Česká buchta v Londýně

Mrazivej únor volá po Londýně. Ne, že bych se nechalazblbnout těma instagramovejma fotkama s Tower bridge, ale jedu navštívit svojí mladší ségru do Birminghamu a rozhodla jsem se strávit 24 hodin v Londýně.

Jenže letět do Londýna to je celýjeden velkej blbinec.Mají pět letišť! Jednou přiletíte na Heathrow, zpátky letíte z Lutonu a příště můžete letět zas úplně odjinud. Dostala jsem super radu ohledně rezervaceautobusových lístků na Easybus.com (z letiští do Londýna) a Megabus.com (když chcete vycestovat z Londýna dál).Cena záleží na čase kdy chcete autobusem jet, ale když si chcete lístek koupit až na místě je dokonce někdyaž o 10 liber dražší! (nebukla jsem si lístek z letiště do Londýna a dala jsem za hodinovou jízdu v přepočtu 600,- Kč – byste měli vidět můj výraz v tu chvíli, sem se málem po***la). Nevýhoda bukování jízdenek je ale ta, že nevyzpytatelná londýnská doprava se vám může pěkně vysmát a mít třeba hodinu a půl zpoždění.A topak sedíte se sevřenejma půlkama a v hlavě dokola opakujete „dělej, dělej, prosím, prosím“, protože když nestihnete ten dalšíbus, už nemáte šanci stihnout ani let a můžete si v Londýně dát den navíc, na kterej už nemáte ani penci (jojo, přesně tenhle scénář se mi málem stal. Nakonec byli ale moje prosby vyslyšeny a jako zkoušku ohněm jsem dostala 10 minut na přeběhnutí na Victoria couch station z arrivals do departures. Víte, když nemáte ani ponětí, kde jste, kde máte nástupiště a jakym vůbec vyrazit směrem, je těch 10 minut jak 10 sekund. Já jsem ale dítě štěstí a už zas sedim na denní směně v práci, popíjim kávičku a snažim se ty moje zážitky nějak zvěčnit na „papír“., takže všechno dopadlo fajn, až tomu sama ještě nemůžu uvěřit).

Já srdcem a duší jižánek, co stojí radši v odbavovací lajně někam do tepla, si hned všimla toho rozdílu. Odbavovací lajny do Anglie a na jih jsou absolutně protikladný. V týhle lajně jsou všichni tak uhlazený, černobílošedý a tak jakoby „na úrovni“, Anglie mi přijde celá stressfull už sotva přiletíte na letiště. Ty jejich přísný postupy, pravidla –skenování pasů, tisíckrát prokazování identity, přijde mi, ževyloženě závodí, kdo prohlídne víc příručáků (fakt vážně, skoro vždycky když letím do inglickase jim v mojí tašce něco nezdá – teď jsem tam prej měla nůžky – no vůbec sem je tam neměla no. S úsměvem jsem je pozorovala jak mi čekujou bágl a vzpomínala, jak jsem letěla z Rhodosu na Corfu, kdy mi přes kontrolu prošel šejkr s vodou, krabička s jídlem a ještě mi popřáli nice flight :D) Rozhodla sem se anglánům od teď říkat „suchárci“.

No celkově z celý Londýnský dopravy asi budete na větvy – pro turisty jako já je vááááážně drahá! Tady, jako třeba v Římě, jízdenky neochčijete, ty maj tak vychytanej systém turniketů, že se bez jízdenkyk metru nedostanete. Při popojíždění poměstě se vyplatí zdarma a rychle zřídit Oystrocard na jakýkoliv informacích při vstupu do metra. Složíte pětilibrovou kauci, která se vám při vrácení karty zase vrátí (musíte ale kartu používat minimálně 24hodin) a pak si jí nabijete za 7 liber a můžete jezdit křížem krážem. Pořád je ta cena trochu přitažená za vlasy, ale je to asi ta nejvýhodnější volba.

Musim okomentovat taky jejich vtipný hobití metro. Je vtipný a hobití.

Měla jsem to štěstí, že zrovna v tu dobu v Londýně byla i moje kamarádka a její brácha, cotam teď na čas žije a vlastně i ona se ve městě vyzná jako doma, takže super průvodce jsem měla zdarma.

Na Londýn jsem měla přibližně 10 hodin, takže bylo fakt potřeba vyfiltrovatjen ty londýnský TOP.Protože počasí příjemně překvapilo (nechcalo!), koupili jsme ráno v Tescu tousťák a vyrazili krmit londýnský mazlíčky do Hyde Parku. To je prej absolutní atrakce číslo 1. A teda jo, docela zážitek když před vámi stojí labuť, ohromná, majestátní, skoro stejně vysoká jako vy a klove vám chleba z ruky (sem se pak dozvěděla, že takhle krmit labutě můžete i na Náplavce, Janabydlí v Praze dohromadyuž skoro rok a ví všechno koukám).Chvíli nám trvalo než jsme narazili i na Chipaa Dala, nakonec jsme měli štěstí a to byl taky bájo zážitek jak vám ty malinký ručičky čorkovali kůrky z rukou. Nechali se ale na chleba lákat strašně dlouho. Se jim nedivim, ty musí bejt přežraný. A jako tlustá veverka už kazí mojí představu o roztomilosti.

Rozhodně na 10000% navštivte Camden Market. Lidi to je vám něco, co ani slovama nedokážu popsat. Jeden monstrozní a divňouškej obchod vedle druhýho. Celýma trhama se line vůně jídla! Můžete si vybrat od mexický, indický, italský, japonský až po africkou, arabskou a řeckou. My jsme vyzkoušeli indonéskou a tuhle kuchyni já teda můžu! Moje ruce voněli po kokosu ještě ten večer.

Neodolala jsem vyzkoušení etiopský kávy, přímo přepražené na pánvy a rozdrcený před vašima očima, páááni, to taky byla síla! A nebyla ani moc drahá, 2,50.

Celou domu co jsme procházeli Candenem jsem jen nakrucovala hlavu do všech stran s otevřenou hubou. Zaujal mě třeba obchod s tureckýma lampama (viz obrázek). Všude to tam svítilo a bylo absolutně magický. Taky tam byl super indickej obchod s látkama a domácíma textíliema. No jo, mě to pořád táhne na ten Orient, tak se mi tyhle věci strašně líbí. Najdete tam fakt zvláštní obchody, který asi jen takjinde neuvidíte– obchod s pánskýma oblekama z 50 let, dámská moda z 50 let,obchůdek s vintage foťakama a camerama a vůbec nejšílenější obchod světa Cyberdog, kde bylo i zakázáno fotit (já teda nevim, ale takový obchody nemůžou mít moc tržby ne?). Jak jsem řekla, nedokážu to popsat slovy. Tam fakt vyražte!

Mrkli jsme taky na nádražíKings Cross. A když řikám mrkli, taktim myslim faktjen mrknutí. Neskutečná fronta číňanů, co se chtěli vyfotit u sloupu s harryho vozejkem – a zas takúžasnej ten vozejk nebyl abych tam chtěla stát taky. Za mě Kings Cross-33 bodů.

V těhhlech případech mě nebaví si každou chvíli lámat hlavu s jídlem, v každym supermarketu prodávali dobrý a levný sendviče – sendvičová strava vítězííí!! Oni tam mají takovej jinačí toustovej chleba než my. Nadejchanej až se skoro ztratí v puse když ho žvejkáte (snažila jsem se ho najít u nás v Kaufu, ale nic).

No a na závěr dne, kdy nám už nezbývalo moc času, jsme samozřejmě nesměli vynechat přeslavný London Eye, Big ben, Westminster a takový ty kostely a další baráky kolem 😀 (já prostě nemám hlavu na jména no). Všechno jsme prolítli letem světem, protože byli všude samí suchárci a tlačenice na chodnících a z toho já mám psotník.

Výhoda Londýna je, že ve většině muzeích a galeriích není vstupný, a když náhodou je, tak je alespoň jeden den, kdy se vstupný platit nemusí (prej je vstupný zdarma proto, že Ministerstvo kultury je finančně podporuje z peněz, který vybere z gamblingu. To kdyby třeba napadlo i to naše ministerstvo co? ).

Svatopavelskou katedrálu můžete taky navštívit zdarma, jen nesmíte bejt poseroutkové –

Takže závěrem – před odjezdem do Londýna jsem tvrdila, že si myslim, jak mě neokouzlí, ale musim přiznat, že mě dost překvapil kluk jeden ušatá! Jo, Lodnýn má něco do sebe.

Tip mimo : V Praze na letišti, kde se dělí Terminál 1 a 2 je Billa. A tam prodávají italský kafčo z kávovaru za 20 Kč – a dobrý! ( to je pro ty kdo by chtěli hodit bobek na McCafé apředražený Starbucks)

Londýnskej tip : bylo by fajn si pořídit/nezapomenout tu jejich super spešl zástrčku do zásuvek (já si jí zapomněla). Ve většině dálkových busů si totiž můžete dobít telefon třeba – když máte tu zástrčku teda 😀