Do Portugalska a zpět stopem – Díl IV. – Španělsko, Francie

Po téměř dvou týdnech na cestě, poté co jsme okusili na vlastní kůži Portugalsko, jsme spřítelem dostopovali zpět na španělskou Costa del Maresme.

Už se nám stýskalo po moři, zamířili jsme tedy rovnou do hezkého letoviska Calella, kde jsem strávili čas na pláži. Calella je populární letovisko ležící přibližně 50 km severně od Barcelony. Pláže jsou písečné a při moři vede hezká promenáda lemovaná palmami. Nevýhodou pláže je, že je vlétě přeplněná turisty a taky zde není možné najít stín. U moře bylo krásně, nechtěli jsme se tedy už vracet na dálnici. Raději jsme se rozhodli pokračovat směrem domů pobřežní silnicí.

Další letovisko směrem na sever (ležící na pomezí Costa del Maresme a Costa Brava) je Blanes. Blanes je městečko, kam jsem se vždy chtěla podívat. Byla po něm totiž pojmenovaná moje milovaná parkurová kobylka, která mě věrně 8 let doprovázela na závodech. Vyfotila jsem si obrovský nápis „Blanes“ vítající návštěvníky města. To abych všem ukázala, že jsem tu skutečně byla. Jako zběsilá jsem proběhla všechny obchody i obchůdky scílem zakoupit si triko snápisem letoviska. Bylo by to úžasné jezdit na Blanes a mít na sobě pravé „Blanes“ tričko. Bohužel tričko snápisem nikde neměli. Vykoupali jsme se tedy alespoň vmoři a pěšky jsme se vydali ke zřícenině hradu Sant Juan, která se tyčí nad městem.

Do dalšího letoviska, Loret de Mar, které leží už na pobřeží Costa Brava, jsme dorazili až kvečeru. Překvapily nás bary i pláže plné mladých lidí. Původně jsme měli vúmyslu přespat na pláži, ale vLoret to vnoci žije. Pláž je jedna velká párty. A to až tak moc, že jsme měli trochu obavy se na pláži vnoci také vyskytovat. Raději jsme se uchýlili do bezpečí baru a přečkali noc tam.

Ráno jsme celí nevyspalí pokračovali do romantického katalánského městečka Tossa de Mar. Tossa bývá nazývána perlou pobřeží, zdejší písečná pláž lemovaná skalami je totiž opravdu kouzelná. Uvítali jsme, že Tossa je oproti předchozím námi navštíveným letoviskům na pobřeží více poklidná, a konečně jsme se na pláži pořádně vyspali.

Vpoledne jsme se rozhodli, že dost bylo povalování se u moře a raději popojedeme. Podařilo se nám stopnout auto jedoucí do Girony a pak další až do Figueres. Španělské Figueres je vyhlášené muzeem slavného Salvadora Dalího. Neodolali jsme a do muzea jsme se podívali. Zajímavá je už i samotná surrealistická budova muzea ve tvaru růžového hradu. Nejsem zrovna nijak velký znalec a obdivovatel umění, ale Dalí mě fakt uchvátil. Jeho díla jsou tak fantaskní a některá až tak bizarní, že mi přišla až nechutná. Každopádně je to vmém životě snad jediné muzeum (a to jsem jich viděla hodně), ze kterého mám nějaký větší zážitek a dojmy.

Naše další cesta pokračovala do Francie. Přejeli jsme působivé Pyreneje, a jakmile jsme minuli kousek za hranicemi Perpignan, nechali jsme se vysadit u pevnosti Salses-le-Chateau (http://www.forteresse-salses.fr/en/), která leží kousek od sjezdu zdálnice.

Působivá pevnost vystavěná v15 století slavným španělským architektem Franciscem Ramiro Lopezem vminulosti sloužila pro ochranu hranic mezi Katalánskem a Francií.

Jih Francie je krásný a hlavně zajímavý.

Jen kousek na sever po staré silnici jsme se shodným řidičem svezli do vesnice Fitou, vníž se také nachází malý hrad.

I když to byla zajížďka od cesty domů, neodolali jsme a svezli jsme se i do přímořského letoviska Leucatea jeho přístavu Port Leucate. Letovisko Leucate leží mezi mořem a jezerem a je rájem milovníků windsurfingu. Krásné jsou pláže ležící pod vysokými útesy. A z útesů je pěkný výhled na okolí.

Oproti španělským letoviskům jsou ty na úplném jihu Francie o hodně klidnější, bez náporu turistů. A přitom jsou snad ta francouzská městečka i hezčí. Jedinou nevýhodu vidím vtom, že i když je to jen pár desítek kilometrů severněji, moře je ve Francii o poznání studenější. Taky zde často fouká silný vítr tramuntana.

Co bylo dál? To se dozvíte vpokračování tohoto cestopisu!

Magdalena S