Maroko bylo vždycky mým snem. Spolu s kamarádem jsem se ho tedy v květnu vydala na vlastní pěst prozkoumat. Máme už za sebou návštěvu měst Marakéš a Ouarzazate a nyní se nacházíme v soutěsce Dadés.

 

S domorodcem mluvícím španělsky přijíždíme na korbě bryčky tažené oslíkem do malé vesničky na severním konci soutěsky Dadés. Vesnička se nachází v horách a sestává jen z několika polorozbořených domků z červené hlíny.

 

domky

 

Z hotelu, který nám náš průvodce sliboval, se vyklubala nádherná obrovská kasba (marocká pevnost).

 

 

kasbal

 

 

Náš průvodce nám přináší knihu hostů, ve které jsme už druhými zapsanými hosty! První zde byli před pěti lety…

 

 

kasba

 

 

Kasba je patrová, mírně zchátralá a vybavená je typickým marockým stylem.

 

 

nase-kasba

 

 

Obdivujeme staré koberce s ornamenty, vyšívané polštářky a i tuniky, které se nám majitel domu marně snaží za velkou sumu peněz prodat.

 

 

ubyt

 

K přespání je nám nabídnut jeden z prázdných pokojů, který je vybaven pouze kobercem.

 

okno

 

Chvíli nabídku zvažujeme a poté žádáme pána domu o možnost přespání na střeše kasby. Samozřejmě očekáváme velkou slevu. Pán se chvíli zdráhá, ale nakonec ustupuje, když vidí, že pokud nedá k dispozici spaní na střeše za rozumný peníz, půjdeme o dům dál.

 

dum

 

Protože máme ještě celý den před sebou, rozhodujeme se pro pěší výlet do hor. Náš hostitel nám nabízí své průvodcovské služby a je velmi zklamaný, že odmítáme. Hory jsou prý nebezpečné a snadno se můžeme ztratit. Vzhledem k tomu, že ale plánujeme výlet jen na několik hodin a orientační smysl máme také dobrý, vydáváme se přece jen na trek sami. A nelitujeme!

 

a

 

Jako orientační bod v horách nám slouží kruhová hliněná stavba tyčící se na kopci, ke které se pomalu přibližujeme.

 

vylet

 

Všude okolo nás je kamení a písek a na ochlazení ve 40 stupňovém vedru nám fouká chladný vítr. Když už se dostáváme dál od vesnice, spatřujeme v horách první známky života. Z kamenů trčí trsy trávy a pochutnávají si na nich kozy a ovce. Pochvíli potkáváme i jejich pastevce, kouzelného dědečka Tuarega, se kterým se nám však ani přes naši největší snahu nedaří dorozumět.

 

ovce

 

Po návratu do vesnice se vydáváme posedět do místní restaurace, dá-li se tak nazvat terasa, na kterou nám paní domu přináší sladký čaj. Při popíjení čaje máme krásný výhled na hory a také na muže vydávající se na pravidelnou modlitbu do mešity.

 

do-mesity

 

Večer si ustýláme na střeše kasby a přichází za námi postupně všechny děti z vesnice. Už bych i spala, ale nemůžu. Děti vytrvalé sedí opodál a dívají se na nás, jak ležíme ve spacácích. Pokouším se s nimi tedy alespoň dát do řeči a kupodivu jeden z nich mluví trochu španělsky. Když chlapce ani po hodině rozprava neomrzela, musím už důrazněji požádat o soukromí.

 

strecha

 

Jen se nám podaří usnout, zvedá se silný vítr a k tomu se přidává průtrž mračen. Jelikož máme zaplacené spaní jen na střeše, dáváme do budovy jen batohy a statečně se snažíme toto počasí přestát zachumlaní ve spacácích. Ráno jsme celí promrzlí, nánosy mokrého písku máme po celém těle a kusy oblečení, které jsme ve tmě nestihli schovat, nacházíme rozfoukané větrem po celé střeše.

 

zpet

 

Poté si dáváme za cíl vrátit se soutěskou do města Boumalne Dades a pak pokračovat až na okraj Sahary.

 

ranho

 

Od vesničanů se dozvídáme, že v několik kilometrů vzdálené vesnici se dnes koná trh. To je pro nás dobrá zpráva, protože na trh se vydává několik vesničanů místním hromadným dopravním prostředkem, který vypadá jako kříženec minibusu a taxíku. Cestující sedí ve třech řadách sedadel, muži a ženy odděleně. Máme radost, že máme sedadlo hezky každý sám pro sebe. Naše radost však netrvá dlouho. V každé další vesničce po cestě přistupují další cestující a nakonec nás sedí v malém autě skoro třicet. Cestující si sedí na klínech a vzduch je nedýchatelný. Vystupujeme s místními u tržnice. Jedná se však o něco na způsob blešího trhu, tedy všechno zboží (včetně ovoce a zeleniny) vypadá staře a nevábně.

 

trh

 

Nekupujeme tedy nic a po nějakém čase se nám podaří nasednout do dalšího buso-taxíka, kterým se přibližujeme k městu Boumalne Dades na pokraji soutěsky Dades. Poslední úsek cesty jdeme pěšky. Ne proto, že by taxík dále nejel, ale protože se ještě chceme naposledy projít v kulisách překrásné scenerie soutěsky.

 

jdeme

 

Samotné město Boumalne Dades nás nijak neoslnilo, zakupujeme tedy jízdenky na autobus do Merzougy, odkud se chceme vypravit na výlet na Saharu.

 

boumalne

 

Při čekání na autobus se nás chodí místní mladíci ptát, zda máme slivovici a marocké děti na nás mámí bonbony. Jednomu chlapci jsem bonbon dala a najednou bylo dětí kolem mě snad deset a přibývaly další. Než jsem se nadála, začaly mi šátrat v batohu. Odehnat je se nakonec podařilo  až náhodnému kolemjdoucímu. Na moje protesty bohužel děti nereagovaly.

 

do-merzougya

 

Cesta do Merzougy, města na pokraji Sahary, je dlouhá, trvá téměř 4 hodiny.

 

do-merzougy

 

Při cestování Marokem máme strategii, která se nám zatím ukazuje jako správná. Na dlouhé, několikahodinové cesty volíme luxusní autobusy, které mají většinou i pevně dané jízdní řády a ceny. Cesta s nimi je pohodlná a rychlá, ale taky na marocké poměry drahá. Na kratší vzdálenosti se přepravujeme dopravními prostředky, které využívají samotní Maročané a taky využíváme často a úspěšně autostop.

 

dopta

 

Cestou do Merzougy se krajina stává čím dál více vyprahlou. Projíždíme kamenitou pouští, míjíme hliněné domky a kasby. Do města přijíždíme až v noci. Autobus nás vyhazuje do naprosté tmy a mizí v dáli. Nikde není ani známka po pouličním osvětlení či světel z oken domů. Přemýšlíme, zda nás řidič nevysadil někde úplně jinde, ale jelikož autobus už odjel, stejně nemáme jinou možnost, než zde zůstat.

 

post

 

Rozkoukat v naprosté tmě se nám nedaří ani po chvíli, ale to už se před námi jako anděl spásy zjevuje plavovlasá žena ve stylu hippie mluvící anglicky. Tady kousíček, pořád rovně ve tmě, je prý možnost se ubytovat. Ona zde je už třetí týden, sama.

 

auberge

 

Necháváme se tedy vést tmou a opravdu přicházíme do útulného hotelíku. Vítá nás majitel, tmavý uhrančivý Berber, oděný ve fialovou tuniku a fialový turban. Nabídka služeb malého hotelíku předčí naše očekávání. Přespání máme opět zajištěné na terase hotelu (za polovinu běžné ceny pro ubytované v pokojích). Jako bonus dostáváme na terasu obrovské matrace a přikrývky. Objednáváme si večeři a za svitu hvězd si vychutnáváme výtečný zeleninový kuskus a tažín (zelenina s masem vařené ve speciální nádobě určené pro přípravu tohoto pokrmu).

 

vecere

 

S majitelem hotelíku domlouváme na další den výlet na velbloudech do pouště. Cena je o hodně nižší, než jakou nám nabízely cestovní kanceláře v Ouarzazate či v jiných městech na naší cestě.

 

strechaa

 

 

Usínáme za svitu hvězd a těšíme se na ráno. O tom už ale v dalším pokračování tohoto cestopisu.

Magdalena S

Maroko na vlastní pěst – Díl II.
Štítky:    

2 komentáře u „Maroko na vlastní pěst – Díl II.

    • 4.12.2018 (17:14)
      Trvalý odkaz

      Dobrý den,
      cenu si už teď po čase bohužel nevzpomenu. Bezpečně ale vím, že byla cca poloviční oproti nabídkám různých CK, ve kterých jsme se ptali (v Marrákeši a dalších městech po cestě). V ceně byli 2 velbloudi, 1 průvodce, snídaně a večeře pro dva, přespání ve stanu v oáze (byli jsme v celé oáze úplně sami) a večerní koncert na bubínky jen pro nás.
      Magda

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Získejte cestovatelské tipy jako první!