Paříž za den – klasiky a poklady

Paříž je sama o sobě klasikou, do které se během života podívá snad každý. Pro mě je městem, ve kterém jsem již byla tolikrát, že už je pro mě téměř ohraná a proto jsem se při mé poslední návštěvě chtěla zaměřit na méně tradiční věci. Navštívila jsem jí první červencový víkend během zájezdu studentů „Diplomatická simulace Plzeň“. Jeli jsme autobusem a první den jsme strávili na konferenci s tématikou Free Iran a druhý byl věnovaný samostatnému procházení Paříží. Pro zájezd jsem se rozhodla zejména díky ceně 1260 Kč, která zahrnovala dopravu, ubytování v hotelu, vstup na konferenci a jídlo během prvního dne. I když tedy již Paříž nebyla mou vysněnou destinací, za tuto cenu jsem nemohla odmítnout. V článku zároveň používám fotky nejenom z tohoto víkendu, ale také z mého posledního výletu v roce 2015.

Jak jsem již zmínila, nechtěla jsem tento jeden jediný den využít pouze k tomu, abych půl dne pózovala u Eiffelovky a druhou polovinu stála ve frontě na Louvre, ve kterém jsem stejně již byla několikrát (bohužel jako dítě, čili mě díla nikdy příliš neuchvátila a stojím si za názorem, že kolem Mona Lisy je až příliš velký humbuk). S kamarádkou jsme tedy zvolily kombinaci rychlého průletu kolem „klasik“ a hledání a zaměření se na „poklady“, které jen tak někdo nezná.

Paradoxně začnu tím největší pařížským sympolem – Eiffelovou věží. Byl to začátek i konec našeho dne, jelikož jsme zde měli rozchod i sraz. Bohužel nám, zejména ráno, příliš nevyšlo počasí a hezké fotky mám spíše z předloňského výletu. Na druhou stranu – kolik lidí vidí Eiffelovku tak, že jí vlastně nevidí, protože je schovaná v mlze?

Od Eiffelovky jsme se vydaly na další typické místo – Montmartre. Narozdíl od většiny lidí jsme ovšem vynechaly lanovku a rozholy se ke Sacre Coeuru vystoupat z druhé strany kopce (od zastávky metra Lamarck – Caulaincourt), což nám dalo nejenom neobvyklý pohled na baziliku, ale také jsme objevily krásné malé a zarostlé uličky Montmarteru. Normálně je od baziliky výhled na velkou část Paříže, v tento den ovšem stála převládala spíše mlha.

Když od Sacre Coeruru sejdete schody dolů naleznete se v druhé polovině krásných uliček s fotogenickými podniky. Odtud můžete dojít až ke stanici Abbesses, u které se nachází malý roztomilý parčík s krásnou stěnou „Le mur de je t’aime“, na které jsou nápisy „Miluji tě“ v mnoha světových jazycích, včetně češtiny či slovenčtiny.

Od parku je to už jen kousek k legendárnímu Moulin Rouge, který má ovšem největší kouzlo v noci. V celé ulici Boulevard de Clichy ovšem nalezneme ty nejbizarnější sex shopy otevřené i během dne. Pokud oželíte prohlídku erotických výloh a projdete vedlejší ulicí Rue Duperré, můžete si prohlédnout basketbalové hřiště, které je zároveň skvělým streetartovým dílem.

Následně jsme se přesunuly k obchodnímu domu Printemps. Doufaly jsme ve výhled na Paříž, ale bohužel byla terasa kvůli rannímu dešti uzavřená. Dostaly jsme se ovšem alespoň do horního patra, ve kterém je náhresná střešní vitráž – fotku bohužel za moc nestojí, jelikož je v tomto místě luxusní restaurace a bála jsem se vejít až dovnitř a fotit si strop… Co se nakupování týče, tento obchodní dům bych doporučila pouze opravdovým shopaholikům s dostatkem prostředků, protože i když právě probíhaly slevy, tak ceny nešly pod 50 euro a většinově se zde objevovala spíše jména z cenové kategorie jako Louis Vuitton, Longchamp či Chanel.

Z luxusu jsme se přesunuly na nádraží Gare de Lyon, kam jsme se vydaly zejména kvůli jedné z nejkrásnější a nejfotogeničtějších ulic, jaké jsem kdy viděla – Rue Crémieux. Nejvíce mě pobavil rozdíl, kdy v této ulici jsou samé krásné barevné domy a květiny a hned vedle už najdeme naprosto průměrnou „nudnou“ ulici, vedle která tato ještě více vyniká. Naší druhou zastávkou v této čtvrti byl park Coulée verte René-Dumont, který mi připomínal newyorkou High Line, jelikož se také jedná o podlouhlý vyvýšený park, kterým můžete procházet ulicí, ovšem o několik metrů výše. Park je dlouhý několik kilometrů, my si prošly část od jeho západního konce až zpět na úroveň Gare de Lyon.

Poté násladovala další klasika – muzeum Louvre, tentokrát pouze z venku, a i to vzhledem k množství lidí stačilo. Hned vedle se nachází Palais Royal, který má zajímé nádvoří se sloupy, které by ovšem bez spousty turistů byly také lepší, a příjemné zahrady. Od paláce jsme následně zamířili do blízké Galerie Vivienne, která je skvělým příkladem typických pařížských pasáží.

Metrem jsme se přesunuly na Ile de la cité, kde se nachází ikonický Notre-Dame, který jsme ale také přešly spíše zběžně a zamířily do živé Latinské čtvrti. Toto místo je skvělé ať už na to dát si něco k jídlo, či se alespoň projít. My zde zamířily do vyhlášeného knihkupectví Shakespeare & Co. Že se jedná o opravdu zajímavý obchod svědčí i to, že se zde čeká fronta na vstup. Obchod je po strop napěchovaný všemi možnými žánry knih, v patře dokonce naleznete i historické knihy a místa ke čtění. Ceny jsou zde ale poměrně vysoké, jak to již u knih bývá, a proto jsem si pořídila knihu jen jednu, i když to stálo velké přemáhání. Zároveň se v prostorách nemá fotit a proto přikládám pouze fotku zajímavého schodiště.

V tuto dobu jsme už měly nachozených pár kilometrů, ale ta největší výzva nás ještě čekala – Arc de triomphe. I tuto stavbu jsem viděla mnohokrát, ale až nedávno jsem zjistila, že se dá vystoupat až nahoru. A co víc – pro občany Evropské unie mladších 26 let je to zadarmo (na pokladně předložíte občanku a dostanete lístek za 0 euro). Překvapilo nás, že zde ani nebyla příliš velká fronta – k pokladně cca 5 minut, za bezpečností kontrolu cca 10 minut. Následně nás ovšem čekalo několik stovek schodů po uzounkém točitém schodišti – výtahy bohužel nevedou 😀 Výhled a zážitek ovšem rozhodně stál za to. Je odtud vidět na vše podstatné v Paříži a větvící se ulice do kruhu kolem oblouku jsou velmi efektní.

Po tomto výstupu nám už jen zbývalo svézt se zpátky k Eiffelově věži, koupit si věčeři, dovléct se na místo srazu a pokojně umírat celou noc cestou do Prahy. Každopádně – Paříž za den jsme stihly. K tomuto výkonu jeden tip na závěr – i když ve městěch většinou využívám hromadnou dopravu minimálně a radši chodím, zde jsme zvolily celodenní jízdenku za 11,65 euro a byla to skvělá investice, díky které jsme toho stihly maximum a byly schopné udržet nohy funkční až do večera.

A ještě v rychlosti místa, na která jsme se ten den nedostaly, jelikož jsme je viděly už dříve, ale pokud jste v Paříži poprvé, tak stojí za to:

Invalidovna

Most Alexandra III.

Museé d’Orsay

Centre Pompidou

Pantheon

Lucemburské zahrady

Disneyland – není to památka, ale jsem názoru, že i pro dospělé má cenu tuto atrakci navšívit. Klíčové je ovšem jít ve všední den, ideálně mimo letní měsíce, a přežít chladnější počasí – fronty se Vám zkrátí na polovinu a čas za ty peníze strávíte daleko lépe. Víceméně to považuji za jedno z nejšťastnějších míst na světě a možná tomu nějaký kratší článek také věnuji 🙂

Veronika K.

(více fotek na mém Instagramu)