Tak se mi konečně před necelým rokem splnil můj sen! Přestěhovala jsem se i se synem do Španělska. Do slunné Andalusie, kde i v zimě je na naše poměry krásně teplo. Do hor blízko u moře. Do ráje na zemi.

 

 

Všechno to začalo před 25 lety na jedné z mých prvních rodinných dovolených u moře. Tenkrát jsem poprvé uviděla Španělsko (tedy vlastně jen část Katalánska) a bylo rozhodnuto. Rodičům jsem oznámila, že až budu velká, toto je země, kde budu bydlet. No tak už jsem velká a jsem tady. I s Míšou, mým synem.

Od té první dovolené ve Španělsku s rodiči uplynulo spoustu času. Ten jsem ve velké míře strávila cestováním. S přáteli, s partnerem, pak i s malým synem. Projela jsem (a do značné míry i poznala) spoustu zemí, některé mi dokonce připadaly malebnější, některé zajímavější, ale přesto mě vše stále táhlo do Španělska. Každý rok jsem tam minimálně jednou „musela“ být.

Ani jsem nečekala, že to bude všechno tak jednoduché. Vlastně stačilo jen rozhodnout se. A jít za hlasem svého srdce. V mém případě ten hlas volal hodně hlasitě, protože mě táhnul k mému andaluskému příteli a navíc i do mého milovaného Španělska.

Napřed jsme sem (tedy do Andalusie) jen tak jezdili a trávili tu hodně času, i pár měsíců v kuse. V Česku by malý chodil do školky, ale tady běhal po horách. Neměl by taky mít nějaký režim? A neměla bych víc času na práci, kdyby byl malý ve škole?

Španělský školský systém je hodně jiný oproti našemu. I když je škola povinná také až od šesti let, většina dětí do ní chodí už od tří. Ve čtyřech už se pomalinku začínají učit psát a i trošku číst. Pětileté děti už tedy umí písmenka, číslice a jsou mnohem dál, než naše předškolní děti.

Zápis do školy je poslední týden v březnu. Když jsem se pár dní před koncem lhůty pro zápis rozhodla, že malého na příští školní rok zapíšu tady, tedy ve Španělsku, vyrukovaly na mě státní školy s požadavky na tolik papírů, že bylo jasné, že vše prostě během pár dnů vyřídit nestihnu. Ještě k tomu v české škole měl Míša odklad, pokračoval by tedy dalším rokem ve školce. Tady ve Španělsku české papíry pro odklad nechtěli uznat.

Zkusila jsem tedy soukromou waldorfskou školu v Malaze. Hodina jízdy z domu. Školné 550 EUR měsíčně, plus roční zápisné taktéž 550 EUR. S odkladem problém neměli. Ve školce v ČR jsme se domluvili, že zapsaný bude dál, ale budu vykazovat nepřítomnost s odůvodněním návštěvou zahraniční školy. V navazující Základní škole máme domluveno, že najedeme na individuální studijní plán, který obnáší přezkoušení z českého jazyka a gramatiky. Ostatní předměty by mu měli uznat ze španělské školy.

Bála jsem se, jak malý zvládne školu ve španělštině, když španělsky zatím mluví jen pár vět. Nakonec bez problémů. Už první dny se dokázal sám domluvit, děti se učí rychle. Nicméně čtyřhodinové dojíždění (ráno hodina tam a hodina zpět při cestě do školy a odpoledne totéž při cestě ze školy) jsem vydržela přesně tři týdny. Když jsem navíc zjistila, že waldorfské děti si víceméně jen hrají a výuka pro děti v Míšově věku téměř žádná, začala jsem vážně přemýšlet, že zkusím ještě jednou oběhnout státní školy poblíž. Třeba se někde uvolnilo místo?

Do státní školy ve vesničce Triana malého vzali hned. Dokonce ředitelka zajásala, že přišlo další dítě. Nastoupit prý může už zítra a nemusíme ani čekat na další školní rok. Možná tomu pomohlo, že jsem už mezitím stihla vyřídit NIE pro mě i pro Míšu (o tom dále), empadronamiento stačí dodat později.

Nová škola je jen 9 km od domu, 20 min. jízdy autem horami. Nádhera. Míša se do nové školy trochu bál, ale nakonec opět pohoda. Po týdnu už uměl napsat číslice a samohlásky a po měsíci začal dokonce mluvit jednoduchou, ale hezkou španělštinou.

Ve třídě je spolu s Míšou jen 11 dalších žáků, má tedy od paní učitelky hodně individuální přístup. Dokonce mě přesvědčila, že odklad pro nástup do další třídy není potřeba, prý zvládá. Takže v Česku je malý oficiálně ještě předškolák, ale tedy už je školák.

V Česku měl Míša problém se soustředěním, věčně nějaké poznámky učitelek ze školky, že nechce dělat úkoly. Zdejší systém mu asi vyhovuje, protože učitelky ho chválí. Možná je to tím, že se musí víc soustředit, aby ve španělštině rozuměl, co po něm vlastně chtějí. Možná je to jen tím, že je tu míň stresující prostředí, škola začíná tancem na rockovou hudbu, učitelka angličtiny je taková milá starší Angličanka ve stylu hippies, co se jí už nelíbilo v Anglii a prostě vše je tady tak nějak víc v pohodě.

Školní Olympiáda s večírkem k ukončení školního roku začíná v 8 večer a ještě o půlnoci pobíhají děti po školním dvoře. Ráno v 9 mají být opět v lavicích. Nevím, jak to děti zvládají, Míša zatím chodívá spát denně o půl deváté. V den Olympiády ale děláme výjimku.

Na vysvědčení dostal Míša slovní hodnocení, z něhož vyplývalo, že mu to jde ve všech předmětech „adekvátně“. Takže nejspíš za tři. Jsem ráda aspoň za to. Paní učitelka mi dala instrukce, na čem máme zapracovat přes prázdniny.

Teď nás za pár dní čeká nástup do další třídy (školní rok začíná 10. září), koupili jsme velkou školní brašnu a dostali jsme oproti podpisu spoustu učebnic (to mě trochu vyděsilo). Tři učebnice španělské gramatiky, tři díly učebnice matematiky, angličtina a spoustu dalších … no jsem zvědavá.

Pokračování v dalším dílu 🙂

Magdalena S

Život ve Španělsku – můj splněný sen – Díl I. – Škola
Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Získejte cestovatelské tipy jako první!