V květnu jsem spolu s kamarádem na vlastní pěst procestovala Maroko. Podívali jsme se do míst, kam turisti běžně nezavítají, ale i do míst, která jsou turisticky oblíbená. Maroko nás okouzlilo a zanechalo v nás svou stopu.

 

 

sam_0034

 

Pro cestu do Marrákeše, města na úpatí Vysokého atlasu, jsme zvolili nízkonákladovou leteckou společnost Ryanair (www.ryanair.com), která nabízela nejnižší ceny letenek. Po cestě jsme jednou přestupovali. První den naší cesty jsme letěli z Bratislavy na letiště Milán Bergamo (Aeroporto Internazionale di Orio al Serio). Letadlo do Marrakéše letělo až další den brzo ráno, měli jsme tedy v úmyslu přespat v letištní hale. Bohužel však halu na noc zavírali, noc jsme tedy strávili zachumlaní ve spacáku pod přístřeškem kostelíka v přilehlé vesnici Orio al Serio.

 

 

sam_0011

 

 

Do Marrakéše jsme přiletěli v jedno krásné květnové dopoledne. Z letiště jsme se částečně hromadnou dopravou a částečně pěšky dopravili až na místní hlavní autobusové nádraží, odkud nám jel autobus do města Ouarzazate. Prohlídku samotné Marrakéše jsme si chtěli nechat na konec naší cesty. Zatím jsme atmosféru města nasávali jen za pochodu. Na autobusovém nádraží panoval trochu zmatek a autobus odjížděl později, než měl. Téměř čtyřhodinovou cestu přes pohoří Atlas do Ouarzazate jsme si opravdu vychutnávali. Okouzlily nás hliněné domky v horách, občas se někde pásl oslík.

 

 

sam_0038

 

 

Když autobus udělal v půli cesty zastávku na občerstvení, teprve na nás dýchlo to pravé Maroko.

 

 

sam_0044

 

 

Vzduch byl suchý a slunce pražilo, do toho od hor pofukoval mírný větřík. Zde jsem měla také první možnost poznat marocké toalety. Tedy spíše díru v zemi.

 

 

sam_0057

 

 

Do pouštního města Ouarzazate na jihu Maroka přijíždíme kolem filmového studia, v němž se natáčelo mnoho hollywoodských filmů (např. Lawrence z Arábie či Ježíš Nazaretský).

 

 

sam_0060

 

 

V samotném městě nás už čeká Ahmed, u kterého máme domluvené přespání zdarma přes couchsurfing (www.couchsurfing.com). Původně jsme měli ve městě spát u jiného hostitele, Josepha, který se mi přes maily chlubil, že je filmovou hvězdou. Posléze mě však (jako dle jeho názoru bohatou Evropanku) požádal, zda bych mu nepřivezla jako poděkování za přespání u něj notebook. Z ubytování u Josepha tedy sešlo.

 

 

sam_0073

 

 

Jak později z rozhovorů z místními zjišťujeme, couchsurfing je v Maroku vysoce organizovaná záležitost. Všichni couchsurfeři z města se mezi sebou vzájemně znají a mají dokonce svého vedoucího – ambasadora couchsurfingu. Tento způsob ubytování zdarma využívají dle vlastních slov k nalákání cestovatelů a zvýšení obchodu. O cestovatele se hostitel opravdu hezky a zdarma stará. Následně jsou cestovateli představeni různí kamarádi, kteří něco prodávají nebo zajišťují nějakou službu (např. nám byl nabídnut předražený odvoz autem k jezeru a několikrát nám v obchodech kamarádů našeho hostitele byly nabízeny marocké výrobky).

 

 

sam_0078

 

 

Náš hostitel Ahmed se však své úlohy zhostil výtečně. Je nám přidělen samostatný pokoj s gaučem a židlí (některé domky, které později navštěvujeme, mají na sezení a spaní jen koberce na zemi).

 

 

sam_0091

 

 

Abychom ze sebe mohli smýt prach cesty, jsme odvedeni do jiného bytu ke Ahmedově kamarádce, která jako jediná v širokém okolí vlastní sprchu (tedy kbelík s vodou pověšený u stropu). Jak se umývají ostatní, kteří nevlastní ani tuto vymoženost, mi je záhadou.

 

 

sam_0080

 

 

Následuje občerstvení v Ahmedově obývacím pokoji. Původně jsem se při cestě do Maroka zapřísahala, že nebudu jíst nic místního, abych si nepřivodila střevní potíže. Výstrahou mi byli i jiné dvě cestovatelky z Česka, které jsme potkali v autobuse do Ouarzazate, a které se v křečích svíjely na zadních sedadlech. Takto špatně je jim prý už několikátý den. Ovšem odmítnout Ahmedovo pohoštění, to by bylo jako urazit hostitele. Ochutnávám tedy sladké marocké cukroví, chlebovou placku si namáčím do olivového oleje a k tomu popíjím silný zelený mátový čaj. Čaj je zde tak silný proto, že se pouze neluhuje, ale v konvici se dlouho vaří. Poté se do něj při pití dávají velké kusy cukru. Chutná výtečně! Dávám si předsevzetí, že po každém jídle použiju jako dezinfekci žaludku slivovici, kterou si vezu pro tyto účely z Čech. A musím říct, že posloužila. Za celou cestu po Maroku mi nebylo zle ani jednou!

 

 

sam_0070

 

Po občerstvení nás Ahmed provází městem. Okouzluje nás kasba (pevnost) Taourit se starým palácem. Překvapeni jsme, když potkáváme prodejnu bot Baťa. Protože jsem si do Maroka přivezla s sebou práci, nutně potřebuju internet. Za poplatek je v místním copycentru možné využít počítač s připojením. Připojení je velmi pomalé a drahé. Stahováním a tiskem jednoho malého souboru trávím hodinu, ale jsem spokojená. Internet jsem pak potřebovala i v dalších marockých městech a vždy to bylo stejné. Internet byl, ale zoufale pomalý a připojení drahé.

 

 

sam_0086

 

 

Navštěvujeme Ahmedova nejlepšího kamaráda, obchodníka se šperky, se kterým máme domluvenou směnu zboží. Vezeme si z Čech ručně dělané šperky, které máme v Maroku v úmyslu směnit. Po nezbytném vypití čaje následuje hodina vzájemného prohlížení zboží.

 

 

sperky

 

Když už to vypadá, že jsme se na směně domluvili, pán od nás k našim šperkům požaduje ještě přihodit velkou sumu peněz navíc. Zklamáni tím, že taková domluva nebyla, od obchodu odstupujeme. O směnu šperků se pak pokoušíme ještě v dalším marockém městě, kde jednání a výsledek byly obdobné.

 

sam_0096

 

Další den, po příjemné noci strávené v pokojíku Ahmedova bytu, se vydáváme pěšky na výlet k jezeru, které by dle slov našeho hostitele mělo být blízko. Ahmed nám dělá průvodce. Asi po hodině cesty za město přicházíme k ploše, která kdysi mohla být jezerem, teď spíše vypadá jako malý rybníček. Je sucho a jezero vyschlo.

 

 

jezi

 

Po cestě míjíme oslíka a také babičku, která se zcela ztrácí pod nůší, kterou nese na zádech.

 

sam_0095

 

V poledne odjíždíme autobusem směrem k soutěsce Dades. Kus cesty pokračujeme stopem. Řidič nám říká, že se v Maroku stopuje špatně. Řidiči se prý obávají policie, která by je mohla nařknout z toho, že vezou turisty za peníze. Naše zkušenost se stopováním po Maroku je však dobrá. Značnou část Maroka jsme projeli právě stopem, auta zastavovala rychle a řidiči byli příjemní a ochotní.

 

 

sam_0102

 

Druhou noc naší cesty trávíme na terase hotýlku v soutěsce Dades. Ubytování na terase je levnější než v pokojích, kde je už v květnu velké dusno a horko. Hotely klasicky v nabídce ubytování na střeše nebo terase nenabízejí. Když se ale zeptáte, téměř vždy vám vyhoví a dají vám lepší cenu (i o polovinu levnější než ubytování v pokoji).

 

 

sam_0106

 

Ráno po úžasné noci, kdy ticho rušilo jen naše oddechování, pokračujeme stopem dál soutěskou.

 

 

souteska

 

 

Zastavuje nám pár středního věku, Berber a jeho francouzská přítelkyně. Dozvídáme se, že muž žije zde v Maroku a paní ho několikrát ročně navštěvuje. S radostí přijímáme pozvání do domu jeho matky a vychutnáváme si malé občerstvení v podobě placek a olivového oleje.

 

 

caj

 

 

K tomu popíjíme nezbytný silný čaj. Představit se nám přichází celá rodina a při loučení dostáváme na památku ručně vyrobené polštářky. Na oplátku rozdáváme české šperky.

 

 

pohosteni

 

 

Stopem a pak už pěšky pokračujeme dál soutěskou.

 

 

ondra

 

 

Když procházíme malou vesničkou před horami na konci soutěsky, potkáváme domorodce mluvícího španělsky.

 

 

sout

 

 

Mám radost, že si můžu popovídat. Podnikavý pán nám nabízí ubytování ve svém hotelíku vzdáleném o několik kilometrů dál ve vesničce v horách. Nabídku přijímáme. Do vesničky jedeme na korbě bryčky tažené oslíkem.

 

 

jedeme

 

 

A co bylo dál? To se dozvíte v dalším pokračování tohoto cestopisu.

Magdalena S

Maroko na vlastní pěst – Díl I.
Štítky:            

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Získejte cestovatelské tipy jako první!