Chalkidiki stopem – Díl II.
Včervenci jsme se s kamarádkou rozhodly projet stopem řecký poloostrov Chalkidiki. Cestu jsme pojaly nízkonákladově a dobrodružně. Ušetřily jsme za dopravu, ale taky za ubytování. Všechny noci naší cesty jsme strávily pod širým nebem.
První čtyři dny našeho putováníjsme prozkoumávaly vnitrozemí a sever Chalkidiki, nyní míříme na jih nejzápadnějšího poloostrova Kassándra.
Ráno po noci u pláže letoviska Néa Potidea nemůžeme odolat a několik dopoledních hodin trávíme koupáním se vprůzračném moři.
Poté už stopem odjíždíme prozkoumat poloostrov Kassándra. Vměstečku Néa Fokéa obdivujeme 17 m vysokou věž tyčící se na kopci nad mořem.
Věž je zpřelomu 13. a 14. stol. a bývala kdysi součástí kláštera.Máme od ní krásný výhled na písečnou pláž a okolní zátoky.
Nechce se nám odvěže vracet stejnou cestou, pokoušíme se tedy směrem kměstu Áfitos projít po útesech nad pobřežím. Bohužel cestička se po chvíli zcela ztrácí, prodíráme se křovinami a několikrát splně naloženými batohy přelézáme drátěný plot. Když se nám po asi hodině chůze tímto terénem podaří dostat na silnici, zjišťujeme, že je zde téměř nemožné stopovat, protože cesta je úzká, lemovaná stromy a různě se klikatí. Přijíždějící auto nemá stopařům kde zastavit. Pokračujeme tedy při silnici pěšky až do malého města Áfitos, které patří knejstarším sídlům na Chalkidiki (vznikl pravděpodobně kolem 3 tis. př.n.l.). Vměstečku je kromě hezké pláže zajímavá také architektura pěší zóny (z 19. stol.) a kostel Agios Dimítri. Změstečka už poté pokračujeme stopem do malého letoviska Síviri spěknou písečnou pláží. Další naší zastávkou je vesnice Foúrka ležící asi 4 km od pobřeží. To už se ale blíží večer a ustýláme si tedy karimatky a spacáky natrávě vsadu za vesnicí.
Ráno, šestý den naší cesty, nám zastavuje auto a vněm sedí řidič mluvící krásnou angličtinou. Má zrovna čas, rád nás tedy provede po Kassándře.
Přijíždíme do přístavu rybářské vesnice Néa Skioni, kde obdivujeme rybářské čluny. Vypadá to, že vesnici se turismus zatím vyhýbá. Občerstvujeme se vmístním baru, kde jsme jediní turisté. Další přístav obdivujeme vmalinké vesničce Loutrá na jihu Kassándry.
Největší zážitek však máme, když téměř na samém konci poloostrova náš průvodce zabočuje na neznačenou lesní cestu, projíždíme mezi olivovníky a tu se před námi zjevuje pobřeží skostelem sv. Mikuláše.
Kostelík je dobře udržovaný a uvnitř je plný obrazů.
Okouzleny pak jsme, když nás náš průvodce veze na samotný Kap Palioúri na špici poloostrova, kde se koupeme zcela samy na opuštěné kamenité plážičce. Všude okolo je krásná příroda.
Poté už se cestou vinoucí se mezi olivovníky vracíme do vnitrozemí Kassándry, do vesnice Palioúri, kde se snaším průvodcem loučíme.
Stopem pak pokračujeme zpět při severovýchodním pobřeží Kassándry přes letoviska Pefkochóri, Chanióti a Kriopigí.
Vkaždém znich se řidičem necháváme vysadit, městečka procházíme pěšky, nasáváme místní poklidnou atmosféru a poté pokračujeme dalším autem.
Když se začíná stmívat, ustýláme si mimo město přímo na jedné zmístních písčitých pláží. Romantiku šumícího moře ruší tentokrát velká hejna komárů. Usínám teprve, když si přikryju i hlavu.
Ráno, sedmý den našeho putování, využíváme nabídku našeho známého válečného veterána, kterého jsme potkali na začátku naší cesty, a vydáváme se sním poznat prostřední prst Chalkidiki, 50 km dlouhý a 30 km široký poloostrov Sithonía.
Náš průvodce zastavuje vkaždé vesničce při moři, koupeme se na spoustě opuštěných pláží a připadáme si jako vráji.
Sithonía se zdá ještě míň zaměřená na turismus než Kassándra. Najdete zde malé rybářské přístavy, i ty větší, kde kotví výletní jachty. Místa mi ve vzpomínkách splývají vjedno, celkový dojem však je úchvatný.
Předposlední noc naší cesty trávímena pláži malebné zátoky.
Ráno se umýváme vprůzračném potůčku, kterýteče kousek od našeho tábořiště,a pak už pokračujeme směrem kposlednímu poloostrovu Áthos.
Na Áthosu se nachází mnišská republika, přístupná návštěvníkům je jen malá část poloostrova, po město Ouranópoli.
Při průjezdu městečkem Tripití obdivujeme malý ostrůvek Amolianí vyčnívající zEgejského moře. Náš průvodce nám plní přání a bere nás ssebou trajektem na ostrov.
Jaké je naše překvapení, když je nám splněno i naše další přání a projíždíme ostrov na bryčce tažené bílým koníkem.
Majitel bryčky je kamarádem našeho průvodce. Jízdu máme tedy zdarma a dokonce nás nechává (jako zkušené koňačky) i řídit.
Výlet na ostrov zakončujeme vútulném baru na pláži.
Při příjezdu zpět na pevninu se snaším průvodcem loučíme a pokračujeme dál samy. Protože máme ještě mnoho sil, jdeme kus cesty pěšky a noc nás zastihuje na lavičce při moři. Spalo se nám hezky. Ráno máme výhled na malé čluny pohupující se na klidném moři.
Stopem pak odjíždíme na letiště do Thessaloniki (Soluně), odkud nám večer odlétá letadlo společnosti Ryanair mířící do Bratislavy.
Co dodat na závěr? Chalkidiki je krásný kousek Řecka, kde můžete strávit klidnou romantickou dovolenou stranou davů turistů. Hlavně je to však místo, kde najdete milé a pohostinné lidi, kteří vám rádi pomohou.