Máme za sebou čtyři dny putování Marokem. Po noci strávené na terase útulného hotelíku v pouštním městečku Merzouga se probouzíme do krásného slunečného dne.

 

uvod

 

Merzouga leží na východě Maroka v oblasti Erg Chebbi a je považována za bránu do Sahary.

 

sam_0157

 

Při včerejší večeři se nám se sympatickým majitelem hotelíku podařilo na dnešní odpoledne za dobrou cenu domluvit výlet na velbloudech do pouště.

 

img_2362

 

Dopoledne máme tedy volné a využíváme ho na pěší výlet k jezeru Lac Dayet nacházejícímu se přibližně 4 km od města.

 

sam_0167

 

Cesta k jezeru vede kamenitou pouští. Jelikož je všude liduprázdno a cesta není nijak značená, do poslední chvíle váháme, zda jdeme k jezeru opravdu správným směrem. Jaké je naše překvapení, když se před námi náhle zjevují volně pasoucí se velbloudi a kousek dál pak spatřujeme i jezero. Tedy spíše jezírko.

 

img_2374

 

Je sucho a podstatná část jezera je vyschlá.

 

lyze

 

Odpoledne pak věnujeme prohlídce městečka.

 

img_2397

 

Na hlavní třídě, dá-li se tak nazvat prašná ulice s několika obchůdky, kupujeme vodu a potraviny. Výběr je hodně omezený, ale jsme rádi alespoň za něco. Kupuji si také krásný hedvábný šátek, který později využívám jako ochranu hlavy. Mám radost, že jeho cenu se mi podařilo usmlouvat na pětinu ceny původně požadované.

 

moto

 

Později odpoledne, když už slunce tolik nepraží, nastává očekávaný výlet do pouště.

 

palmy

 

Já i můj kamarád máme každý přidělen svého velblouda.

 

mustafa

 

Jelikož jsem lehčí, můj velbloud navíc nese i vaky s jídlem a vodu pro pobyt v poušti.

 

img_2398

 

Chvíli mi trvá zvyknout si na nezvyklý houpavý pohyb, ale posléze si cestu pouští vychutnávám.

 

poust

 

Velbloudi jsou uvázáni za sebou a prvního z nich vede náš průvodce, 16-ti letý Berber Mustafa.

 

oaza

 

Po třech hodinách jízdy se před námi zjevuje malá oáza tvořená několika stany obklopenými palmami.

 

oaza

 

Kromě nás a Mustafy široko daleko nikdo jiný není.

 

jaaa

 

Jeden ze stanů je nám přidělen jako náš příbytek na dnešní noc.

 

stan

 

Mustafa vaří večeři a my se zatím škrábeme na nejbližší dunu, abychom z ní shlídli západ slunce.

 

duna

 

Po večeři za svitu svíčky nám pak Mustafa dlouho do noci hraje na bubínek a zpívá.

 

bubinky

 

Ranní východ slunce jsme prospali a z oázy vyjíždíme později, než bychom měli.  Slunce už nemilosrdně svítí. A nás čeká tříhodinová cesta rozpálenou pouští zpět do Merzougy.

 

taxi

 

Naše další cesta vede přes města Rissani, Arfoud a Er Rachidia do Fezu. K přepravě využíváme část cesty taxík a poté autobus.

 

konici

 

Fez je největším středověkým městem v Evropě.

 

fez

 

Město bylo založeno začátkem 9. století a i v současnosti si uchovává středověký ráz.

 

zeny

 

Fez procházíme pěšky a nasáváme jeho atmosféru.

 

brana

 

V nespočetných úzkých uličkách mediny, která je chráněnou památkou UNESCO, se po chvíli ztrácíme a s vděčností přijímáme nabídku místního mladíka, že nás medinou provede.

 

ornamen

 

Připadáme si, jakoby se zastavil čas.

 

img_2468

 

Jediný možný dopravní prostředek v úzkých uličkách jsou oslíci a muly. Místní obchodníci je využívají k přepravě zboží do svých obchůdků. Nezřídka zvíře nese náklad několikanásobně těžší, než je ono samo.

 

naklad

 

Z Fezu pokračuje naše cesta na sever Maroka, do modrého města Chefchaouen. Pro cestu volíme dálkový autobus vyjíždějící z autobusového nádraží ve Fezu. Nádraží ve Fezu je obrovské, nepřehledné a venku u autobusů narvané lidmi k prasknutí. Zjistit, který autobus odjíždí naším směrem, vypadá jako nadlidský úkol. Neexistuje zde nic podobného jako cedule s odjezdy. Pouze velké autobusové společnosti mají své přepážky, ostatní autobusy prostě zastaví na volném místě a naháněč k nim přivádí cestující. Na autobusech levnějších společností není napsána cílová destinace a tarify není možné nikde dopředu zjistit.

 

img_2469

 

Po dohodě s kamarádem zůstávám sama hlídat naše zavazadla a on se vydává vyhledat spoj do Chefchaouenu. Po malinké chvilce se ke mně sbíhají hned tři Maročané, chytají mě za ruce a každý z nich mě táhne jiným směrem. U toho něco křičí arabsky, nerozumím jim tedy ani slovo. Nechápu, co po mně chtějí, bráním se a mám strach o zavazadla, o které bychom dozajista přišli, kdyby se mužům podařilo odtáhnout mě někam stranou. Naštěstí mě zachraňuje příchozí marocká žena s dítětem. Muže křikem odhání a vyzývá mě, abych si sedla vedle ní na chodník, že mě bude ochraňovat. Alespoň tolik tedy pochopím z její arabské promluvy.

 

Kamarád se po chvíli vrací s naháněčem, který mu sdělil nejnižší cenu na přepravu do Chefchaouenu. Autobusů jede pravděpodobně více a cenu si určují sami naháněči, kteří pak mají z každého domluveného zákazníka provizi.

 

Autobus není nijak luxusní a jsme v něm jediní cizinci. Po výjezdu z brány autobusového nádraží řidič nabírá další marocké cestující. Netrvá dlouho a v autobuse se strhává hádka. Vždy jsem si myslela, že arabské ženy jsou klidné a tiché a na veřejnosti se neprojevují. Tady však na sebe ženy začínají křičet a nabádají k hádce i své muže. Hádka graduje, muži se také zapojují, až nakonec autobus zastavuje, cestující vytahují řidiče ven z autobusu a venku začíná bitka. Od slečny, mluvící trochu anglicky, se dozvídáme, že nepokoj vznikl proto, že řidič dal lidem nastoupivším až za bránami autobusového nádraží nižší cenu, než ostatním cestujícím. Mimoto se i dozvídáme, že cena, kterou jsme zaplatili za jízdu my, je ještě o mnoho vyšší, ale s tím už jako cizinci počítáme.

 

krajina

 

Jak se blížíme k Chefchaouenu, krajina se mění, začíná být více zelená a z mého pohledu méně exotická. V autobuse nefunguje klimatizace, řidič tedy za jízdy nechává otevřené krom oken i dveře. Chefchaouen je město proslavené bílo-modrou barvou domů, pěstováním marihuany v okolních horách pohoří Ríf a prodejem hašiše.

 

img_2476

 

Návštěvu Chefchaouenu nám několik lidí rozmlouvalo, okolí je prý právě díky pašerákům nebezpečné. O to víc nás však město láká. Hned při příjezdu k městu máme s pašeráky první zkušenost. Ptáme se kolemjdoucího mladíka na možnost ubytování. Mladík se nabízí, že nás sveze na motorce k levnému hotelu, místo toho však končíme u řeky, kde nám nabízí hašiš.

 

img_2479

 

Ubytování nakonec nacházíme v hezkém hotelíku v centru města.

 

img_2482

 

Večer se vydáváme do místní restaurace na kuskus a ráno pak neodoláváme a vydáváme se na pěší výlet do okolních hor. Chceme plantáže s konopím vidět na vlastní oči! Stoupáme po kamenitých cestičkách nad město.

 

ovcee

 

Občas potkáváme oslíka nebo pasoucí se kozu či ovci.

 

mesto

 

Je nádherný den a máme z výšky krásný výhled na modré město pod námi.

 

najit

 

Dostatečně vysoko nad městem se nám skutečně daří najít políčka s krásně zelenou marihuanou!

 

konopi

 

Netrvá dlouho a odněkud se vynořuje indiánka s dcerou.

 

indianky

 

Posunky nás vybízí, ať jdeme za nimi. Protože jsme zvědaví, jdeme.

 

kon

 

Přicházíme k domku pašeráků, kteří nám nabízejí na prodej hašiš. Jsou milí, nebezpečně nevypadají. Španělsky jim vysvětluji, že nemáme o koupi ani o ochutnávku zájem, že jsme zde jen na procházce. Kupodivu nám zboží nevnucují a místo toho si s námi chvíli s chutí povídají.

 

co-maji

 

Po návštěvě Chefchaouenu vede naše další města k oceánu, do královského města Rabat.

 

ocean

 

O tom však až v dalším díle tohoto cestopisu.

 

Maroko na vlastní pěst – Díl III.
Štítky:                

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Získejte cestovatelské tipy jako první!