Chalkidiki stopem – Díl I.

Řecký poloostrov Chalkidiki je tvořen třemi prstovitými výběžky vybíhajícími do Egejského moře. Od června do září lákají místní pláže davy turistů, přesto však můžete najít plážičky, kde budete jen sami sšumícím mořem. Nám se na naší týdenní červencové cestě stopem po Chalkidiki podařilo takových míst najít mnoho.

Cesta to byla nádherná a i levná. Pominu-li jídlo, vyšel mě týden na poloostrově na 3 tis. Kč, což byla cena zpáteční letenky Bratislava – Thessaloniki (Soluň). Včervenci se průměrné denní teploty na Chalkidiki pohybují okolo 27 stupňů a i noční teploty jsou velmi příjemné (kolem 20 stupňů). Nebyl tedy problém pojat cestu dobrodružně a i romanticky a všech sedm nocí strávit venku pod širým nebem. Stačila jen karimatka a tenký spacák.

Na cestu po řeckém poloostrově jsem se vypravila se svou dobrou kamarádkou. Po příletu na soluňské letiště (ležící na jih od města) jsme hned vyrazily pěšky sbatohem na zádech po okresní cestě směrem kdálnici. Když nám po chvíli zastavilo první auto, byly jsme rády, že jsme odolaly pokušení odjet zletiště kyvadlovým autobusem, na který čekali ostatní spolucestující.

Hned sprvním autem a prvním řidičem jsme objevily hlavní problém, sekterým jsme se pak na naší cestě ještě několikrát potýkaly, a to skutečnost, že hodně Řeků mluví jen řecky. Naše znalost angličtiny, němčiny a španělštiny se tedy místy ukázala jako zbytečná a ke slovu došla mapa a posuňky. Naštěstí řidič pochopil a zavezl nás do prvního většího letoviska, ležícího směrem na jih od letiště, a to do Epanomi. Sradostí jsme se vykoupaly ve vyhřátém moři, od dalšího setrvání vletovisku nás ale odradilo množství turistů na pláži. Rozhodly jsme se tedy pokračovat dál na jih. Po celodenním sezení na letišti a vletadle jsme uvítaly trochu pohybu a do 18 km vzdáleného města Ágios Pávlos jsme se vydaly pěšky. Skoro čtyřhodinová cesta sbatohy na zádech vedla nejprve kolem zahrad a sadů, později se stáčela kmoři. Když se nám po hodině chůze podařilo doplnit zásoby vody vmalém obchůdku ležícím na rozcestí, byly jsme obě rády.

Pobřeží před Agios Pavlos, u Nea Irakleia bylo téměř bez turistů. Vykoupaly jsme se vmoři, vychutnaly si romantiku opuštěné pláže a už stopem jsme pokračovaly dál do města Néa Kalikrátia. Blížil se večer a řidič se nás starostlivě ptal, kde budeme spát, a nabádal nás, abychom vnoci nestopovaly. Néa Kalikrátia je prý město nebezpečné a žije zde hodně zlých lidí, kteří nám můžou něco udělat.

Ač zkušené stopařky, patřičně poučené jsme od nočního stopování upustily a vydaly jsme se (už po tmě) hledat místo na přenocování. Spát ve městě nepřicházelo (vzhledem křečenému) vúvahu, za svitu mobilu se nám tedy podařilo najít cestičku křovím vedoucí na nízký útes nad mořem. Zde jsme si vsuché trávě ustlaly a strávily hezkou noc, rušenou jen bzukotem komárů.

Brzy ráno jsme sdalším řidičem pokračovaly až kNéa Plágia. Ve městečku jsme se však dlouho nezdržely a se sympatickým veteránem zválky vAfganistánu (mluvícím česky!) jsme pokračovaly až do letoviska Néa Moudaniá ležícího nad vstupem na první prst Chalikidiki zvaný Kassandra. Néa Moudaniá je letovisko o asi 6 tis. obyvatelích, svelkým přístavem a četnými obchůdky pro turisty. Při příjezdu do města už začínalo slunce příjemně hřát, šly jsme se tedy vykoupat na místní písčitou pláž.

Právě když jsme se zvedaly, že pojedeme dál, kde se vzal, tu se vzal, objevil se vedle nás opět onen válečný veterán, který se nám pro dnešek nabídl jako neplacený průvodce. Díky němu jsme měly možnost poznat místa, o kterých bychom se jako běžné turistky neměly šanci dozvědět. Podívaly jsme se na čisté písečné pláže letoviska Dionissiou i na krásnou vyhlídku vhorách u města Polígiros (560 m n.m., výhled je až na 14 km vzdálené moře).

Zkusily jsme vodu zlesních studánek a ochutnaly místní šťavnaté ovoce. Za letoviskem Gerakiní jsme si vychutnaly skalnaté pobřeží (pláže přímo u letoviska jsou písčité). Ochutnaly jsme také sladkosti zmístních cukráren.

S naším průvodcem jsme dále pokračovaly směrem do vnitrozemí. Vhistorické horské vesničce Geroplátanos jsme se vyfotily vkorunách platanů.

Procházely jsme se vhlubokých lesích u městečka Varvára. Vykoupaly jsme se také vhorských termálních pramenech někde vlesích u letoviska Olympias, ležícího na východním pobřeží Chalkidiky. Třetí noc naší cesty jsme strávily pod širým nebem na louce u přímořského městečka Stratóni.

Ráno vedla naše cesta vnitrozemím zpět kpoloostrovu Kassandra. Zážitkem byla procházka při pobřeží jezer Límni Korónia a Límni Vólvi, ležících ve vnitrozemí Chalkidiki.

Náš průvodce nám půjčil dalekohled, mohly jsme tedy pozorovat ptáky i rybáře jezdící na loďkách po jezeře.

K večeru jsme rády využily nabídku našeho průvodce a vyzkoušely jsme si na vlastní kůži lov chobotnice zčlunu. Na tenký vlasec a plastovou rybičku se nám podařilo malé chobotničky chytnout rovnou dvě! Byly jsme ale poučeny, že čerstvě chycené chobotnice mají tuhé maso a je lepší je dát na nějaký čas do mrazáku. Aby nám to nebylo líto, ochutnaly jsme večer grilovanou chobotnici v místní taverně. Chutnala úžasně!

Čtvrtou noc naší cesty jsme strávily na louce u pláží města Néa Potidea. Poslouchat při usínání šumění moře a dívat se ze spacáku na palmy byl krásný zážitek, který se vyrovná málo čemu.

Co bylo dál? To se dozvíte vpokračování tohoto cestopisu.