Katalánsko očima matky dvouletého dítěte aneb cestování s dítětem je zábava! – Část II.

Katalánsko křížem krážem

Se svým dvouletým synem jsem vdubnu sama vyrazila blíže poznat Katalánsko a díky ubytování zdarma přes Couchsurfing (www.couchsurfing.com) jsem mohla blíže poznat i jeho obyvatele a kulturu a nakonec navázat i dvě nová dlouhodobá přátelství. Jsme na cestě druhý den a po první noci vGironě vyrážíme autem knašemu druhému hostiteli přes Couchsurfing Danielovi do Les Olives.

Les Olives je malinká vesnička přibližně asi půl hodiny jízdy od Girony směrem kpobřeží Costa Bravy. Obklopuje ji krajina podobná té naší moravské, tedy lesy a pole. Domy jsou oproti těm našim kamenné a vesnička působí malebným, historickým dojmem.

Daniel už nás očekává na malinkém místním náměstí a poté ho následujeme po polní cestě na jeho statek ležící asi 2 km od vesnice. Cesta je hrbolatá a prašná. Trochu nechápu, jak tudy může Daniel denně jezdit a přitom nezničit auto. O své autoz půjčovny mám trochu strach. Ukazuje se, že oprávněně, protože i hned po zaparkování na rozlehlém dvoře Danielova statku mi po autě skáče jeho velký pes, kterého se mi nedaří odehnat. Teprve když Danielovi ukazuju podrápaný kufr, psa odvádí pryč. Následuje leštění rýhy na laku, které trochu (ale ne úplně) pomohlo. Ještěže mám auto pojištěné!

Daniel nás provádí svým obrovským domem, který bude jistě pár set let starý. Dům je kamenný a působí trochu studeným dojmem. Obklopuje ho velký dvůr a zahrada sbazénem a kašnou.

Na přenocování nám Daniel přidělil pokojík svých dcer. Máme tedy každý pohodlnou postel jen sami pro sebe. Vybalujeme pár věcí, předáváme Danielovi dárky pro něj a jeho dcery, a zatímco si Míša hraje, pomáhám Danielovi připravit oběd.

Po obědě se vydáváme na procházku po okolí a odpoledne i sDanielem a jeho dcerami vyrážíme autem na prohlídku hezkých míst vokolí.

Navštěvujeme malebné historické kamenné městečko Peratallada.

Poté přejíždíme do města Castillo de Empúries ležícího v bezprostřední blízkosti pobřeží. Castillo de Empúries je malebné městečko se zajímavou středověkou částí a románsko-gotickým kostelem.

Pokračujeme prohlídkou pevnosti Montgrí ležící na vrcholu skalního útvaru Montgrí Massif, ležícího poblíž letoviska Torroella de Montgrí a pobřeží Costa Brava. Zpevnosti je krásný výhled na okolí. Vidíme dokonce i Pyreneje a za nimi tušíme Francii.

Večer se unaveni vracíme do Danielova domu a ráno nás čeká cesta do Sant Pere Pescador, kde už máme domluvené přenocování u dalšího couchsurfera Kima. Městečko Sant Pere Pescador leží na březích řeky Fluvia vseverní části Costa Bravy, od moře je vzdáleno 2,5 kilometru. Vblízkosti se nacházejí krásné dlouhé pláže spísečnými dunami.

Kim, šedesátiletý zdravotník působící pravidelně na misích Lékařů bez hranic vAfrice, nás vítá ve svém útulném bytě ležícím přímo na náměstí. Přijíždíme vdobě oběda a Kim má pro nás na přivítanou nachytánu výbornou katalánskou specialitu paellu a k ní různé mořské „potvory“.

Po obědě si dá Kim jako správný Katalánec hodinu siesty a poté následuje prohlídka přírodní rezervace Parc natural dels Aiguamolls de l’Empordà, ležící vtěsné blízkosti San Pere Pescador. Rezervací procházíme asi tři hodiny (Míša část toho prospí vkočárku, který beru pro jistotu sebou téměř všude) a Kim mi dává podrobný výklad ve španělštině (anglicky bohužel neumí). Ač je má španělština vsoučasnosti už docela obstojná, stejně nerozumím všemu. To hlavní ale chápu, rezervace o rozloze 4783 ha je druhým nejvýznamnějším přírodním parkem vKatalánsku. Pozorovat unikátní druhy ptáků sem přijíždějí ornitologové zcelého světa. Několik zahraničních ornitologů vrezervaci i potkáváme.

Kromě rozličných druhů ptáků jsou vrezervaci i divocí bílí koně camarque. Tito koněvrezervaci už byli na přítomnost lidí zvyklí a nechali se od Míši krmit trávou.

Vstup do rezervace je zdarma a můžete ji projít několika různě dlouhými trasami.

U Kima zůstáváme dva dny a během nich nám stačí Kim ještě ukázat letovisko L’Escala a jeho hezký přístav. L’Escala leží na severu Costa Bravy, asi 40 kilometrů od francouzských hranic. Procházíme okolo pozůstatků starověkého města Empúries, které leží přímo v L’Escale. Celkový dojem nám kazí jen silný vítr, katalánsky zvaný „tramuntana“, který prý na jaro a na podzim vtéto lokalitě fouká hodně často.

Od Kima pak pokračujeme autem do letoviska Roses, kde nás opět vítá náš známý „couchsurfer“ Daniel, který má vRoses práci jako „marinero“, tedy námořník. Dozvídám se, že tato práce je na Costa Bravě hodně populární hlavně u mladých lidí bez závazků, kteří se nechávají na sezónu najímat na loď, kde pak dělají vše, co je zrovna potřeba. Spolu sDanielem pracují přes sezónu na lodi dvě dívky, které se starají o úklid lodi.

Roses navštěvujeme hlavně kvůli Míšovi, protože má od Daniela slíbenou prohlídku jachty. Nestačím zírat. Jachta se svými asi 30 metry se mi zdá obrovská a už chápu, proč si bohatá rodina zAndorry najímá na sezonu hned 3 lidi, aby se jí o loď starali. Mimochodem je to prý práce docela dobře placená.

Po prohlídce lodi se vydáváme prozkoumat samotné město Roses. Vsezóně je prý město přeplněno turisty, teď vdubnu ale zejí pláže i ulice města prázdnotou. Nejprve se vydáváme na pláž, což po sléze hodnotím jako ne příliš dobrý nápad, protože Míša se statečně vydal plavat do moře (které je dle mého názoru vdubnu ještě příšerně studené). Od Daniela se však dozvídám, že on se chodí do moře koupat každý den po celý rok. Vzpomínám si, že i náš minulý hostitel Kim říkal, že chodí plavat i vzimě. No asi jsou zde lidé víc otužilí, moře má hodně pod 20 stupňů.

Co mě naopak na Roses zaujalo, je zřícenina hradu Castell de la Trinitat tyčící se při pobřeží na severní straně města a citadela obehnaná hradbami nacházející se ve středu města. Naše cesta zRoses poté pokračuje přes rybářské městečko Cadaques na Cap de Creus, nejvýchodnější výběžek Pyrenejského poloostrova. Na Cap de Creus, kam se zCadaques dostáváme dlouhou úzkou silnicí vedoucí krásnou skalnatou krajinou, nás čekají nádherné zátoky sprůzračně čistým mořem.

Poslední zastávka naší cesty je ve Figueres, kde navštěvujeme muzeum Salvadora Dalího, Dalí Theatre-Museum (http://www.salvador-dali.org/museus/teatre-museu-dali/en_index/). Navštívit muzeum sdítětem nebyl asi moc dobrý nápad, Míša chce na všechno sahat. Pro mě je ale toto surrealistické muzeum nezapomenutelným zážitkem. Dalí měl úžasnou fantazii. Některé jeho výtvory mi dokonce přišly až děsivé.

ZFigueres se vracímezpět do Girony, kde celá naše cesta začala, a odkud nám další den brzo ráno letí letadlo domů. Pro zpáteční cestu do Bratislavy jsem zvolila opět společnost Ryanair (www.ryanair.com). VGironě nakonec neplánovaně přespáváme kousíček od letiště u Danielova kamaráda. Jsem za tuto nabídku vděčná, protože na letišti musíme být už v5 ráno.

Co dodat na závěr? Katalánsko je krásná země svlastní kulturou. I když je Katalánsko součástí Španělska, místní vám nikdy neřeknou, že jsou Španělé. Jsou to Katalánci. A jsou na to hrdí. A já jsem ráda, že teď už mám díky této cestě vKatalánsku přátele.

Magdalena S