Dubnový Kypr s malým Míšou – díl 5.

Tři dny před naším odletem zKypru jsem se sMíšou vydala na severní pobřeží západního Kypru. Plánovala jsem projet tamní přímořské vesničky a nasát domorodou atmosféru.

Změstečka Agia Marina Chrysochous, které jsem si sama pro sebe pro jeho neutěšenou atmosféru nazvala Město duchů, jsme vyrazili při pobřežní silnici dál na sever. U vesnice Nea Dimmata už krajina vypadala přívětivěji. Mít víc času, udělala bych si pěší výlet na lákavě vypadající kopec za vesnicí. Takto jsem jen vyfotila skalnaté pobřeží (na žádnou pláž vhodnou ke koupání jsme při silnici nenarazili) a pokračovali jsme dál až do města Pomos.

Pomos je hezké město obklopené horami. Při příjezdu kměstu jsme zastavili na odpočívadlesvýhledem na malé plážičky vykukující mezi útesy.

Hory se u Pomosu příkře svažují kmoři, všude okolo jsou krásné přírodní scenérie. Vokolí rostou pinie, ale také se zde daří citrusovým plodům, banánovníkům a olivovníkům. Dominantou města je krásný kostel. Cestičkou se pak dá od kostela sejít přímo kmoři.

U města Pachyammos se silnice odklání od moře a míří do hor. Touto skutečností jsem byla docela překvapená. Vydala jsem se totiž na výlet jak se říká „nazdařbůh“ a ani jsem předtím nekoukla do mapy, kam vlastně silnice vede (natožpak, abych něco dopředu studovala vprůvodci). Takže mě pak i hodně překvapilo vše, co následovalo.

Silnice se totiž odklání do vnitrozemí díky tomu, aby se vyhnula strategické turecké enklávě Kokkina. Serpentýny nás zavedly vysoko do hor. Na několika místech se dalo zastavit a vyfotit nádherné výhledy na moře pod námi. Jediní, koho jsme potkali, byly jen horské kozy křižující cestu.

Jezdila bych sihorami klidně ještě docela dlouho, ale už se blížil večer a neměla jsem zrovna dobrý pocit ztoho, že bych se měla vracet domů potmě přes pohoří Troodos… sama smalým, už za celý den unaveným Míšou.

Poprvé za celý den jsem tedy vytáhla navigaci a zadala Paphos. Cesta zpět trvající dvě hodiny přes hory. No super. Vydala jsem se tedy podle navigace. Tam, kde měla horská silnice podle navigace pokračovat, byla před námi jen tráva a mírně se svažující svah. No co se dá dělat. Couvala jsem po úzké cestičce asi 100 metrů zpět, po levé ruce prudký sráz dolů, bez svodidel. Míša navigoval.

Ať nás navigace vedla kamkoliv směrem domů, cesta po čase vždy skončila. Nezbylo tedy, než se vrátit na hlavní silnici vedoucí do Kato Pyrgos a následně až na Severní Kypr. Po chvíli se vhorách začaly objevovat cedule spřísným zákazem fotografování. Následovaly ostnaté dráty a za nimi vojenské základny. Vojáci se samopaly stáli venku na stráži a koukali na nás. Okolo hustý les, skoro tma a nikde jinde vdohledu žádné jiné auto, jen my.

Po asi hodině motání se lesem jsme konečně dorazili opět kpobřeží, do města Kato Pyrgos. Kato Pyrgos je na této trase poslední město spadající pod jižní část Kypru. Dlouho bylo od zbytku Kypru izolované a i nyní vypadá, jakoby se tam zastavil čas. Vroce 2010 byl ve městě otevřen hraniční přechod a nyní seuž v Kato Pyrgos nacházejí i tři hotely.

No mně toto město připravilo starosti na celý následující den. Vúzké uličce se proti mně vplné rychlosti vyřítila do protisměru dodávka objíždějící stojící auto. Kdybych neuhnula, asi by to špatně dopadlo. Takto jsem jen uhnula moc (možná za to mohlo i špatný odhad vzdálenosti, když se na Kypru řídí vlevo a volant je vpravo) a zavadila o obrubník. Auto to odneslo malým škrábancem na podvozku a ztracenou poklicí na kole (už jsem ji nenašla).

VKato Pyrgos nezbylo, než se obrátit a vrátit se domů zpět stejnou cestou, jako jsem přijela. Do turecké části ostrova jsem neměla vplánu se takto navečer vydat. A jinou cestu domů, která by najednou neskončila, se mi najít nepodařilo.

Další den (den před odletem) jsem zamířila do autopůjčovny Dollar domluvit se na poplatku za způsobenou škodu na autě. Letadlo nám odlétalo brzo ráno, chtěla jsem tuto věc mít už vyřešenou. Kolem auta se seběhlo rovnou pět chlapíků a jali se ho prohlížet ze všech stran. Škrábanec na podvozku nikdo neřešil, zato za ztracenou poklici mi naúčtovali 50 EUR.

Auto jsem půjčovala přes server www.levnaautopujcovna.cz. Zakoupila jsem zároveň i pojištění auta, dobře jsem udělala. Do týdne mi AXA UK, u které byla pojistka sjednaná, zaslala peníze zpět na účet. Konec dobrý, všechno dobré!

Magdalena S