Velká zeď v Číně – Kdy ji navštívit, kam se vydat a další informace

Proč se vydat?

Plánujete cestu po Číně nebo máte jen dlouhé mezipřistání v Pekingu a nevíte, jak ho využít? Dál už váhat nemusíte! Vydejte se na nejznámější památku této země, tisíce kilometrů dlouho Velkou čínskou zeď (čínsky čchan‘-čchen‘, 长城). Sami Číňané mají přísloví „Kdo nebyl na Velké zdi, není pořádný chlap!“, v tomto případě je ale jedno, jestli jste chlap nebo něžná dívka, tento výlet si určitě užijete. Velká čínská zeď se táhne přes významnou část severní Číny, místy už podlehla řádění přírody nebo lidí, na řadě míst však můžete vidět Zeď téměř jako novou (hlavně zásluhou restaurátorů). Na západě se ztrácí v poušti Gobi, její nejvýchodnější část se zase nachází částečně v moři, kde sloužila jako ochrana Číny před vojsky na lodích. Většina turistů volí jako výchozí bod pro zdolání Velké zdi Peking, o tom, jak se z hlavního města dostat na nejznámější části Badaling (pa-ta-lin‘, 八达岭) a Mutianyu (mu-tchjen-jü, 慕田峪) bude právě tento článek.

Kdy se vydat?

Nejprve se ale hodí říct, kdy se na Zeď vydat a kdy se jí radši vyhnout. Nejlepší období pro návštěvu nejen této památky, ale zároveň i celé severní Číny jsou měsíce duben, květen, září a říjen. Má to dva jednoduché důvody. V těchto měsících je v této oblasti příjemně teplo, zároveň však ne takové, abyste se upekli ve vlastní šťávě. Zadruhé na toto období, kromě prvního týdne října, nepřipadají žádné velké svátky, tudíž se při výšlapu nebudete muset probíjet hordami Číňanů. Ideálně si naplánujte výlet na jeden z pracovních dnů, o víkendu se totiž Zeď stává oblíbeným útočištěm obyvatel Pekingu, kteří chtějí z ruchu velkoměsta utéct do přírody. Pokud můžete, rozhodně se vyhněte cestě během svátku založení ČLR (1.-7.10.) a před a po čínském novém roce (pohyblivé, většinou konec ledna nebo v průběhu února). Oba svátky znamenají ve zkratce to, že všichni dostanou týdenní, respektive dvoutýdenní volno, sbalí rodinu a jedou poznávat krásy vlasti. Jestliže chcete poznat pravý význam slov masová turistika, vydejte se na cestu právě v tomto období, nebudete se ani muset rozhodovat, kudy jít dál, dav vás semele a potáhne tam, kam se mu zrovna zachce. V zimních měsících (od listopadu do nového čínského roku) budete mít sice Zeď téměř sami pro sebe, ale možná ji ani neuvidíte. Koncem října totiž začíná topná sezona (v Číně se z převážné většiny topí uhlím), továrny v okolí Pekingu jedou jako vždy nonstop, a spojení těchto dvou prvků znamená, že na celou severní Čínu padne smog tak hustý, že by se dal krájet.

Jak se vydat?

Možností, jak se dostat na Velkou čínskou zeď je více, záleží jen na vaší dobrodružnosti a také na tom, kolik máte času a kolik jste ochotni za cestu utratit. Části Mutianyu i Badaling jsou od Pekingu vzdáleny zhruba 70 kilometrů, což by se jevilo jako ideální vzdálenost pro to půjčit si auto a vyrazit takříkajíc na vlastní pěst. Bohužel, v Číně nejde nic tak jednoduše, jak by si člověk přál, byrokracie je tu občas nad hlavu, a tak má člověk nevlastnící čínský řidičský průkaz smůlu. Ani mezinárodní řidičák ani přemlouvání paní/pána za přepážkou autopůjčovny nepomůžou, v této části světa si prostě nezařídíte. Najmout si auto i s řidičem se tak stává nejpohodlnější možností. V každém hotelu, hostelu i ubytovně jsou připraveni na turisty, kteří se chtějí na Velkou čínskou zeď podívat jinak než za pomoci městské hromadné dopravy, stačí se tedy zeptat na recepci a určitě budou mít svého řidiče (nebo budou znát někoho, kdo zná nějakého řidiče, nebo aspoň budou znát někoho, kdo zná někoho, kdo zná nějakého řidiče…), který vás zhruba za 500 yuanů (+-1700 korun, cena za auto, ne za osobu) zaveze na místo a pár hodin počká. Prvotní cena je většinou vyšší, Číňané jsou ale národ smlouvavý, proto pokud jste šikovní, můžete se dostat i na cenu podstatně příjemnější. Pokud člověk cestuje sám, je lepší připojit se k jednomu ze zájezdů, které mimo zdi nabízí například i návštěvu jedné či více dalších památek, průvodce, oběd a samozřejmě cestu na místo a zpět. Cena se pohybuje většinou do 300 yuanů za osobu (1000 korun). Jestliže nemáte rádi cestování ve skupině, chcete ušetřit nebo se chcete cítit dokonale ztracen/a v překladu při komunikaci s místními, pak je cesta autobusem či vlakem to pravé pro vás.

Jako první si povíme, jak se dostat z centra Pekingu na část zdi zvanou Badaling. Jednou možností je autobus číslo 877, druhou pak vlak linky S2. Jestliže zvolíte první jmenovaný, vystupte na zastávce metra Jishuitan (ťí-šuej-tchan, 积水潭), linka 2, výstup B2, kolem falešných turistických autobusů se vydejte až na parkoviště, kde čekají ty pravé. Lístek stojí 12 yuanů (40 korun), cesta trvá něco přes hodinu a první a zároveň i poslední zastávkou je až Velká zeď. Pokud je vám příjemnější cesta vlakem, vystupte z metra linky 8 či 13 na zastávce Huoying (chuo-jin‘, 霍营). Ta se nachází poblíž nádraží Huangtudian (chuan‘-tchu-tjen, 黄土店站), kde si na zvláštní anglicky nadepsané přepážce můžete za 7 yuanů (25 korun) koupit lístek na vlakovou zastávku v Badalingu. Naproti ní čekají autobusy, které návštěvníky sváží zdarma až ke kasám. Momentálně se v Badalingu staví vysokorychlostní železnice, která od roku 2020 doveze turisty z centra Pekingu až ke zdi za 20 minut, nyní vám zatím cesta zabere o hodinu více. (Časy odjezdů na obrázku)

Doprava na Mutianyu je o něco složitější než na Badaling, ale zároveň to není ani žádná divočina a o to méně lidí se tak vydá. Startovním bodem je zastávka Dongzhimen (tun‘-dž-men, 东直门) na lince metra číslo 2 a 13 nebo případně i letištního expresu, kdybyste se rozhodli na Zeď vydat přímo z letiště. Stanici opusťte východem C, který vás zavede na stanoviště autobusů. Tam ve změti cedulí po chvíli najdete tu s nápisem 916 Express (v čínštině 916快), která vás zavede k autobusu na Mutianyu. Tedy ne úplně, poté co do kasičky u řidiče vhodíte 12 yuanů (40 korun) a pohodlně se usadíte, nebo ne tak pohodlně zůstanete stát, se asi po hodině cesty přiblížíte k celkově patnácté zastávce jménem Huairou Beidajie nebo Huairou North Avenue (chuaj-rou pej-ta-ťje, 怀柔北大街), kde vystoupíte. Zde můžete nastoupit na taxi za zhruba 42 yuanů (150 korun) nebo přejít silnici a počkat na autobus h23. Z této zastávky pak zároveň jede i autobus 916 zpět do Pekingu. Tentokrát pojedete ještě o dvě zastávky dál, vystoupíte tedy na té sedmnácté, která se jmenuje Kruhový objezd Mutianyu (mu-tchjen-jü chuan-tao, 慕田峪环岛) a poznáte ji, jak jinak, podle kruhového objezdu, přilehlého železného mostu a spousty vystupujících lidí. Odtud je to jen kousek, přibližně 300 metrů, ke kasám. Už trochu větší kousek je to ale k samotné zdi. Číňané mají v oblibě stavět informační centra s kasami (vstupenka za 40 yuanů, tedy přibližně 140 korun) několik kilometrů od samotné atrakce a nejinak je tomu i zde. Pokud si ale všechno chození chcete nechat až na samotnou Zeď, nemusíte zoufat, hned u vchodu do areálu můžete nasednout na vozítko, které vás za 10 yuanů (35 korun) odveze až na místo činu.

Něco málo o zdi

O Velké čínské zdi ví většina lidí dvě věci, sice to, že sloužila jako obrana proti Mongolům, kteří útočili na zemi ze severu, a také to, že je Zeď viditelná z vesmíru. První je pravdou, faktem však zůstává, že Číňanům v obraně nepomohla ani Zeď a Mongolové se stali mezi lety 1271 a 1368 vládci celé Číny. Poté, co na trůn dosedla dynastie Ming, Zeď zesílila a přebudovala do nynější podoby. To, že je Zeď viditelná z Měsíce pravda není, ale dodává místu punc jedinečnosti. Zeď v Badalingu je dlouhá 12 kilometrů a nachází se na ní 43 strážných věží, Mutianyu pak téměř pět a půl kilometru s 23 věžemi. Obě tyto části jsou renovovány, takže vypadají jako nové. Velká část Zdi, především v provinciích Gansu (kan-su, 甘肃) a Ningxia (nin‘-sja, 宁夏), už takové štěstí neměla, rychle se rozpadá a tvrdí se, že za 20 let z ní pravděpodobně již nic nezbude. Stejnou smůlu měla Zeď, tentokrát lidskou rukou, během Velké kulturní revoluce mezi roky 1966 až 1976, kdy bylo „vše staré špatné a mělo ustoupit novému“, tudíž byla část kamenů ze Zdi rozebrána a použita ke stavbě domů či farem. Ať tedy chcete navštívit Zeď jako novou nebo vidět, jak se na ní podepsal zub času (a lidí), máte z čeho vybírat.