Newyorské metro

Newyorské metro

Své povídání o newyorském metru začnu trochu netradičně a možná tím čtenáře trochu zmatu: jestlipak víte, jak by dopadla soutěž o nejkratší vtip včeské kotlině koncem šedesátých let minulého století? Na první příčce by se zcela jistě umístilo slovo „Odešli“, stříbrnou medaili by získalo absurdní slovní spojení „Doktor Novotný“ a třetí by asi byla věta „Potkali se dva ministři vtramvaji“. A právě při cestě newyorským metrem linky J mě napadla parafráze posledního vtipu: „Potkali se dva běloši vbrooklynském metru“.

<

Aby linkou J vBrooklynu skutečně cestovali současně dva běloši, musí se jednat o velkou náhodu nebo musí jít o dva poutníky zchudé střední Evropy, jako jsme byli my smanželkou. Pasažéři této linky totiž pokrývají celé spektrum nejrůznějších barev pleti svýjimkou bílé.

Je zajímavé, jak právě metro odráží etnickou strukturu obyvatel jednotlivých částí New Yorku. Zatímco vBrooklynu a zejména na linkách J a Zpřevládají Afroameričané a Hispánci, například vQueensu je nejvíc Číňanů a po Manhattanu cestuje směs všech ras. Na různých linkách na Manhattanu lze sledovat i různé složení obyvatel jednotlivých čtvrtí, například nová, čistá a nablýskaná linka Q odráží fakt, že jeho konečná stanice je vhonosné Upper East Side (tam je například zasazeno i fiktivní bydliště některých hrdinek ze seriálu Sex ve městě), zatímco paralelně směřující linky 4, 5 a 6 jsou obsazeny především Afroameričany, směřujícími do a z Harlemu. Protože právě u obyvatel Manhattanu je vlastnictví auta kvůli přeplněným ulicím a problémům sparkováním často nemístným a těžko využitelným luxusem, metrem zde jezdí všechny sociální vrstvy – od bankéřů až po bezdomovce.

Díky skladbě cestujících je pro Středoevropana první cesta metrem vBrooklynu přinejmenším překvapením, ne-li šokem. I u zkušených cestovatelů se mohou objevit nepříjemné pocity, živené historkami o různých nebezpečích, souvisejících skrádežemi, vraždami a válkami gangů, jejichž dějištěm bývá právě newyorské metro a které tvoří například i námět některých dílů seriálu „Kriminálka New York“. Aspoň vnašem případě však všechny stereotypy vzaly za své: ani jednou, ve dne ani vnoci, jsme neměli pocit, že by se měla objevit nějaká potenciálně nebezpečná situace.

Síť metra vNew Yorku tvoří velký počet linek, označovaných jak písmeny, tak číslicemi. Některé jsou vedeny pod zemí (na Manhattanu), některé na nadzemních konstrukcích, často přímo nad ulicemi s hustým automobilovým provozem. Příjezd soupravy je zde avizován dlouho dopředu značným hlukem, obyvatele těchto ulic jsme vduchu litovali. Někde musí souprava jet skoro krokem a celá konstrukce se chvěje a skřípá, až přímo sténá: při pohledu na kymácející se soupravu užuž čekáte, že se vykolejený vlak zřítí na domy pod sebou.

Některé linky jsou tzv. expresní: ve špičkách vněkterých stanicích nestaví, což ovšem vyžaduje, aby vtěchto stanicích byl větší počet kolejí a také nástupišť. Protože některé stanice jsou navíc přestupní, vzniká neuvěřitelné bludiště, ve kterém je někdy obtížné se orientovat. Davy cestujících zde při přestupu vedou orientační tabule, na nichž jsou uvedena písmena a číslice dalších linek; komplikuje to skutečnost, že např. na Manhattanu musíte vědět, jestli chcete jet „Uptown“ (v jazyku metra na sever) nebo „Downtown“, tj. na jih, protože nástupiště někdy nebývá určeno pro oba směry. Při přestupu se často prochází úzkými a nepříliš čistými chodbami, které člověka přímo nutí zavzpomínat sláskou na pražské metro. Velmi úzká jsou i vlastní nástupiště, což je citelné zejména vokamžiku, kdy přes ně musíte procházet při přestupu na jinou linku a nástupiště je přitom již přeplněno cestujícími, čekajícími na svůj spoj.

Jízdenky na metro lze koupit vkaždé stanici buď u automatů nebo u obsluhy, která zde sídlí vjakýchsi prosklených budkách. I vautomatech lze použít kreditní nebo platební kartu. Jednotlivá jízdenka stojí (květen 2017) 2,75 dolaru, při vlastním vstupu se pak prochází turnikety, na nichž je třeba jízdenku sčipem protáhnout čtečkou. Čtečkou je třeba protáhnout jízdenku rychle a správným grifem, při pomalém pohybu se turniket neotevře. Cestujícím, kteří stráví vNew Yorku aspoň týden a plánují přesun veřejnou dopravou, se vyplatí zakoupení vícedenní jízdenky – sedmidenní nás například stála 32 dolarů a platila i pro městské autobusy či na vlak na Staten Islandu. Jakmile se dostanete do metra, můžete si užívat libovolných přestupů.

Párkrát se nám stalo, že nás turniket nepustil stýdenní jízdenkou dál ani po opakovaných pokusech. Pak vždy zakročila obsluha stanice (většinou tvořená Afroameričankou), která si vyžádala jízdenku, ve své kukani ji překontrolovala že je platná a pak nám otevřela jeden ze vstupů. Tato situace byla zcela nepředvídatelná a zatímco vjedné stanici nás tahle zjevná závada zaskočila, na dalších již byl vstup bez problémů.

Vmetru se lze často setkat slidmi, kteří zde žebrají. Počkají, až se zavřou dveře a souprava se rozjede, pak (někdy i spomocí ozvučujícího zařízení) vyprávějí svůj příběh nebo spustí nějaký song za doprovodu kytary a před zastavením vdalší stanici ještě stačí obejít pasažéry sčepicí. Pokud jsem si stačil všimnout, moc peněz se jim většinou vybrat nepodaří, zřejmě na to nejsou dostatečně vlezlí nebo agresivní a často se přitom jedná o docela slušně oblečené jedince nebo dvojice.

Navzdory výše uvedeným nedostatkům je newyorské metro rychlým a spolehlivým dopravním prostředkem spoměrně hustou sítí a na uvedené handicapy si člověk při delším pobytu zvykne.

Vyjímečně poloprázdný interiér vagonu metra na Manhattanu; příští stanice nádraží Grand Central…
Typická stanice metra s několika nástupišti
Nadzemní linka metra v Brooklynu
Nástupiště stanice Van Siclen Ave. v Brooklynu