Po čtyřech měsících v Londýně už to chtělo nějaký výlet! 

Začátkem jara jsme se s Léňou (to je ta nádhera, který jsem se chytla v Řecku) domluvily, že za mnou přijede. Jak jsme tak plánovaly, vymyslely jsme, že zajedeme taky do Paříže, kde má Léňa bráchu. Během plánování mi napsala Andrejka (moje osobní londýnská mapa), jestli s ní zajedu na pár dní do Francie přesně v tom termínu, kdy jsme to plánovaly s (P)lenkou. Takže to do sebe zapadlo přesně podle představ každého z nás, sladili jsme se do jednoho termínu a mohli jsme kupovat lístky na vlak.

 

<

 

Prvně teda přijeli Léňa se Stáňou za mnou do Londýna, kde jsme ve složení: Plenka, Andrejka, Stáňa a já nachodili asi 1000 km, obešli typiše turistiše místa a památky, udělali malinkou ostudičku, aby si nás Londýn pamatoval a věděl, že nejsme nudní, a pak jsme se sbalili do batůžků a vyrazili nadýchat se zase trošku jiného vzduchu. Takovýho smogu spíš.. ? Ne, sranda.. 
 
 
 
 

Po příjezdu jsme si byli hodit věci ke Stáňovi domů, což bylo přímo v centru, takže nejvíc super, zašli jsme pro víno a nějaký zobání do krámu a šli jsme si udělat pohodu jahodu k řece. Když jsme šli domů, Andrejka, protože je slušně vychovaná, pozdravila každého kolemjdoucího pána slovy „Bonjour monsieur“, pak nás ještě chvíli takhle zdravila doma a pak jsme vytuhli. ? Ráno jsme si přivstaly na východ slunce v 5:15. Naprosto dobrovolně. …. Kecám, Andrejka šla na záchod a probudila mě. ? Ale! Ten východ jsme vychytaly. ? Proběhlo asi čtvrthodinový focení výhledu na východ z našeho pokojíku a šly jsme zase spát. Cesta vlakem trvá asi 2 hodinky, lístky tam nás stály kolem £25, zpátky asi £60. Myslím..

Vstávání č. 2 bylo na osmičku. Snídaně (ukázková a výborná, protože Stáňa je formát), zapnout kšandy, Minnie uši do batohu, batoh na záda, vyrážíme do Disneylandu. O tom ale povyprávím v dalším článku, protože by to bylo moc dloooouchýý. ? Ale hodím sem pár fotek, jako návnadu. ?

 

 

 

V pátek jsme se vydaly s Andrejkou a Léňou do víru Paříže, jako správný turistky. U Eiffelovky jsem se z toho celá postavila na hlavu (teda až když jsem našla místo mezi tou miliardou lidí) , a pak jsme šly Léňu doprovodit na metro, protože už jí to s námi nudilo a chtěla zpátky do Čech.. No dobře, ona nás nudila, tak jsme jí poslali zpátky do Čech.. Nebo spíš potřebovala být v pátek večer v Praze, protože tam dělá kurz šití, šička naše. ?

 

 

 

U Eiffelovky se nám stala super věc.. Zapla jsem foťák a zjistila jsem, že je vybitý. ? To ale vůbec nevadilo, protože když člověk nemá furt potřebu něco dokumentovat, tak si má z toho zážitku ještě větší zážitek. ??.

 

Léňa odjela na svým kufříku, který toho za svojí dosavadní existenci tolik nenajezdil, jako v den, kdy za mnou přijela do Londýna a my jsme s Andrejkou namířily k Vítěznému oblouku. Když jsem tam tak stála, uvědomila jsem si, jak jsem si ještě loni říkala, že bych se pod ním chtěla projít. V lednu, ještě než jsem vůbec věděla, že pojedu do Anglie, jsem si napsala do seznamu přání na tenhle rok, že bych chtěla zavítat do Anglie, Francie a Indonesie. První dvě si můžu odšktrnout✓, třetí skoro taky, to už se rýsuje živě. ? Vlastně se toho rýsuje mnohem víc. ? Vlastně už je to dost vyrýsovaný. ???

 

Když jsme se doprochodily kolem Vítězného oblouku, vydaly jsme se do ulice, která na něj přímo navazuje, beztak všichni víte která! – Champs – Élysées. To je domovem obchodů, značek jako Benetton, Zara, Gap, Hugo Boss, Louis Vuitton a tak podobně. Takže jestli máte těžkou peněženku, tady jí zaručeně provětráte. ???

 

Když jsme prošmejdily krámek po krámku, prošly celou ulicí, namířily jsme k Moulin Rouge. Celá ulice Boulevard de Clichy je naladěná v jednom duchu….?? Koukaly jsme, kolik stojí lístky. Tak pro zájemce: Podle toho, jestli vám k představení stačí šampáňo, nebo tam povečeříte, se ceny pohybují kolem 150 – 220 €. 

 

Odtud už nás čekala poslední zastávka dne. Ale na tu jsme se potřebovaly najíst. Narazily jsme cestou na obchůdek přesně pro nás. Spousta zeleniny, ovoce, samý dobroty. Nabraly jsme co jsme chtěly a šly si to sníst na lavičku v parčíku. Sice to byl dětský park a všude křičely děti, ale ono když na tom hřišti neběhají děti, o který byste se měli starat, tak je to taková pohoda.. ?

 

Takže last station byl Sacre Coeur. Procházkou jsme došly pod kopec, pak nás čekalo asi 28964 schodů nahoru k bazilice. Jak jsme se tak škrábaly nahoru, vedly jsme super holčičí debatu o tom, jak našlapovat, aby zabíral zadek a né stehna! ????

 

Výhled široko daleko ze Sacre Coeur byl překráásný. Cééélá Paříž na dlani. To je prostě něco, co miluju. Zkoušela jsem zapnout foťák, třeba kdyby chtěl ten výhled vyfotit.. ale nesmiloval se. ?? 

 

Když jsme dokončily naší páteční turistickou akci, prošly jsme ulicí Montmartre na metro a zpátky domů. 

 

Doma jsme si se Stáňou udělali véču, po véče ještě jedna procházka k Eiffelovce, protože večer nasvícenou jí prostě chcete vidět, cestou zpátky do postele jsme si sedli na skleničku červenýho ? a to byla poslední aktivita pátečního výletování. 

 

No.. a zapomněla jsem na jednu část dne.. nechápu, jak jsem mohla. ?Když jsme se procházely uličkama, který absolutně neumím ani pojmenovat, narazily jsme na obchůdek s krystaly! Který miluju. Andrejka taky. Takže tam jsme vlastně strávily nejvíc času, protože jsme se prostě nemohly od toho množství kamenů odtrhnout! ??? Dobrý, jedeme dál.

 

Sobotu jsme s Andrejkou nechaly na Stáňovi, aby vymyslel, kudy nás protáhne. Vzali jsme to kolem katedrály Notre Dame, kde byla fronta dovnitř dlouhá asi tak na 2 hodiny, potom kolem Pantheonu, taky kolem Centre Georges Pompidou, což je kráááásné kulturní centrum, nejbarevnější s nejdivnějšími tvary, který jsem kdy na budově viděla.? Uvnitř jsme nebyli, ale prý je tam muzeum, knihovna, nějaký kavárničky a tak. ? Pánové Piano a Rogers se na tom vyřádili. A na projektu se prý podílel i Jan Kaplický! ☝ (říká Wiki).. Jedna jejich stavba je i v Londýně. Jen není tak barevná. Asi aby pan Londýn zůstal seriózní. Celkově jejich stavby, co jsem tak koukala, jsou moc zajímavý. 

 

 

Na konci turistické obchůzky s průvodcem, když už jsme byli celkem hladoví, jsme si zašli pro oběd a snědli si ho v parčíku. A jelikož to bylo nejlepší sushi, jaký jsem kdy měla, tak nevím, jak se budu teď vyrovnávat s nějakým jiným, jako..  ? Asi si na něj budu muset zajet do Paříže, no.. ??

Pomalu se schylovalo k odpoledni a našemu odjezdu. Takže když jsme dorazili domů, s Andrejkou jsme si spakovaly, já jsem napsala pohledy, který jsem pak málem odvezla do Londýna, ale Stáňa zachránil obě moje babičky a hodil to pak do schránky. ?? Sedly jsme na metro a jely na vláček. Za dvě hodinky nás vlak vyklopil v Londýně a za další půlhodinku jsem už ležela v posteli a usínala s pocitem, že v botách z Primarku už nikdy nechci týden v kuse chodit. ??? ani míň jak týden.

Další v pořadí je Disneyland. Tak se mějte a užívejte si! 

Děkuju

-Martina

Na skok v Paříži
Štítky:    

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Získejte cestovatelské tipy jako první!