zvládnout, ale s malými dětmi nebo s bolavýma nohama by to bylo velmi nepříjemné.

Jako další cíl poznávání jsme si vybrali jižněji ležící letovisko Lozenec s tím, že tam jsme jeli minibuskem (za 1 leva na osobu) a zpátky jsme šli podél pobřeží hezky. Za mě šlo o nejhezčí výlet s nejhezčími výhledy na moře. Přibližně na půl cesty mezi Kitenem a Lozencem je malá pláž, kde jsme byli úplně sami jen se dvěma plavčíky. Posledním výletním místem byl Nesebar, historické město, kam jsme se vypravili s organizovaným zájezdem a průvodcem naší cestovní kanceláře. I tento výlet byl moc hezký a doporučuji ho i těm, kteří si nepotrpí na historické památky. Byzantské kostely i celková atmosféra starého centra Nesebaru opravdu stojí za to. Dále byly v nabídce výlety do Varny, která leží v severní části černomořského pobřeží, kde je delfinárium, a také do Istanbulu, ale z důvodu finančních i časových jsme do tohoto nešli.

Co bych doporučila cestovatelům, kteří se chystají do Bulharska?

1. Vemte si s sebou Endiaron, živočišné uhlí, popř. Smectu, nebo jiné léky, o kterých víte, že Vám zaberou – člověk ani nemrkne a má problém (a je nemožné určit z čeho – my jedli úplně tu stejnou věc napůl a mi bylo zle a příteli ne, za 36 hodin naopak). Naštěstí to přešlo stejně rychle, jako to začalo.

2. Voda z kohoutku je pitná, jen má jinou chuť.

3. Výměna peněz – údajně nejvýhodnější je vyměnit v ČR Eura a ta pak vyměnit v Bulharsku za levy, kurz byl začátkem července 1.91 leva = 1 euro. Dejte si ale veliký pozor ve směnárnách, fakt se snaží okrást, nás se pokusil oblafnout o 60 leva, ale díky mé vrozené podezíravosti pán neměl nejmenší šanci. Opravdu počítat, dokud se člověk nedopočítá.

4. Doporučuji slunečníky a lehátka si vzít s sebou, slunečník je na letišti odbaven jako další zavazadlo. Těžko říct, jestli se počítá do celkové hmotnosti nebo ne, zdroje se různí, ale nám to vyšlo v pohodě.

5. Typickým bulharským suvenýrem je růžový olej, dají se koupit ozdobné dřevěné dózičky se skleničkou oleje za 1.5 – 2 levy.

6. V Bulharsku se píše azbukou, pro neznalce (jako my) doporučuji vytisknout tabulku s písmenkama, ať si můžete přeložit alespoň názvy měst.

7. Typickým zvykem Bulharů je kývat hlavou na nesouhlas a vrtět hlavou na souhlas, což je mírně matoucí zejména v restauraci, kdy něco chcete, slečna zavrtí hlavou a pak to stejně přinese 🙂

Celkové zhodnocení: Pohodová dovolená plná nových zážitků a poznání nových míst, cenově nás to vyšlo průměrně – last minuty do Chorvatska vyjdou levněji, ale zase drtivá většina standardních zájezdů vyjde dráž. Nejedná se o tak atraktivní lokalitu jako například středomořské ostrovy, například vegetace i krajina je velmi podobná naší, ale nám to vyhovovalo. Určitě doporučuji lidem, kteří nemají očekávání absolutní exotiky a chtějí si užít moře a dovolenku.