Na jihu Španělska jsem byla naposledy před necelými pěti lety, když jsem pod srdcem nosila svého malého syna. Teď když už jsou Míšovi skoro čtyři roky, rozhodla jsem se do Andalusie vydat znovu.

 

 

Letenky na poslední týden v dubnu (termín jsem vybírala podle ceny letenek) jsem zakoupila s předstihem už v únoru. Zpáteční letenky pro mě a Míšu z Bratislavy do Malagy vyšly dohromady přibližně na 6 tis. Kč (Míša, ač dítě, platí u Ryanairu plnou cenu letenky).

 

 

Přímo na letišti jsme si půjčili auto u jedné z nejlevnějších autopůjčoven Niza car. Samotná půjčovna se nachází nedaleko letiště a svým zákazníkům nabízí transfer od letiště a k letišti zdarma. Oříšek bylo najít místo, kde shuttle Niza car zastavuje. Pokud byste parkoviště transferů někdy hledali, tak vězte, že část autopůjčoven má zastávky v prvním patře před příletovou halou a další část (jako zrovna naše Niza car) na spodní silnici pod tunelem. Po půlhodině běhání po letišti jsme zastávku našli, avšak Niza car nikde. Když už jsme čekali dostatečně dlouho, smiloval se nad námi řidič jiné autopůjčovny a do Niza car nás hodil. I když jsme na zastávce čekali přesně ve smluvený čas, Niza car se prý řídila příletovým časem našeho spoje, a tak usoudila, že na zastávce prostě budeme jindy (jestli dřív nebo později, než ve smluvený čas, to mi jasné nebylo).

 

 

Pětidveřová Škoda Citigo vyšla na týden na krásných 2300 Kč. Ovšem autopůjčovna k tomu započítala předraženou plnu nádrž v ceně dalších 2100 Kč, ze které nám slíbila nevyjetou část benzínu vrátit (ovšem maximálně jen do poloviny nádrže). I když jsme vraceli auto s nádrží více než z půlky plnou, vrácení peněz se následně nekonalo… No co už, i tak to byla za týdenní pronájem auta hezká cena.

 

 

A kde jsme se všude podívali?

 

 

Největší dojem v nás zanechaly hory rozléhající se kousek od pobřeží. Část jsme projeli autem, část jsme prošli pěšky.

 

 

Natrhali jsme si přímo ze stromů zralá avokáda, pomeranče, mandarinky a citróny, které měly úplně jinou chuť, než ty zakoupené v českých obchodech.

 

 

Podívali jsme se i do několika horských vesniček, které jsou zajímavé svými bílými domky.

 

 

Nejvíce se nám líbila Frigiliana.

 

 

Vesnička ležící v nadmořské výšce 433 m.n.m. v pohoří Sierra de Almijara je turisty hojně navštěvovaná, můžete se jí projet i ve výletním vláčku.

 

 

Frigiliana je vystavěna v maurském stylu, hezké jsou procházky jejími úzkými uličkami stoupajícími k vyhlídkové terase.

 

 

Ve vesnici najdete spoustu obchůdků se suvenýry a regionálními produkty.Chcete-li spojit návštěvu vesničky s festivalem, vydejte se do Frigiliany 30. dubna, kdy se zde konají slavnosti medu.

 

 

Moře bylo v Andalusii ke konci dubna ještě studené (kolem 18 stupňů), ale Míša se statečně koupal. Počasí vyšlo úžasně. Až na dva propršené dny nás provázelo celým týdnem 25 stupňové azuro. Pláží jsme navštívili několik.

 

 

V turistickém letovisku Torre del Mar Míša ocenil velké dětské hřiště přímo u pláže (pokud byste ho hledali, tak leží hned vedle majáku). Pláže jsou ve městě písečné, široké a upravované. Hledáte-li ale klid a romantiku přírody, nic pravého pro vás.

 

 

V Torrox jsme si vychutnali výborný oběd. Centrum města je vystavěno v maurském stylu.

 

 

Pláž byla kamínková a v dubnu ještě neupravená.

 

 

Nejkrásnější a nejromantičtější pláže bez turistů jsou v okolí města Nerja.

 

 

Nerja je romantické město, které si doposud zachovalo svůj původní ráz. Stojí za to navštívit Balcón de Europa, odkud je daleký výhled na celé pobřeží.

Magdalena S

Východní Costa del Sol
Štítky:    

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Získejte cestovatelské tipy jako první!