Irsko s malým Míšou – Díl I.
Vříjnu jsem využila velkého výprodeje letenek nízkonákladové letecké společnosti Ryanair a spředstihem jsem zakoupila velmi levné letenky na březen pro mě a mého tříletého syna Míšu. Kam? Do Dublinu!
Chvíli jsem váhala, zda zvolit odlet zPrahy nebo zBratislavy, kam to máme zBrna blízko. Nakonec ale vyhrála Praha, která nabízela lepší odletové a příletové časy.
Původní plán byl pojmout cestu co nejvíce nízkonákladově. Tedy využívat místní hromadnou dopravu a najít si ubytování zdarma přes Couchsurfing (www.couchsurfing.com). Zkušenosti subytováním přes Couchsurfing smalým dítětem už mám, ale stejně vím, že někoho vhodného najít nemusí být jednoduché.
Sprvními přípravami na cestu začínám pro mě nezvykle brzo, a to už vprosinci. Na stránkách Couchsurfingu vyhledávám potenciální hostitele zDublinu, kteří nabízejí lůžko pro dva a ještě ktomu uvádějí, že rádi budou hostit i děti. Rozesílám tři requesty, zčehož jeden rovnou píše, že nás hostit nemůže a další dva odpovídají, že možná. Starší irský vdovec, který na fotkách působí jako hodný pohádkový dědeček, mi začíná psát velmi osobní zprávy. Jsem rozčarovaná natolik, že zvažuju, že se na celý Couchsurfing jednou provždy vykašlu a najdu raději levný hotel.
Únor: Přes Couchsurfing se mi ozvali jen trochu zvláštní týpci bez referencí, to sdítětem nerisknu. Rezervuji tedy přes www.booking.com „levné“ penziony. Tedy snažila jsem se vybírat ty nejlevnější, ale stejně jedna noc vyjde kolem 50 EUR, Irsko je prostě drahá země.
Druhého března vstáváme už ve 3 hodiny a nevyspalí jedeme na vlak směr Praha. U vlaku se loučíme s tátou, který jako tradičně během našich cest hlídá náš domeček (cestování ho nebaví, tak raději zůstává doma), a dál už pokračujeme sMíšou sami. Vdětském vagonu jedou celou dobu pohádky, Míša má tedy o zábavu postaráno. Já využívám WIFI připojení a po cestě do Prahy pracuji.
Na letiště jsme přijeli spředstihem a Míša se nudí. O půl dvanácté konečně odlétáme.
VDublinu nás vítá zima (5 stupňů) a déšť. Jsem ale vybavena, táhnu ssebou plný batoh teplého oblečení. Vrámci minimalizace zavazadel se mi podařilo sbalit vše potřebné jen do jednoho příručního zavazadla amenšího batohu.
Přetáčím hodinky o hodinu nazpět a sMíšou ve sportovním golfáči vyrážíme poznávat Dublin. Původní plán byl odložit napřed zavazadla do hotelu, ale protože by to byla zbytečná zacházka a ztráta času, jdeme poznávat rovnou.
Opět oceňuji kočárek. Spousta lidí se diví, že tříletému dítěti beru kočár, ale já si ho nemůžu vynachválit. Super uveze batohy a vše potřebné, a když si Míša po dlouhé chůzi potřebuje odpočinout, tak se sveze. Nemůžu přece po malém dítěti chtít, aby celý den někde ťapalo po svých!
Zletiště využíváme Dublin Bus avezeme se autobusem číslo 16 na O´Connel Street, což je hlavní dublinská třída. Autobus odjíždí znástupiště číslo 15, lístek stojí 3 eura 30 centů a dítě má cestu zdarma. Za letištěm nás vítá zástavba podobná té, kterou známe zČeska. Jsem zvědavá, co přijde dál. Jak se blížíme kcentru, začínají se objevovat krásné typicky irské obložené domy.
ZO´Connel Street již pokračujeme po svých. Vydáváme se podél řeky Liffey směrem kpřístavu a pak po jejím druhém břehu zpět až kdublinskému hradu Dublin Castle.
Procházíme nádvořími a pak chvílí zůstáváme v hezkém přilehlém parku.
Míša je nadšený z cestiček vhradním parčíku, po kterých běhá různými směry. Už po několikáté dnes potkáváme skupinku Španělů. Tady v parku si zrovna dělají skupinové foto.
U romantické katedrály z roku 1191 St. Patrick´sCathedral Míšu opět nejvíce zaujal park a také dětské hřiště.
Už se začíná stmívat, tak rychle fotím a směruji syna k hotelu (celý den s sebou tahám všechna naše zavazadla a na zádech už to začíná být znát).
Na sklonku večera procházímeještě kolem druhé největší dublinské katedrály Christ Church Cathedral a poté se vracíme k řece a hledáme náš hotel.
Pominu-li scénu vautobuse, kdy se Míšovi nelíbilo, že dlouho nejedeme, a druhou scénu vobchodě, kdy Míša nutně potřeboval ty nejdražší čokoládové kuličky, byl to dnes vydařený den. Ani vytrvalý deštík nevadil. Míšovi se ale stejně na celém dnu nejvíc líbila dvoupatrová postel, kterou objevil v našem pokoji, a která muposloužila jako skvělá průlezka…
A co bude dál? To se dozvíte v pokračování tohoto cestopisu…
Magdalena S