Řecký poloostrov Chalkidiki je tvořen třemi prstovitými výběžky vybíhajícími do Egejského moře. Od června do září lákají místní pláže davy turistů, přesto však můžete najít plážičky, kde budete jen sami s šumícím mořem. Nám se na naší týdenní červencové cestě stopem po Chalkidiki podařilo takových míst najít mnoho.

 

 

lenaa

 

Cesta to byla nádherná a i levná. Pominu-li jídlo, vyšel mě týden na poloostrově na 3 tis. Kč, což byla cena zpáteční letenky Bratislava – Thessaloniki (Soluň). V červenci se průměrné denní teploty na Chalkidiki pohybují okolo 27 stupňů a i noční teploty jsou velmi příjemné (kolem 20 stupňů). Nebyl tedy problém pojat cestu dobrodružně a i romanticky a všech sedm nocí strávit venku pod širým nebem. Stačila jen karimatka a tenký spacák.

 

 

lodka

 

 

Na cestu po řeckém poloostrově jsem se vypravila se svou dobrou kamarádkou. Po příletu na soluňské letiště (ležící na jih od města) jsme hned vyrazily pěšky s batohem na zádech po okresní cestě směrem k dálnici. Když nám po chvíli zastavilo první auto, byly jsme rády, že jsme odolaly pokušení odjet z letiště kyvadlovým autobusem, na který čekali ostatní spolucestující.

 

 

pobrezia

 

 

Hned s prvním autem a prvním řidičem jsme objevily hlavní problém, se kterým jsme se pak na naší cestě ještě několikrát potýkaly, a to skutečnost, že hodně Řeků mluví jen řecky. Naše znalost angličtiny, němčiny a španělštiny se tedy místy ukázala jako zbytečná a ke slovu došla mapa a posuňky. Naštěstí řidič pochopil a zavezl nás do prvního většího letoviska, ležícího směrem na jih od letiště, a to do Epanomi. S radostí jsme se vykoupaly ve vyhřátém moři, od dalšího setrvání v letovisku nás ale odradilo množství turistů na pláži. Rozhodly jsme se tedy pokračovat dál na jih. Po celodenním sezení na letišti a v letadle jsme uvítaly trochu pohybu a do 18 km vzdáleného města Ágios Pávlos jsme se vydaly pěšky. Skoro čtyřhodinová cesta s batohy na zádech vedla nejprve kolem zahrad a sadů, později se stáčela k moři. Když se nám po hodině chůze podařilo doplnit zásoby vody v malém obchůdku ležícím na rozcestí, byly jsme obě rády.

 

 

plama

 

 

Pobřeží před Agios Pavlos, u Nea Irakleia bylo téměř bez turistů. Vykoupaly jsme se v moři, vychutnaly si romantiku opuštěné pláže a už stopem jsme pokračovaly dál do města Néa Kalikrátia. Blížil se večer a řidič se nás starostlivě ptal, kde budeme spát, a nabádal nás, abychom v noci nestopovaly. Néa Kalikrátia je prý město nebezpečné a žije zde hodně zlých lidí, kteří nám můžou něco udělat.

 

 

noca

 

Ač zkušené stopařky, patřičně poučené jsme od nočního stopování upustily a vydaly jsme se (už po tmě) hledat místo na přenocování. Spát ve městě nepřicházelo (vzhledem k řečenému) v úvahu, za svitu mobilu se nám tedy podařilo najít cestičku křovím vedoucí na nízký útes nad mořem. Zde jsme si v suché trávě ustlaly a strávily hezkou noc, rušenou jen bzukotem komárů.

 

utesa

 

Brzy ráno jsme s dalším řidičem pokračovaly až k Néa Plágia. Ve městečku jsme se však dlouho nezdržely a se sympatickým veteránem z války v Afganistánu (mluvícím česky!) jsme pokračovaly až do letoviska Néa Moudaniá ležícího nad vstupem na první prst Chalikidiki zvaný Kassandra. Néa Moudaniá je letovisko o asi 6 tis. obyvatelích, s velkým přístavem a četnými obchůdky pro turisty. Při příjezdu do města už začínalo slunce příjemně hřát, šly jsme se tedy vykoupat na místní písčitou pláž.

 

na-pulazi-a

 

 

Právě když jsme se zvedaly, že pojedeme dál, kde se vzal, tu se vzal, objevil se vedle nás opět onen válečný veterán, který se nám pro dnešek nabídl jako neplacený průvodce. Díky němu jsme měly možnost poznat místa, o kterých bychom se jako běžné turistky neměly šanci dozvědět. Podívaly jsme se na čisté písečné pláže letoviska Dionissiou i na krásnou vyhlídku v horách u města Polígiros (560 m n.m., výhled je až na 14 km vzdálené moře).

 

 

vyhlidka

 

 

Zkusily jsme vodu z lesních studánek a ochutnaly místní šťavnaté ovoce. Za letoviskem Gerakiní jsme si vychutnaly skalnaté pobřeží (pláže přímo u letoviska jsou písčité). Ochutnaly jsme také sladkosti z místních cukráren.

 

 

skaly

 

 

S naším průvodcem jsme dále pokračovaly směrem do vnitrozemí. V historické horské vesničce Geroplátanos jsme se vyfotily v korunách platanů.

 

 

platan

 

 

Procházely jsme se v hlubokých lesích u městečka Varvára. Vykoupaly jsme se také v horských termálních pramenech někde v lesích u letoviska Olympias, ležícího na východním pobřeží Chalkidiky. Třetí noc naší cesty jsme strávily pod širým nebem na louce u přímořského městečka Stratóni.

 

noci

 

Ráno vedla naše cesta vnitrozemím zpět k poloostrovu Kassandra. Zážitkem byla procházka při pobřeží jezer Límni Korónia a Límni Vólvi, ležících ve vnitrozemí Chalkidiki.

 

jezeroo

 

 

Náš průvodce nám půjčil dalekohled, mohly jsme tedy pozorovat ptáky i rybáře jezdící na loďkách po jezeře.

 

 

jezero

 

 

K večeru jsme rády využily nabídku našeho průvodce a vyzkoušely jsme si na vlastní kůži lov chobotnice z člunu. Na tenký vlasec a plastovou rybičku se nám podařilo malé chobotničky chytnout rovnou dvě! Byly jsme ale poučeny, že čerstvě chycené chobotnice mají tuhé maso a je lepší je dát na nějaký čas do mrazáku. Aby nám to nebylo líto, ochutnaly jsme večer grilovanou chobotnici v místní taverně. Chutnala úžasně!  

 

 

chobotnicer

 

Čtvrtou noc naší cesty jsme strávily na louce u pláží města Néa Potidea. Poslouchat při usínání šumění moře a dívat se ze spacáku na palmy byl krásný zážitek, který se vyrovná málo čemu.

 

 

palmy-noc

 

Co bylo dál? To se dozvíte v pokračování tohoto cestopisu.

 

Chalkidiki stopem – Díl I.
Štítky:        

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *




Získejte cestovatelské tipy jako první!