Maroko na vlastní pěst – Díl I.

Vkvětnu jsem spolu skamarádem na vlastní pěst procestovala Maroko. Podívali jsme se do míst, kam turisti běžně nezavítají, ale i do míst, která jsou turisticky oblíbená. Maroko nás okouzlilo a zanechalo vnás svou stopu.

Pro cestu do Marrákeše, města na úpatí Vysokého atlasu, jsme zvolili nízkonákladovou leteckou společnost Ryanair (www.ryanair.com), která nabízela nejnižší ceny letenek. Po cestě jsme jednou přestupovali. První den naší cesty jsme letěli zBratislavy na letiště Milán Bergamo (Aeroporto Internazionale di Orio al Serio). Letadlo do Marrakéše letělo až další den brzo ráno, měli jsme tedy vúmyslu přespat vletištní hale. Bohužel však halu na noc zavírali, noc jsme tedy strávili zachumlaní ve spacáku pod přístřeškem kostelíka vpřilehlé vesnici Orio al Serio.

Do Marrakéše jsme přiletěli v jedno krásné květnové dopoledne. Zletiště jsme se částečně hromadnou dopravou a částečně pěšky dopravili až na místní hlavní autobusové nádraží, odkud nám jel autobus do města Ouarzazate. Prohlídku samotné Marrakéše jsme si chtěli nechat na konec naší cesty. Zatím jsme atmosféru města nasávali jen za pochodu. Na autobusovém nádraží panoval trochu zmatek a autobus odjížděl později, než měl. Téměř čtyřhodinovou cestu přes pohoří Atlas do Ouarzazate jsme si opravdu vychutnávali. Okouzlily nás hliněné domky vhorách, občas se někde pásl oslík.

Když autobus udělal vpůli cesty zastávku na občerstvení, teprve na nás dýchlo to pravé Maroko.

Vzduch byl suchý a slunce pražilo, do toho od hor pofukoval mírný větřík. Zde jsem měla také první možnost poznat marocké toalety. Tedy spíše díru vzemi.

Do pouštního města Ouarzazate na jihu Maroka přijíždíme kolem filmového studia, vněmž se natáčelo mnoho hollywoodských filmů (např. Lawrence zArábie či Ježíš Nazaretský).

Vsamotném městě nás už čeká Ahmed, u kterého máme domluvené přespání zdarma přes couchsurfing (www.couchsurfing.com). Původně jsme měli ve městě spát u jiného hostitele, Josepha, který se mi přes maily chlubil, že je filmovou hvězdou. Posléze mě však (jako dle jeho názoru bohatou Evropanku) požádal, zda bych mu nepřivezla jako poděkování za přespání u něj notebook. Zubytování u Josepha tedy sešlo.

Jak později zrozhovorů zmístními zjišťujeme, couchsurfing je vMaroku vysoce organizovaná záležitost. Všichni couchsurfeři změsta se mezi sebou vzájemně znají a mají dokonce svého vedoucího – ambasadora couchsurfingu. Tento způsob ubytování zdarma využívají dle vlastních slov knalákání cestovatelů a zvýšení obchodu. O cestovatele se hostitel opravdu hezky a zdarma stará. Následně jsou cestovateli představeni různí kamarádi, kteří něco prodávají nebo zajišťují nějakou službu (např. nám byl nabídnut předražený odvoz autem kjezeru a několikrát nám vobchodech kamarádů našeho hostitele byly nabízeny marocké výrobky).

Náš hostitel Ahmed se však své úlohy zhostil výtečně. Je nám přidělen samostatný pokoj sgaučem a židlí (některé domky, které později navštěvujeme, mají na sezení a spaní jen koberce na zemi).

Abychom ze sebe mohli smýt prach cesty, jsme odvedeni do jiného bytu ke Ahmedově kamarádce, která jako jediná vširokém okolí vlastní sprchu (tedy kbelík svodou pověšený u stropu). Jak se umývají ostatní, kteří nevlastní ani tuto vymoženost, mi je záhadou.

Následuje občerstvení vAhmedově obývacím pokoji. Původně jsem se při cestě do Maroka zapřísahala, že nebudu jíst nic místního, abych si nepřivodila střevní potíže. Výstrahou mi byli i jiné dvě cestovatelky zČeska, které jsme potkali vautobuse do Ouarzazate, a které se vkřečích svíjely na zadních sedadlech. Takto špatně je jim prý už několikátý den. Ovšem odmítnout Ahmedovo pohoštění, to by bylo jako urazit hostitele. Ochutnávám tedy sladké marocké cukroví, chlebovou placku si namáčím do olivového oleje a ktomu popíjím silný zelený mátový čaj. Čaj je zde tak silný proto, že se pouze neluhuje, ale vkonvici se dlouho vaří. Poté se do něj při pití dávají velké kusy cukru. Chutná výtečně! Dávám si předsevzetí, že po každém jídle použiju jako dezinfekci žaludku slivovici, kterou si vezu pro tyto účely z Čech. A musím říct, že posloužila. Za celou cestu po Maroku mi nebylo zle ani jednou!

Po občerstvení nás Ahmed provází městem. Okouzluje nás kasba (pevnost) Taourit se starým palácem. Překvapeni jsme, když potkáváme prodejnu bot Baťa. Protože jsem si do Maroka přivezla ssebou práci, nutně potřebuju internet. Za poplatek je vmístním copycentru možné využít počítač spřipojením. Připojení je velmi pomalé a drahé. Stahováním a tiskem jednoho malého souboru trávím hodinu, ale jsem spokojená. Internet jsem pak potřebovala i vdalších marockých městech a vždy to bylo stejné. Internet byl, ale zoufale pomalý a připojení drahé.

Navštěvujeme Ahmedova nejlepšího kamaráda, obchodníka se šperky, se kterým máme domluvenou směnu zboží. Vezeme si zČech ručně dělané šperky, které máme vMaroku vúmyslu směnit. Po nezbytném vypití čaje následuje hodina vzájemného prohlížení zboží.

Když už to vypadá, že jsme se na směně domluvili, pán od nás knašim šperkům požaduje ještě přihodit velkou sumu peněz navíc. Zklamáni tím, že taková domluva nebyla, od obchodu odstupujeme. O směnu šperků se pak pokoušíme ještě vdalším marockém městě, kde jednání a výsledek byly obdobné.

Další den, po příjemné noci strávené vpokojíku Ahmedova bytu, se vydáváme pěšky na výlet kjezeru, které by dle slov našeho hostitele mělo být blízko. Ahmed nám dělá průvodce. Asi po hodině cesty za město přicházíme kploše, která kdysi mohla být jezerem, teď spíše vypadá jako malý rybníček. Je sucho a jezero vyschlo.

Po cestě míjíme oslíka a také babičku, která se zcela ztrácí pod nůší, kterou nese na zádech.

Vpoledne odjíždíme autobusem směrem k soutěsce Dades. Kus cesty pokračujeme stopem. Řidič nám říká, že se vMaroku stopuje špatně. Řidiči se prý obávají policie, která by je mohla nařknout ztoho, že vezou turisty za peníze. Naše zkušenost se stopováním po Maroku je však dobrá. Značnou část Maroka jsme projeli právě stopem, auta zastavovala rychle a řidiči byli příjemní a ochotní.

Druhou noc naší cesty trávíme na terase hotýlku vsoutěsce Dades. Ubytování na terase je levnější než vpokojích, kde je už vkvětnu velké dusno a horko. Hotely klasicky vnabídce ubytování na střeše nebo terase nenabízejí. Když se ale zeptáte, téměř vždy vám vyhoví a dají vám lepší cenu (i o polovinu levnější než ubytování vpokoji).

Ráno po úžasné noci, kdy ticho rušilo jen naše oddechování, pokračujeme stopem dál soutěskou.

Zastavuje nám pár středního věku, Berber a jeho francouzská přítelkyně. Dozvídáme se, že muž žije zde vMaroku a paní ho několikrát ročně navštěvuje. Sradostí přijímáme pozvání do domu jeho matky a vychutnáváme si malé občerstvení vpodobě placek a olivového oleje.

Ktomu popíjíme nezbytný silný čaj. Představit se nám přichází celá rodina a při loučení dostáváme na památku ručně vyrobené polštářky. Na oplátku rozdáváme české šperky.

Stopem a pak už pěšky pokračujeme dál soutěskou.

Když procházíme malou vesničkou před horami na konci soutěsky, potkáváme domorodce mluvícího španělsky.

Mám radost, že si můžu popovídat. Podnikavý pán nám nabízí ubytování ve svém hotelíku vzdáleném o několik kilometrů dál ve vesničce vhorách. Nabídku přijímáme. Do vesničky jedeme na korbě bryčky tažené oslíkem.

A co bylo dál? To se dozvíte vdalším pokračování tohoto cestopisu.

Magdalena S