Po naší první couchsurfingové zkušenosti ve městě Scano di Montiferro na západě Sardinie přijíždíme (já a má kamarádka Iveta) do města Guspini, kde nás zcela zdarma ubytovává náš další hostitel přes Couchsurfing (www.couchsurfing.com). Po noci strávené ve velkém domě našeho hostitele se s Ivetou pěšky vydáváme za město a máme v úmyslu stopem pokračovat přes hory až na mořské pobřeží.

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

Vybaveny jsme pouze nepříliš podrobnou mapou oblasti, na které není žádná přímá cesta z Guspini k pobřeží zkreslena. Ale náš hostitel Sandro nás ubezpečuje, že zde cesty jsou.

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

8 kilometrů z Guspini do horské vesničky Montevecchio jdeme pěšky. Krajina se postupně mění a s blížícím se polednem začíná být horko. U Guspini je příroda v okolí silnice krásně zelená, část cesty lemují impozantní kaktusy. Čím víc se blížíme k horám, tím víc zeleně ubývá a krajina se stává vyprahlejší.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

U Montevecchio se nám podaří stopnout auto, první a také na dlouhou dobu poslední, které na našem výletě potkáváme. Řidič však nejede daleko a po pár minutách jízdy nás vysazuje.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

S vědomím toho, že stačí přejít hory a jsme u moře, vydáváme se pěšky po prašné kamenité silnici. Okolí na nás začíná působit stále více neutěšeným, až téměř depresivním, dojmem. Míjíme zcela opuštěné oplocené doly (v 60. letech zde skončila těžba rudy a uhlí) a polorozbořené domy a ubytovny horníků.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Slunce pálí čím dál tím víc, před námi stále jen hory, moře v nedohlednu. A po čtyřech hodinách chůze, kdy nám již dochází voda, nepotkáváme stále ani jedno auto. Jako spása se před námi objevuje turistická cedule, podle níž zjišťujeme, že sice jdeme turistickou trasou, ale jinou, než jsme původně zamýšlely. Na některé z neznačených rozcestí jsme pravděpodobně špatně zabočily. Jdeme tedy po obtížné turistické trase motající se horami, místo po té lehčí mířící přímo k moři! A co nám vůbec nedodává optimismu, moře je ještě hodně daleko. Pokud nepotkáme auto, nestihneme dojít do civilizace snad ani do večera.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Vydáváme se tedy směrem, kterým by to dle mapy mělo být k pobřeží nejblíže. Po dalších dvou hodinách chůze, kdy už máme opravdu velkou žízeň, začínáme mít dojem, že v dálce spatřujeme první domy. A co víc, slyšíme za námi hluk motoru! Auto je uvnitř i na korbě tak naložené, že se ani nepokoušíme stopovat. Řidič však sám zastavuje, z auta vyskakují milí romští chlapci a za chvíli už nám pomáhají i s batohy vylézt na korbu. Cesta je to veselá a netrvá dlouho a přijíždíme do civilizace. Moc netušíme, kde jsme, tak malá vesnice na naší mapě není. Nevíme tedy ani, kterým směrem stopovat. Iveta odchází zakoupit do malého obchůdku u cesty vytouženou vodu a já celá znavená zatím sedím na obrubníku a držím před sebou ceduli MARE.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Světe div se, Iveta ještě není zpět z nákupu a už zastavuje auto a v něm Pino, malý veselý padesátník mluvící pouze italsky. Setkáním s Pinem je naší odměnou za celodenní chůzi horami. Ač mluvíme každý jiným jazykem, Pino se dovtípí, že toužíme poznat místní pobřeží. Nakládá nás tedy do auta a k naší radosti se stává na celý zbytek dne a večera naším průvodcem.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Díky Pinovi se nám daří během jednoho odpoledne poznat nekrásnější místa rekreační oblasti Costa Verde (Zeleného pobřeží) na západním pobřeží Sardinie. Nejprve míříme do přímořského městečka Buggerru, které bývávalo velkým nákladním přístavem (v době, kdy probíhala v horách těžba). Dnes už zde kotví jen několik malých člunů a přístav působí skoro opuštěným dojmem.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Jako jednu z nejkrásnějších pláží ostrova nám náš průvodce představuje Cala Domestica. Nyní v březnu jsme na pláži zcela sami a můžeme se pokochat její krásou.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Další zastávkou našeho výletu jsou impozantní písečné duny zvané Sardinská poušť, nacházející se za Spiaggia della Piscinas.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

To už se ale blíží večer. Spolu s Pinem vychutnáváme večeři v typicky sardinském stylu, sestávající se z mnoha druhů pro nás exotické zeleniny, ovoce a mořských plodů. K tomu všemu přikusujeme malé bagetky.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Když už se blíží čas spaní, Pino nás veze do domu našeho hostitele přes Couchsurfing, kde trávíme poslední noc našeho putování po Sardinii. Ráno se pak vydáváme stopem zpět do Alghera, odkud se společností Ryanair odlétáme do Bratislavy.

 

 

Magdalena S

 

Sardinie přes Couchsurfing a stopem – Díl II.
Štítky:        

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Získejte cestovatelské tipy jako první!