Západní Sicílie – na sever od Trapani

Blíží se zima, prší, v Česku je 10 stupňů. Nejlepší čas vyjet někam za teplem. Jelikož cestuji se svým 3 letým synem (mimochodem už zkušeným cestovatelem), vybírám z ne příliš vzdálených destinací. Stejně jako loni touto dobou, i letos padla volba na Sicílii. Začátkem října je na Sicílii ještě hezky teplé počasí, kolem 25 stupňů a i moře má ještě příjemnou teplotu na koupání.

Tentokrát to nebude sólo cesta, ale poletí s námi ještě 2 další rodiny s celkem 4 dětmi. Letenky na trasu Bratislava – Trapani jsme za krásnou cenu s předstihem koupili na www.ryanair.com. Ubytování jsme si zajistili přes server www.booking.com poblíž vyhlášené pláže v letovisku San Vito Lo Capo.

Ráno v den odletu vyjíždíme kolem 7:30 z Brna, abychom ještě stihli nechat auto na placeném parkovišti poblíž letiště. Pospícháme ale zbytečně. Našemu letu hlásí půl hodinové zpoždění. Pět dětí naší ekipy se baví tím, že lítají po letištní hale, honí se a hrají si na vojáky. Naštěstí se zdá, že nikomu z cestujících to nevadí.

Po příletu do Trapani půjčujeme auto u místní sicilské autopůjčovny, která má lepší ceny než velké autopůjčovny působící po celé Evropě. Malý problém nastává s placením auta, protože náš hlavní řidič nemá kreditní, ale pouze debetní kartu, kterou autopůjčovna neakceptuje. Neplánovaně se tedy stávám nakonec hlavním řidičem já, protože jako jediná mám u sebe kreditní kartu.

Konečně máme auto. Aby se nás do auta vlezlo pět, jednu autosedačku dáváme na zadní sedadlo a druhou na přední vedle řidiče (v Itálii zákony dítěti povolují sedět v sedačce vpředu).

Pár kilometrů za letištěm odbočujeme k salinám a větrným mlýnům, které se táhnou podél pobřeží. Získávání soli odpařováním mořské vody bývalo významným hospodářským odvětvím kraje.

Pokračujeme do historického centra Trapani, ve kterém se nachází převážně barokní památky – renesanční palác Palazzo Riccio, katedrála sv. Vavřince, jezuitský kostel a klášter a další. Centrum Trapani je krásné, ale samotné město na nás moc dojem neudělalo. Většina budov je nevýrazné pískovcové barvy a celé město nám tak splývá (tedy alespoň ve vzpomínkách) jako by dohromady v jeden celek.

Z Trapani se pak vydáváme po pobřežní silnici na sever do letoviska San Vito Lo Capo. Krajina kolem silnice je kouzelná. Z jedné strany hory, z druhé moře. San Vito Lo Capo je krásné městečko s dlouhou písečnou pláží a čistým, průzračným mořem, majákem a přístavem. V říjnu už zde moc turistů nenajdete, pláž tedy budete mít téměř sami pro sebe. Z východu shlíží na San Vito Lo Capo mohutná hora Monte Monaco, za níž se rozkládá nádherná přírodní rezervace Zingaro.

Do přírodní rezervace Zingaro se vydáváme hned druhý den naší dovolené. Autem se dá dojet až téměř ke vchodu do rezervace, pak (po zaplacení vstupného) pokračujeme pěšky. Pokud plánujete výlet do rezervace s malými dětmi, zvažte, zda jsou schopni sami jít po kamenité cestičce, která se místy prudce svažuje dolů k moři (kde na Vás čeká nádherná opuštěná plážička) a místy zas stoupá po úpatí hory výš nad moře. Loni (to byly Míšovi 2 roky) jsem zkoušela projet rezervaci s dětským sportovním kočárkem, musela jsem to ale po chvíli vzdát. Hrbolaté kamenité cestičky byly opravdu kočárkem nesjízdné.

Letos, už s o rok starším Míšou, navštěvujeme rezervaci znovu, tentokrát odhodláni projít pěšky tolik, kolik Míša a ostatní děti sami dokáží ujít. Už při vstupu do rezervace se nám naskytne nádherný výhled na moře pod námi a na útesy, které ho lemují. Poté už scházíme k první plážičce, na níž chvíli zůstáváme. Voda je průzračná, Míša si hraje s kameny. Celkový dojem nám kazí vosy, které se od nás na krok nehnou. Po chvíli se tedy balíme a jdeme se podívat na muzeum rybářství, které je kousíček nad pláží. Poté po úpatí útesů pokračujeme k další pláži. Po cestě vidíme několik ještěrek a obdivujeme obří kaktusy. Druhá pláž už je docela zaplněná lidmi a vosy jsou i tady. Jinak ale nádhera. Míša se mě ptá, co by se stalo, kdybychom tu zůstali a domů už se nevraceli. Přemýšlím nad tím samým…

Další pláž je v nedohlednu, Míša by tak daleko nedošel, krom toho na nebi začíná přibývat mraků, tak se rozhodujeme už dál nejít a vrátit se zpět k autu. Rezervace má 2 vstupy, severní a jižní. Je možné ji projít několika trasami. Trasa při pobřeží spojuje severní a má 7 km. Vstupné pro dospělého je 5 EUR, děti zdarma.

Další den se rozhodujeme opět pro rezervaci Zingaro, ale tentokrát jdeme jižním vstupem, který leží vedle města Scopello. Už při vjezdu do rezervace obdivujeme dvě zříceniny věží stojících na skalách tyčících se z moře. Míša statečně klopýtá po kamenitých cestičkách. Ve svých 3 letech už ušel celou cestu k první pláži a zpět (asi 20 min. chůze pro dospělého, nám to trvalo s Míšou víc než půl hodiny). Dvouletou německou holčičku, s kterou si pak hraje Míša na pláži, nese raději tatínek. Přece jen je pro tak malé děti chůze po kamenech nebezpečná.

Pláž, na kterou scházíme, je kamenitá a moře je zde úplně průzračné. Překvapená jsem, když jdu plavat a kolem mě plave obrovské hejno krásných, asi 30 cm velkých rybek. Vůbec se nebojí a jsou všude.
Po cestě zpět z rezervace se zastavujeme v muzeu, v němž jsou k vidění zvířata žijící v rezervaci (např. ještěrky, hadi, liška, sova) a jsou zde i popsány místní rostliny.

V rámci našeho pobytu na Sicílii pak ještě navštěvujeme další rezervaci ležící blízko města San Vito Lo Capo, a to Riserva Naturale Orientata Monte Cofano. Po cestě do rezervace se koupeme na romantické plážičce u města Macari, na které krom nás nikdo není. Dál pak autem pokračujeme až téměř ke vchodu do rezervace a pak už jdeme pěšky. Tentokrát s sebou beru pro Míšu kočárek, protože se zdá, že cesty v rezervaci budou pro kočárek pojízdné. Rezervace leží v okolí stejnojmenné hory Monte Cofano tyčící se 659 m nad mořem. Malou část rezervace se nám opravdu daří s kočárkem projet. Zbytek si necháváme na příští rok. Sicílie je opravdu nádherná a rozhodně zde nejsme naposledy.

Den před odjezdem domů máme naplánovaný výlet do Erice. Ze San Vito Lo Capo to máme hodinu autem. Z průvodce víme, že nás čeká město s hradem na vysoké hoře. Překvapení pro nás je, že i samotné město se nachází na této hoře, a že celé město je ve středověkém stylu. Parkujeme před hlavní městskou branou (parkování 2 EUR na hodinu a pak 1 EUR každá další hodina). Kupujeme parkovací lístek na 3 hodiny a odhad byl přesný, přesně tolik času nám stačí, abychom si město a jeho památky prošli. Hned v první památce, kterou je zvonice, zakupujeme lístek za 5 EUR, na základě kterého můžeme navštívit šest vybraných památek (hlavně se jedná o kláštery a kostely). Děti mají vstup zdarma. Vstup do hradu v ceně zahrnut není a stojí 4 EUR. Další možností je zakoupit za 15 EUR vstupenku na komplet všechny památky ve městě.

Erice nás okouzlilo. Z celého města na nás dýchá středověká atmosféra. Nádherný je výhled (zejména ze zvonice a z hradu), kdy vidíme na jedné straně kus pobřeží za Trapani a na druhé straně až po útesy města San Vito Lo Capo. Úžasný je pohled na horu Monte Cofano a také na ostrovy nacházející se naproti Trapani.

A neokouzlilo nás jen Erice, ale celá Sicílie. I když jsme jí vlastně viděli jen kousek. Ale i ten kousek stačil na to, abychom se těšili, že se sem brzy zase vrátíme.

Magdalena S